Rodina se za mě stydí

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
aaaki
Stálice 56 příspěvků 25.04.19 10:10
Rodina se za mne stydí

Jsem homosexuální. Svou orientaci jsem před rodinou dlouho tajila, protože jsem znala jejich homofobní postoje. Jediný kdo o mé orientaci věděl, byla mamka, s níž jsem od 13 let žila sama. Když jsem v pubertě poznala svou první lásku, mamka si všimla, že pořád někde lítám a nejsem doma a stále se ptala, tak jsem ji řekla pravdu. Brala to tenkrát docela v pohodě, myslela si, že je to jen má pubertální fáze. Nicméně když jsem se ve 22 letech osamostatnila a šla poprvé bydlet sama se svou tehdejší přítelkyni, nesla to dost špatně, ale stále doufala, že dostanu rozum. Otec a babička (jinou rodinu nemám) zatím nevěděli nic, prezentovala jsem to tak, že bydlím s kamarádkou. Nutno říci, že s babičkou jsme měla vždy velmi blízký vztah, hodně se podílela na mé výchově, v dětstvi na mne rodice nemeli moc casu a u babicky jsem byla vice nez doma. Byla mym vzorem, hodne jsem k ni vzhlizela a vzdy jsem se ji chtela zavdecit. Kdyz mi bylo 25 a stále zadny muz na obzoru, otazky babicky zacinaly byt nalehavejsi a neodbytnejsi. Pry takova pekna holka a porad nikoho nemam. Navic jsme pracovala v prostredi, kde jsem se denne setekavala se spoustou potencionalnich ctitelu, takze babicka prirozene nechapala, proc jsem ve svych 25 letech stale o nikom nemluvila, nikdy nikoho nepredstavila. No, a kdyz uz jsem nemohla dale lhat, sla jsem s pravdou ven. Čekala jsem, ze bude babicka smutna, zklamana, ale to co prislo, mi totalne vyrazilo dech. Reklal, ze jsem hnusna lesba, ze jsem horsi, nez kurva, ze jsem jeji posledni hrebik do rakve a jestli se budu lesbit s nejakou babou, bude mne strasit i po smrti. Rekla toho vice, ale to mi utkvelo nejvic. Se slzami v ocich jsem jela domu a citila se hrozne. Pak, kdyz vychladla, tak mi rikala, ze se musim vdat a mit deti a normalni zivot, ze je to ma povinnost vuci rodine. Snazila jsem se ji vysvetlit, ze s muzem bych stastna nebyla, ze bych nevytvorila fungujici domov a rodinu, ona mi na to rekla, ze moje stesti nikoho nezajima, ze at jsem normalni a pak si ve volnem case delam, co chci, ale nesmim zostudit nasi rodinu a byt normalni je ma povinnost. To opakovala stale dokola. Otec s ni ve vsem souhlasil. Prakticky rekl, ze ja za nim muzu prijit kdykoliv, ale s mym zivotem nechce mit nic spolecneho, jestli je to takhle…
No, udelalo mi to velky sram na dusi. Muj tehdejsi vztah to neustal a jsem si dokonce opravdu na chvili toho chlapa nasla a zkusila jsem byt „normalni“. Neklaplo to.
Ted je mi 30 let. Žiju v registrovanem partnerstvi, máme uzasnou dcerusku, krasny domov a hodnotny vztah. Racionalne si mylsim, ze se nemam za co stydet, ale kolikrat se sama pristihnu, ze kdyz mam nekomu poprve rict, ze ziju s zenou a ne s muzem, mam obavy z jejich reakce. Jakoby ve mne stale byly slova babicky a ja se bala znovu toho odsouzeni. Realita je takova, ze reakce okoli byvaji v 90% uplne ok.
S babickou a tatkou se pravidelne stykame, vnucku maji radi, porodila jsem ji, takze maji zajem ji vidat atd. Ale muj vztah, ma partnerka je tabu.
Tuto diskuzi pisi asi jako vysledek momentalni slabe chvilky. Prameni to ze zazitku z minuleho tydne, kdy jsme byly s partnerkou a dcerkou na vylete na horach 300km od domova. Potkaly jsme tam meho tatku. Osud to zaridil tak, ze tatku jsem potkala jen ja sama, partnerka byla rovnou s malou venku, mala spala v kocarku (je ji neco pres rok) a ja jsem sla do restaurace koupit kavu s sebou, at si ji muzeme vypit spolu v klidu na lavicce. A prosel kolem mne tatka. A ja mu rikam „ahoj tati“ a on Jen „čau čau“ a šel dal. ani se nezastavil, nezeptal se na malou, nic. byla to takova nahoda, ze jsme se potkali tak daleko a on se ke mne prakticky nehlasil. byl tak s prateli a se svou pritelkyni. stydi se za mne, asi nechtel, at ho nekdo vidi, jak se se mnou bavi a at se ho pak na mne jeho kamaradi ptaji. jeho partnerka mne odsuzuje take. kdyz jsem mela narozeniny a zvala tatku a jeho přitelkyni na obed (šla jsem jen s dcerou, bez me partnerky), tak jeho pritelkyne me pozvani odmitla.
stale mne jejich postoj vuci mne velmi mrzi, nikdy jsem nedelala jako dite ani jako dospela problemy, mam dobrou praci, VŠ, nikdy jsem po nich nechtela penize, vzdy jsem je ctila, respektovala a milovala. Zni to hloupe, ale chtela bych, at mne maji radi, at mne prijmou a treba at jsou na mne aspon nekdy malinko pysni.. Nastesti mam svou uzasnou rodinu, takze na takove myslenky neni ani moc cas, ale nekdy to na mne prijde a moc to mrzi… treba kdyz jdeme na oslavu k rodine partnerky, oni nasi malou miluji, i kdyz biologicky neni jejich, berou nas normalne, travi s ni mnohem vice casu, nez jeji vlastni dedecek a to mne mrzi.
dekuji za precteni

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Lalelale
Závislačka 4783 příspěvků 25.04.19 10:24

Rodinu si člověk bohužel nevybírá. Reakce tvých příbuzných je smutná, buranska a ubohá. Upřímně? Nestála bych o ně. Buď ráda, že tvá partnerka má normální rodinu a těm bych tu náklonnost vracela. Mám kolegyni, má dítě s ženou. V životě by mě nenapadlo ji nějak posuzovat, je to úžasná vtipná ženská. Ani ostatní s tím nemají problém.

unuděná
Echt Kelišová 7834 příspěvků 25.04.19 10:24

@aaaki To mě moc mrzí, jaké máš v rodině hlupáky, myslela jsem, že tohle už se neděje. Určitě ne v míře, kterou popisuješ. Nějaké srovnání se situací a občasné povzdechnutí bych pochopila, ale tyhle urážky ani náhodou. Drž se :hug: Osobně bych se s nimi nestýkala a přestala si namlouvat, že se to třeba časem srovná. Pokud to v sobě zpracují, ozvou se sami a budou tě akceptovat i s partnerkou. Pokud ne, nestojí za tvoje nervy.

BublinaL
Stálice 75 příspěvků 25.04.19 10:25

Jsem taky lesba. Máme s partnerkou 10ti měsíčního chlapečka. Chápu tvoje pocity. Moje rodina to teda přijala v pohodě. Ale u partnerky to bylo horší. Když jsme ji oznamovali že se budeme brát tak se rozbrečeli (bohužel ne radostí) dva roky jsme se potom s něma nestýkali. Pro partnerku to bylo těžký ale ten problém není v tobě ale v nich. Máš krásný vztah a rodinu. Oni se spíš stydí za sebe. Maj pocit že se jim bude někdo smát nebo říkat jak nechutný to je. Když se s tím po tolika letech nedokázali smířit tak už to asi ani nepřijde. Vím že je to těžký ale dej všechnu svou energii a lásku své partnerce a dceři. Nemá smysl bojovat o to aby to přijali pokud oni sami prostě nechtěj. :hug: :srdce:

katuska1984
Kecalka 474 příspěvků 25.04.19 10:25

Moc mne to mrzi.
predsudky jsou tezka vec. popravde- nevim, co ti napsat.
vim ale, ze sve deti ucim toleranci.

preji ti silu a radost v zivote

verujan
Kecalka 363 příspěvků 25.04.19 10:28

Ahoj, já jejich postoj vůbec nechápu. Já osobně chci, aby moje děti byly šťastné, a jestli to bude s mužem nebo s ženou je mi jedno. Obdivuji tě, jak se k nim dokážeš chovat pořád hezky, i když ti řekli, co ti řekli. To bylo tak přes čáru, že mě by už neviděli. Ne ty, ale oni se chovají nenormálně.

Bábrdl
Generální žvanilka 23902 příspěvků 25.04.19 10:30

@aaaki Možná by pomohlo to s tátou otevřeně probrat. Čeho se bojíš? (Lidi se mi budou smát, řeknu něco nevhodného).

Lidé, kteří tohle dělají, často mají pocit, že tím, že partnera dítěte přijdou, „legitimizují“ ten vztah a bude „nafurt“, ale že když to ignorují, je ještě naděje, že dotyčný „dostane rozum“.

Což je blbost, že…

Peta02
Kecalka 455 příspěvků 25.04.19 10:33

To je smutné, takový postoj rodiny. Já bych jim přestala vycházet vstříc v tom, se tvářit ze některá témata jsou tabu. Pak můžou mít pocit ze s tím jejich postojem vlastně souhlasis. Hodně síly :hug:

Petkaelik
Zasloužilá kecalka 573 příspěvků 25.04.19 10:42

@aaaki Za to jaký je tvůj otec a babička nemůžeš. Sama mám špatné rodinné vztahy a určitě si to nevyčítám, tak to nedělej ani ty. Nic jsi nikomu neudělala a to, že máš přítelkyni je normální. Je smutné jakou opičí láskou tě zahrnovali v dětství. Nepotřebuješ je tak se netrap a odstřihni je. Jsi štastná a máš holčičku a jednou jim to třeba dojde a upřímně já bych určitě přítelkyni neschovávala. Chtěji kontakt s vnučkou? Tak nejdřív ať respektují tebe a tvou rodinu. Držím palce a časem bude líp

Sany80s
Kelišová 7355 příspěvků 25.04.19 11:02

Odstřihla bych se, za chvíli se dcera začne ptát a mluvit o druhé mámě, nebo kdyby jste si pořídili druhé dítě a matkou by byla partnerka, tak se zase začne ptát, proč tam sourozenec není.
Co bys jí řekla, že tvoje rodina jsou idioti a omezenci a ona s nimi musí být?
Lidi, jako je tvoje rodina, znám. Když chtěli někoho pomluvit a dotyčná byla homosexuální, tak místo nějaké nadávky říkali slovo lesba v podstatě jako nadávku.
Já u rodiny snesu dost, taky nemám všechny členy rodiny dokonalé a hodné a chytré.
Ale je určitá hranici a tvoje rodina ji, dle mého názoru, překračuje.

lucie.krajcarova
Zasloužilá kecalka 575 příspěvků 17 inzerátů 25.04.19 11:24

Cítím tvůj smutek. bohužel si myslím, že ty sama s tím nic udělat nemůžeš. udělala jsi dost. rodiče si opravdu nevybíráme. tebe možná ještě více trápí ta babička, a tu už nezměníš. Divím se, že vlastní máma neroztála, když má maličkou vnučku. Upřímně, to je to jediné, čeho bych se jako matka bála, že mé děti nebudou mít potomky. Každý bohužel není liberální. Ale někdo k tomu časem dospěje. Jediné, co můžu poradit, je udělat si s nimi všemi pauzu, počkat, jestli tě sami vyhledají, zavolají. U nás v rodině to s mámou zafungovalo (zkoušela na mě citové vydírání). někomu pomůže také lepší vztah s rodiči partnerky/partnera. Rozhodně se s tím nedá nic dělat na sílu.. :srdce:

Erinne
Stálice 64 příspěvků 25.04.19 11:29

Jsou to zabedněnci. Žádnou ostudu jim neděláš. Myslela jsem, že takové reakce už dnes nejsou, ale evidentně ano. Jediné, co by mě jako mámu homosexuálního dítěte mohlo být líto, že třeba nebudu mít vnouče. Ale u tebe tohle odpadá, tak fakt nechápu :nevim:
Zkus se přes to přenést. Normální nejsou oni. Už vůbec nechápu tu otcovu přítelkyni. Ta by se do toho neměla montovat vůbec a být ráda, žes ji pozvala. Ve svém okolí nevím o jediném člověku, který by homosexuální vztah odsuzoval a vnímal jej jako ostudu rodiny. A to nemluvím o tom, že sis to sama nevybrala.

hadraplanka
Zasloužilá kecalka 514 příspěvků 25.04.19 11:32

Tyhle kecy, jak něco rodině dlužíš a jsi jí nějakým způsobem zavázána, úplně miluju. V tuhle chvíli máš ty právo se stydět za ně a jejich přístup a ne oni za tebe. Užívej štastného manželství (na nějaké pseudooznačení registrované partnerství kašlu, byť samozřejmě právně to není totéž) a na ně se vyprdni. Udělala jsi maximum, teď je to na nich, aby dostali rozum.

kyslík
Kecalka 195 příspěvků 25.04.19 11:58

Tak já se tedy přiznám, že bych měla problém s tím, kdyby některý z mých synů přišel s tím, že je gay (dcery nemám), bylo by mi to líto, byla bych zklamaná, že jsem neporodila „normálního“ chlapa. Samozřejmě bych mu neřekla nic takového, jako napsala zakladatelka, nedělala bych, že ho neznám a tak, a bylo by pro mě nejdůležitější, aby byl šťastný, ale bylo by mi líto, že to bude po boku Karla a ne Boženy, a trvalo by mi chvíli, než bych se s tím smířila. Rozhodně bych tedy ale nevyváděla to, co příbuzní zakladatelky.
Co poradit nevím, tohle je smutná situace, že babička s tebou strávila celé tvé dětství a pak dokázala říct takové věci, asi zůstala v době, kdy se to prostě nebralo tak tolerantně jako dnes. Jak tu holky radí, neschovávej přítelkyni, buď přijď na návštěvu s ní, nebo vůbec, takhle tu situaci tiše podporuješ a působí to, jako by tvoje partnerka byla méněcenná. Vlastně i k tobě se tak chovají.

Lynette
Echt Kelišová 8754 příspěvků 25.04.19 12:22

Babička je asi taky lesba a táta je homosexuál, ale zatímco oni žijí normální životy na prd tak ty ses prostě rozhodla být šťastná. Jsi prostě hrozná potvora :lol:

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama