Rozchod s partnerem pro pocit, že by vám nebyl oporou

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
46
22.1.22 13:41

Rozchod s partnerem pro pocit, že by vám nebyl oporou

Stalo se vám, že jste bez pádné příčiny (typu nevěra či jiná evidentní zrada) pojaly pocit, že by vás partner nepodržel v těžkých chvílích a nezvládl s vámi případné životní problémy…a rozešly jste se kvůli tomu s ním?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
4262
22.1.22 13:49

Ne, ale určitě by to pro mě důvod byl. Vzájemná podpora a pocit jistoty v partnerovi je pro mě klíčové

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
929
22.1.22 15:13

Souhlasím s prvním komentářem. Nestalo se mi to ale určitě by to důvod pro mě byl. Je hrozně důležité mít při sobě partnera o kterého se můžu “opřít”.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4549
22.1.22 15:20

Snažím se vzpomenout si, který můj vrstevník 55-60ník se stará o manželku, nebo uklízí, nebo vaří… Jo, jeden ano, je to gay. A jeden kámoš vaří, ale moc se nestará, jsou asi před rozvodem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10782
22.1.22 16:19

Záleží na tom, o co by šlo. Nejsem zastánce toho, že ten druhý musí vždy souhlasit, i když má jiný názor. Ale obecně ano, pokud bych neměla pocit podpory v záležitostech, které považuji za důležité, pak by rozchod určitě byl oprávněným řešením.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
46
22.1.22 16:45

Já teď mám spíš na mysli něco jako ‘bojím se, že kdyby nás potkala nějaká objektivní životní krize (typicky nemoc nás nebo dětí), nezvládneme ji spolu’..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.1.22 17:53

Když se nad tím tak zamyslim, tak ano. Skoro 3 roky jsem byla v takovém vztahu-nevztahu. Když jsem to končila odcházela jsem s pocitem, že k tomu člověku chovám silné city, ale že je to prostě kluk (i když mu bylo 30) a ani zdaleka to není chlap do života a do případné nepohody. A že já už chci pomalu myslet na založení rodiny, vlastního bydlení apod. Takže ne, neměla jsem pocit opory a toho „chlapa“ vedle sebe. A byl to pro mě důvod to ukončit. Jen lituji toho, že mi trvalo tak dlouho se rozhodnout.

Anonym prosím, osobní.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
22.1.22 18:49

@Freydiss Mám úplně stejnou zkušenost jako poslední anonym. Byla jsem 3 roky ve vztahu, kdy jsem se celý ten čas pracně snažila, aby partner začal cítit zodpovědnost za nás společně, abychom se sestěhovali, abychom společně hospodařili, aby měl touhu po rodině atd. Neposunulo se to za ty tři roky nikam. A vím jistě, že kdybych se dostala do nemocnice, tak by za mnou nepřijel. Asi by mi napsal mail, kde by se zeptal, co se stalo… Lituju, že jsem v tom vztahu marnila čas. Rozcházela jsem se kupodivu s pocitem zamilovanosti. Rozuměli jsme si, dokonce i na té poslední rozchodové schůzce. „JEN“ mi dlouhodobě chyběl pocit, že se postará, když to bude potřeba. Já jsem byla připravená postarat se, kdyby on byl v úzkých. Nechtěla jsem to jen od něj. Nebyl vyzrálý na život ve dvou, na rodinu. Byl na prahu padesátky pořád dítě. Jsem si jistá, že rozchod byl správný krok, i když to doteď bolí. (proto prosím o anonym)

  • Citovat
  • Nahlásit
70733
23.1.22 02:14
@Cimada píše:
Snažím se vzpomenout si, který můj vrstevník 55-60ník se stará o manželku, nebo uklízí, nebo vaří… Jo, jeden ano, je to gay. A jeden kámoš vaří, ale moc se nestará, jsou asi před rozvodem.

To má být ta opora?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
66
23.1.22 03:27
@Freydiss píše:
Stalo se vám, že jste bez pádné příčiny (typu nevěra či jiná evidentní zrada) pojaly pocit, že by vás partner nepodržel v těžkých chvílích a nezvládl s vámi případné životní problémy…a rozešly jste se kvůli tomu s ním?

A nedá se to podezření nějak ověřit? Ono asi vcelku záleží, kolik let člověku je. Třeba během výšky bych čekala a zkoušela si stav nějak ověřit třeba nějakou nekomfortní situací. Nicméně, pokud je Ti víc, chceš založit rodinu a vcelku už spěcháš, tak je to těžké rozhodování. Nejde učinit nějakou životní změnu?

Pokud ale máš pocit, že je nepraktický, že si ani nedokáže udělat čas, ani snížit svůj komfort, tak to honem pryč. Já takhle ze soucitu setrvávala ve vztahu a podobně, jak tu píší ostatní, byla jsem pak na sebe nesmírně naštvaná, kolik času jsem tím zabila místo budování smysluplného vztahu, který by měl budoucnost. Čas letí a člověk chce poznat toho pravého a netlačit na děti. Nicméně, mi se pak již ten člověk už i hnusil, neboť jsem pochopila, že pro něj je na 1. místě komfort, jen mi to nedokáže říci do očí. Např. když člověk je v nemocnici s bříšním krvácením a on si celý týden neudělá čas, aby mi přinesl toaleťák, kalhotky, šampon… neboť musí být od rána do večera v práci aby měl precizní výsledky, byď je to programátor s flexibilní pracivní dobou… tak to prostě není ten pravý táta, který by mi pomohl s dítkem. A takovýchto příležitostí jsem měli na otestování bohužel více.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
46
23.1.22 14:05

Pro zajímavost: u vás, co jste v podobném vztahu setrvaly - máte info o tom, že by se partner ‘spravil’ třeba v nějakém vztahu následujícím? Či ti lidé takoví prostě zůstali?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat