Psychicky otřesená po autonehodě
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Dej tomu čas, já v létě zrušila dveře na autě, blbka totální, moje
vina, hele první noc jsem nemohla spát, další asi dva tejdny jsem z toho
byla totál vyřízená, že jsem si i říkala, že přestanu jezdit, jenže
já nemůžu 
Jezdím dál, už jsem se uklidnila, prožíváš teď to nejhorší. Hlavně,
že jste oba ok, auto už se nějak vyřeší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
No, buď čas (ale zas aby ses nesekla úplně s řízením) nebo pak psycholog, pokud se to nebude zlepšovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Být tebou, vyhledám okamžitě psychologa. Je to člověk, se kterým se
můžeš o čemkoli pobavit, řekneš mu svoje pocity a je to strašně
osvobozující. Lepší je raději hned, dokud to nedošlo ještě někam dál.
Psychika je největší záhadou a nikdy nevíme, co vše se ještě můžeš
stát. Věřím, že autonehoda byla nepříjemným zážitkem, ale ze všeho se
dá určitou dávkou času dostat, držím palce. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Zažila jsem auto nehodu, kdy jsem řídila, vzadu dítě, narazil do nás ko.kot pod vlivem, bylo namrzlo, mně se dostalo auto do hodin, sjelo ze silnice, ta byla vyvysena, naše auto o pár cm minulo strom, 2× jsme se převrátily a zůstaly na střeše. Nejhorší bylo to ticho ihned po nehodě, nez dcera zacala křičet.. bože, v životě jsem se tak nebála jako tech par minut, než jsem vylezla ven a vyndala dceru. Ten deb.il byl úplně na mol, nedokázal ani vystoupit z auta. Naše auto totalka. Nám se nic nestalo, ale přiznávám, že jsem musela vyhledat pomoc. Nespala jsem, nejedla, odmítala jsem nastoupit do všeho co mělo kola a dceru bych tam neposadila uz vubec. Od nehody je to uz x let, už znovu řídím i sama a dceru už vozím taky.. neni ostuda vyhledat pomoc u odborníka, kdyz to nebudeš řešit, muze to byt i horší.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Ne k doktorce s tím nechoď.
Potřebuješ se z toho vymluvit. Máš někoho blízkého, kdo tě vydrží poslouchat, nebude ti radit nebude se to snažit hned vyřešit, ale prostě tě bude trpělivě poslouchat?
Jestli jo, tak se s ní/ním domluv na to že se potkáte a budete se o tom bavit - uvař za to něco obrého a kup slušné víno a prostě o tom co se stalo a jak se cítíš probírej furt dokolečka, až ta úzkost z toho se zmírní - tím že to budeš říkat nahlas, případně si popláčeš a zanadáváš, tím se to z mozku kde to bobtná a škodí dostane ven a srovná se o tam kam má - tedy do nepříjemnosti, která dobře dopadla.
Pokud nikoho takového nemáš, tak si normálně zavolej na nejbližší linku důvěry a prober to s nima.
Adresář zde
https://www.capld.cz/…y-duvery-cr/
další variantou je tedy párkrát zajít za psychologem ale bude trvat než se tam dostaneš -takže ta linka důvěry je daleko praktičtější. Ne nebudeš rušit a otravovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Tak to chce cas. Uvedomit si, co se stalo a stalo spatne a priste tomu predejit. Co se auta tyka, tak to uvidis. To.tady.nikdo nevyresi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Posttraumatický syndrom..
najdi si někoho, kdo ti pomůže to zpracovat, může to být klidně dobrá
kámoška, pokud nechceš psychologa.. chce to se vyřvat, vyblít ven všechny
obavy a ten hnus, strach, stres, který jsi prožila… neboj, jsou horší
věci, vem si, že by se vám něco stalo.. mysli na to, že to ještě celé
dobře dopadlo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@j.a.n.i1 píše:
No, buď čas (ale zas aby ses nesekla úplně s řízením) nebo pak psycholog, pokud se to nebude zlepšovat.
Taky si říkám. No, dneska jsem byla očistit auto od sněhu, aby bylo čisté, až přijde pojišťovák a jak jsem viděla zase tu škodu, tak se mi chtělo brečet. Dokonce jsem to tam začala zkoumat, snažila jsem si dát do hlavy, že se to bude moci dát opravit. Bojim se, že pokud ne, budu se cítit vinná a z toho je mi fakt zle. Už mi v hlavě naskočili, že pokud o auto prijdu, tak jiné řídit nechci.Asi mi vážně hrabe.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Lucy75 píše:
Posttraumatický syndrom..
najdi si někoho, kdo ti pomůže to zpracovat, může to být klidně dobrá kámoška, pokud nechceš psychologa.. chce to se vyřvat, vyblít ven všechny obavy a ten hnus, strach, stres, který jsi prožila… neboj, jsou horší věci, vem si, že by se vám něco stalo.. mysli na to, že to ještě celé dobře dopadlo
Děkuji za slova podpory 
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Ou píše:
Ne k doktorce s tím nechoď.Potřebuješ se z toho vymluvit. Máš někoho blízkého, kdo tě vydrží poslouchat, nebude ti radit nebude se to snažit hned vyřešit, ale prostě tě bude trpělivě poslouchat?
Jestli jo, tak se s ní/ním domluv na to že se potkáte a budete se o tom bavit - uvař za to něco obrého a kup slušné víno a prostě o tom co se stalo a jak se cítíš probírej furt dokolečka, až ta úzkost z toho se zmírní - tím že to budeš říkat nahlas, případně si popláčeš a zanadáváš, tím se to z mozku kde to bobtná a škodí dostane ven a srovná se o tam kam má - tedy do nepříjemnosti, která dobře dopadla.
Pokud nikoho takového nemáš, tak si normálně zavolej na nejbližší linku důvěry a prober to s nima.
Adresář zde
další variantou je tedy párkrát zajít za psychologem ale bude trvat než se tam dostaneš -takže ta linka důvěry je daleko praktičtější. Ne nebudeš rušit a otravovat.
Moc, moc, děkuji
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Taky si říkám. No, dneska jsem byla očistit auto od sněhu, aby bylo čisté, až přijde pojišťovák a jak jsem viděla zase tu škodu, tak se mi chtělo brečet. Dokonce jsem to tam začala zkoumat, snažila jsem si dát do hlavy, že se to bude moci dát opravit. Bojim se, že pokud ne, budu se cítit vinná a z toho je mi fakt zle. Už mi v hlavě naskočili, že pokud o auto prijdu, tak jiné řídit nechci.Asi mi vážně hrabe.
Hele, asi takhle, to, že tě se.re nabourané auto a nechceš jiné, to je
zcela normální, mě podobně štvalo, když se mi v autě potkal motor a to
nešlo o žádnou nehodu, jen závadu, která se nevyplatí opravovat… a už
jsem si na nové zvykla a jsem s ním naprosto spokojená 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@j.a.n.i1 píše:
Hele, asi takhle, to, že tě se.re nabourané auto a nechceš jiné, to je zcela normální, mě podobně štvalo, když se mi v autě potkal motor a to nešlo o žádnou nehodu, jen závadu, která se nevyplatí opravovat… a už jsem si na nové zvykla a jsem s ním naprosto spokojená
Rozumím tomu, taky bych to asi tolik neřešila, ale pro to auto mám
citový vztah, je to můj plechový miláček. Proto to asi tolik špatně nesu
To autíčko semnou zažilo spoustu
krásných časů.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Nulová psychická pohoda v těhotenství
- Migrény - psychické problémy
- Covid-psychický stav
- Jak se fyzicky i psychicky udržovat pro hodně mladšího partnera?
- Sny, po kterých jsem psychicky vyčerpaná celý den
- Psychická opora své ex
- Dvouletá dcera bez otce, nezvládám to psychicky
Ahoj všem. Předem se moc omlouvám za anonym, ale je to pro mě docela citlivé téma. Před pár dny jsem byla účastníkem nehody a do dnes jsem se z toho psychicky nesrovnala. Nejhorší bylo, že v tu dobu jsem vezla v autě své dítě. Sice se nikomu nic nestalo, ale až po pár dnech se to teprve objevuje. V noci špatně spím, nemám chuť k jídlu a jsem apatická, nic mě nebaví a všeho mám dost. Děcko je naštěstí v pořádku a ani po psychické stránce nemá žádné obtíže. Do toho všeho se děsím toho, co na to auto pojišťovna, teprve má přijít likvidátor pojistných událostí. Mám hrozné obavy, aby šlo auto opravit. Nechci jiné, mám to auto ráda. Známý říkal, že by to jít mohlo, ale známe to.Je toho na mě moc. Tento rok nezačal hezky. Mám s tím jít k doktorce? Děkuji za odpovědi.