Rodina o mně nemá zájem

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
4.7.22 20:26

Rodina o mně nemá zájem

Ahoj, chtěla jsem se zeptat, zdali se někdy někdo setkal s tím, že rodina o něj absolutně vůbec neměla žádný zájem? Jak jste se s tím poprali?
Trošku nastíním situaci, mám 3 o dost starší bratry (5-10 let), kteří mají jiného otce, ale vyrůstali jsme všichni dohromady. Já jsem momentálně v zahraničí za oceánem, naše vztahy nikdy nebyli bůhvíjaké ale teď více než kdy předtím cítím samotu. Rodiče se vůbec neozvou (když jim napíšu tak ani někdy neodepíšou zpátky pokud něco nechtějí), s matkou se nedá absolutně o ničem bavit, vždy jak řeknu něco o sobě tak ani nereaguje a plynule začne bavit o tom co se stalo jí, s bratry stejná písnička, pokud něco nepotřebují tak se neozvou. Vím, že oproti jiným rodinám si nemám na co stěžovat, nebyla jsem nikdy bita ani zneužívána ani nic takového, ale přesto se s tím v poslední době peru a tak nějak nevím, kudy kam? Bydlím zde s přítelem který má milující rodinu a napíšou si alespoň jednou týdně, možná o to náročnější to pro mně je a přála bych si aby na mně někomu vlastně taky záleželo. Vím, že je nemůžu přinutit se změnit, spíše bych chtěla slyšet něčí názor, pokud jste něco takového zažívali, jak jste se s tím vyrovnali? Tím že jsem v zahraničí tak tu nemám ani nějaké kamarádky a kromě přítele opravdu nikoho.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
jun
676
4.7.22 20:46

Zkus to vzít jako odstrašující případ, že ty to svým dětem neuděláš, aby jednou psaly, máma zase prudí, je sice fajn, ale furt vypisuje :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5
4.7.22 20:57
@jun
@jun píše:
Zkus to vzít jako odstrašující případ, že ty to svým dětem neuděláš, aby jednou psaly, máma zase prudí, je sice fajn, ale furt vypisuje :D

Hahah tohle je super, takový návod: čemu se vyvarovat! :D :palec: Děkuju :hug:

Příspěvek upraven 04.07.22 v 22:26

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
62
4.7.22 21:01

Můj manžel to bohužel zná a má to přesně jako ty. Já mám rodinu, co se zajímá, pomáhají, chtějí vědět, jak se nám daří. Nejdřív mu to bylo velmi líto… Jenže chlapi to asi tolik neprožívají jako my, ženy. Kolikrát mám pocit, že to štve víc mne než jeho, ale z důvodu, že mě mrzí ten nezájem vůči němu. Manžel naprosto rezignoval a už to neřeší a o to víc se upnul na mou rodinu, kterou zajímáme.
A přesně říká: nedopustím, aby tohle se mnou někdy zažívaly naše děti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.7.22 21:27

Mám to samé, trápí mě to hodně. Pomáhá psychoterapie - mluvit o tom, netrápit se tím sama. Posílám sílu :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
4.7.22 22:23

I já to mám stejně…do teď jsem se s tím nesrovnala…a mrzi mě to… nejhorší je, že ani ten chlap doma není oporou…

  • Citovat
  • Nahlásit
746
4.7.22 22:59

Můj chlap to měl taky stejné. Ale nevšiml si toho až do doby/vše mu připadalo normální/ než jsem ho na to upozornila já. Protože v tom vyrůstal tak se mu jeví dodnes divné když o tom začnu a ještě se jich zastává, že já jsem je viděla horší než jsou. Ale co vím nikdy se o něj nějak blíž nezajímali, nezajímali je jeho problémy. Když se třeba odstěhoval krátce po vojně do Prahy vůbec taky nebyli v kontaktu, ani nevěděli kde bydlí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
167
5.7.22 09:20

Mám to stejně. Také se mi nikdo neozve, když se neozvu já. Nikoho nezajímá jak se máme, teď jsem si na rodicaku dělala maturitu, nikdo ani nepopřáli štěstí a ani se nezeptal jak to dopadlo. Prostě nic. Já píšu pořád všem, zavolám, popřeji k narozeninám, koupím něco, jedu se dvěmi malými dětmi (1 r., 2 r.) 100km, ale za mnou za tři roky, co zde bydlím nepřijel nikdo a to mají cestu kolem min. 2× měsíčně. Dokonce mě děti viděli až cca v 8 měsících. Chápu, kdyby si chtěla, napiš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
199
5.7.22 13:28

Mám to stejně. Došlo mi to až když jsem poznala rodinu mého partnera.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5
5.7.22 19:01

Autorka prispevku

Baby, vy jste zlate! Popravde mne velmi potesilo ze nejsem jedina co tohle resi, ale o to vice mne mrzi kolik nas vlastne je :hug: Cim si myslite ze tohle vzniklo, je to proste nastaveni te mysli nebo mozna ta starsi generace to bere jinak? Nebo mozna tim ze jsem ze 4 deti tak se ty city musely rozdelit mezi nas vsechny, tudiz nejsou tak intenzivni?
Zajimave je, ze jsem to taky zjistila a uvedomila si az pres partnera, nikdy mi to zvlastni neprislo, zila jsem si v tom svem svete kde je vsechno v poradku a ani se nad tim nepozastavovala.
Kdyby chtel kdokoliv kdykoliv podporu, napiste mi do zprav, muzeme se podporit navzajem a byt zase o neco vice silnejsi :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
746
5.7.22 19:12
@Klaudia17 píše:
Baby, vy jste zlate! Popravde mne velmi potesilo ze nejsem jedina co tohle resi, ale o to vice mne mrzi kolik nas vlastne je :hug: Cim si myslite ze tohle vzniklo, je to proste nastaveni te mysli nebo mozna ta starsi generace to bere jinak? Nebo mozna tim ze jsem ze 4 deti tak se ty city musely rozdelit mezi nas vsechny, tudiz nejsou tak intenzivni?
Zajimave je, ze jsem to taky zjistila a uvedomila si az pres partnera, nikdy mi to zvlastni neprislo, zila jsem si v tom svem svete kde je vsechno v poradku a ani se nad tim nepozastavovala.
Kdyby chtel kdokoliv kdykoliv podporu, napiste mi do zprav, muzeme se podporit navzajem a byt zase o neco vice silnejsi :)

