Psychika po porodu

Anonymní
22.7.20 11:39

Psychika po porodu

Ahoj holky,

potřebuji se asi vypovídat, podpořit a pokud některá z vás máte podobnou zkušenost, budu strašně ráda, když posdílíte..

Jsem ted v šestinedělí (4 týdny po porodu) a moje psychika je teda v hrozném stavu. Mám krásné miminko, mám ji hrozně ráda. Bohužel mám ale pocit, že jinak se všechno sype. Domácnost s manželem vůbec nezvládáme (když skončí v práci, snaží se mi pomoct s malou, nebo mě utěšuje a na úklid apod. prostě nezbývá energie, čas), maminka by mi chtěla pomoct, bohužel je ted nemocná, takže neriskujeme, že by ještě nakazila miminko, do toho má malá pořád bolavé bříško, takže se snažím jí ulevit snad vším co mají v lékárně, chováním, kojením, takže tohle se pořád opakuje a já se skoro nestíhám ani vysprchovat (jak usne je loterie, jestli se probudí za 5 nebo 30 minut..).

Porod byl náročný, do toho se nám to teď dost sype i v širší rodině - vážné onemocnění. Takže nikdo moc nemá kapacitu ještě řešit mě. (Myšleno přijít pomoct, popovídat).

Je toho na mě prostě strašně moc, spím nejvíc 4 hodiny denně a to už se musí hodně zadařit. Našla jsem si terapeutku, ale cítím, že je to hrozně málo si jednou za týden na hodku pokecat, ono to ani moc víc nejde, jsem šťastná, když to vyjde, protože takhle někam na hodku zdrhnout je luxus a obrovská loterie, jestli to malá s tatínkem vydrží a když ji vezmu s sebou, většinou mi tam půlku propláče. :(

Už prostě nevím jak dál. Myslím, že mám asi poporodní depresi. Zažila jste některá něco podobného? Máte nějakou radu?

Moc děkuju!

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

6308
22.7.20 11:41

První a nejdůležitější věc! Tvůj muž si musí vzít na pár dnů volno a ty se musíš vyspat. Tohle není legrace, pokud se ti rozjede deprese, a únava tomu může dopomoct, můžeš ohrozit sebe i tvé dítě.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
22.7.20 12:11

Samozřejmě, že s tím mám zkušenosti, moje nálada byla pod psa dost dlouho. Já se ale koza nevděčná sesypala z toho malého obecně. Mimi byl hodný, i spal docela v klidu, manžel taky pomáhal, takže jsem doma bordel neměla…a přes to všechno…dítě vymodlené po 7 letech a já ho normálně nedávala, pořád jsem brečela, že už nic nebude jak předtím, že mi ten malý vetřelec zkazil celý život…no a pak jsem zas brečela, protože to, co jsem řekla mi bylo strašně líto…a tak dokola-asi 4 měsíce. Až teď v jeho půlroce mi všechno začíná dávat smysl.
Neboj se, opravdu to všechno přejde. Chce to jen dost zapojovat tatínka aspoň. Já mám to štěstí, že mi funguje mamka i tchyně, obě na důchode, takže docela často od malička hlídají. Jinak by mi je*lo solidně a byla bych už v blázinci. Terapeut je dobrá věc, ale musí být schopný (ne, jak ten můj :roll: ) a 6 tis. v pr… a taky je dobré se z toho tady vypsat, ať víš, že v tom nejsi sama a že je to úplně normální :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
490
22.7.20 12:20

Na nějaké gruntování baráku se vykašli. Mě se už v těhotenství osvědčil postup uklidit každý den něco (stačí každý den jedna místnost). A vytírání jsem řešila max jednou do týdne. Když spí malá tak spi taky. Spánek je pro psychiku fakt hodně důležitý. A malá potřebuje mámu co bude v pohodě ne žádný uzlíček nervů. Tak se na všechny věci z kterých máš nervy vykašli a mysli jen na svoji rodinu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
178
22.7.20 12:29

Možná si místo terapeutky zaplať chůvu. A chod pryč, třeba cvičit anebo spi. Manžel ať pomůže aspoň týden v kuse.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14654
22.7.20 12:34

No, domluv se s mužem, ať si vezme volno a pomůže ti. A přestaň řešit, jestli to malá s tatínkem vydrží. Oba jste rodiče a oba se staráte. Kojení se dá řešit odstříkaným mlékem a UM je úplně v pohodě.

Uklízej, co je fakt potřeba, jinak to neřeš. A spi, když prcek spí. A jestli chvilku brečí, protože si potřebuješ dát 5 min sprchu, tak se to holt taky nezblázní.

A co se týká sociálního kontaktu, tak vezmi kočár, a koukej po ostatních maminách. Taky jsem na začátku měla pocit, že jsem úplně mimo. Ale nakonec jsme se tady seznámily s ostatníma maminkama a jezdily jsme společně.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1176
22.7.20 12:34

Když malá spí, jdi taky. Nepořádek neřeš, stejně ti nikam neuteče. Šestinedělí bývá všeobecně hodně náročné, hormony, psychika. Když jsi nervózní ty je i malá, děti to cítí. Bohužel i holčičky trpí na bříško. Ale pomalu se to začne být lepší a lepší. Pokud máš pocit, že máš depresi, určitě to řeš. Může to být nebezpečné pro tebe i malou.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3652
22.7.20 12:39

Ahoj, jestli ještě neznáš tyhle kapky, tak doporučuju. Jsou sice dražší, ale dceři ohromně pomohly a určitě je budu pořizovat i pro budoucího sourozence. Třeba by na bříško zabraly i tvé princezně a den by byl o něco klidnější. Já mám holčičku o měsíc starší, než je ta tvá a ač je to zlatý špunt, tak toho mám po celém dni taky „plné brejle“ a to mám muže doma. Kdybys chtěla, klidně napiš zprávu :)

https://www.pilulka.cz/…kapky-0-10ml?…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6399
22.7.20 13:07

Paní na úklid, manžel přes víkend mimino u sebe a tobě nosit jen na kojení. Jinak spi. Ty začátky jsou úplně blby.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
24526
22.7.20 13:27

To co popisujes mi přijde jako relativně normální šestinedělí pro většinu. Na úklid se vykašli (já měla jednou za týden uklízečku), spi když spí mimino, snaž se najíst i kdyby u toho dítě mělo řvát a choď ven. Ono se to časem upraví, prdíky bývají kolem 2 měsíců.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
994
22.7.20 14:04

Úplně, jako bych to psala já po porodu… Měla jsem hroznou únavu a z toho jsem se cítila hrozně… Malou jsem ale milovala… Trvalo to cca těch 6 týdnů… Spala jsem s ní, chlap mi dost pomáhal a ono si to sedlo… ;) Hlavně se chce uklidnit, ta malá to z tebe cítí a proto může být taky podrážděná… A vše se projeví i v kvalitě mlíka… Pak může mít bolení… Vše spolu souvisí… :palec: takže hlavně dostatek spánku, jídla, pití a nedělat vědu z nepořádku… :palec:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
206
22.7.20 14:27

Četla jsem, že miminka pálí žáha a proto pořád brečí. Zkus, jestli nepomůže spaní na „šikmé ploše“ - zvednout hlavu postýlky…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
23.7.20 10:32

Holky, strašně děkuju za podporu. :hug:

Jsem ráda, že nejsem tak divná a není nenormálni se takhle cítit. Ono manžel už dovču měl, ale i přesto jsme to nedávali a ted už je normálně v práci, takže už víc volna mít ted nebude. Snažím se se strašně držet, ale je to těžký. Cítím se i hrozně sama a často naprosto zoufalá. Manžel byl i celkem trpělivý, ale ted je vidět, že už toho má taky dost. Jsem věčně úzkostlivá, vyčerpaná, podrážděná, hormony dělají svoje a chlapi tohle asi moc nechápou a kdo by chtěl takovou ženskou, že jo? :zed:

Zakl.

  • Nahlásit
  • Citovat
47
25.7.20 11:34

Ahoj zakladatelko,
píšeš o tom porodu, myslím, že náročný porod byl ten spouštěč toho všeho ostatního. Klidně se můžeš písemně svěřit tady:
https://porodnitrauma.cz/
Přeji, ať je brzo líp. :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1176
26.7.20 21:59
@Anonymní píše:
Holky, strašně děkuju za podporu. :hug:

Jsem ráda, že nejsem tak divná a není nenormálni se takhle cítit. Ono manžel už dovču měl, ale i přesto jsme to nedávali a ted už je normálně v práci, takže už víc volna mít ted nebude. Snažím se se strašně držet, ale je to těžký. Cítím se i hrozně sama a často naprosto zoufalá. Manžel byl i celkem trpělivý, ale ted je vidět, že už toho má taky dost. Jsem věčně úzkostlivá, vyčerpaná, podrážděná, hormony dělají svoje a chlapi tohle asi moc nechápou a kdo by chtěl takovou ženskou, že jo? :zed:

Zakl.

Tak i on chtěl dítě a musí počítat s tím, že to nebude procházka růžovou zahradou, že na něj nebude tolik času a budeš unavená, nepříjemná. Uvidíš, že se to pomalu srovná, uděláte si režim, hormony se srovnají. Hlavně odpočívej kdykoliv je to možné.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama