Psychická podpora po rozchodu

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 27.06.19 09:11
Psychická podpora po rozchodu

Zdravím všechny:) Jdu se sem jen vyzpovídat a najít trošku psychické podpory… Včera jsme se po čtyřech letech rozešli s přítelem. Je mi ale 20, takže si říkám, že svět nekončí, život jde dál a určitě někde čeká někdo, kdo mi zase bude kouzlit úsměv na tváři, avšak po těch letech a po všech těch slovech a činech to docela bolí. Ráda bych Vás tak seznámila se svým příběhem a zároveň si tak i ulevila od bolesti a myšlenek, které mě trápí…

S expřítelem (říkejme mu třeba Martin) jsem začala chodit v prvním ročníku na SŠ. Zhruba měsíc předtím, než jsme spolu začali, nabaloval mou spolužačku a pomlouval mě s ní (věty typu: „Ona mi napsala, jak to, že jsem se jí celý den neozval. Odepsal jsem, že nemám čas, abych si mohl psát celý den jen s tebou.“) Když jsem to zjistila, poslala jsem ho do zadku, že s ním už nechci mít nic společného, a že mě zklamal. Tenkrát mi volal, brečel do telefonu, že je debil, a že se do mě vlastně zamiloval. Tohle mi nikdo nikdy neřekl, bylo mi 16, moje první láska… Podle jeho slov a slz jsem usoudila, že ho to fakt mrzí a vzala ho na milost. Začali jsme tak spolu chodit. Kdybych ale tenkrát věděla, že tohle nebude jediný výstup, asi bych to neudělala. Avšak řídím se heslem, nikdy nelituj toho, co jsi udělal, protože v ten moment jsi to udělat chtěl. Po zhruba půl roce vztahu jsem našla na jeho facebooku zprávy, kdy nějakou holku zval k sobě domů. Tenkrát mi na to odpověděl, že věděl, že nepřijde, proto jí to psal. Poslala jsem ho - opět - do zadku. Zase se rozbrečel a začal mě bombardovat SMSkami o tom, jak mě miluje. Opět jsem povolila.

První rok byl docela v pohodě a dokonce by se dalo říct, že to byl nejhezčí rok mého života. Ta zamilovanost, poznávání se… V podstatě už se teď těším na to, až to zažiju znovu. Další rána ale přišla na Silvestra. Z přítele vylezlo, že jeho kamarádovi řekl, že by obětoval svůj vztah (tedy ten se mnou) na to, aby byl jeho kamarád šťastný a někoho si našel. Opět začal kolotoč omluv z jeho strany a rozchodu z mé strany. No, ustáli jsme to a nerozešli se. V té době jsem už měla jeho heslo (po tom výstupu s holkou, co si zval do bytu, mi ho dobrovolně dal, ať ho prý kontroluju a já jako naivní náctiletka jsem mu na to kývla a brala to jako velký krok a důvěru :zed: :zed: ) a dalo by se říct, že do jeho maturity byl klid. Vždycky jsme se hádali jen kvůli prkotinám a to bylo to, že moc chodí do hospody, popř. kvůli mým rodičům, kteří přítele neměli rádi a zabraňovali nám se tak stýkat. Dnes už je chápu, proč ho neměli rádi, ale možná, že kdyby nám nezakazovali být spolu, přišla bych na to dřív. :nevim:

První z velkých zlomů přišel v létě po tom, co odmaturoval. Záhadou se dostal na VŠ a v létě mi oznámil, že se chce rozejít, protože je teď pro něj prioritou výška a ne holka. Tenkrát jsem na tom byla hodně špatně. Když mi předával věci, brečela jsem, on měl kamenný výraz a říkal mi, že to takhle ve finále chci taky, že mě nechce trápit. To bylo vlastně poprvé za celé dva roky, co jsem řekla rodičům, že jsme se rozešli. Měla jsem od nich po psychické stránce podporu, byli rádi, že už s ním nejsem a nemusím se trápit, ale já to tenkrát pořád neviděla. Byli jsme od sebe asi týden, pak jsme se dali zase dohromady. Ozval se mi s tím, že mě miluje a nedokáže beze mě být… a jelikož jsem byla z něj pořád zdrcená, kývla jsem, že se vrátíme k sobě, protože já to přeci cítím stejně, že jo. Za pár měsíců jsem zjistila, že se se mnou chtěl rozejít proto, aby mohl se svým bráchou, jeho přítelkyní a její kamarádkou jezdit do hotelů, barů a podobně:)

Všechno to bouchlo až další zimu. Nějak od ledna jsem neměla náladu s ním spát. Přestal o sebe dbát, začal se oblékat jako bezdomovec, absolutně mě nepřitahoval a na moje prosby o o tom, ať se změní, nereagoval. Všechno to vygradovalo v dubnu. Měla jsem zrovna poslední zvonění, když jsem po měsíci z něj dostala, proč se chová tak divně - má jinou. Prý ale spolu nespali. Nevěřila jsem, volala jsem jeho kamarádovi. Ten za mnou přijel, všechno mi řekl a to hlavně fakt, že spolu spali. Ihned mě odvezl za ním. Dala jsem mu facku - poprvé v životě jsem ho uhodila. Stál s kamenným výrazem, nevěděl, co má dělat, říkat. Bylo mu šíleně trapně. Udělala jsem tam pěkný verbajz a odešla. Dodnes si pamatuji (ještě aby ne, když to je rok) ten pocit… cítila jsem se neskutečně silná a nabitá energií. Řekla jsem ještě jeho kamarádovi, ať mě odveze domů a o peníze na benzin, ať si řekne Martinovi. Za tenhle čin jsem na sebe fakt pyšná! Začalo pak období, kdy mě psychicky deptal, dával naděje, že to bude ok, že budeme spolu. Jeden den tvrdil, že jo, druhý, že ne. Já měla zrovna svaťák, fakt jsem to nedávala a byla jsem ráda, když jsem nakonec s jednou trojkou odmaturovala. Rodičům jsem nic neřekla, táta by ho asi zabil… nicméně, opět jsme skončili spolu. Potřebovala jsem totiž odvézt na přijímačky na VŠ a byla jsem s ním domluvená, že mě odveze. Rodiče byli zrovna na dovolené a jiný odvoz nebyl. Tak jsme si teda řekli, že to zkusíme zase slepit, i když jsem věděla, že to pro mě bude hodně těžké.

Po tom, co jsem se dostala na VŠ mi řekl, že se chce odstěhovat se mnou, že nechce, ať jsem na koleji, protože má strach, abych mu podvod neoplatila ( :roll: :roll: :roll: ). Naštěstí nejsem ten typ, co by vyhledával klučičí společnost, jsem spíše introvert, takže tohle nehrozilo, nicméně doma se to nedalo vydržet (psychické a fyzické násilí od rodičů), tak jsem chytla příležitost za vlasy a v srpnu jsme se spolu odstěhovali do bytu. To období bylo strašně fajn, moc ráda na něj vzpomínám. Všechno se to ale začalo kazit v listopadu. Jeli jsme k jeho bráchovi a jeho přítelkyni, protože už jeho bratra štvalo, že se nemáme rády. Nakonec vyšla najevo úplně jiná pravda, za vše mohl Martin, když lhal na všechny strany a dělal krávu ze mě. Vyříkali jsme si to, mezi mnou a „švagrovou“ to bylo v rámci možností v pohodě a to se začalo Martinovi nelíbit. Zjistily jsme totiž, že máme v několika věcech stejné názory a to pak vedlo k hádkám. Vše jsme ale přešli mávnutím ruky, nebude nám přece nějaká švagrová kazit vztah (ehm, který už byl dost v zadku). Za tohle všechno jsem dostala kytici s třiceti růžemi a omluvný dopis. Ten jsem ale při další hádce roztrhala s tím, že to, co v něm psal, není pravda a vůbec to nedodržuje.

V březnu jsem našla u Martina konverzaci s kolegyní z práce, která mu poslala fotku svých noh v silonkách. On jí na to odepsal: Uuu, hezké, vezmi do práce. V ten moment by se ve mě krve nedořezal. Týden jsem spala na gauči, sbalila jsem si dokonce i věci a měla vše v obýváku. Nevěřila jsem mu, že spolu nic nemají. Tenkrát přišel pro změnu s mými milovanými tulipány, pomalu mi tam snad brečel, že spolu nic nemají, že ona po něm jede, ale on jí nechce, že má mě, že je spokojený, a že miluje jen mě. Po tom všem, co jsem si s ním prožila bylo těžké mu uvěřit, ale uvěřila jsem mu, odpustila a mezi námi to zase bylo v pohodě.

Všechno to ale vygradovalo tento měsíc. Byli jsme na akci, kde jsme šli spolu, on mě ale nechal a šel za svými kamarády. Ujala se mě švagrová, šíleně jsme se opily a já pak Martinovi řekla spoustu škaredých věcí. Několikrát jsem se mu omluvila, ale on to nebral v potaz. Vyloženě chtěl, ať se ho doprošuju. Místo toho jsem mu řekla, ať mě okamžitě odveze k mým rodičům. Na druhý den pro mě přijel a řekl mi, že to bude v pohodě, jen ke mně změní přístup, že ze sebe nenechá dělat vola ( 8o 8o 8o tím pádem nevím, co dělal ty roky ze mě). A včera to všechno skončilo. Už zhruba před měsícem jsem našla na vaně nalepený červený vlas, asi tak 2× delší než ten můj. Jelikož ale bylo špatné světlo, myslela jsem, že je od kamarádky, která u nás v tu dobu byla. Jenže v úterý jsem věšela prádlo a vytáhla z něj další dva červené vlasy - a červené dlouhé vlasy má ta, která mu před pár měsíci poslala své nohy v silonkách. Naštvala jsem se a chtěla se ho zeptat, jak přijde z práce. Jenže měl plno práce s hraním her na pc, tak jsem to vzdala. Jen do mě celý večer rýpal, že nechápe, proč jsem naštvaná a zamlklá. Když jsem viděla, s jakou náladou odchází na druhý den ráno do práce, napsala jsem mu zprávu o tom, že když bude chodit na dýchánky s Janou, ať si dá alespoň culík, protože mě nebaví obírat její vlasy z prádla. A začal kolotoč nadávek o tom, že on neví, kde se ty vlasy berou, že já jsem vlastně ta blbá, a že mi říkal, že ke mně změní přístup, takže mu mám buď věřit a nebo se mám odstěhovat, že mu je jedno, co si o něm myslím, že on ví, kde je pravda - samozřejmě spolu nic nemají. Pak ale napsal, že se nechce hádat. Brala jsem to jako ukončené. V obchodě jsem mu ještě koupila nové kraťasy… Když přišel z práce, jen mě pozdravil (a to ještě tónem jako bych byla kráva) a sedl si k televizi do obýváku. Šla jsem za ním, dala mu ty kraťasy, ať si je vyzkouší. Hodil je po mně zpět, že je nechce, ať je vrátím, ale, že jsem to zkusila. V ten moment jsem se rozbrečela. Ptala jsem se ho, proč se se mnou nebaví a mluví se mnou jako s hadrem. Prý se s ním nebavím já a on mi už nemá k té situaci co říct. A tohle byla poslední kapka…

Napsala jsem jedné holčině, že mám zájem o spolubydlení. Stěhuju se od něj, takhle se sebou zacházet nenechám. Pokud není on schopný mi odpustit jednu věc, kterou za kterou jsem se mu omluvila, není co řešit. Já mu odpouštěla celý vztah něco. I když to bolí a bude to finančně náročné, já to zvládnu! Doufám, že na mě nezačne mluvit, já nevyměknu a pak to celé odpískám - toho se nejvíc bojím, ale věřím, že jsem silná a nezávislá (na něm) žena, a že to zvládnu. :hug: Myslím teď na ta zla, která mi udělal a jak mě psychicky zničil…

Moc děkuji všem, kteří to přečetli až sem. Neskutečně se mi ulevilo. :srdce:

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
lektorka
Kecalka 328 příspěvků 27.06.19 09:37

Jsi mlada, nekaz si zivot s Idioten.
Tohle se nezmeni nikdy.
Blokuj ho na Facebooku a zmen si cislo, aby jsi mu zase nenaskocila na spek.
Ver mi, tohle je priklad jak vztah vypadat nema.
Preji ti hodne stesti do zivota

Premek_Orac
Kelišová 5260 příspěvků 27.06.19 09:50

Ahoj,
každý rozchod je trápení, protože jste spolu strávili dost společného času a určitě zažili i hezké chvíle… ale jak to popisuješ, dost ses trápila. On je zřejmě ještě spíš kluk, než chlap, tobě také ještě chybí zkušenosti…
Vztah by měl být radostí, a to tenhle nebyl, tak to hoď za hlavu a snaž se být hlavně sama spokojená. Věnuj se věcem, co tě baví, a při tom se určitě naskytne příležitost seznámit se s někým, kdo ti bude bližší…

Cullenova
Kecalka 353 příspěvků 34 inzerátů 27.06.19 09:50
:hug: :hug: :hug:

Příspěvek upraven 27.06.19 v 09:54

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 27.06.19 09:50

@lektorka Moc děkuji za podporu. :srdce: Vím, že takhle to vypadat nemá a doufám, že můj příští vztah ani tak vypadat nebude. Poučila jsem se a už takhle se sebou zametat nenechám. :zed: Nicméně, utnout kontakt s ním ještě nemohu. Byt budu mít k dispozici až koncem července/v srpnu, ale chodím na brigádu na odpolední, takže se moc nebudeme potkávat :)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 27.06.19 09:51

@Premek_Orac Moc děkuji, věřím v to :) :srdce:

Uživatel je onlinesamá práce
Závislačka 2911 příspěvků 27.06.19 10:05

Kdo ten elaborát poctivě přečetl a shrne to do pár vět, má u mne nakládaný hermelín. Já jsem se smál už u věty vzala jsem ho na milost. ;)

Uživatel je onlinePeťulíJ
Kecalka 297 příspěvků 27.06.19 10:14

Já tě především obdivuju, že si sebou nechala tak dlouhou dobu,,vorat,,. Takhle se někdo chovat ke mně, tak má útrum a nadobro s ním končím a mohl by mi přinést puget, jak velký by chtěl. Evidentně ho baví s tebou manipulovat a dělat z tebe hlupáka. Vezmi nohy na ramena a hlavně už mu nedávej žádnou další šanci - věř tomu nebo ne, ale on se vážně nezmění… :) Hlavně se drž a buď silná a neústupná :)

Tomkins
Zasloužilá kecalka 705 příspěvků 27.06.19 10:47
@samá práce píše:
Kdo ten elaborát poctivě přečetl a shrne to do pár vět, má u mne nakládaný hermelín. Já jsem se smál už u věty vzala jsem ho na milost. ;)

Pomlouval jí a pak spolu začali chodit. Psal si s jinou, rozešli se, dali to dohromady. Hádali se kvůli kravině, rozešli se, dali to dohromady. On šel na vejšku, rozešli se, dali to dohromady. Podvedl ji, rozešli se, dali to dohromady. Podvedl ji znovu, rozešli se, a ona teď doufá, že už se jí neozve, protože by to s ním dala určitě zase dohromady.

Lexter
Ukecaná baba ;) 1742 příspěvků 27.06.19 11:18
@Tomkins píše:
Pomlouval jí a pak spolu začali chodit. Psal si s jinou, rozešli se, dali to dohromady. Hádali se kvůli kravině, rozešli se, dali to dohromady. On šel na vejšku, rozešli se, dali to dohromady. Podvedl ji, rozešli se, dali to dohromady. Podvedl ji znovu, rozešli se, a ona teď doufá, že už se jí neozve, protože by to s ním dala určitě zase dohromady.

Díky za výcuc, bez něj bych to nedal. Čekám na hermelín. Naložený pivní sýr už mi dochází.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 27.06.19 11:41

Srandu si ze mě dělat nemusíte. Sama vím, že to bylo špatně.

Mart81
Kelišová 5428 příspěvků 27.06.19 11:54
@samá práce píše:
Kdo ten elaborát poctivě přečetl a shrne to do pár vět, má u mne nakládaný hermelín. Já jsem se smál už u věty vzala jsem ho na milost. ;)

Vždy po nějaké době si začal s jinou nebo dával najevo, že chce větší svobodu a povyražení, než mu ona byla ochotna dopřávat. Když se s ním rozešla, přišel s brekem on. Když se rozešel on, přišla s brekem ona, takže brečel každou chvíli.

Postupně se navzájem vůči sobě zatvrdili, začali to brát tak, že ten druhý je manipulátor, na kterého platí přísnost a který by se měl omlouvat, až nakonec u obou převážila chuť hrát víc tu tvrďáckou pózu a méně brečet, když ten druhý si to stejně vysvětlí jen jako známku slabosti a maximálně je „vezme na milost“. Teď se rozchází, tak na 30-50% se k sobě ještě vrátí.

Mart81
Kelišová 5428 příspěvků 27.06.19 12:01

V první řadě děkuji, že se to dalo příjemně přečíst.

Působíte z toho na mě oba ještě trochu nevyzrále, což je v pořádku vzhledem k věku. On jako kluk, který to ještě nemá srovnané a potřebuje si nejprve povyrazit. Navíc trošku manipulátor a hysterka. Vy ještě příliš pyšná.

Prožili jste spolu roky, vaše první láska. Takže chápu, že to teď bolí. Časem se na to snad budete dívat pozitivněji. Je asi dobré, že se definitivně rozejdete, protože postupně jste se vůči sobě začali chovat čím dál hůř a i když nepůsobí jako monstrum, asi byste s ním už nebyla dlouhodobě šťastná. Přeji hodně štěstí do nových vztahů! :kytka:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 27.06.19 12:21

@Mart81 Máte pravdu, moc děkuji. Nikdy jsem si nedokázala připustit, že se rozejdeme, protože všichni tvrdili, jak k sobě prostě patříme. Ale bohužel, každá pohádka končí a té naší odzvonil konec právě teď. Ráda bych si s ním promluvila ještě osobně, nechci ukončit několikaletý vztah tím, že se budeme ignorovat a psát si na messengeru.

Mart81
Kelišová 5428 příspěvků 27.06.19 12:32
@Anonymní píše:
@Mart81 Máte pravdu, moc děkuji. Nikdy jsem si nedokázala připustit, že se rozejdeme, protože všichni tvrdili, jak k sobě prostě patříme. Ale bohužel, každá pohádka končí a té naší odzvonil konec právě teď. Ráda bych si s ním promluvila ještě osobně, nechci ukončit několikaletý vztah tím, že se budeme ignorovat a psát si na messengeru.

Kdybyste k sobě patřili a už oba měli na stabilní vztah, asi byste neměli potřebu každou chvíli restartovat vztah slzavým údolím, abyste se nenudili. ;)

Hloupé je, že i když po šoku z rozchodu a slzavém vrácení se k sobě je to chvíli hezčí, obvykle časté rozchody narušují hlubší vrstvy mezi vámi. Podobné je to s hádkami plnými vulgarismů, násilím nebo nevěrami - zůstávají jizvy a pokud je toho příliš, vztah už nestojí za to.

Uvidíte. I když teď tak působíte, nezníte jako někdo, kdo to má v sobě úplně vyřešené a zpracované. Třeba to teď bude definitivní, možná si dáte ještě pár koleček. ;) Není vyloučené ani to, že byste mezitím oba dozráli… ale malá šance. Větší pravděpodobnost na hezký vztah máte ve svém věku jinde.

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama