Rozchod i přes lásku...

Anonymní
19.1.21 12:26

Rozchod i přes lásku...

Zdravím Vás, mile ženy (vlastně i muži). Mám takový bolestný dotaz. Rozvedl/rozešel se někdo z vás i přes to, že jste svůj protějšek milovali? A i tak byl rozchod z vaší iniciativy? Jak se to dá zvládnout? Po dlouhe krizi, kdy já jsem to chtěla řešit a hojit, ale můj manžel si nepřipouštěl problem, jsem podala žádost o rozvod. Došly mi možnosti a sílá, a trápení a osamělost uplně přebily všechno krásne. Můj manžel se zasekl, uzavřel v bublině a postavil mě před hotovou věc, že on nemá problem, řešit nic nebude a nikdy se nezmění. Byly i situace, ktere mi hodně ublížily a já si je potřebovala zahojit, abych mu jako člověku mohla zase veřit (žádne nevěry v tom nebyly), on s tím nechtěl mít nic společnho. Zodpovednost za náš vztah jsem táhla jen já. Ted' jsme ve stavu, kdy já řeším srdcem, on rozumem (spíše i egem). Klasický mužsko/ženský rozpor. Já zdrcená, on si hvízdá, jak to má na háku. Žádnou možnost pro to, jak náš vztah restartovat, už prostě nemám. Chtěla jsem terapeuta, mluvit, nešlo to. Já ho v hloubi srdce stále miluji. Nedělám naschvály, jsem otevřená komunikaci. Nechci „hejtovat“. Spojuje nás společných 18 let a děti, místa, zážitky, náš domov a vše toto mě vnitřne drtí. Máte někdo taky tu zkušenost, kdy vám došlo, že jen láska pro dobrý vztah nestačí, že rezignace na život je duševní smrt a odešli jste ze vztahu? I přes tu hroznou bolest? Někdy si říkám, že už to neunesu. Nechat jít svou životní lásku, i když jsem vedle něj byla neštástná čím dál tím víc. Prosím anonym. Je to citlive a mám tu známe..

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
2674
19.1.21 12:32

Těžko říct. Pokud on už nechce nic urovnávat ani kvůli dětem, asi nic jiného nezbývá. Ale podle mne by sis měla najít nějakou psychoterapii, pomůže ti vyrovnat se s rozchodem a srovnat si myšlenky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3948
19.1.21 12:33

Láska pro dobrý vztah stačí, ale musí být oboustranná. Pokud někoho miluji, tak se snažím, abychom spolu dobře vycházeli a byli schopni kompromisu. Neříkám, že už tě nemiluje, ale prokazatelně rezignoval na nějaké řešení. Možná doufá, že když si bude stát za svým, tak se vše vrátí do starých kolejí. Jenže si jaksi neuvědomuje, že ty v těch starých kolejích nejsi spokojená. Odešla bych i kdybych milovala, pokud by to znamenalo, že se budu do konce života trápit po boku někoho, komu se zdá moje snaha a láska bezpředmětná.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
32647
19.1.21 12:38

Jasne, milovala jsem vsechny sve partnery, jeste v okamziku rozchodu. Oni by se snad ani nerozchazeli, ale hlaska typu: uz te nemam rad, ale nejak to doklepu…je pro me konecna. Nikoho nelze nutit k lásce ani k aktivni peci o vztah, to musi chtit sám. Neslo to, skoda :nevim:

Drzim palce, at se z toho vyližeš :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
19.1.21 12:42

@ZuzaM Děkuji. Psychoterapeuta už mám. Byla jsem zatím jen 2×. Když odmítl jezdit k párovému terapeutovi, tak to byl můj další krok..

  • Citovat
  • Nahlásit
1578
19.1.21 12:43
@Martha03 píše:
Láska pro dobrý vztah stačí, ale musí být oboustranná. Pokud někoho miluji, tak se snažím, abychom spolu dobře vycházeli a byli schopni kompromisu. Neříkám, že už tě nemiluje, ale prokazatelně rezignoval na nějaké řešení. Možná doufá, že když si bude stát za svým, tak se vše vrátí do starých kolejí. Jenže si jaksi neuvědomuje, že ty v těch starých kolejích nejsi spokojená. Odešla bych i kdybych milovala, pokud by to znamenalo, že se budu do konce života trápit po boku někoho, komu se zdá moje snaha a láska bezpředmětná.
Ano, to je přesné. A to mě k tomu žene. Děkuji :srdce:
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
19.1.21 13:14

On je výborný otec, vyděláva, umí zajistit to zázemí, je akční. Je to schopný člověk. Někdy upadám do pocitu viny, co bych jakože ještě chtěla. Všechny ty role okolo rodiny… v těch je perfektní… jen ten manžel/partner, tam je smutek, frustrace, nepochopení..

  • Citovat
  • Nahlásit
645
19.1.21 13:38

Ahoj zakladatelko, já se právě rozchazim přes lásku. Psala jsem tu před Vánoci, zajistila jsem, že si muž našel slečnu, protože nedostával citově, co potřeboval, tak se nechal unést jinde. Možná, že kdyby mě nevedla intuice, ani bych se to nedozvěděla. Naším rozchodem budou trpět všichni, včetně děti a zvířat, které se rozdělují. No, nutno dodat, že jsem se přes to všechno chtěla přenést a odpustit nevěru. Partner ale nevěděl, co chtěl, ideální by pro něho bylo nechat si obě. Měli jsme jeden druhého po celé ty roky a děti, nebavili se s přáteli a rodiči. Když to prasklo, utekla jsem k mame, která neváhala a podpořila mě, dále spoustu přátel a známých. Zavřely se jedny dveře a otevrely se další. Při zhodnocení našeho vztahu, kdy zpočátku bylo vše emoční, jsme dokázali najít příčiny a chyby a shodli se na tom, že jsme to nezvládli. Já ztratila sama sebe a on měl ego tak vysoko, až spadnul na zem. Dala jsem tomu šanci, pak jsme ale navštívili řekněme terapeuta, každý sám za sebe a jak už to bývá, myšlenka se stává pravdou, když je vyrcena nahlas. Byly další bolesti, slzy a hlavně to, že ho to právě teď k nové slečně táhne, ale zaroven i ke mě. No nakonec jsme se dohodli, jít od sebe, ale v jednom prostředí vyvstavaly další věci a trápení a když člověka miluješ, tak ti na všem záleží a zároveň to bolí. Nakonec se odstěhoval a jsme řekněme v přátelském režimu, voláme si, píšeme si, dokonce se i vídáme, je to jako na začátku, ale bohužel s Věcmi, které se staly. Moc ho miluji, chtěla jsem s ním zestárnout, ale možná, že někdy je to i s milovaným člověkem větší trápení, než bez něho. Dala jsem se do práce, nemusím z práce pospíchat a nakupovat, dávám si vanu třeba tři hodiny a vypiju si celou lahev :P koupila jsem si věci, které mě baví a které dělají radost, objednala si něco nového, co se naučím, hraju si s myšlenkou studia, nemusím teď dělat velké nákupy, mám pořád uklizeno a čisto, plánují si koupit nové věci do bytu… Ale ano, nikdo mě doma nevíte a neliba, v posteli usínám sama a i se sama budím a nikoho ne hladím po tváří, když odcházím. Na nějaké milování mužů leda tak zapomenout. Já nevím, jak to celé dopadne, ale dělám vše tak, abych na to nemyslela a nestalkovala novou partnerku s tím, kdy zjistím, že je s ní… Doporučuji se obklopit lidmi, sdílet, mluvit, plakat, třeba si malovat, tvořit, zavolat někomu, komu jsem třeba ublížila, požádat o odpuštění a navázat vše znovu. Dát si víno, pustit si hudbu, ta mi fakt pomáhá :srdce: hlavne neupadat do depky. Jaro tu bude za chvíli a s ním i sluníčko a lepší nálada. Miluji ho tolik, že mám chuť navezt jeho věci zpět, ale vim, že to nás neposune. Navíc, dal mi možnost se zamilovat časem znova, ať už do něho nebo někoho jiného :srdce: držím palce, vím, ze to hrozně moc bolí, ale s každým dnem je to opravdu lepší a kdy jindy máš čas na seberealizaci, než když jsi bez partnera. Já to chci prostě zkusit :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1519
19.1.21 14:27

Myslím, že jste udělala správně. Láska je hezká věc. Ale bohužel zřejmě je daleko silnější z vaší strany. Jinak by se on snažil. Je správně, že jste si vybrala sebe - lásku k sobě samé. Díky tomu budete moct být zase šťastná… Teď to bolí, ale časem se s tím smíříte a i když si asi vždycky povzdychnete nad tím, že takhle to nemuselo dopadnout, kdyby se chtěl snažit i on, budete nakonec ráda, že jste se osvobodila…

Pokud je láska pouze jednostranná a já jsem ten, kdo miluje, tak potom si ubližuji víc tím, že zůstávám, než tím, že i přes lásku odejdu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1519
19.1.21 14:33
@Minniee píše:
Ahoj zakladatelko, já se právě rozchazim přes lásku. Psala jsem tu před Vánoci, zajistila jsem, že si muž našel slečnu, protože nedostával citově, co potřeboval, tak se nechal unést jinde. Možná, že kdyby mě nevedla intuice, ani bych se to nedozvěděla. Naším rozchodem budou trpět všichni, včetně děti a zvířat, které se rozdělují. No, nutno dodat, že jsem se přes to všechno chtěla přenést a odpustit nevěru. Partner ale nevěděl, co chtěl, ideální by pro něho bylo nechat si obě. Měli jsme jeden druhého po celé ty roky a děti, nebavili se s přáteli a rodiči. Když to prasklo, utekla jsem k mame, která neváhala a podpořila mě, dále spoustu přátel a známých. Zavřely se jedny dveře a otevrely se další. Při zhodnocení našeho vztahu, kdy zpočátku bylo vše emoční, jsme dokázali najít příčiny a chyby a shodli se na tom, že jsme to nezvládli. Já ztratila sama sebe a on měl ego tak vysoko, až spadnul na zem. Dala jsem tomu šanci, pak jsme ale navštívili řekněme terapeuta, každý sám za sebe a jak už to bývá, myšlenka se stává pravdou, když je vyrcena nahlas. Byly další bolesti, slzy a hlavně to, že ho to právě teď k nové slečně táhne, ale zaroven i ke mě. No nakonec jsme se dohodli, jít od sebe, ale v jednom prostředí vyvstavaly další věci a trápení a když člověka miluješ, tak ti na všem záleží a zároveň to bolí. Nakonec se odstěhoval a jsme řekněme v přátelském režimu, voláme si, píšeme si, dokonce se i vídáme, je to jako na začátku, ale bohužel s Věcmi, které se staly. Moc ho miluji, chtěla jsem s ním zestárnout, ale možná, že někdy je to i s milovaným člověkem větší trápení, než bez něho. Dala jsem se do práce, nemusím z práce pospíchat a nakupovat, dávám si vanu třeba tři hodiny a vypiju si celou lahev :P koupila jsem si věci, které mě baví a které dělají radost, objednala si něco nového, co se naučím, hraju si s myšlenkou studia, nemusím teď dělat velké nákupy, mám pořád uklizeno a čisto, plánují si koupit nové věci do bytu… Ale ano, nikdo mě doma nevíte a neliba, v posteli usínám sama a i se sama budím a nikoho ne hladím po tváří, když odcházím. Na nějaké milování mužů leda tak zapomenout. Já nevím, jak to celé dopadne, ale dělám vše tak, abych na to nemyslela a nestalkovala novou partnerku s tím, kdy zjistím, že je s ní… Doporučuji se obklopit lidmi, sdílet, mluvit, plakat, třeba si malovat, tvořit, zavolat někomu, komu jsem třeba ublížila, požádat o odpuštění a navázat vše znovu. Dát si víno, pustit si hudbu, ta mi fakt pomáhá :srdce: hlavne neupadat do depky. Jaro tu bude za chvíli a s ním i sluníčko a lepší nálada. Miluji ho tolik, že mám chuť navezt jeho věci zpět, ale vim, že to nás neposune. Navíc, dal mi možnost se zamilovat časem znova, ať už do něho nebo někoho jiného :srdce: držím palce, vím, ze to hrozně moc bolí, ale s každým dnem je to opravdu lepší a kdy jindy máš čas na seberealizaci, než když jsi bez partnera. Já to chci prostě zkusit :kytka:

Jste velmi statečná. Bojovala jste a vyhrála jste zpět sama sebe - a to opravdu není málo. Věřím tomu, že zrovna vy si velmi brzy poté, co se uzdravíte na duši, najdete novou lásku a sama nebudete. A dost možná tu novou lásku nakonec potkáte při provozování jednoho z vašich nových koníčků a zájmů. To by potom byl vlastně osud ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
645
19.1.21 14:49
@DeeDee.518 píše:
Jste velmi statečná. Bojovala jste a vyhrála jste zpět sama sebe - a to opravdu není málo. Věřím tomu, že zrovna vy si velmi brzy poté, co se uzdravíte na duši, najdete novou lásku a sama nebudete. A dost možná tu novou lásku nakonec potkáte při provozování jednoho z vašich nových koníčků a zájmů. To by potom byl vlastně osud ;)

Moc děkuji, to je mile;) rada se vyjadruji svými zkušenostmi a ať už si o emiminu říká kdo chce, co chce, pomohly mi tu informace, pochopení, zkušenosti jiných. Já totiž opravdu vím, jak se zakladatelka cítí a rada bych ji poslala myšlenku, že pokud bude sama chtít, bude dobře, ja uz mám od toho šoku měsíc a půl a cítím se lépe a pokud nejde o zdraví, nejde o nic. Zrada je bolestná, ale patří k životu a je jen naše volba, jak se k ní postavíme. Nikdo nerozdava tak tvrdý rány jako život 8) zjistila jsem, jak jsem byla upnuta na muze, ale osoba, se kterou jsem 24/7 jsem já a vztah mám primárně sama se sebou. Přestala jsem číst chytré články a knihy, protože, teoreticky víme vše, co máme dělat, jak se chovat a dokážeme i lidem radit s nulovou zkušenosti, protože my přece víme, že jo :P ale pak, když to prijde, tak jako kdybychom neprecetli ani písmeno a propadáme se do temnoty. Nikoho už nesoudím, neradim, jen dávám svůj pohled, svoji zkušenost, pomoc a inspiraci. Těším se, jak si zajdu do kavárny, dám si kvalitní dražší víno a budu se prostě jen kochat přítomným okamžikem :srdce: a budu věřit, že ten pravý jednou přijde a budeme to sdílet společně, ne jeden pro druhého. Zakladatelko neboj, je to vše proto, že na Tebe čeká něco lepšího, stačí věřit :srdce: posilam ti pozitivní myšlenku :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
645
19.1.21 14:55

A zakladatelko, když se v tom vztahu takhle trápís, tak ten muž není životní láska, bohužel. Musel by zničit to ego a já vidím u to svého ex, že to jde, ale musí se chtít. A věř tomu, že ty z toho budeš poměrně rychle venku, my ženy to umíme a před měsícem a půl jsem tomu taky nevěřila, ale je to tak. Slibuji ti, že mu to dojde…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
19.1.21 15:24

@Minniee Moc děkuji :srdce: Přesně to jsem potřebovala. Slyšet tu zkušenost. Dává to inspiraci… A děkuji vám všem za slova podpory :srdce: Ted´ je to vše i o to težší, že je to čerstvé pro děti a vidět jejich smutné uplakané tváře. Zatím nejtěžší součást toho procesu. Musí si to sednout..

  • Citovat
  • Nahlásit
645
19.1.21 15:34
@Anonymní píše:
@Minniee Moc děkuji :srdce: Přesně to jsem potřebovala. Slyšet tu zkušenost. Dává to inspiraci… A děkuji vám všem za slova podpory :srdce: Ted´ je to vše i o to težší, že je to čerstvé pro děti a vidět jejich smutné uplakané tváře. Zatím nejtěžší součást toho procesu. Musí si to sednout..

Deti jsou téma samo o sobě a nás to teprve ještě čeká… Zatím se zařizuje nové prostředí u tatínka… Nebudu ti lhát, je to prostě k posr… S těmi dětmi, ale beru to tak, že děti jsou součástí našich životů ne my jejich a nakonec nebude zbývat nikomu nic jiného než to přijmout. Ale bolestné to je… I přes to, nebudu je učit, že člověk má být nešťastný pro vyšší dobro, to se pak budou opakovat naše chyby… :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
19.1.21 15:48

Ano, rozvádím se, přestože jsem ho milovala, nedalo se tak už žít. Ale u nás právě ta role otce i partnera byla špatná, kdyby byl dobrý otec a chodil do práce, tak se nerozcházím.
On byl v manželství spokojený, nějak mi asi nevěřil, že já nejsem. Nechápu, no, člověk mu řekne 10× A a on si 10× řekne, že to je B. :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat