Psychické problémy v těhotenství

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
5.11.21 04:11

Psychické problémy v těhotenství

Zdravím holky, předem se omlouvám za anonym, ale strašně se za svůj problém stydím.

Jde o to, že jsem otěhotněla teď poprvé po x letech ivf a prostě pořád nejsem schopná se z té informace radovat, protože jsem úplně vystrašená, že se něco pokazí. Prosím nepište mi tu, že budu mít o dítě strach už navždy to je mi jasné. Mě jde asi spíš jen o to, že kdybych teď o miminko nedejboze přišla vím, že další kolečko ivf už nezvládnu (nemám vejcovody). Prostě by to byl pro mě konec. Další věc je ta, a to mám asi už od dětství, že vždy když zažijí něco hezkého, nebo něco dobrého se stane, tak do pár dní přijde něco co mě vždy srazí úplně na dno. Mám už to asi tak nějak v sobě zaryté a nevím co s tím mám dělat. Vím, že i tohle v tom hraje velkou roli. Další věc co mě trápí, že teď v těhotenství dostávám úplně hysterické záchvaty breku, že nejsem schopná se uklidnit a brečím třeba 3h v kuse až začnu mít strach o miminko. Snažím se to vždy nějak rozdychat, ale prostě nejde to. Holky už reálně uvažuji, že to na příští kontrole řeknu doktorce, protože mi to nepřijde už moc normální. Mamka pořád tvrdí, že mám splašené hormony, ale nevím. Potom ještě další pocit, že mě nikdo nemá rád a cítím se i dost osamělá, tím, že jsem skoro pořád sama doma. No a nakonec, jsme se s těhotenstvím po 1.screeningu svěřili nejbližší rodině a i když jsem je jasně požádala o to, aby to nešířili do širokého okolí, tak i přesto se nám už stalo, že jsme potkali nějakou paní co nám strašně gratulovala. Prostě mě to šíleně zamrzelo od rodiny a zároveň jsem měla chuť tu paní seřvat co si o sobě myslí a proč strká nos do našich věcí. Nechápu, když už to ti lidí ví tak proč alespoň nemlčí, dokud tu informaci nedostanou od nás. Tady byl zas hlavní problém, že jsem těhotenství ještě ani oznamovat nechtěla, ale chlap mě „udolal“ že všechno bude dobré a že už to nevydrží atd.

Já si prostě připadám jako blázen :( a mám pocit, že mě v tomhle nikdo nechápe. Doufám, že snad alespoň tady někdo pochopí moje pocity. Nejhorší je samozřejmě ten strach o miminko a když si tady přečtu nějaký příběh o tom jak někdo potratil, tak už to na mě zase jde… Díky za rady a mějte hezký den.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
2435
5.11.21 04:22

Doktorce bych se svěřila, není se zaco stydět. Nadat někomu, že vám gratuluje, to zbytečné. Lidi mluví, někdo měl radost, tak se pochlubil. Leda to nikomu neříkat. Samozřejmě, že máš obavy po špatných zkušenostech. Přeji ať to dobře dopadne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1577
5.11.21 05:19

Hlavne si prenastav v hlavě, ze prijde nejaky trest. Nepřijde. Tohle je odmena za to spatne, co bylo. Vsechno bude v poradku. Vzdyt uz mas po prvnim screeningu. Potrat nebude, těhotenství si uzivej, at nemas pak nervaka… co řve 24/7, abys nam tady pak nepsala:”Uz vim, co je trest za to těhotenství.” :mrgreen:
Lidi maji radost, tak se pochlubili, no. To jim nemuzes mit za zlý a uprimne, to trochu hormony budou. Proste uz je to vec verejna, Pockej, jak te bude stvat, az začnou psat:”Tak co? Uz? Uz jsi porodila? Uz mas bolesti? Ty jsi jeste cela? Porad dva v jednom? Tak, kde to vazne?” :lol: Zit se strachem, ze se neco podělá dopredu, znamena, si zivot neuzit. Proste je to super, bude miminko. :kytka: Gratuluji k těhotenství a preji hodne sil k porodu :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.11.21 10:18

Tvůj strach je naprosto pochopitelný. Zkus přestat řešit cobykdyby, to je ten největší mor. Zkus být víc v přítomnosti. Když to na tebe půjde vnimej, že jsi na pohovce, ta je měkká, má hezkou barvu, venku svítí slunce, proletěl pták… Prostě územni se v přítomnosti. „co když“ neexistuje, to řeš, až by to přišlo, do té doby „co když“ prostě není. Držim pěsti. Zvládneš to!

  • Citovat
  • Nahlásit
122
5.11.21 12:22

Nevím, kolik ti je, ale budu ti tykat, jestli to nevadí.
Holka, ty nemáš vůbec proč plašit. Teda plašit jo, jsi těhotná a máš strach, že to nevyjde, úplně normální. Ale jak jsi sama řekla, máš to tak z dětství, ale ted už jsi dospělá žena, co v sobě nosí největší zázrak. Ber to jako odměnu, za všechny ty muka. Jak už tu někdo psal. Řeknu ti, jak jsem to měla já, třeba tě to aspoň trochu uklidní. Jsem hodně mladá a těhotenství jsem neplánovala. Ještě k tomu u mě nebylo vidět břicho tak do 7 měsíce, malý plod. Ale od začátku jsem věděla, že miminko si nechat chci, potrat nepřipadal vůbec v úvahu. Ještě k tomu jsem krátce předtím prodělala spontánní potrat, takže jsme měli s přítelem radost.
Ale tak dlouho mi nedocházelo, že budu mít mimčo, že když jsem si to uvědomila, až když to začlo být vidět, normálně jsem zpanikařila a ty strachy jsem měla až do několika měsíců po porodu. Úplně obrácený život, živůtek na tobě závislý každou sekundu a proste úplná změna života. Do toho jsem od začátku těhotenství měla šílený hormony a odnesl to nejvíc můj vztah. Byla jsem šílená, přecitlivělá, nesnesitelná, protivná a brečela jsem hodně dlouho skoro nonstop. Nějaký 3 hodiny co tu říkáš pro mě byly tenkrát nic. Samozřejmě jsem se jako ty pak bála, že potratím kvůli tomu jaká jsem troska nebo to poznamená miminko. Spíš bych ti poradila pust si cokoliv, co tě dojme (film, písničky, mě dojímalo úplně všechno i reklama s rodinkou 😂 a vybreč se u toho. Normálně přijmi, že ti šílí hormony a netrestej se za to, akorát ti bude hůř. Vypusť to, prostě jsme každá jinak citlivá a i to je v pořádku.
Já to teda narozdíl od všech tady s tím oznámením chápu. Měli si to nechat pro sebe. Je to prostě osobní věc, hodně osobní. Ale nenechali, tak už to nech být, nezměníš to a manžel měl radost, že to konečně vyšlo, tak jí sdílej s ním co nejvíc dokážeš a neměj mu to za zlé, že tě „udolal“. Nic se nepokazí, v to prostě věř a všechno bude hned o hodně lehčí a krásnější. Opravdu to ber ode mě jako radu ze zkušenosti.
A poslední věc - jo, taky jsem četla a jako naschvál se mi objevovaly samý negativní články a příspěvky. Prostě jsem to přitahovala svým strachem. A to je nejhorší, zkus se fakt přimět na to neklikat, nečíst to a nesoustředit se na to. Potraty jsou denně, ale tobě se to nestane a porodíš krásný zdravý miminko, uvidíš.
Všechny ty negativní pocity a myšlenky přisuzuj hormonům a tý velký obrovský životní změně. A strach tě jen sužuje. Vím moc dobře, jaké to je mít poblázněný hormony kvůli těhotenství a jak rychle člověk může spadnout do tý beznaděje a osamělosti. Ale nejsi sama, máš v sobě miminko a máš manžela. Svěř se hlavně jemu, jste v tom spolu. A povídej si s miminkem, to taky pomáhá, taky mluvím ze zkušenosti i když jsem si tím nejdřív nebyla úplně jistá.. Ale uleví se ti. Uleví se ti kdykoliv vypustíš nějakou tu špatnou emoci nebo myšlenku a neodsuzuj se za ně. Jsou přirozený, stejně jako těhotenství, strach a hlavně teď hormony. To měj na paměti.
Podívej na mě, myslela jsem, že skončím v blázinci nebo na práškách a teď mám krásnou 10 měsíční holčičku (která je normálně klidný miminko, skoro vůbec nepláče a pořád se směje 😁), problémy v těhotenství (kromě pálení žáhy 😄) jsem neměla a porod byl rychlej a pohodovej. Mám snoubence, plánujeme další miminko a je mi opravdu tak o 120% líp. Jo, když se po porodu dávaly hormony zase do pořádku, bylo to taky divoký, ale už jsem věděla a přijímala, že to je normální. Teď už je všechno o hodně lehčí a cítím se víc a víc psychicky srovnaně. V těch nejtěžších chvílích jsem potrebovala nějakou takovou odpověď, jako píšu já tobě, bohužel jsem na ní nenarazila, tak snad pomůže tobě. Teď mi ve všech těžkých chvílích pomáhá svěřit se přítelovi, hrát si s malou a říkat si, že všechno zlý je k něčemu dobrý a nic v sobě nedusit a být k sobě laskavá a hlavně TRPĚLIVÁ. Držím strašně moc palce a klidně mi napiš do soukromých zpráv, moc tu příspěvky nepíšu, ale na tohle jsem reagovat musela, protože znám tu beznaděj. Měj se krásně a vydrž, hlavně vydrž a hledej pozitivní věci a mysli na hezký věci! ☀

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.11.21 14:50

Holky moc děkuji za úžasnou podporu :hug: úplně jste mě uklidnily a povzbudily. I slzu jsem samozřejmě upustila :lol:. Ještě jednou děkuji. :kytka:

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat