Rodina jako vězení

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.05.19 22:55
Rodina jako vězení

Skoro se mi chce říct, že by mi bez rodiny bylo líp, ale nechci se rouhat, vážím si toho, že mám zdravé děti a relativně bezproblémové manželství ALE. Nějak mám pocit, že o mě tu vůbec nejde. Nedokážu se prostě v ničem najít, připadám si jak s koulí u nohy. Manžel vydělává, staví dům, nemá čas. Taková ta klasika. Jenže, chce velkou rodinu, momentálně máme děti 2 a já už jsem úplně vyhořelá. Nechápu na co ty děti chce, když jediná interakce s něma je pár minut večer - jakto, že ještě nespí. Co z toho jako mám mít já? Nevidím v ničem smysl. Nemám čas se ani v klidu umýt, natož abych měla nějaké koníčky nebo cokoliv, co bych sakra nemusela dělat s děckama na noze. :roll: Ano, starám se o všechno, nedokážu žít v rozbordelené domácnosti, když tu trávím celé dny, objednávat nákup na internetu, když do obchodu je to kousek a tak, připadá mi to jako marnotratnost. Nedokážu žít jenom v začarovaném kruhu jídlo-děcka-domácnost. Všechno se točí jenom kolem - kam půjdeme na hřiště, kdo kdy kde zase začne řvát a co budeme jíst. :roll: Nevidím už východisko ani v manželství ani v rozvodu, stejně budu mít všechno pořád na krku a ze života vůbec nic. Nemám přátele, nemám žádné blízké komu bych se mohla svěřit, s manželem už jsme jenom takoví spolubydlící - co bude na večeři, co bylo v práci, občas sex - „hlavně rychle a potichu, jsme přece unavení“. Nemyslím si, že by to nutně bylo nějakou „jiskrou“ po čase se musí přece omrzet každý, ne? Nevidím v takovém životě vůbec smysl. Mám si nechat předepsat antidepresiva a tvářit se, jak jsem v pohodě? Nebo prostě dál existovat tak jak jsme a hrát si na šťastnou rodinku? - Však nám nic nechybí. :nevim: Pro co vlastně žijete vy všechny? Však to je vlastně ten rodinný život, ne? :,(

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Reakce:
Marakuja
Kecalka 279 příspěvků 10.05.19 23:04

Pěkná depka…chápu…ale asi neporadím. děti odrostou a bude líp

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.05.19 23:06

Tomuhle se rika Vyhoreni. Potrebujes cas sama pro sebe. jit mezi lidi, do prirody. Dalsi deti si neporizuj, tyhle vyrostou a bude lepe. Ale musis uz ted si najit cas pro sebe. Pokud nemuze manzel pohlidat, tak si nejake hlidani proste zarid nebo zaplat. Mej se rada a vaz si sama sebe a prace pro rodinu, kterou delas. Ne kazdy se najde v tom, ze doma uklizi, vari a hraje si s detma.
Ja sem taky takhle vyhorela, musela jsem uplne zmenit zivot. Az, kdyz jsem se slozila, tak manzel pochopil, ze takhle to nejde. Ted chodim na pilates, studuju, co me bavi a ziju i jinyma vecma nez rodinou.

Aduš8
Závislačka 4768 příspěvků 10.05.19 23:06

Nepíšeš, jak staré děti jsou. Život je takový, jaký si ho jedinec udělá. Manžel vydělává a staví, tobě je to málo? Chápu, že se někdy můžeš cítit uvězněná, ale myslíš, že bude takhle stavět věčně? Že to dělá jen sám pro sebe. Nakoupit se dá jednou za týden a denně dokupovat pouze čerstvé pečivo a pokud jsi posedlá úklidem, tak je těžké radit. Prostě se na to vykašli a užij si jedno odpoledne, klidně s dětmi. Na počtu dětí se snad musí pár domluvit, že manžel chce by mi bylo úplně jedno.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.05.19 23:08

Já žiju především pro rodinu, děti manžela. Víc mě nezajímá. Mám tři kamarádky, se kterýma se občas sejdu a jinak vše kolem rodiny. Ještě ráda sportuju, takovej můj koníček. Děsí mě jak rychle mě rostou děti před očima a říkám si co bude až vyrostou. Mám 3 děti a neměnila bych za nic na světě. Važ si toho co máš! Taky by jsi o to mohla přijít.

jasnahvezda
Kecalka 165 příspěvků 10.05.19 23:16

Tak předně ti chci pogratulovat, jak vše zvládáš, přesto, že máš depku a pocit zmaru. Proč nemáš záliby? Heleď já mám tedy jen jedno malé dítě, chovám hospodářská zvířata-nemalý počet a mám opravdu velké možství skvělých přátel a nějaké ty koníčky. S manželem jsem se rozvedla. Všechno táhnu sama. Dělám svoji životní zálibu a tyhle stavy, co máš ty taky mívám. Dost často nevidím v životě smysl a přitom dělám, co mě baví a též se pak leknu, jak se rouhám. Takže úplně bych se neupínala na myšlenku, může za to rodina, můžou zato vnější vlivy. Je to o vnitřním nastavení člověka. Což je pozitivní, pač tím pádem s tím lze pracovat. Vyhoď ze života vše méně důležité. Věnuj se každý den aspoň deset minut jen sama sobě a nauč se říkat ne.To trochu pomohlo mě. A ty děcka, ty vyrostou, než se naděješ. Určitě najdeš ve svém životě i pozitiva :hug:

yse
Zasloužilá kecalka 807 příspěvků 10.05.19 23:18

Jupiii konecne to tu nekdo napsal na plny ko.le :mrgreen: :pankac: Asi takhle-musis trochu zit ty sama-proste sama jit neco vyridit, na kafe s kamoskou i kdyby to byla jen nejaka znama, na nejaky jazyk, cviceni, kosmetiku to je jedno hlavne byt taky nekdy jen TY. Deti mas asi male a casem ta koule bude mensi a mensi a navic kolem tretiho roku zacnou deti potrebovat skolku=kolektiv a tobe to prospeje taky. Domluv si s manzelem volne jedno odpoledne v tydnu at ma deti aspon nekdy na starosti sam. Drz se bude lip.

Ou
Echt Kelišová 7692 příspěvků 10.05.19 23:19

Potřebuješ to jak se cítíš nějak předat manželovi, bez toho aby si na něj házela vinu, výčitky a podobné věci.

On patrně bude mít podobný balík nenaplněných očekávání a frustrací a dost se hodí, aby našel odvahu ho sdílet, bez toho aby na tebe házel vinu, zodpovědnost a takové věci.

A když budete dostatenčě otevření a skutečně se budete snažit toho druhého akceptovat i s tím, že každý máte jiné potřeby a že to že ten druhý nenaplňuje vaše očekávání není jeho vina, tak pak můžete začít společně hledat cestu k tomu, jak fungovat tak, aby se frustrace mírnily a nehromadily.
https://uloz.to/!FuiyEcWo4/nenasilna-komunikace-ocr-pdf

Chápu že se cítíš jako ve vězení - ale ty mříže a zámky sis rozvěsila po svém životě z velké části sama. Držím palce, abys našla odvahu a sílu, dovolit si odpočinek, pomoc a trochu čerstvého vzduchu.

mrav
Nadpozemská drbna 28815 příspěvků 10.05.19 23:28

Žiju pro svou dceru - a tobě radím si odpočinout, aby zase bylo líp. Vím, co to je být na všechno sám, ale taky vím, že spokojená máma, nebo v mém případě spokojený táta rovná se spokojené dítě. :mavam:

Netopýr1
Ukecaná baba ;) 1021 příspěvků 10.05.19 23:33

Hele chápu tě. Od obou dětí sem zdrhala do práce hned po šestinedělí a začínám si je opravdu užívat až když jsou větší. Manželovi bych to vysvětlila velmi rychle, pokud se nezapojuje, žádné další dítě nebude. Jinak děti babičce, chůvě a jít se odreagovat.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.05.19 23:36

Možná by to chtělo psychologa, možná by stačilo jen si s manželem sednout a pořádně si promluvit. Třeba zjistíte, že stačí jen pár malých změn a bude to lepší :hug:

Já se doma složila nedávno, děti máme 3…ale ten můj mě vyslechl a pořád před sebou máme nějaké věci, co se musí změnit a dořešit, ale ten 1.krok přinesl velkou úlevu…

Šarlota4
Extra třída :D 11318 příspěvků 10.05.19 23:56

Dalsi deti si nedelejte a vydupej si cas pro sebe. Obcas je ten rodinny zivot porad to same, ale musite to necim rozbit! Nejakou blaznivou akci treba. Tesit se na veci, ktere vas cekaji.

Hlaholice
Zasloužilá kecalka 861 příspěvků 11.05.19 00:06

A v jakém životě bys viděla smysl? Já osobně jsem ke svému velkému překvapení zjistila, že jsem doma s dítětem spokojená a péče o dítě mě velmi naplňuje (což neznamená, že jsem neustále šťastná, to ani nahodou). A ráda bych další děti. Ale já se nijak zvlášť nehonim a manžel se dost stará o syna i o domacnost. Mimo rodinu moc času netravim, ale každý den děláme něco, co mě baví (např. chodíme na delší procházky, koukáme na video, zajdem na oběd, hrajeme deskovky) a každý den mám alespoň chvilku času jen sama pro sebe. Na tvem místě bych se asi také cítila nic moc… Myslim, že je blbost predstirat, že se nic neděje, řešila bych to, dokud na to máš sílu. Antidepresiva bych určitě nebrala, aby ses mohla tvářit, že je vše OK. Já sama bych si pro ně došla, ale pro to, abych se cítila lépe a abych měla energii na to si zařídit život alespoň trochu podle svých predstav. A to, co popisujes, to mi moc nezní jako rodinný život.

Jesterkaterka
Povídálka 12 příspěvků 11.05.19 00:18

Celkem asi dokážu pochopit ten pocit. Rodině jsem obětovala vše. Na setkání s kamarády nemívám vůbec čas, protože kromě péče o dítě jsem pracovala i na rodičovské. Muž má dvě až tři práce, takže doma moc nebývá. Taky jsme se dost odcizili. Je těžké se nějak potkat, když má člověk tolik povinností. Paradoxně žijeme v minibytě a na větší nebude, i když se můžeme oba přetrhnout. Není to tedy honba za lepším životem, ale spíš za přežitím.
Teď budeme mít ještě druhé dítě, tak se bojím, jak to vše zvládneme.
Jak už tu psali ostatní, chce to fakt změnu. Zařídit si hlídání a vyhradit si čas pro sebe. (Znám i přetažený maminky, co se upínají v životě jen k tomu svému koníčku. Hlavně nějaký mít a vydobít si na něj čas.)
Mě teda paradoxně trochu pomohla práce. I když je to někdy strašně vyčerpávající, tak hodně pomáhá i tato změna prostředí. Neřešit stále dokola mrňě a popovídat si s lidmi. Být zase v nějakém kolektivu, vypadnout ze stereotypu…
Malého dítěte je často opravdu nad hlavu a to i když je třeba jen jedno! Taky mám někdy pocit, že nemá šanci vyvážit to všechno trápení špetkou roztomilosti. :) Ale přesto je to má největší láska a vím, že pro něj udělám a přežiju prakticky cokoli.
Važ si toho, že tě čeká něco lepšího. Budeš mít krásný domov a ty děti fakt rychle odrostou a přestanou ječet každou druhou minutu.
Nejspíš i tvůj muž je unavený a vyhořelý. Řekla bych, že se to stává hodně párům s malými dětmi. Je to prostě dřina. Možná může pomoci i výměna rolí na pár hodin. On pohlídá děti a ty se postaráš o něco, co běžně řeší on. U nás to funguje tak, že muž uvaří, nebo vezme syna ven. Já jsem zase domácí kutil, takže třeba něco opravím, nebo jak jsem už psala jdu do práce.
Držím ti palce, ať ten špatný pocit brzy přejde. Rodina za to stojí, i když člověk někdy „padá na hubu“. :mavam:

veria
Nadpozemská drbna 25526 příspěvků 11.05.19 00:51

Já jsem si to zařídila tak, ze mám jednou tydne večer cvičení, cca jednou za měsíc chodím s kamarádkou na koncert nebo do divadla. Jednou za rok na cvicebni víkend a jednou za rok s manželem a kamarády na víkend v zahraničí. Mezitím o víkendech hodně výletu a akci s rodinou, nebo manžel hlídá mimino a já jdu někam jen se starší dcerou která je už celkem samostatná jednotka. Občas kadernik, kosmetika atd. Na ty cvičení a koncerty a divadla a kosmetiky je s dětmi manžel, je to až večer, takže muže. Je jinak celkem zaneprázdněny podnikatel, domu chodí kolem 18 hod, ale od 19 proste muže “hlídat”. Jinak bych se doma taky zblaznila.

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Váš příspěvek
Reklama