Zabývám se tím už řadu let. Jde o to. že se svými rodiči v současném životě, jsme si byli blízcí už někdy v minulosti. Setkáváme se většinou proto, že je mezi námi něco nevyřešeného a proto se musíme nutně znovu sejít. Pokud jsme minule neskončili zrovna v dobrém, měli bychom to řešit teď a tady je důvod proč máme mezi sebou nedobré vztahy aniž bysme věděli proč.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5
5.7.22 21:01
@kemeny13 píše:
Zabývám se tím už řadu let. Jde o to. že se svými rodiči v současném životě, jsme si byli blízcí už někdy v minulosti. Setkáváme se většinou proto, že je mezi námi něco nevyřešeného a proto se musíme nutně znovu sejít. Pokud jsme minule neskončili zrovna v dobrém, měli bychom to řešit teď a tady je důvod proč máme mezi sebou nedobré vztahy aniž bysme věděli proč.

To je zajímavá myšlenka, ráda bych si o tom popovídala více, píšu zprávu :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.7.22 22:19
@Klaudia17 píše:
Baby, vy jste zlate! Popravde mne velmi potesilo ze nejsem jedina co tohle resi, ale o to vice mne mrzi kolik nas vlastne je :hug: Cim si myslite ze tohle vzniklo, je to proste nastaveni te mysli nebo mozna ta starsi generace to bere jinak? Nebo mozna tim ze jsem ze 4 deti tak se ty city musely rozdelit mezi nas vsechny, tudiz nejsou tak intenzivni?
Zajimave je, ze jsem to taky zjistila a uvedomila si az pres partnera, nikdy mi to zvlastni neprislo, zila jsem si v tom svem svete kde je vsechno v poradku a ani se nad tim nepozastavovala.
Kdyby chtel kdokoliv kdykoliv podporu, napiste mi do zprav, muzeme se podporit navzajem a byt zase o neco vice silnejsi :)

Já mám dost bláznivou rodinu, až si někdy říkám, že kdybych jí neměla, měla bych o problém míň, ale to je jiný příběh. Zvykla jsem si. Samota je zlá, ale když máš rodiče, kteří tě málem zabijí, je to horší. Mám v péči týrané dítě. Už je celkem v pohodě, ale začátky byly šílené. Péči rodičů málem nepřežil. To jsou teprve rodiče.

  • Citovat
  • Nahlásit
5
6.7.22 19:30
@Anonymní píše:
Já mám dost bláznivou rodinu, až si někdy říkám, že kdybych jí neměla, měla bych o problém míň, ale to je jiný příběh. Zvykla jsem si. Samota je zlá, ale když máš rodiče, kteří tě málem zabijí, je to horší. Mám v péči týrané dítě. Už je celkem v pohodě, ale začátky byly šílené. Péči rodičů málem nepřežil. To jsou teprve rodiče.

Pravda, v porovnání s tímhle jsou mé problémy malicherné, je smutné jak se někteří dokážou chovat ke svým dětem :(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
90
14.7.22 08:31

Jo, holka, v životě je to kolikrát těžké, kolikrát nespravedlivě. Já mám dva mladší sourozence, mají k sobě věkově tedy blíž. Jim rodiče vždy hodně pomáhali a vídali se s nimi daleko častěji. Je to tak odjakživa. Bydlíme všichni blízko sebe, ale k nám naši nechodili, když jsem je viděla jít kolem, klidně řekli, my se byli podívat na děti. Na ty moje zvědaví nebyli. Jako první ze sourozenců jsem už taky prarodič. Stejný zájem, jako o ty mé děti. Nikdy jsem to až tak moc neřešila. Mám svůj život a nemusím být vděčná za hlídání, za vaření, atd. Ale vadí mi, že ani já ani mé děti jsme jim nic neudělali, že mladším sourozencům jsem ledacos na děti koupila, jako první jsem si vydělávala a i jim tudíž mohla dát jako dárek víc, než ty jejich maličkosti, co dali oni mně. Když se náhodně nepotkáme, ani se nevidíme. Občas jsme se dřív sešli jako rodina, ale nebavily se tam se mnou ani dveře. Příbuzná, pozvaná ze slušnosti. Hodinku jsem poseděla, poděkovala za večeři, předala kytku a tisícovku a šla. Tak prostě už nechodím, řeknu děkuju, nehodí se mi to. Pokud šlo o kulatiny, tak jsem jim tu tisícovku holt poslala, aby neřekli, že jsem hladová. Oni si termín taky domluví mezi sebou a nás se nikdo neptá. My všichni chodíme do práce a máme nad sebou zaměstnavatele. Něco poněkud jiného, než OSVČ. Je rozdíl říct, potřebuju vyměnit službu od toho, udělám to, kdy se mi to hodí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat