Řekla bych, že nejsem součást jeho života

Anonymní
25.4.20 09:32

Řekla bych, že nejsem součást jeho života

Krásné dobré ráno,

Důvod, proč zakládám toto vlákno, je hlavně, že se potřebuji z toho všeho vypsat, a pak i když, tuším jaké budou odpovědi, ráda bych slyšela názor jiných lidí.
Věc se má tak, s přítelem jsme spolu dlouho, můžeme říct, že 5 let. První dva roky, byly náročné scházeli jsme se a rozcházeli. Přiznám se, že jsem často vyvolavala hádky, důvod byl ten, že jsem měla opravdu vážné finanční potíže, o kterých jsem s nikym nemluvila, hodně dlouho jsem to v sobě dusila, až náš vztah ukončil, a já po čase zažádala o Insolvenci. Upřímně, byla jsem psychicky úplně na dně a taky vím, že mě i podváděl, protože ty dvě „krásky“ mi neváhali po čase napsat. V te době, i když mě to zklamalo jsem to dávala za vinu sobě. Jak jsem se k němu chovala a tak. Když mi schválili ins. a ze mě to vše spadlo, tížilo mě svědomí, tak jsem mu napsala celkem dlouhý e-mail kde jsem se mu svěřila a omluvila za své chování. Nic jsem od toho nečekala, ale tyden uběhl a my se opět začali scházet a jsme spolu dodnes. Vyčetl mi, že jsem mu nic neřekla, když on sám je taky v ins.

Byli jsme v pohodě, občas se pohádali, pak přišel omluvil se a vše bylo zase v pořádku. Byli jsme spolu, hadka usmíření. Čekal mě 2 hodiny na nádraží, s květinami, psal mi krásné dlouhé zprávy o tom jak mě miluje atd. Nebo se slzami v očích po mě skoro řval že mě miluje a život beze mě si nedovede představit a chce být se mnou do konce života. Prostě situace, které vidíte ve filmu a říkate si, že by jste to chtěli jednou zažít.
Jenom že za celou tu dobu, jsem u něj spala asi 5× on u mě ne, protože žiju na RD s rodinou, a nevlastní otčím je alkoholik, on to ví, takže ho k nám ani nezvu protože ví jak to mám doma. Problém je v tom, že v lednu jsme se pohádali, a já mu narovinu řekla, že nejsem šťastná, že netrávime společné večery, je víkend, a vždy když od něj odcházím, nejpozději v 8 večer, že vždy doufám, že řekne ať tu zůstanu, a tak, že mě to všechno už unavuje. Ale myslím, že to vzal tak ranil jsem tě, tak teď ty raníš mě. Samozřejmě se nic nezměnilo. A já každým dnem nabývám dojmu, že nejsem součásti jeho života, ale pouze jen okraj, jak se to hodí jemu. Poslední 2 týdny, se ozve až odpoledne, kdyby měl práci neřeknu nic, ale je na nemocenské takže je doma, a když se ho zeptáte co dělal odpoví nic. Čas na všechny, ale na vás už tak moc ne. Komunikace, chci sním něco probrat, znáát jeho názor, buď odpoví hm, nebo začne o něčem jiném. Když si píšeme, buď si to jen přečte, a ticho, nebo pošle smajlíka, a nebo napíše něco co se týka ho. Tohle dělá jednou za čas a já se vždy pak hádám a teď mi příjde, že se pokouší vyvolat hádku prostě zájem o mou osobu 0.
Poslední dva dny, akorát více potvrdili mou myšlenku, v práci než jsem končila jsem mu napsala, že si zajdeme na zmrzlinu, že je venku opravdu horko. Odepsal mi jen, že jo je tam tepleji to bylo vše. Později jsem mu napsala co dělá, a bez odezvy, tak jsem šla sama. Potkala jsem ho v garáži s kámošem, jen pozdravili, ale něco jako kam jdeš nebo počkej půjdeme spolu nic. Za cca 10 minut přijel a odvezl mě domů, chtěla jsem se jít projít, ale on že půjde na kolo nakteré nešel. Včera jsme se byli projít, tak mi strašně říkal, že zítra půjde na zahradu si opéct buřta jak se těší a tak, ale že by mi řekl jestli půjdu taky to ne. Nikdy mě rodině nepředstavil, a s jehou sestrou jsem mluvila asi 4×.
Včera večer, jsme byli ještě v garáži a přišla tam jeho dávná kamarádka, že přijela, že se znají od 16-cti atd. Bavil se sní, ale když se ho zeptala na to zda jsem jeho nová přítelkyně, už mlčel a začal s tím že se potřebuje soustředit na práci. Když odešla tak začal hned, že to je feťačka a že i seděla za to… Upřímně se mi chtělo brečet, ale mlčela jsem. A myslím že mi tím akorát potvrdil to co si myslím.
Omlouvám se, že to je tak dlouhé, a možná to místy nebo celé nedává smysl, já toho člověka miluju, je to někdo, o kom jsem si myslela že když jsme zvládli to těžké a vše, že spolu zvládneme už vše. Teď to vnímám prostě jinak, mám trochu obavy, jestli jsem se na to moc nezaměřila a teď vše co se stane připisuju tomu co si myslím. Potřebuji asi slyšet cizí názor.. Já Vám předem děkuji, za názory a čas, který jste tomu příspěvku věnovali, pěknou sobotu všem :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymní
25.4.20 09:38

8o Tvl co to je?? Jak jako nepředstavil rodině? Já jsem znala manželovi rodinu i přátele ještě před prvním sexem a byla jsem jim představena jako přítelkyně 8o
Proč s ním jsi? Nemáš na lepšího? Jaké jsou tvé životní sny a plány…sepiš si to, prober si to sama se sebou a pak konej, aby ten život byl takový, jaký chceš ty!!! :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
779
25.4.20 09:40

Ten začátek byl fakt na… ale aby jste spolu po tolika letech nebydleli, nebo jsi u něj nepřespávala je fakt divné. To, že nemáte (asi) společné zájmy se dá pochopit, ale jdete někam spolu, společně s přáteli? Berou vás jako pár? Jezdíte spolu na výlety, dovolené? Co popisuješ na mě působí, že tě má jen do postele.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
25.4.20 09:49

@MichaelaHw
tak ráda sním trávím čas v garáží, ráda mu pomáhám a takové věci. Rádi si dáme nějakou tůru nebo tak. Mě je 27, je mu bude 38. A mívala jsem pocit, že měl asi strach, že by jsi neměl snimi co říct. On nepije, nekouří nechodí do hospod atd. Dovolená nám nevyšla. Oba máme ins. takže šetření na dovolenku je zdlouhavé, než když máte celý plat. A kéž by do postele, sex jsme měli naposled v únoru a předtím v listopadu. Ptala jsem se ho předtím, co s ním, je. Řekl mi, že po operaci kolene, kdy mu vlastně píchli epidural, prostě nemá chuť, a že ho ani honění nebralo. Prostě že se toho už asi nasytil. Nevím..Prostě připouštím si teď věci, které mě bolí a neviděla jsem je.

  • Nahlásit
  • Citovat
4539
25.4.20 09:55

Zakladatelko a ty nechceš děti? Kolik ti ještě zbývá dluhů, jak dlouho budeš v insolvenci? Jako chápu, že s takovou zátěží se nový partner hledá těžko :?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
25.4.20 10:01

@truelly Děti chci, i on, jednu dobu jsme se snažili, ale nevyšlo to, já pak prosadila to, že v naší situaci, to není nejlepší nápad. A že bychom měli počkat. Skoro rok trvalo, než mi to schválili, protože jeden věřitel to prodlužoval, rok splácím a mám skoro 50%, mám docela slušný plat, takže pokud by se nic nezměnilo, za rok a půl bych to měla mít za sebou a to si nějaký měsíc přidávám k dobru. Jinak mě ta ins nijak neomezuje, naučila jsem se žít s minimem, a dokážu i z toho mála ušetřit. Takže finance bokem mám.

  • Nahlásit
  • Citovat
4539
25.4.20 10:07

Tak do dětí se s insolvencí určitě nepouštěj!!! Ve tvé situaci by to bylo nejlepší, pořídit si děti se stabilním partnerem, nejlépe finančně schopným manželem, ať zase nespadneš do dluhů. Ale tady tento se mi tak tedy nejeví :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
779
25.4.20 10:15
@Anonymní píše:
@MichaelaHw
tak ráda sním trávím čas v garáží, ráda mu pomáhám a takové věci. Rádi si dáme nějakou tůru nebo tak. Mě je 27, je mu bude 38. A mívala jsem pocit, že měl asi strach, že by jsi neměl snimi co říct. On nepije, nekouří nechodí do hospod atd. Dovolená nám nevyšla. Oba máme ins. takže šetření na dovolenku je zdlouhavé, než když máte celý plat. A kéž by do postele, sex jsme měli naposled v únoru a předtím v listopadu. Ptala jsem se ho předtím, co s ním, je. Řekl mi, že po operaci kolene, kdy mu vlastně píchli epidural, prostě nemá chuť, a že ho ani honění nebralo. Prostě že se toho už asi nasytil. Nevím..Prostě připouštím si teď věci, které mě bolí a neviděla jsem je.

Je to hlavně na tobě, ujasnit si co chceš od života, co do budoucnosti. Ohledně práce, koníčků. Ale to co chceš ty, bez ohledu na něj. Vím jaké to je žít z minima, je to náročné a omezující. Hlavně, že dluhy budeš mít splacené! Na druhou stranu se dají dělat i aktivity, kdy není potřeba moc peněz. Nedovedu si představit, že chlap nechce vůbec sex. Chápu zdravotní problémy, ale i tak mi to přijde divné, je to dlouhá doba. Že třeba nechce uspokojit on od tebe. Bylo to tak i na začátku? Nechci vyloženě radit rozejdi se s ním. Ale opravdu to promysli. My jsme třeba věděli, teď se uskromníme, zaplatíme dluhy. Pak si potřebujeme - chceme našetřit na auto.Pak našetříme na svatbu a miminko. Jo, nejsme už úplně mladí, ale vše jsme si pořešili a teď se nám volně dýchá. Ale chtěli jsme to oba dva.

Příspěvek upraven 25.04.20 v 10:15

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
25.4.20 10:15

@truelly Jak říkám, probrali jsme to a sám uznal, že mám pravdu v tom, že v ins. se to prostě nehodí. Oba nás ins. naučila vážit si hodnotu peněz. Jo, prostě ponaučení tam vzniklo u nás obou. Já kdybych nebyla trvdohlavá jak jsem a do poslední chvíle si nemyslela, že to sama zvládnu. Tak bych v ní nebyla. Vím že mamka by mi finančně pomohla, a já bych to tak splácela jí. A měla bych to za 4 měsíce z krku. Jenže byla jsem hloupá, a teď na to doplacím. Ale poučila jsem se…

Víš, já ho chci asi opustit. Protože nejsem šťatsná. Nevím ale jak, co říct nebo nepsat. Bojím se že pak potkám s jinou a projdu si peklem. Bojím se, že se ozve a zase to bude samé ťuťuňunu a že podlehnu a že uvěřím.. Ale vím, že titulkem příspěvku jsem si vlastně sama na vše odpověděla, nejsem jeho součást života, a když jsem nebyla do teď. Nebudu ani pak. Jen pocit, jak mi chybí a vše. Už teď mi to drása srdce :zed:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
25.4.20 10:23

@MichaelaHw Já vím, sním jediným jsem si dokázala představit budoucnost, mít rodinu a vše kolem. Vím, že to je ta pravá láska, kdy prostě to víš. Ale taky vím, že už to tak dlouho nevydržím. 5 let je podle mě hodně dlouhá doba, a nic se nezměnilo. Navzdory tomu, že jsem řekla co mi vadí a co mě sere. Nejsem špatný člověk, ale fakt mě děsí představa že mu stačí to co je, že fakt že ví že ho miluju a vlastně tohle vše toleruju mu dává jistotu že ho nikdy neopustím, ale asi jsem byla už moc dlouho tolerantní… Upřímně se bojím jak to budu zvládat pak když ho opustím. Bojím se že mi přepne a budu ho chtít zpátky i za cenu toho že v podstatě nejsem šťastná. Fakt nevím co dělat

  • Nahlásit
  • Citovat
25.4.20 10:25

Takto jsem blbla, když mi bylo šestnáct. Nactky bych pochopila, protože je třeba nasbírat zkušenosti, ale tobě je 27 ;)
Hledej stabilní vztah kde spolu něco budujete. Tady tohle nedává smysl, opravdu mi to připomíná nějakou mladou holku, co se snaží být pro chlapa zajímavá a tak s ním tráví čas v garáži u motorky.

A ne, ty šílenosti, u kterých píšeš že je chce každá zažít jsou nevyrovnané excesy, věř mi to člověk ve vztahu nechce, stabilita je příjemnější.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
779
25.4.20 10:38
@Anonymní píše:
@MichaelaHw Já vím, sním jediným jsem si dokázala představit budoucnost, mít rodinu a vše kolem. Vím, že to je ta pravá láska, kdy prostě to víš. Ale taky vím, že už to tak dlouho nevydržím. 5 let je podle mě hodně dlouhá doba, a nic se nezměnilo. Navzdory tomu, že jsem řekla co mi vadí a co mě sere. Nejsem špatný člověk, ale fakt mě děsí představa že mu stačí to co je, že fakt že ví že ho miluju a vlastně tohle vše toleruju mu dává jistotu že ho nikdy neopustím, ale asi jsem byla už moc dlouho tolerantní… Upřímně se bojím jak to budu zvládat pak když ho opustím. Bojím se že mi přepne a budu ho chtít zpátky i za cenu toho že v podstatě nejsem šťastná. Fakt nevím co dělat

Já to vezmu i z druhé stránky, chtěli by jste dítě. To spolu začnete spát aby tě oplodnil a pak nic? A jak by jste dítě vychovávali? Ty by jsi byla sama s dítětem a on tak někde kolem? Když víš, že i přes tvé city to nemá budoucnost, tak jedině se utvrdit v tom, že jsi přesvědčená že se k němu nevrátíš a podle toho se zachovat. Nepsat, zablokovat všechny sociální sítě, aby jsi o něm nic nevěděla a když tě i tak vyhledá, sorry nemám čas, hlavně žádné kamarádství, to by jsi do toho zase spadla. A hlavně zaměstnat hlavu, aby jsi na něj nemyslela, zkusit něco nového, dá se i doma, třeba nějaké cvičení. Přihlásit se jako dobrovolnice do nemocnice. Taky jsem od takového odcházela, má první, opravdová láska. Ovšem zmetek, kterýmu byli přednější kamarádi a ještě mě podváděl. Nelituji toho, bylo to těžké, ale nebyla bych šťastná. Pak jsem poznala teď už svého muže, o několik let dýl a jsem ráda. Podpoří mě, je mi oporou, na rukou by mě nosil. Žije pro rodinu. A i když má také své mouchy, tak se s nimi dá žít

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
13056
25.4.20 10:44

Hele a on ví, že s tebou ještě chodí a nebo prostě už žije svoje a tobě to jen neřekl, protože bys vyváděla?

To co píšeš, tak to fakt nevypadá jako vztah, ale že ty ho tak uháníš, že tě holt občas nechá abys za ním přišla do garáže.

Seber někde zbytky sebeúcty, pošli ho do háje a sama vstup do psychoterapie, aby sis od toho příštího nenechala takhle ubližovat.

To co cítíš není láska, ale panika a emocionální závislost a neschopnost přijmout fakt, že by se k tobě lidi měli chovat dobře a že těm co to nedělají bys to fakt neměla dovolit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
13056
25.4.20 10:47
@Anonymní píše:
@MichaelaHw Já vím, sním jediným jsem si dokázala představit budoucnost, mít rodinu a vše kolem. Vím, že to je ta pravá láska, kdy prostě to víš.

Kecy prdy beďary.

PRavá láska fakt není takáhle propast osobnostínch patologií a vzájemného ubližování si.

Nejedeš v lásce jedeš v nějakém tripu hysterických a převážně negativní emocí. Navíc jsi vážně emocionálně zastydlá tak na 14 letech.

Jsi porouchaná, nesnášíš se a tak si vybíráš takový vztah, který ti to potvzruje. Pokud to chceš změnit, potřebuješ se učit sebepřijetí a sebeúctě. A sebelásce.

Láska, která vydrží dlouhodobě a umožní nezničit děti, ale vyrůst jim v zdravé lidi zahrnuje vzájemný respekt, vzájemnou péči, vzájemnou starost, vzájemnou snahu neublížit, vzájemný zájem o toho druhého, schopnost řešit konflikty oboustraně, rekspekt k potřebám toho druhého i sebe sama, schopnost domluvit se na problematických tématech a všehcny tyhle nudné, ale pro spokojený život nezbytné věci.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26316
25.4.20 10:50
@Anonymní píše:
@MichaelaHw
tak ráda sním trávím čas v garáží, ráda mu pomáhám a takové věci. Rádi si dáme nějakou tůru nebo tak. Mě je 27, je mu bude 38. A mívala jsem pocit, že měl asi strach, že by jsi neměl snimi co říct. On nepije, nekouří nechodí do hospod atd. Dovolená nám nevyšla. Oba máme ins. takže šetření na dovolenku je zdlouhavé, než když máte celý plat. A kéž by do postele, sex jsme měli naposled v únoru a předtím v listopadu. Ptala jsem se ho předtím, co s ním, je. Řekl mi, že po operaci kolene, kdy mu vlastně píchli epidural, prostě nemá chuť, a že ho ani honění nebralo. Prostě že se toho už asi nasytil. Nevím..Prostě připouštím si teď věci, které mě bolí a neviděla jsem je.

Já si myslím, že on to vůbec nebere jako vztah, vždyt ani v sexu mu nechybíš, tohle nemá budoucnost…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama