Rozdílná nálada po ZT

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
sara.bohme
Povídálka 35 příspěvků 29.03.19 10:37
Rozdílná nálada po ZT

Ahoj holky, potřebuju se někde vypovídat a upřimně příliš netuším kde a s kým… :(

Jsem pár dní po revizi po ZT v 10 tt… Myslím si, že se s tím v rámci možností vyrovnávám celkem dobře… Po zjištění jsem si poplakala, noc, kdy došlo k SP, jsem fyzicky protrpěla a ta mi možná pomohla k tomu, že jsem vnitřně prostě věděla, že je po všem… Samozřejmě mám v hlavě plno otázek, zda je to mnou, jestli jsem udělala něco špatně, zda to není mým rh- faktorem atd, atd… Snažím se být racionální a říkám si, že kdyby se to nestalo teď, přišlo by to po pár týdnech a bylo by to vše mnohem težší, ale…

Mám skvělého partnera… Ač bylo těhotenství neplánované, byl z toho nadšený, chtěl u všeho být, na všem se podílet. Po zjištění, že miminku netluče srdíčko, tu byl pro mne, všude byl se mnou, nezlehčoval situaci, byl pro mne oporou…

Problém je ovšem v tom, že o tom evidentně ani jeden z nás nezvládne mluvit a oba to potřebujeme zpracovat úplně jinak… On potřebuje tvořit a pracovat… Já naopak tupě zírat a vnitřně se s tím sžít…

Jakmile začnu mluvit o tom, co bude dál, neřeší to, nechce o tom mluvit a mění téma… Vím, že to chce čas a musí si to sednout, ale já se tak nějak bojím, aby tohle neovlivnilo náš vztah do budoucna, aby to, že si to “prožijeme” každý zvlášť nemělo negativní dopad na to, jak spolu budeme řešit to špatné v budoucnosti…

Dokud mi mudr. neřekla, že se plod přestal vyvíjet a je konec, ani mě nenapadlo, že by se mohlo něco stát a nedopadlo by vše dobře… Teď se trochu bojím toho, že s příchodem dalšího těhotenství budu šílet úplně ze všeho…

Jak jste na tom po ZT vy? :/

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Kriss Tina
Echt Kelišová 9509 příspěvků 29.03.19 10:46

Já si prošla loni 2× SP. Taky sme si to prožili každý „zvlášť“. Chlap to tolik neprozival, šel si popovídat s jeho mamou a byl v klidu jakoby nic. Já si sem tam pobrecela (on mě nechával fňukat osamote, jelikož nevi jak se ke mě chovat když brecim, protože krom těch SP sem před ním nikdy nebrecela). Chtělo to čas, oba sme se s tím smířili. Podruhé to bylo teda horší, to už to bylo víc plánované, víc prožívané a větší strach ze je něco špatně. Pak sme se oba vrhli do nové práce, jeli na dovolenou a pak se zadarilo znovu ani nevím jak :) ale ten strach je hrozný a to už jsem ve 32tt, celý první trimestr sem se desila každého pichnuti, když sem byla po prvním screeningu tak sem si konečně oddychla že je snad nejhorší za mnou a za tyden přišlo silné krvácení a já skončila v nemocnici. Naštěstí to dopadlo dobře, ale stejně nebudu klidná dokud nebude po porodu a nebudu držet ten uzlíček v ruce.

Maui52
Ukecaná baba ;) 1685 příspěvků 29.03.19 10:59

@Kriss Tina nechci te strašit, ale nebudeš klidná ani potom… ja mam za sebou 1 SP a jedno úspěšně těhotenství s tříměsíčním prckem vedle sebe. Prvni trimestr byla naprostá hrůza, pak i poslední dva měsíce, kdy jsem moc necítila pohyby. Teď uz je to samozřejmě lepší, ale stejne jsou tu furt obavy, aby byl maly v pořádku s zdravý. Ale je pravda, ze s prvním trimestrem je to neporovnatelné. Zakladatelce přeju, ať se z toho brzy dostane. A ať se nebojí. To, ze se každy jinak vyrovnává s bolesti, i ze ženu zasáhne potrat samozřejmě tisíckrát vic než muže, je normální a budoucí vztah to neohrozí.

Kriss Tina
Echt Kelišová 9509 příspěvků 29.03.19 11:05

@Maui52 já vím, už jedno dítě mám, nějaké obavy jsou tu pořád, kolikrát chodím v noci koukat jak spí, jestli vůbec žije, jestli mi ho nikdo z té postýlky neukradl :mrgreen: blázen no, když je s někým jiným, třeba u babičky tak na něj pořád myslím jestli je v pohodě, ale ten strach o to miminko nenarozené je ještě větší, na to se nemůžu běžet podívat kdykoliv mám nějaký zlý sen nebo pocit, nemůžu nic ovlivnit, jenom čekat jestli to zvládne…

Anitramm
Ukecaná baba ;) 1297 příspěvků 29.03.19 11:10

Zjišěný ZT asi 3 dny před 1.screeningem, ještě k tomu na apríla.. :roll: Taky se o tom okolí se mnou nebavilo, asi se báli, aby me to nebolelo, ale mě to spíš mrzelo a asi i štvalo, že se lidi tváří, jakoby nic. Potřebovala jsem to ze sebe dostat. Ten smutek přešel až po cca 5ti měsících s dalším těhotenstvím, zároveň hned nastoupil strach a nervy, i když jsem si stokrát říkala, že teď už bude všechno dobrý a že to stejně neovlivnim. :nevim: Docela mi pomohlo koupit si Angelsounds, od nějakýho 13.tt už jsem slyšela :srdce: , uklidňovalo mě to hodně. Teď jsem 33.tt, prcek se hejbe o 106, pomalu začínám balit tašku do porodnice. Tak nějak nervózní jsem pořád, každej den děkuju za to, že je všechno v pořádku a modlim se, aby bylo i nadále. Taková špatná zkušenost s člověkem trochu pohne, no. Přeju hodně štěstí do dalších dní/let, ať už je vše bez problémů. :kytka: :hug:

Asijetotu
Kecalka 313 příspěvků 29.03.19 11:14

Ahoj. Po SP jsem brečela asi 14 dní. Přítel byl vždy u mě a držel za ruku nebo obejmul. Pak to přešlo ale v hlavě mám pořád že bych teď nastupovala na mateřskou, že už bychom věděli jestli je to kluk nebo holka.. Teď jsem znovu těhotná. Na konci 8tt. Už jsem viděla i srdíčko. Najednou jsem cítila že teď to dopadne už dobře. No a dnes trochu spineni a bolest břicha jako při ms a já zase už mám tušení že je to tu znovu.. vím že mi takhle na začátku nikdo nepomůže. Začínám mít obavy jestli vůbec můžu dítě mít. Otěhotnět se mi vždy podařilo první měsíc. Nejdřív SP na konci 7tt. Pak biochemicke v 5tt a teď jsem konec 8tt. To vše během půl roku.. na kamarádky s miminama se nedokážu teď ani podívat a o to víc mě to mrzí.. už nechci znovu zazivat tyhle začátky. Nemám sílu si tím procházet znovu a znovu..

sara.bohme
Povídálka 35 příspěvků 29.03.19 12:04

@Asijetotu ach jo, to je mi moc lito :(..: Doufam, ze je to jen nejaka banalita a ze se Tvuj pocit plete a mimco je ok! :) Dej urcite vedet, jak to dopadlo ;)

Ja se prave bojim i premyslet nad tim, zda do toho v nejblizsi dobe znovu jit… Nejak totiz vnitrne neverim tomu, ze by to mohlo klapnout… Ve spouste veci se mi v zivote uplne nedari (nebo mam spis smulu) a tak nejak neverim tomu, ze mit dite bude vyjimkou :)… A jit do toho s timhle pocitem, asi neni uplne nejlepsi :)

sara.bohme
Povídálka 35 příspěvků 29.03.19 12:07

Diky moc, holky, je asi dulezity zjistit, ze jsou tu taky zeny s podobnou zkusenosti a podobnymi obavami… Ve svem okoli mam asi jen pripady, ktere oznami // na testu a pak jen pridavaji fotky z ultrazvuku, screeningu, nakupy vybavicek a mimin v zavinovackach..:

Tim, ze se o tom asi prilis nemluvi, vubec netusim, zda mam kolem sebe nekoho, kdo by nekdy prozil to samy… S kym bych mohla sdilet svoje obavy, nebo aktualni pocity… Protoze vylivat svoje srdicko holce ve 30 tt uplne nechci :(

Kriss Tina
Echt Kelišová 9509 příspěvků 29.03.19 12:15

@sara.bohme hele určitě to prožívá spousta holek, jenom o tom nemluví. Já to třeba svěřím takhle přes internet, s časovým odstupem kdy už to není čerstvé, ale když sem byla v té situaci tak sem svěřila akorát příteli a nejlepší kamarádce, která to kdysy zažila taky. Ani rodina neví, že mám za sebou 2 SP, protože sem nestála o ty soucitné pohledy a aby to někdo chtěl probírat a vyzvidat.

Asijetotu
Kecalka 313 příspěvků 29.03.19 12:34

@sara.bohme radim jít do toho. Je velká šance že se to nebude opakovat a i když je to těžké tak to vědomí že můžeš dát někomu život a nosit ho v sobě převálcuje cokoliv. Jinak u mě to ví jen přítel a emimino :D ale to jen proto že to je anonymní. Rodina ani kamaradky o tom neví. A pomalu obden se me furt někdo ptá kdy už jako budeme mít to dítě když jsme spolu 5 let. A nejvíc to zabili když jsem právě potratila a řekli nám že si máme vzít k sobě bydlet tchyni protože máme přece jeden prazdnej pokoj že jo. Ale to nemohli vědět že ten pokoj byl pro někoho koho už vlastně nemám..je to těžké. Nikdy nevíš co prožívá ten koho si můžeš myslet že znáš dobře..

debra.morgan
Echt Kelišová 7604 příspěvků 29.03.19 12:44

Ja muzu z vlastni zkusenosti rict, ze uz si to ani nepamatuju a to to neni ani rok jeste. nebylo co resit, proste jsem manzelovi poslala sms, ze z toho nic nebude a bylo a slo se dal. nastesti vse odeslo samo. jedina rada je se k nicemu v 1. trimestru neupinat. ja se priznam, ze tyto stavy bych chapala u starsich tehotenstvi, ale takto :nevim: chapu, ze jsi to slyset nechtela, tak hodne stesti dál ;)

Janita3
Ukecaná baba ;) 2216 příspěvků 29.03.19 15:59

@sara.bohme Je mi moc líto, že tě to taky potkalo :hug: U nás to bylo ZT v 11tt dost jsem se v tom plácala, protože jsem podatoupila revizi a měla následné komplikace, jako by přijít o miminko nestačilo :( Musím říct, že holky tady mi strašně moc a moc pomohly :srdce: Člověk věděl, že v tom není sám, že se toto bohužel stává.

Můj manžel mi byl taky obrovskou oporou, ale nějak nám o tom nešlo mluvit, měla jsem též obrovský strach, aby nás to nepoznamenalo, ale neboj, opravdu je potřeba jen a jen čas.

Hlavně si nesmíš nic vyčítat NEBYLA to tvoje chyba a NIC jsi neudělala špatně. Miminko by nebylo v pořádku a příroda to prostě vyhodnotila správně i když se tím teď strašně trápíš, časem ti opravdu dojde, že je ten první trimestr v její moci a že ví, co dělá.

Nedovedla jsem si představit, jak budu zvládat další těhotenství, že budu plná strachu a největší obavu jsem měla, zda se vůbec znovu podaří… Podařilo se nám čtvrtý měsíc od revize a teď jsem ve 21tt. Zdaleka nemáme vyhrano, ale s každou další prohlídkou ze mě kus toho strachu odpadá, snažím se věřit, že to teď miminko zvládne.

Taky ti moc přeju, aby se Vám děťátko brzy vrátilo silnější a připravenější :hug:

Uživatel je onlineBubla_Bučková
Kelišová 5938 příspěvků 29.03.19 17:03
@sara.bohme píše:
Ahoj holky, potřebuju se někde vypovídat a upřimně příliš netuším kde a s kým… :(

Jsem pár dní po revizi po ZT v 10 tt… Myslím si, že se s tím v rámci možností vyrovnávám celkem dobře… Po zjištění jsem si poplakala, noc, kdy došlo k SP, jsem fyzicky protrpěla a ta mi možná pomohla k tomu, že jsem vnitřně prostě věděla, že je po všem… Samozřejmě mám v hlavě plno otázek, zda je to mnou, jestli jsem udělala něco špatně, zda to není mým rh- faktorem atd, atd… Snažím se být racionální a říkám si, že kdyby se to nestalo teď, přišlo by to po pár týdnech a bylo by to vše mnohem težší, ale…

Mám skvělého partnera… Ač bylo těhotenství neplánované, byl z toho nadšený, chtěl u všeho být, na všem se podílet. Po zjištění, že miminku netluče srdíčko, tu byl pro mne, všude byl se mnou, nezlehčoval situaci, byl pro mne oporou…

Problém je ovšem v tom, že o tom evidentně ani jeden z nás nezvládne mluvit a oba to potřebujeme zpracovat úplně jinak… On potřebuje tvořit a pracovat… Já naopak tupě zírat a vnitřně se s tím sžít…

Jakmile začnu mluvit o tom, co bude dál, neřeší to, nechce o tom mluvit a mění téma… Vím, že to chce čas a musí si to sednout, ale já se tak nějak bojím, aby tohle neovlivnilo náš vztah do budoucna, aby to, že si to “prožijeme” každý zvlášť nemělo negativní dopad na to, jak spolu budeme řešit to špatné v budoucnosti…

Dokud mi mudr. neřekla, že se plod přestal vyvíjet a je konec, ani mě nenapadlo, že by se mohlo něco stát a nedopadlo by vše dobře… Teď se trochu bojím toho, že s příchodem dalšího těhotenství budu šílet úplně ze všeho…

Jak jste na tom po ZT vy? :/

Neboj, čas všechno spraví a příště to určitě dopadne :hug: vypovídej se nám nebo kamarádce :srdce: nic si nepokazila, stává se to bohužel. Nám pomohlo upnout se na nové snažení a to vyšlo za půl roku a teď už máme malého prcka doma :andel: jo a další těhotenství jsem strávila na neschopence pro psychické obtíže :mrgreen:

Anitramm
Ukecaná baba ;) 1297 příspěvků 29.03.19 17:30
@sara.bohme píše:
Diky moc, holky, je asi dulezity zjistit, ze jsou tu taky zeny s podobnou zkusenosti a podobnymi obavami… Ve svem okoli mam asi jen pripady, ktere oznami // na testu a pak jen pridavaji fotky z ultrazvuku, screeningu, nakupy vybavicek a mimin v zavinovackach..:Tim, ze se o tom asi prilis nemluvi, vubec netusim, zda mam kolem sebe nekoho, kdo by nekdy prozil to samy… S kym bych mohla sdilet svoje obavy, nebo aktualni pocity… Protoze vylivat svoje srdicko holce ve 30 tt uplne nechci :(

Určitě máš v okolí někoho s podobným příběhem, jen se o tom moc nemluví. Když se mi to stalo, nestacila jsem se divit, kolik mych kamaradek/znamych si tim proslo taky!Bohužel tak končí veliký procento těhotenství, vůbec jsem o tom neměla páru. Tak hlavu vzhůru, příště to už určitě vyjde!!

sara.bohme
Povídálka 35 příspěvků 30.03.19 09:00
@debra.morgan píše:
Ja muzu z vlastni zkusenosti rict, ze uz si to ani nepamatuju a to to neni ani rok jeste. nebylo co resit, proste jsem manzelovi poslala sms, ze z toho nic nebude a bylo a slo se dal. nastesti vse odeslo samo. jedina rada je se k nicemu v 1. trimestru neupinat. ja se priznam, ze tyto stavy bych chapala u starsich tehotenstvi, ale takto :nevim: chapu, ze jsi to slyset nechtela, tak hodne stesti dál ;)

Uprimne? Ja se taky nechapu, nebylo to vymodlene a vlastne ani planovane tehotenstvi a stejne to prozivam jinak, nez bych od sebe ocekavala…

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama