Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
@mirecekblbecek píše:
nejsem odborník, ale myslím si, že pro všechny, důležitá je právě ta půlnoc, spíme nejtvrději, střídají se spán. fáze, bez snů je ta více důležitá pro regeneraci, ta spadá do období kolem půlnoci. ale můžu se mýlit.
On na tohle asi nebude jednotný názor. Ani já na to nemám žádný názor, protože někdy se cítím skvěle po 10 hodinách spánku a někdy po 3 hodinách… Podle mě je tohle strašně individuální a ovlivňuje to strašně moc okolností.
@meluzi já mám poruchy učení, i adhd, od mala jsem byla knihomol, četla jsem tajně pod peřinou, protože jsem musela jít spát v únosnou dobu, ještě dnes si pamatuju, v zš hodiny čtení, i když jsem četla moc, stejně z toho mám ještě dnes trauma, číst neznámý text, protože čtu nesmysly. s diktáty jsem si užila svoje, i když jsem se učila pravopis neustále, vždy se našly „špeky“, co mi zkazily známku. Jsem hudebně nadaná, nemůžu hrát na klávesy, i když je mám doma, oči nezvládají zůstat na jednom řádku, věčně se ztrácím v textu, takže hrát nemůžu dvěma rukama, když ve škole bylo psaní všemi deseti, měla jsem v polo.za 5,protože jsem neudržela oči na řádku a tím měla velké procento chybovosti…nechci si stěžovat, v reálném životě to zase takový problém není, jen jsem ti chtěla přiblížit pocity těch, co mají tyto problémy.
@meluzi píše:
O těchto poruchách vím. Jen já jím prostě nevěřím. Ano mám v okolí lidi s touto diagnózou.. Ale ty lidi jsem nikdy neviděla, že by se o něco snažili. To je jak kdyby mi doktor řekl, že za rok umřu a já se nesnažila bojovat. Nikdy jsem u těchto lidí neviděla bojovnost. U testů kde se doplňuje popř. křížkuje… jedou tipsport. No řekla bych, že je to spíše o absolutním flegmatickém jednání. Ale to je zas od tématu. Nechci tu rozpoutávat písmenkové války. Jen mi prostě nepřijde normální SMS ve znění: „Ahojki mylacku, moc tě myluju. Sy moje beruzka.“ Tohle je prostě s prominutím k poblití. A že jsem zprávy podobně vypadající už na vlastní oči viděla. A vlastně tohle je ještě dobré. Už jsem viděla i člověka, který nejen že neumí pravopis, on neznal ani tečky a čárky a to byl masakr. Potom byl ještě dotčen, že jsem po něm chtěla, aby mi to napsal znovu a česky.
Mam čím dal silnější pocit, ze jsi velice kriticka k lidem kolem sebe, rodine, spolužákům, pripadnym nápadníkům, pro svoje chyby mas ovsem omluvy. Sama delas pravopisne chyby, ale ty nejsou zavazne, navíc studujes technickou školu, tak co. Na poruchy uceni nevěříš, dialektici se proste jen nesnazi
Proc si inteligentní holka s přístupem k informacím nedokáže sestavit smysluplný jídelníček? S toleranci mas teda veleproblem.
@meluzi píše:
A já jsem ráda, že spoustu zdejšího osazenstva vč. tebe to respektuje. Ale pravda je, že když se objeví komentář typu: „Začni jíst maso. Díky jeho absenci v životosprávě jsi skoro na prahu smrti.“ (Není to přesné znění, jen bych podobné komentáře takto shrnula). Necítím se na prahu smrti, ale prostě psychicky se cítím podlomená. A ano na tomhle můj styl života nese svůj díl, protože mě to díky odlišným názorům vystrkuje ze stáda.
Já ti nevím, ale pokud žiješ a studuješ v Praze, zdá se mi neuvěřitelné, že bys neznala žádného vegetariány a vegana… Já sama se stravuji úplně běžně (maso nemusím, pokud nevařím pro rodinu, tak sama pro sebe si ho nikdy nedělám), ale mám v okolí spoustu lidí, o kterých vím, že různé „diety“ dodržují, a to s nimi žádné hluboké debaty o jídle nevedu. Zdálo by se mi to uvěřitelné, kdybys bydlela v malé vesnici, kde mají všichni domácí zvířata na maso a tak, ale ve velkém městě je lidí s podobnými stravovacími návyky celkem dost
Tedy - s dodržováním určité diety. S tím, že pak se ti ještě některé věci nelíbí vizuálně, některé ti nechutnají a tak, tím si to samozřejmě komplikuješ, ale to už není záležitost přesvědčení, filosofie, přístupu k životu, to je prostě tvoje volba a je to totéž, jako to, že já nejím houby, můj manžel rajčata, jedno moje dítě ryby,… tím nikdo z nás „nevyčuhuje“ ze společnosti, to je prostě normální, že někomu něco nechutná. Jen je důležité na tom nestavět vztah k ostatním lidem. Já miluju rajřata, můj manžel je nejí… má to jakýkoliv sebemenší vliv na náš vztah? On zase miluje houby, ty nejím já… přece to nevypovídá nic o kvalitě našeho vztahu, naší inteligenci, našich světonázorech, ne?
Ad tolerance k pravopisu - já jsem vystudovaná jazykářka, mj. jsem studovala na VŠ i češtinu. Mám spoustu kamarádů a přátel, kteří píší příšerně, radši si s nimi volám nebo jdu na kafe, ale jsou to fajn lidi a mají spoutu jiných kvalit, které třeba zase nemám já. Proč bych je měla za chyby jakkoliv tepat? Na to mám svoje studenty
. Naopak jsem ráda, když mohu kamarádům pomoct a třeba jim opravit životopis, motivační dopis, nebo prostě jen lépe zformulovat inzerát. A oni mi za to pomůžou s něčím jiným ![]()
Podle mě je tvůj problém opravdu v psychice, vnitřním nastavení, sebedůvěře. Jsi přesvědčená o tom, že jsi inteligentnější než lidi okolo tebe, a velmi proavděpodobně je to pravda. Ale opravdu to znamená, že bys ostatní měla kritizovat a opravovat v tom, co jim nejde? Co takhle trochu shovívavosti? Možná kdyby se ti podařilo občas zatnout zuby a neříct lidem okolo tebe, co všechno dělají blbě, dokázala bys časem tohle i sama se sebou. Ne se hned setnout a zkritizovat, zaseknout v defenzivě… ale prostě být tolerantní. K okolí i k sobě.
Rozumím ti, jsem povahou taky velmi kritická, k sobě i okolí, ale je to příšerné, takže se snažím to mírnit. Jinak bych během krátké doby taky neměla kamarády, ono nikoho nebaví poslouchat, co by měl dělat líp, pokud se neptá. Něco jiného je dobře míněná rada a konstruktivní návrh na zlepšení, něco jiného je kritizovat prostě jen tak. Samozřejmě chápu, že je ti nepříjemné, když ti někdo píše smsky plné hrubek, ale upřímně, v životě tě pravděpodobně potkají mnohem horší věci než „ahojki“ (což je samo o sobě tak příšerné slovo, že by mělo být zakázané
).
Zkus brát sama sebe i svoje okolí víc s nadhledem, ne se vysmívat nebo být přesvědčená o povrchnosti, ale nemusíš brát všechno až „na dřeň“, ulehčíš tím život hlavně sama sobě. Dej si třeba předsevzetí, že si aspoň jednou týdně uděláš nějakou malou radost, fakt maličkou. Zapečeš jednu přednášku, koupíš si něco, na co jsi zrovna dostala chuť, poslechneš si písničku,… a budeš si v tu chvíli uvědomovat, že to je to, co tě těší. A časem to třeba začneš dělat úplně mimoděk, prostě jen tak. A až nebudeš permanentně naštvaná sama na sebe, třeba se otupí i tvůj negativní přístup k lidem okolo.
Třeba je tohle všechno blbost, ale ze všech tvých příspěvků na mě čiší právě to „NE“, „NEJDE“, „ALE…“, „NEMŮŽU“, „NEUMÍ“, „NECHÁPOU“,… ![]()
![]()
@bumbinka píše:
Já ti nevím, ale pokud žiješ a studuješ v Praze, zdá se mi neuvěřitelné, že bys neznala žádného vegetariány a vegana… Já sama se stravuji úplně běžně (maso nemusím, pokud nevařím pro rodinu, tak sama pro sebe si ho nikdy nedělám), ale mám v okolí spoustu lidí, o kterých vím, že různé „diety“ dodržují, a to s nimi žádné hluboké debaty o jídle nevedu. Zdálo by se mi to uvěřitelné, kdybys bydlela v malé vesnici, kde mají všichni domácí zvířata na maso a tak, ale ve velkém městě je lidí s podobnými stravovacími návyky celkem dostTedy - s dodržováním určité diety. S tím, že pak se ti ještě některé věci nelíbí vizuálně, některé ti nechutnají a tak, tím si to samozřejmě komplikuješ, ale to už není záležitost přesvědčení, filosofie, přístupu k životu, to je prostě tvoje volba a je to totéž, jako to, že já nejím houby, můj manžel rajčata, jedno moje dítě ryby,… tím nikdo z nás „nevyčuhuje“ ze společnosti, to je prostě normální, že někomu něco nechutná. Jen je důležité na tom nestavět vztah k ostatním lidem. Já miluju rajřata, můj manžel je nejí… má to jakýkoliv sebemenší vliv na náš vztah? On zase miluje houby, ty nejím já… přece to nevypovídá nic o kvalitě našeho vztahu, naší inteligenci, našich světonázorech, ne?
Ad tolerance k pravopisu - já jsem vystudovaná jazykářka, mj. jsem studovala na VŠ i češtinu. Mám spoustu kamarádů a přátel, kteří píší příšerně, radši si s nimi volám nebo jdu na kafe, ale jsou to fajn lidi a mají spoutu jiných kvalit, které třeba zase nemám já. Proč bych je měla za chyby jakkoliv tepat? Na to mám svoje studenty
. Naopak jsem ráda, když mohu kamarádům pomoct a třeba jim opravit životopis, motivační dopis, nebo prostě jen lépe zformulovat inzerát. A oni mi za to pomůžou s něčím jiným
Podle mě je tvůj problém opravdu v psychice, vnitřním nastavení, sebedůvěře. Jsi přesvědčená o tom, že jsi inteligentnější než lidi okolo tebe, a velmi proavděpodobně je to pravda. Ale opravdu to znamená, že bys ostatní měla kritizovat a opravovat v tom, co jim nejde? Co takhle trochu shovívavosti? Možná kdyby se ti podařilo občas zatnout zuby a neříct lidem okolo tebe, co všechno dělají blbě, dokázala bys časem tohle i sama se sebou. Ne se hned setnout a zkritizovat, zaseknout v defenzivě… ale prostě být tolerantní. K okolí i k sobě.
Rozumím ti, jsem povahou taky velmi kritická, k sobě i okolí, ale je to příšerné, takže se snažím to mírnit. Jinak bych během krátké doby taky neměla kamarády, ono nikoho nebaví poslouchat, co by měl dělat líp, pokud se neptá. Něco jiného je dobře míněná rada a konstruktivní návrh na zlepšení, něco jiného je kritizovat prostě jen tak. Samozřejmě chápu, že je ti nepříjemné, když ti někdo píše smsky plné hrubek, ale upřímně, v životě tě pravděpodobně potkají mnohem horší věci než „ahojki“ (což je samo o sobě tak příšerné slovo, že by mělo být zakázané).
Zkus brát sama sebe i svoje okolí víc s nadhledem, ne se vysmívat nebo být přesvědčená o povrchnosti, ale nemusíš brát všechno až „na dřeň“, ulehčíš tím život hlavně sama sobě. Dej si třeba předsevzetí, že si aspoň jednou týdně uděláš nějakou malou radost, fakt maličkou. Zapečeš jednu přednášku, koupíš si něco, na co jsi zrovna dostala chuť, poslechneš si písničku,… a budeš si v tu chvíli uvědomovat, že to je to, co tě těší. A časem to třeba začneš dělat úplně mimoděk, prostě jen tak. A až nebudeš permanentně naštvaná sama na sebe, třeba se otupí i tvůj negativní přístup k lidem okolo.
Třeba je tohle všechno blbost, ale ze všech tvých příspěvků na mě čiší právě to „NE“, „NEJDE“, „ALE…“, „NEMŮŽU“, „NEUMÍ“, „NECHÁPOU“,…![]()
![]()
![]()
Velice presne! ![]()
@meluzi cim dal to tady ctu, tak si nemuzu pomoci, ale ty jsi opravdu velmi neprijemna, netolerantni, nafoukana a kriticka osoba. A ja mam pocit, ze ani nemas byt na co nafoukana. Podle me, te vetsina nebere a proto si hrajes, ze jsi vic nez ti ostatni.#
Tak si predstav, ze zrovna muj manzel mne takovyhle dopisy s pravopisnyma chybama psal a to denne, kdyz jsme spolu chodili. Ma poruchu psani a oproti mne nizsi vzdelani. A ted si vem, ze jsme spolu 21 let a lepsiho chlapa bych tezko hledala. Po 21 letech jsem stale silene zamilovana, pro me i pro deti by udelal cokoliv a nikdy mu nebylo nic zatezko. Tvym narokum na partnera se musim smat, protoze absolutne nemas paru, co je ve vztahu dulezite.
Uz ti to tu napsala spousta lidi, vyhledej psychologa prosim., protoze ten jediny ti muze pomoci.
@mirecekblbecek píše:
@meluzi já mám poruchy učení, i adhd, od mala jsem byla knihomol, četla jsem tajně pod peřinou, protože jsem musela jít spát v únosnou dobu, ještě dnes si pamatuju, v zš hodiny čtení, i když jsem četla moc, stejně z toho mám ještě dnes trauma, číst neznámý text, protože čtu nesmysly. s diktáty jsem si užila svoje, i když jsem se učila pravopis neustále, vždy se našly „špeky“, co mi zkazily známku. Jsem hudebně nadaná, nemůžu hrát na klávesy, i když je mám doma, oči nezvládají zůstat na jednom řádku, věčně se ztrácím v textu, takže hrát nemůžu dvěma rukama, když ve škole bylo psaní všemi deseti, měla jsem v polo.za 5,protože jsem neudržela oči na řádku a tím měla velké procento chybovosti…nechci si stěžovat, v reálném životě to zase takový problém není, jen jsem ti chtěla přiblížit pocity těch, co mají tyto problémy.
Jestli máš poruchy učení tak tleskám, protože na textu to tedy opravdu nepoznám. Díky teď vím, že jsou i takoví co bojují. Já právě znám jen ty co měli koule z diktátů a ještě se tím chlubili… Takoví ti mistři světa co jim je všechno u zádele a vše mají na háku. Takové lidi znám s touto diagnózou. A když mi píšeš to s čím jsi měla problémy.. No nechci se diagnostikovat neodborně sama, ale v těchto věcech také nejsem expert.. I když u mě to psaní všemi deseti a hra na hudební nástroj bude daná spíše manuální nezručností. A číst bez záložky a nebo prstu na řádku neumím do dneška…
@Jana525 nebuď k zakladatelce tak kritická, uvědom si, že kritika patří k mládí, my starší se krotíme, protože víme své. Ale ona k tomu dojde za pár let. Nemůže vědět, co je ve vztahu důležité, nemá zkušenosti, já dělala stejné chyby, vždyť vysnít si prince, je tak romantické. Gratuluji k tak skvělému partnerovi, to se dnes už tak často nevidí, být těžce zamilovaná po tak dlouhé době. ![]()
@mirecekblbecek vis, co je sranda. Ze zrovna ted ve stejne chvili jsem si rikala, zrovna to, co jsi mi zrovna ted napsala.
Mladi, nezkusene, jeste nevi, co je dulezite. Mas pravdu. Ja jsem asi tak krtiticka, protoze v tehle diskuzi nejsem uplne nezaujata, trosku se me to osobne dotyka.
@bumbinka píše:
Já ti nevím, ale pokud žiješ a studuješ v Praze, zdá se mi neuvěřitelné, že bys neznala žádného vegetariány a vegana… Já sama se stravuji úplně běžně (maso nemusím, pokud nevařím pro rodinu, tak sama pro sebe si ho nikdy nedělám), ale mám v okolí spoustu lidí, o kterých vím, že různé „diety“ dodržují, a to s nimi žádné hluboké debaty o jídle nevedu. Zdálo by se mi to uvěřitelné, kdybys bydlela v malé vesnici, kde mají všichni domácí zvířata na maso a tak, ale ve velkém městě je lidí s podobnými stravovacími návyky celkem dostTedy - s dodržováním určité diety. S tím, že pak se ti ještě některé věci nelíbí vizuálně, některé ti nechutnají a tak, tím si to samozřejmě komplikuješ, ale to už není záležitost přesvědčení, filosofie, přístupu k životu, to je prostě tvoje volba a je to totéž, jako to, že já nejím houby, můj manžel rajčata, jedno moje dítě ryby,… tím nikdo z nás „nevyčuhuje“ ze společnosti, to je prostě normální, že někomu něco nechutná. Jen je důležité na tom nestavět vztah k ostatním lidem. Já miluju rajřata, můj manžel je nejí… má to jakýkoliv sebemenší vliv na náš vztah? On zase miluje houby, ty nejím já… přece to nevypovídá nic o kvalitě našeho vztahu, naší inteligenci, našich světonázorech, ne?
Ad tolerance k pravopisu - já jsem vystudovaná jazykářka, mj. jsem studovala na VŠ i češtinu. Mám spoustu kamarádů a přátel, kteří píší příšerně, radši si s nimi volám nebo jdu na kafe, ale jsou to fajn lidi a mají spoutu jiných kvalit, které třeba zase nemám já. Proč bych je měla za chyby jakkoliv tepat? Na to mám svoje studenty
. Naopak jsem ráda, když mohu kamarádům pomoct a třeba jim opravit životopis, motivační dopis, nebo prostě jen lépe zformulovat inzerát. A oni mi za to pomůžou s něčím jiným
Podle mě je tvůj problém opravdu v psychice, vnitřním nastavení, sebedůvěře. Jsi přesvědčená o tom, že jsi inteligentnější než lidi okolo tebe, a velmi proavděpodobně je to pravda. Ale opravdu to znamená, že bys ostatní měla kritizovat a opravovat v tom, co jim nejde? Co takhle trochu shovívavosti? Možná kdyby se ti podařilo občas zatnout zuby a neříct lidem okolo tebe, co všechno dělají blbě, dokázala bys časem tohle i sama se sebou. Ne se hned setnout a zkritizovat, zaseknout v defenzivě… ale prostě být tolerantní. K okolí i k sobě.
Rozumím ti, jsem povahou taky velmi kritická, k sobě i okolí, ale je to příšerné, takže se snažím to mírnit. Jinak bych během krátké doby taky neměla kamarády, ono nikoho nebaví poslouchat, co by měl dělat líp, pokud se neptá. Něco jiného je dobře míněná rada a konstruktivní návrh na zlepšení, něco jiného je kritizovat prostě jen tak. Samozřejmě chápu, že je ti nepříjemné, když ti někdo píše smsky plné hrubek, ale upřímně, v životě tě pravděpodobně potkají mnohem horší věci než „ahojki“ (což je samo o sobě tak příšerné slovo, že by mělo být zakázané).
Zkus brát sama sebe i svoje okolí víc s nadhledem, ne se vysmívat nebo být přesvědčená o povrchnosti, ale nemusíš brát všechno až „na dřeň“, ulehčíš tím život hlavně sama sobě. Dej si třeba předsevzetí, že si aspoň jednou týdně uděláš nějakou malou radost, fakt maličkou. Zapečeš jednu přednášku, koupíš si něco, na co jsi zrovna dostala chuť, poslechneš si písničku,… a budeš si v tu chvíli uvědomovat, že to je to, co tě těší. A časem to třeba začneš dělat úplně mimoděk, prostě jen tak. A až nebudeš permanentně naštvaná sama na sebe, třeba se otupí i tvůj negativní přístup k lidem okolo.
Třeba je tohle všechno blbost, ale ze všech tvých příspěvků na mě čiší právě to „NE“, „NEJDE“, „ALE…“, „NEMŮŽU“, „NEUMÍ“, „NECHÁPOU“,…![]()
![]()
![]()
s tím naprosto souhlasím, sama bych to nenapsala lépe
@robínek píše:
Mam čím dal silnější pocit, ze jsi velice kriticka k lidem kolem sebe, rodine, spolužákům, pripadnym nápadníkům, pro svoje chyby mas ovsem omluvy. Sama delas pravopisne chyby, ale ty nejsou zavazne, navíc studujes technickou školu, tak co. Na poruchy uceni nevěříš, dialektici se proste jen nesnaziProc si inteligentní holka s přístupem k informacím nedokáže sestavit smysluplný jídelníček? S toleranci mas teda veleproblem.
Ne nemám s tolerancí velký problém. Kdyby ano tak všechny lidi co mají jiný názor než já půjdu postřílet nebo jim budu hodně znepříjemňovat život. Ano jsem kritická už od dětství. A pravopisné chyby.. tak mi je vypiš.. A vypiš mi je v nějaké statistice oproti jiným diskutujícím a prosím zauvažuj i množství textu. Ano asi inteligentní jsem, ale jídelníček si prostě sestavit neumím… I když jsem si ho před pár lety sestavila, tak jsem nehubla.
Přístup k informacím je pěkný. Ano mám tabulky všelijakých hodnot. Ale vytvořit to tak, aby z toho vylezlo něco co bude mít výsledky.. To se mi prostě doposud nepovedlo. A ne nevěřím v poruchy učení, protože v mém okolí jsou lidé co to mají diagnostikováno a snaží se akorát o to, aby je lidé milovali za to jací jsou to frajeři, že nemají dokončený ani učňák, a když už tak na třetí pokus. Pomalu začínám uvažovat, že jejich výmluvy ke špatným známkám (i z praktické zkoušky, kde jim těžko čeština může ovlivnit známku) jsou prostě jen odůvodnění toho, že jsou lemplové na učení.
Ale nebudu si tady obhajovat svoje názory. To už bychom tady za chvíli mohli řešit proč nesnáším rasismus, nepodporuji potraty, si myslím to, co si myslím,…
Promiň, že jsem taková jaká jsem.. Kvůli tobě jiná nebudu.
@mirecekblbecek na druhou stranu, ja s manzelem zacala chodit v 18 letech, takze taky nezrale mladi a pravops pro me opravdu dulezity nebyl ani v te dobe. Proste, kdyz vim, ze ma nekdo poruchu uceni, tak jsem natolik inteligentni, abych to pochopila.
@Jana525 píše:
@mirecekblbecek na druhou stranu, ja s manzelem zacala chodit v 18 letech, takze taky nezrale mladi a pravops pro me opravdu dulezity nebyl ani v te dobe. Proste, kdyz vim, ze ma nekdo poruchu uceni, tak jsem natolik inteligentni, abych to pochopila.
no jo, jenže každý jsme jiný, zakladatelka má vysoce vyvinuté technické myšlení, tak eq trochu pokulhává, hodně ovlivnuje přístup rodičů, její jsou velmi nároční a kritičtí, proto je i ona.Ale dělá pokroky, ví o svých nedostatcích a snaží je eliminotat, kdyby tomu tak nebylo, nepíšeme si tady. ![]()
@mirecekblbecek presne technicke mysleni a mala socialni inteligence. Ale jak rikam, pro kazdou kytku, lita nekde nejaky motyl.
@Jana525 píše:
@mirecekblbecek presne technicke mysleni a mala socialni inteligence. Ale jak rikam, pro kazdou kytku, lita nekde nejaky motyl.
ale aby do té doby neuvadla ![]()