Psychický propad aneb nevím jak dál...

@meluzi píše:
Komunikaci po netu moc nemusím. Teď třeba mi už začíná opět lézt krkem facebook. Nedokážu pochopit, že lidi raději dřepí doma na zadku a píší si s „kamarády“ přes ten modrý nesmysl, než aby si šli pokecat a zablbnout ven. Ale podívám se po něčem co by mě zaujalo. Nikdy jsem totiž ještě nic takového neobjevila.

Na józe pochybuji, že bych někoho našla. Ono, když jsem chodila ve škole, tak všichni se snaží, aby co nejrychleji vypadli. A teď co jsem byla v pondělí na té jiné józe.. tam pro změnu jsou ženy ve věkové kategorii 40-65 let. Takže také nic moc. Ne, že bych měla něco proti starším, ale ne každý zvládá nějaké přátelské mezigenerační rozhovory. Erasmus ten škola nabízí, ale je fakt, že moje angličtina není natolik úžasná, abych si věřila, že se domluvím v cizině. I když do budoucna tuto myšlenku nezavrhuji, protože moje psaná angličtina je celkem dobrá. Jen mluvit neumím, protože si všechno překládám doslova (když na mě někdo mluví a poté nestíhám sledovat tu pravou podstatu), ale postupně bych řekla, že se začínám zlepšovat (jen to chce čas). Brigádu mám, ale v malé kanceláři, kde jsem zalezlá a s lidmi kontakt nemám, takže to je špatné. I když teď si hledám ještě nějakou brigádu, která by vyhovovala mé křehké dušince, byla by možnost flexibilní pracovní doby a jediná pozice co by to neměla být je prodavač (to prostě dělat nechci, ani za milion). S vědeckým projektem.. jo já o tom přemýšlela, protože mi tu myšlenku nadhazoval pán co mi přednáší matematiku. Jenže problém je, že bych si téma musela komplet vymyslet sama. A od toho mě odrazují ostatní i já sebe samu. Bojím se totiž, že si prostě vymyslím něco co je nereálné pro mě s mými znalostmi a na mém stupni vzdělání zpracovat. Je pravda, že na tohle konto jsem se už začala zajímat o bakalářku. Jenže mi přijde, že spousta těch profesorů nechce ani slyšet, že se prostě o tohle zajímám už 2 roky před tím než toho bakaláře budu vůbec končit.. No lehké to není, ale příští semestr už budu mít specializaci. Tak mě to snad nasměruje k nějakým fajn lidem, kteří by mi chtěli nějaké to téma vybrat či vymyslet.
A hubnoucí skupinky máš na mysli nějaké reálné nebo třeba na facebooku?

S bráchou.. nějak nevěřím, že někdy přijde doba, kdy bychom se my 2 shodli. Je fakt, že já si myslím, že kdyby mezi námi byl rozdíl max. 2 roky, bylo by to mezi námi o mnoho jiné. Takhle mi ve 4 letech přinesli domů mimino, já se cítila tak, že se vše točí jen kolem něj a později zase kdykoliv z nás cokoliv provedl - vždy jsem byla viníkem já. Prostě nemyslím si, že to mezi námi někam povede, i když do budoucna samozřejmě nevidím. A ještě teda chci říct, že když už se začneme bavit nějak více, vždy to skončí u výčitek, že já ho jako batole vyklopila z kočárku a on má jizvu na noze a on mě zas v asi 8 letech přetáhl na písku lopatkou a rozsekl mi hlavu. Takže, takže… nevím co k tomu víc říct. Mám pocit, že v něčem jsme stejní, ale zároveň v něčem úplně odlišní.

Popravdě si nemyslím, že by to bylo jednodušší mu to vyprávět. Ono ani o rodičích se nějak nemám zájem bavit, protože tím stejně nic nevyřešíme. Můj dojem na celou situaci je stejně takový, že se měli už dávno rozvést a nezůstávat „kvůli dětem“. Ale tohle přeci nemohu nikomu sdělit..

A text, co jsi mi sem zkopírovala, je určitě zajímavý. A stránku si projedu hned jak budu mít trochu víc času. Ten mi teď bohužel nějak chybí.

FB jsem na mysli neměla.
Já nevím, něco typu http://www.thescienceforum.com/
http://www.scienceforums.net/
Z reálného světa třeba http://www.zet.cz/…eriment-8358
http://www.sciencecafe.cz/
Nebo se podívat na nějaké nepovinné přednášky, tam bys potkala asi pár víc zapálených kolegů studentů.

Hubnoucí skupinky virtuální jsou třeba i na emiminu, ale měla jsem na mysli i reálné - jsou i skupinové kurzy hubnutí (třeba pořádané tím Stobem, ale předpokládám, že nejsou jediní). Ale to je spíš jen tak na okraj.

S bráchou - možná do toho dorosteš. Píšeš, že tohle přeci nemůžu nikomu sdělit. Popravdě mě nenapadá vhodnější osoba, než on, protože on v tom žil taky, určitě na to má nějaký názor. Máš třeba nějaké tušení, proč skončil na antidepresivech, co ho trápí?

Zdá se, že máš ještě nějakou práci s tím odpustit jemu a potažmo rodičům, tak trochu možná živíš tu údajnou křivdu (nebudeme se pouštět do posuzování toho, jak moc ta ukřivděnost opodstatněná, protože to není důležité), vztek, že na sebe „strhl“ pozornost. Možná racionálně víš, že za to, že jsi to schytávala za jeho lumpačiny, nemohl ani tak on (navíc jako malý děcko, stará historie), jako ti, kdo situaci vyhodnocovali, ale stejně tam ta emoce je… proč Tě dnes stále ještě bolí šarvátky, které jste měli jako děti, to je zase další námět na práci s psychologem, pokud je to tak. Nechci si hrát na analytika, ale myslím, že by Ti hodně pomohlo vylepšit vztah sama k sobě, kdyby ses dokázala vypořádat s negativními emocemi vůči vlastní rodině, „odpustit“ jim…

Nedorozumění - měla jsem na mysli, že jednodušší naopak to vyprávět cizím lidem. Možná by nebylo od věci zkusit si promluvit o něm, co trápí a prožívá. A to platí i pro další lidi ve Tvém životě. Někdy pomůže pro zlepšení vlastní mizérie věnovat víc pozornosti tomu, co cítí a prožívají druzí, víc přemýšlet o druhých, nejen o tom, co zažívám a čím se trápím JÁ sama. Z vlastní zkušenosti vím, že se do takové bubliny vlastních starostí a obviňování, dá dost lehce uzavřít, zvlášť když žiješ spíš osamoceně. Taková sebestřednost (která klidně vznikne třeba i u jinak empatického, inteligentního a nesobeckého člověka) není dobrá a je třeba proti ní aktivně bojovat, aby odezněla. Sama se zamysli, jak moc se na Tebe tohle vztahuje.

Stran angličtiny - v cizině se rozmluvíš rychle, nic jiného Ti nezbude. Je to především otázka sebedůvěry a strachu. Zkus sledovat filmy v originále, poslouchat audioknihy v aj a číst aj. knihy, sledovat videa TED talks s titulky či bez - ty jsou mimochodem na spoustu zajímavých témat vč. vědy - ted.com. Tak si víc zvykneš na sledování mluveného slova.

Nejistota, obavy z vyzkoušení něčeho nového, nedostatek sebedůvěry - to jsou možná společní jmenovatelé u mnoha věcí, o kterých říkáš, že nejdou. Ne snad, že by šly všechny, střílím tu nějaké nápady, které můžou a nemusí být vhodné. ALE o co jde: přemýšlej, zkoušej hledat vlastní cesty a neboj se neúspěchu. Zkoušej, co jde, a pracuj na odstraňování překážek, o kterých si myslíš, že Ti brání v dosažení cílů. I když se Ti něco nepovede, je to tím, že se učíš, získáváš zkušenosti, není to nic ostudného. Nemusíš, a ani nemůžeš být dokonalá, a už vůbec ne „na první dobrou“. Je hrozně důležité si uvědomit, že dokonce i nepovedený pokus je užitečný, že přispívá k Tvému rozvoji, a že je to milionkrát lepší, než nečinnost.

Nic, co za něco stojí, nepřichází bez boje, bez práce, a Ti, kdo dosáhli v něčem mistrovství, mají sice špetku talentu, ale také, a to především, za sebou tuny a tuny nepodařených pokusů a práce. Společným jmenovatelem jejich úspěchu je to, že to nevzdali, a zkoušeli stále znovu, dokud to nešlo. Lidé, co dnes zdánlivě bez námahy tančí na ledě, mají za sebou tisíce pádů, po kterých vstali, a zkusili to zase, dokud se to nenaučili. A nenechali se odradit tím, že snad někdo uvidí, že jim to nejde hned. Ono to totiž jinou cestou bohužel nejde. Abys zaběhla maraton, musíš začít u metrů…

Příspěvek upraven 28.05.16 v 00:43

@meluzi píše:
Děkuji za zastání. Také si myslím, že s tím stíháním aktivit je to indivindi. Znám lidi co fyzicky jedou od rána do večera (ti u toho nemají o čem složitém uvažovat), také znám lidi co celý den sedí od rána do večera v kanclu (a musí prostě zapojovat mozek, vytvářet dokumenty, které musí mít hlavu a patu). Ono všechno má něco. Každý je schopen jiného tempa. A ještě určitě to co daná osoba stihne je závislé i na náladě a psych. stavu. Vidím to u sebe, když mám pocit, že mi nic nejde a že jsem úplně blbá, tak sedím nad úkolem třeba 12 hodin. Kdežto, když jsem celkem v pohodě, tak mám ten úkol třeba za 6 hodin. Je to pro někoho možná zvláštní, ale je to tak. Každý má ty limity někde jinde a někdo prostě nedokáže lítat 12 hodin a nezastavit se a někdo zas nedokáže vymýšlet nějaké texty do dopisů celý den.. Prostě ať každý dělá to co mu jde a co ho baví.Jinak jídlo se snažím chystat den předem. Zvláště vařené jídlo. Ale ano pravda jsou prostě dny, kdy nestíhám ani večer a to jsem závislá na tom, co mi udělá máma ke svačině (vždy chleba s luštěninovou nebo sojovou pomazánkou). Nebudu ze sebe dělat někoho, kdo vždy stíhá vše a vždy má vše připravené, protože tak to prostě není, ale snažím se. Dneska si třeba budu vařit hrách, ještě teda nemám tušení s čím si ho dám, ale už je namočen a hned jak přijedu od Dr. tak půjde na plotnu.

Doporučuji zapřemýšlet nad předpřípravou více porcí najednou a mražení jídel. Třeba luštěnin můžeš navařit kotel a po porcích zamrazit, tím ušetříš hodně času s přípravou. Samozřejmě se tak dá pracovat i s mnoha dalšími surovinami.

Diskusi jsem pročetla celou a teda spousta věcí mi nesedí Jak už tady někdo psal na začátku, není možné, aby člověk dlouhodobě jedl takhle málo a takové jídlo, 3× týdně měl nějaký pohyb, měl krevní i jiné testy OK, a přitom vážil 120kg. Tělo si může chtít dělat zásoby na horší časy, ale musí být z čeho. Tak buď to jsou megaporce čočky apod., nebo mezi jídly ve spěchu probíhají nějaké sušenky, koly apod.
Taky nechápu, proč v dnešní době sedět ve škole tak dlouho, na všechny přenášky se jistě nemusí chodit, jsou dostupné jinak, a i když třeba dává zakladatelka přednost osobnímu kontaktu s vyučujícím, tak občas něco neodsedět, aby se mohla najíst, určitě půjde.

@robínek

je to možné, tělo vydrží hodně, než se složí. Nebo než si ho majitel zničí extrémy.
Když je člověk vyčerpaný jí tak, že je to pro mnohé nepochopitelné, že ještě žije. Třeba jen sacharidy - zákusky, coly, hroznový cukr.. sacharid už je pro tělo jen to nejdůležitější živina, aby se člověk npřežil. Cukr se rychle spotřebuje a chce další, přitom tito lidé jsou extrémně vyhublí. Nemohou sníst nic jiného než sladké. Sacharidy pomáhají mozku relaxovat, proto vyčerpaný člověk jí tolik sacharidů.

Omlouvám se, ale úplně mi naskakují recepty - co třeba zeleninové rizoto se žampiony? nebo ke svačině pita chléb plněný směsí (najemno nakrájené bílé zelí + nastrouhaná mrkev+řeřicha, smíchané se sojanézou)?Hrachová kaše, květákové placičky, těstoviny s bazalkovým pestem a zeleninou…teď bude spousta bylinek, tak bys je mohla vyzkoušet…nevím, jestli jsi psala, že jíš/nejíš sojové maso - tam máš taky dost možností…

@Malaga píše:
Omlouvám se, ale úplně mi naskakují recepty - co třeba zeleninové rizoto se žampiony? nebo ke svačině pita chléb plněný směsí (najemno nakrájené bílé zelí + nastrouhaná mrkev+řeřicha, smíchané se sojanézou)?Hrachová kaše, květákové placičky, těstoviny s bazalkovým pestem a zeleninou…teď bude spousta bylinek, tak bys je mohla vyzkoušet…nevím, jestli jsi psala, že jíš/nejíš sojové maso - tam máš taky dost možností…

Sóju jsem se taky nedočetla, jestli papá, přitom to je jedna z nejlepších potravin na bílkoviny, a s bílkovinou se co? s Bílkovinou se hubne. Ono ale buhužel ty živočisné bílkoviny jsou lepší než rostlinné, takže ono můžu sníst kilo čočky, nebo jiné luštěniny, ale sníst dušené kousek kvalitního hovězího a k tomu třeba španát, nějakou menší přílohu by bylo asi vhodnější. A potom vaječný bílek, ale ten taky slečna nejí tak já nevím teda. Zhubnout by mohla, ale když do pusy vezme málo co, to potom bude těžký. Ach jo, takhle se trápit, mladá holka.

@entropy píše:
Marně přemýšlím, proč jen rajče se špenátem, z Tvých příspěvků mám pocit, že nejenže některé potraviny nesneseš esteticky či trávením, ale že se také některých potravin a větších porcí obaváš z hlediska váhy…? Pletu se? Pokud ano, řeš to také s psycholožkou.

Jinak k dotazu, koktejly si dělej z čeho chceš, ale každý výživový poradce Ti řekne, že základem zdravého stravování je PESTROST, čili nějak ty potraviny střídej, pokud můžeš. Kromě toho to prostě je třeba uzpůsobit nějak tomu, co to má zastupovat - například rajče se špenátem bych si dala třeba jako tekutý „salát“ k hlavnímu jídlu či sváče, či klidně jen jako občasný nápoj během dne, protože zrovna tato zelenina má zanedbatelnou kalorickou hodnotu. Samostatně na svačinu je to málo, zvlášť při Tvé váze…

Bohužel, konkrétní typ na výž. poradce pro Tebe nemám, ale rozhodně bych hledala někoho, kdo se orientuje na vege/vega stravu. Orientačně se zkus podívat na istob.cz - sebekaučink, to je zdarma.

Každopádně kvalitní poradce bude chtít vidět nějaké vysledky od lékaře stran zdraví a záznamy o tom, jak se stravuješ, včetně gramáží porcí (často pak zjistíš, že jsi příjem nadhodnotila či podhodnotila), takže to je něco, na čem můžeš začít pracovat už teď či spíše po zkouškovém. Bohužel, poradenství jako takové bude něco stát, pokud nenajdeš jen tak někoho na netu, kdo bude ochotný ti třeba sjet jídelníček zdarma atd. Ale opravdu je základem to vyšetření u obvodního.
Až budeš mít chvíli, jukni také sem, jestli se Tě to nemůže týkat:
 http://www.vitalia.cz/…dej-zenstvi/

Chia semínka se nejí ani tak samostatně nachuť, ale ve směsích - tam jsou dost nenápadná a přitom jídlo nutričně obohatí. Avokádo samostatně také nepozřu, ale opět- třeba pomazánka z něho s citrónem, pepřem, nebo jako „máslo“ pod šunku (vegesalám třeba). Ale netvrdím, že se bez avokáda nedá žít. Ta chia by ale při Tvém jídelníčku opravdu stála za to zařadit.

Jen rajče se špenátem proto, protože mě jiná kombinace nenapadá.. Leda rajče + okurka… Já třeba nejím lečo. Sice je to jen zelenina, ale mě fakt vadí rajčata v kombinaci s paprikou. Vždy mě po tom pálí žáha. Tak proto. Některé kombinace jsou pro mě nejedlé nebo nepředstavitelné, ale zase jsem otevřená novým možnostem.

Díky mrknu na to. A myslíš, že je šance sehnat výž. poradce, který by mi jídelníček sestavil do 1000,–? Právě kamarádka k jedné slečně chodila asi před 5 lety a ona za ten jídelníček chtěla asi jen 400,–?? Jenže slečna zrušila stránky tak zjevně už nefunguje. Jinak o pestrost se snažím, ale je pravda že mi dochází inspirace.. kord teď když došlo všechna zelenina a ovoce..

Jinak u obvodní už jsem byla. A co měla výsledky krve z prevence (cca 4 týdny staré) - vše v pořádku jen kyselina močová je vyšší a prý mám omezit živočišné tuky … Jinak železo a všechny ty minerály co se v těch testech zkoumají bez problémů. Teď mě teda ještě poslala na kardiologii, protože od začátku roku jsem sebou už asi 4-5× sekla (s tím, že se mi zatmělo před očima a najednou jsem na zemi). Jinak o štítné žláze jsem se ji zmiňovala zda by nemohl být problém v tom a na to mi vlastně nic neřekla (tak jestli na to taky z té krve měla výsledky a byly dobré???). No a pak jsem si ještě sfoukla tu gyndu a mám žádanku na krev na nějaké ty hormony s tím, že ještě budu muset na ultrazvuk. Ale myslí si, že tím jak mu popisuji svoji MS, že bych PCOS mít neměla, ale pro 100% vyloučení půjdu na tu krev a na ten UTZ.

Příspěvek upraven 28.05.16 v 17:25