Psychický blok po potratu a nové těhotenství

Anonymní
29.11.19 06:10

Psychický blok po potratu a nové těhotenství

Dobré ráno všem,
je to tři měsíce, co jsem bohužel byla na revizi dělohy v 8. týdnu těhotenství. Mimi bylo neplánované, ale přesto moc chtěné. Ten potrat zasáhl celou rodinu (chtěla jsem s oznámením počkat do třetího měsíce, ale přítel je taková slepička).
No a je tomu asi 12 dní, kdy jsem udělala těhotenský test a zjistila, že je pozitivní. Jenže mam velký. problém to komukoliv říct. Mam v sobě takový blok, že i než jsem zavolala svému gynekologovi, tak uběhl nějaký ten čas. Konktérně jsem mu volala až ve středu, dneska v pátek si mě pozval na kontrolu, tak jsem zvědavá.
To minulé těhotenství jsem všechno i poctivě dodržovala, papala vitamíny, nepila energetické nápoje, kafe, nejedla pálivé, netahala moc těżké věci, no taková ta klasika. Jenže teď mám v sobě blok, který, ikdyž srdce ví, že bych tyhle věci neměla dělat, tak je i tak občas dělam. Taky na to nemyslím, jako minule, nejsem na to nějak fixovaná. Na to, že jsem těhotná, si vzpomenu, až kdyż začnou nevolnosti, který mam sice přes den hojně, ale jinak tomu neberu zřetel.
Největší problém je to říct partnerovi, že jsem těhotná. Nemam odvahu mu to říct. Asi se bojím reakce. Vim, że ho ten potrat taky zasáhl, ikdyž se mě snažil podržet a pomáhat se vším, v zápalu hádky poté mi celou událost vyčetl.
Pro rejpalky, co by chtěly psát, že jsme se měli chránit, když jsem nechtěla otěhotnět: Není to tak, że bych nechtěla, ale ne i, že vyloženě chtěla. Prostě jsem to nechávala osudu, ten si s tím nějak pospíšil.

  • Nahlásit
  • Citovat

Reakce:

1218
29.11.19 06:23

Vim jak se citis, taky jsem si tim prosla, dokonce uz dva potraty v 8tt. My meli vyhodu v tom, ze to nikdo krom nas nevedel a do dneska nevi, takze se v tom nikdo nerype. Moc nechapu, co ti na tom partner pri hadce vycetl, pak chapu, ze se nehrnes do toho mu to sdelovat. Ale jinak tvuj blok chapu, ja se u prvniho tehotenstvi tesila ac bylo neplanovane a pak najednou konec. Pul roku na to jsem neplanovane otehotnela znova, tesit uz jsem se nedokazala, pouze jsem akceptovala informaci, ze jsem tehotna a dal to neresila, jen se klepala at to zase nedopadne spatne. Ten strach uz proste nezmizi, trosku se snizi kontrolama, ktery budou v poradku, ale porad to v tobe proste bude. Uprimne si nedokazu predstavit, ze bych ted otehotnela potreti. Kazdopadne ti preju, aby vsechno bylo v nejlepsim poradku :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2125
29.11.19 06:51

Coti jako vyčetl??? S takovým blbcem čekáš dite?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.11.19 06:56

@Kaileee Není blbec, s blbcem bych nechodila a už vůbec nečekala dítě, tohle mě život naučil dostatečně. A zpětně myslim, že to ani neni tak, jak jsem to brala předtim. Byla jsem přecitlivělá, všechno jsem automaticky brala proti sobě. Neřekl mi přímo, že za to můžu. Já už přesně ani nevím, asi se snažím zapomenout :/

  • Nahlásit
  • Citovat
3090
29.11.19 06:58

Takového partnera bych vedle sebe Teda chtěla. V nejhorším tě ještě uráží 8o. Neříkej to nikoli dokud nepřijdete prvním screeningem. Partnerovi po kontrole na gynekologii. Bohužel ten první trimestr je takový buď a nebo. Nic si nevyčítej a snaž se radovat z nového těhotenství. Jen ten partner by mi hodně vrtal hlavou. Držím palce

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.11.19 07:04
@mofiz píše:
Takového partnera bych vedle sebe Teda chtěla. V nejhorším tě ještě uráží 8o. Neříkej to nikoli dokud nepřijdete prvním screeningem. Partnerovi po kontrole na gynekologii. Bohužel ten první trimestr je takový buď a nebo. Nic si nevyčítej a snaž se radovat z nového těhotenství. Jen ten partner by mi hodně vrtal hlavou. Držím palce

On je tu ten problém, že on, ikdyż mi slíbí hory doly, odpřísáhne mi to, že to nikomu neřekne, tak to prostě řekne. Nedokáże to v sobě udržet, je to pro něj velký záhul a minule mi jen tak z ničeho nic volala jeho mamina, že mi gratuluje atd. Hned mi bylo jasný, od koho to ví, když já nikomu nic neřekla. No a pak to.byla jen vlna po jeho rodině a pak po mojí. Další přišla s potratem -,,Je nám to všem hrozně líto, to si zažije asi každá, tak aspoň víš, že to jde".
Jako můj přítel je milionovej, ale v tomhle mě zklamal.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
29.11.19 07:14

Já bych si z té hádky nic nedělala. Člověk v afektu řekne všelicos. Hlavně, že mezi sebou jste si to pak vyjasnili a máte čisto. Chápu, že se bojíš. Nikdy jsem to nezažila, ale umím si představit, že bych byla úplně stejně sklíčená. Člověk se zklame, a pak už nejde mít jen tak radost. Přesto - přeji ti, aby to dobře dopadlo a vy jste byli šťastní a se zdravým miminkem. :kytka: A že to rodina prožívá je vlastně hezké - mají vás rádi a těšili se s vámi. Držím pěsti!

  • Nahlásit
  • Citovat
29.11.19 07:17

MNe zarazí, jak čtu v mnoha diskuzích, že partner je báječný, skvělý, pracovitý, svedomity otec…a pak přijde dovetek, a ten tyhle vlastnosti total zazdi :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.11.19 07:20
@Anonymní píše:
Já bych si z té hádky nic nedělala. Člověk v afektu řekne všelicos. Hlavně, že mezi sebou jste si to pak vyjasnili a máte čisto. Chápu, že se bojíš. Nikdy jsem to nezažila, ale umím si představit, že bych byla úplně stejně sklíčená. Člověk se zklame, a pak už nejde mít jen tak radost. Přesto - přeji ti, aby to dobře dopadlo a vy jste byli šťastní a se zdravým miminkem. :kytka: A že to rodina prožívá je vlastně hezké - mají vás rádi a těšili se s vámi. Držím pěsti!

Já si myslím, že třeba po tý návštěvě na gyndě bych to řekla rovnou jemu i jeho mamině, jdeme na oběd všichni, tak bych to na ně vybalila už teď, abych nebyla zklamaná. Ale aby pak nebyli zklamaní oni, kdyby to zase nevyšlo. :think: A mimochodem se taky bojím, že mi gyndař řekla, že to jsou dvojčátka, zdál se mi sem, že vybírám. kočár pro dvojčata, tak uvidím :D Už jsem. klidnější, děkuju holky.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
29.11.19 07:25
@Kocourhrzal píše:
MNe zarazí, jak čtu v mnoha diskuzích, že partner je báječný, skvělý, pracovitý, svedomity otec…a pak přijde dovetek, a ten tyhle vlastnosti total zazdi :nevim:
:roll: Jestli to asi nebude tím, že svět není jen černý nebo bílý a že každý člověk má i své slabé stránky…
  • Nahlásit
  • Citovat
29.11.19 07:40
@Anonymní píše: :roll: Jestli to asi nebude tím, že svět není jen černý nebo bílý a že každý člověk má i své slabé stránky…

A proc anonymně???Chápu intimní odpověď :think:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
941
29.11.19 07:54

Zakladatelko po potratu má ženská vždycky mnohem větší strach. Já jsem potratila první i druhé těhotenství. Ani při jednom jsme nikomu neřekli, že jsem těhotná. Poprvé „praskl“ až přímo potrat, když se mi máma dovolala do nemocnice před revizí, a poznala, že se něco děje. Než bych jí stresovala, že je něco se mnou vážného, řekla jsem o co jde. Podruhé to poznala dost podobně. Maminky na to mají šestý smysl. Takže partner absolutně respektoval, že to nechci nikomu říkat. Jeho rodiče se to celé dozvěděli až, když jsme kvůli genetickým vyšetřením později potřebovali hromadu údajů o rodině (babičky, prababičky, nemoci přes 3 generace, věci, na které se musíš vyptat v rodině). A to jsme s oběma rodinama v čilém kontaktu. Ten tvůj (ať je to pro něj sebevětší překážka a přemáhání) by měl respektovat, že to je situace, která není příjemná, že jsi teď ve stresu a min.do 1.screeningu budeš mít fakt strach. Přijde mi, že chlap, co neumí v takové chvíli urdžet jazyk za zuby je dost nedospělý. :roll: Já jsem byla úplně až pověrčivá, při tom třetím. S přítelem, který o tom první 4 měsíce jediný věděl, jsme až do 3.trimestru nevyslovili ani to, jak by se mohlo jmenovat, natož abysme s dvěma čárkama na testu v 5tt vykládali příbuzným, že už je to tu zas, potřetí!!! 8o
Vím o čem mluvím s tím strachem. Po druhém potratu to bylo ještě horší než po tom prvním. Rodičům na obou stranách jsme to napotřetí řekli, až když to začalo být vidět (tzn.cca 15-16tt). :srdce: Přeju ti, ať to vyjde a dočkáte se zdravého miminka :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.11.19 08:38

Já to mám opačně. Potratila jsem už 3×. Naposled ve 13tt. To mě sebralo. Teď cítím, že už bych se tolik nestresovala jako naposledy. Protože mimi, když se má narodit, tak se narodí. A je jedno, kdo to ví, neví, komu se to řekne. Snaž se sobě najít vnitřní klid. Ber partnera takoveho jaký je, nebo si s ním upřímně promluv. Máš psychický blok a s tím je potřeba něco dělat.

  • Nahlásit
  • Citovat
941
29.11.19 08:57
@Anonymní píše:
Já to mám opačně. Potratila jsem už 3×. Naposled ve 13tt. To mě sebralo. Teď cítím, že už bych se tolik nestresovala jako naposledy. Protože mimi, když se má narodit, tak se narodí. A je jedno, kdo to ví, neví, komu se to řekne. Snaž se sobě najít vnitřní klid. Ber partnera takoveho jaký je, nebo si s ním upřímně promluv. Máš psychický blok a s tím je potřeba něco dělat.

souhlasím, pokud má přijít potrat, přijde tak jako tak, jestli to někdo ví, nebo je to tajemství. Ale každý je jiný, někde to může v té rodině způsobit i dost problémů, když všichni všechno ví. Lidem chybí empatie, ne každý to má nastavené dobře a ví, jak se v té situaci chovat, co říct, co neplácat (třeba moje tchýně to je expert na netaktnost :mrgreen: ). Takže za mě je lepší, když si člověk může vybrat, komu a kdy to řekne. Já napotřetí to fakt tajila dlouho. Jinak 3 potraty a až na přelomu do 2.trimestru, to se tedy nedivím, že tě to sebralo. To je asi slabé slovo :,( co ale musím uznat a měla jsem podobně, že když jsem otěhotněla potřetí, úplně na začátku jsem si také říkala „děj se vůle boží“, ale jak postupovaly týdny, rostl i strach, protože vždy je to „snazší“ do konce 1trimestru, než se dozvědět něco špatného třeba při 2.screeningu v 21tt. No jsou to hrozné situace a přeu ti, i všem párům, aby je nemuseli už zažívat :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.11.19 08:58
@Anonymní píše:
Dobré ráno všem,
je to tři měsíce, co jsem bohužel byla na revizi dělohy v 8. týdnu těhotenství. Mimi bylo neplánované, ale přesto moc chtěné. Ten potrat zasáhl celou rodinu (chtěla jsem s oznámením počkat do třetího měsíce, ale přítel je taková slepička).
No a je tomu asi 12 dní, kdy jsem udělala těhotenský test a zjistila, že je pozitivní. Jenže mam velký. problém to komukoliv říct. Mam v sobě takový blok, že i než jsem zavolala svému gynekologovi, tak uběhl nějaký ten čas. Konktérně jsem mu volala až ve středu, dneska v pátek si mě pozval na kontrolu, tak jsem zvědavá.
To minulé těhotenství jsem všechno i poctivě dodržovala, papala vitamíny, nepila energetické nápoje, kafe, nejedla pálivé, netahala moc těżké věci, no taková ta klasika. Jenže teď mám v sobě blok, který, ikdyž srdce ví, že bych tyhle věci neměla dělat, tak je i tak občas dělam. Taky na to nemyslím, jako minule, nejsem na to nějak fixovaná. Na to, že jsem těhotná, si vzpomenu, až kdyż začnou nevolnosti, který mam sice přes den hojně, ale jinak tomu neberu zřetel.
Největší problém je to říct partnerovi, že jsem těhotná. Nemam odvahu mu to říct. Asi se bojím reakce. Vim, że ho ten potrat taky zasáhl, ikdyž se mě snažil podržet a pomáhat se vším, v zápalu hádky poté mi celou událost vyčetl.
Pro rejpalky, co by chtěly psát, že jsme se měli chránit, když jsem nechtěla otěhotnět: Není to tak, że bych nechtěla, ale ne i, že vyloženě chtěla. Prostě jsem to nechávala osudu, ten si s tím nějak pospíšil.

Ahoj, raději anonymní dnes… Před několika lety jsem měla ZP v 17. týdnu. Přišlo se na během prohlídky. Miminko jsme taky neplánovali, nicméně jsme se na něj moc těšili. Hrozně mě to tenkrát semlelo. Tím spíš, že jsem cítila kopanečky a bříško rostlo krásné. Ze dne na den nic. Strašný pocit prázdnoty, zoufalství. Byla jsem na tom po psychické stránce fakt zle… Po několika měsících jsem otěhotněla opět, už plánované. A ten strach byl celé těhotenství strašný. Snažila jsem se uklidnit, ale ten strašák tam prostě byl. Byla jsem ráda za každý kopanec a panikařila, když jsem mimi hned po probuzení necítila. Oddechli jsme si teprve porodem :srdce: přeji ti, ať tam dotáhnete do konce

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama