Rozejít se s rodinou? Ve zlém

Anonymní
21.4.17 09:52

Rozejít se s rodinou?- ve zlém.

Pěkné ráno všem, snad pochopíte anonymitu. Mám takový zapeklitý problém, zasvětím Vás do situace abyste ji pochopily a mohly mi dle toho napsat adekvátní názor. Žiju s přítelem v našem vlastním domě, v domě s námi žije ještě moje matka, která je nemocná a potřebuje dohled a péči. K tomu s námi žije v vejminku přítelova maminka se psem.
Děti zatím nemáme. Domek je můj, zdědila jsem ho a přítel jej pomalu svépomoci opravuje. Vše platíme z vlastních prostředků, hypotéku ani dluhy nemáme, doteď jsme investovali z uspořených a vydělaných peněz u přes milion a půl. Barák byl ruina. Zdědila jsem ji po babičce.
Bratr zdědil po babičce prvorepublikový byt v centru po rekonstrukci. Já rozpadající se boudu. O babičku jsem se starala do konce já s matkou když byla ještě zdravá. Bratr se stavil jednou za měsíc na kávu, ale to je vedlejší, všechno jsem to pobrala, nezávidím i když přiznávám že malý pocit křivdy tam byl. Bratr se o byt nestará a pomalu to tam chátrá, je tam plíseň atd. prostě je to škoda, ale jeho.
Nemocnou matku o kterou se starám navštíví 1× za měsíc u nás doma, návštěvy vypadají tak že řekne ahoj mami, udělám mu kávu či dostane oběd a sedí a čumí do mobilu a vůbec se s námi nebaví. Bratr žije s otcem (naši jsou rozvedení) v otcově novém domě, který na něj otec napsal. Bratr nikdy nebyl moc na práci a celý život jej vlastně podporuje otec, pracuje též bratrova přítelkyně a také bratra podporuje.
S otcem mám nic moc vztah, ale otec si díky své bezpáteřní povaze myslí že má skvělý vztah se mnou. Jako dítě během rozvodu mě několikrát vydíral a celkově jsem pro něj byla vždy méněcenná osoba. Na dětství nevzpomínám moc dobře. Po rozvodu šel bratr bydlet s otcem a já zůstala s matkou. Bydlela jsem s přítelem v pronájmu a matka v pronajatém bytě ve stejném městě. Tchýně taky tak.
Když jsem zdědila ten domek, za ušetřené peníze jsme opravili vejminek pro tchýni, pokoj pro mámu a jeden pokoj a kuchyni abychom tam mohli jít bydlet. Od začátku jsme věděli že tam s námi bude i tchýně i máma, mají své problémy, nemoci a stáří a zkrátka nám to takhle funguje dobře.
Když bylo dědické řízení tak jsem dostala po babičce tento rozpadlý dům a byla jsem ráda že budu mít domek, opravdu jsem byla šťastná. Mohla jsem si vzít matku k sobě.
Bratr ani otec nemají rádi mého přítele, je o 8 let starší a jsme spolu 11 let, myslím že by neměli rádi žádného mého přítele. Hlavně otec se pořád přetvařuje jak ho má rád, ale citím že to není pravda.
Pořád se nás vyptávají, kolik vyděláme, jak to že nemáme hypotéku, jak to že to zvládáme opravovat sami. Kde bereme peníze a pořád dokola, já v tom samozřejmě citím podlost a závist. Když už spolu mluvíme tak se snaží přítele předemnou shodit jako že je neschopný a určitě to všechno odflákne a barák nám spadne na hlavu. My se o jejich situaci nezajímáme, vím jen co mi řeknou sami, nezajímá mě to a popravdě mám svých starostí dost.
Snažíme se šetřit a investovat do domu. Když bylo dědické řízení tak otec s bratrem mi říkali „twl takovej barák, no to buď ráda, my ti to pomůžeme opravit, brácha ti udělá okna, já ti udělám topení bla, bla“ samozřejmě že mi nikdo s ničím nepomohl, byla to jen hra abych nedělala problémy s dědickým řízením. Taky podotýkám že jsem se jich nikdy o nic neprosila.
Snažila jsem se udržet vztahy v rodině na jkaš takš normální úrovni, kvůli matce která to špatně nese.
Minulý měsíc však přítel zavolal mému otci zda by mu nemohl půjčit křovinořez na dva dny, nechtěli jsme kupovat teď, protože máme výdaje, ale vím že ho kupovat budeme. Otec má 4 křovinořezy a nepoužívá ani jeden, používá jen sekačku. Křoviňáky má ve sklepě zapadané stoletým prachem. No a otec mu řekl že mu nic nepujčí a bratr mu pak ještě volal že co otravuje ať si koupí svoje.
Přítel je z toho špatný protože to nemyslel zle a je to de facto barák jeho dcery, jen jsme chtěli teď trošku ušetřit. No tak nic koupili jsme si svůj křovinořez a jedem dál. Ale já jsem rozpálená do běla, je to blbost, ale poslední kapka. Nikdy jsme po nich nechtěli nic, ani udělat ani pujčit i když slibovali hory doly při dědickém řízení.
Kdyby mě ležela doma nějaká věc co nepoužívám a přišel by otec jestli mu ji nepujčím tak neváhám ani minutu.
Vůbec nevím oč jim jde, co jsem jim udělala. Copak je to závist? že se nám daří a zvládáme vše sami bez jejich pomoci, že jsme spolu šťastní. Myslíte že otec může být natolik zmanipulován mým bratrem že mi nepřeje štěstí? Vlastní dceři nepujčí křovinořez na dva dny. Je za tím vším bratr to vím, je takový odmalička, zlý, nepřejícný, závistivý. Už mám toho popravdě dost, jak se nám snaží s*át do života, pomlouvají a závidí. Udržovala jsem s ním vztah opravdu je kvůli matce, už tak ten vztah vypadal tak že jsme se viděli jednou za měsíc když přijel bratr sám za matkou a já jezdila jednou týdně po práci na kafe za otcem na hodinku.
Dá se s ním celkem normálně pokecat když je sám a není tam bratr. Otec má druhou manželku a s tou vycházím dobře, je to fajn paní, bratr ji nesnáší. Ještě u nich je sem tam bratrova přítelkyně se kterou si moc nemám co říct, ale v zásadě jsme si nikdy nic zlého neudělaly, až na pár blbých poznámek z její strany na mě a přítele. Prohodím s ní pár slov a nijak zvlášť se nevyhledáváme. Jednou měla slabou chvíli tak se mi svěřila že bratr ji štve a je ve vztahu nešťastá, chová se k ní jak k hadru a ona si chladí žáhu zase někde jinde, tak že mám blbé poznámky na vše a všechny okolo i na mě.
A teď jsem zkrátka ve fázi že mám sto chutí už s nimi ukončit veškeré vztahy. Jen mi komplikují život a dělají zle. Matka to nese špatně a to je věc která mě trápí a byla jsem ochotna kvůli ní se přetvařovat skoro celý život. Ale mám pocit že už nemůžu. Matka nechce aby se její děti rozkmotřili.
Omlouvám se za román. Snad se v tom vyznáte a děkuji předem za názory, přijmu i ty negativní. Petra.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

1332
21.4.17 10:03

Asi bych vztahy ukončila i když je to těžké, hlavně kvůli mamimnce, ale otec a brácha jsou jen vysavači energie, jak to tak čtu. a od těch raději co nejdál, nesvěřovat se, nic neříkat. žijte si spolu, je vám dobře, tak co? vykašlala bych se na to co říkají a myslí si ostatní. a bohužel už se mi několikrát potvrdilo že vztahy v rodině často jsou špatné právě kvůli penězům.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22460
21.4.17 10:07

Asi ti nezbyde nic jinýho, než to hodit za hlavu, být klidná a asertivní. Tím je teda asi rozčílíš ještě víc. Já to trošku chápu, můj chlap se taky může rozkrájet pro všechny a furt poslouchá, jak mu to ten či onen vrátí a co mu udělá a že nás vezme na grilovačku (dělal dotyčnému za pár korun gril). Já to pouštím druhým uchem ven, vím, že jsou to planý řeči. Ale chlap to dost řeší a je z toho smutnej, cití se méněcennej a ostrčenej. Přitom maká a je strašně šikovnej.
Ale už se „zlepšuje“. Přestal dělat práce pro kamarády zadarmo nebo za pár korun a víc se věnuje rodině. Dělá věci pro děti, teď se plně věnuje podkroví, aby měly děti pokojíčky a další a další. Ale stejně má sem tam záchvat a výčitky, když někomu práci odmítl. Vyloženě kamarádovi samozřejmě pomůže, ale takovým těm vejlupkům už nic nedělá, nebo si dopředu řekne normální peníze, za které by to dělal cizímu. Někdo couvne a někdo si uvědomí, že to by to jinak neměl a udělat si to nechá.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
21.4.17 10:07

Ještě podotknu že bratrova přítelkyně je ze slušné a celkem bohaté rodiny, má 6 sourozenců a mají krásné vztahy, její rodina mého bratra taky nebere a dost jí od vztahu odrazují. Když máme nějakou rodinnou sešlost nebo oslavu tak je tam dost blbá atmosféra. Já se s nimi znám jen z těch sešlostí a vidím že na mě koukají zkrz prsty, není se čemu divit asi o mě neslyšeli nic hezkého. Bratrova přítelkyně je nyní těhotná s tím že to nikdo neví, jen bratr, já to vím proto že jsem u nich v koupelně viděla těhotenské vitamíny tak jsem se jí zeptala. Prosila mě ať to nikomu neříkám, neřekla jsem to nikomu samozřejmě. Je mi to o to víc líto se s nimi rozkmotřit protože bych přišla i o to pěkné, například bych byla moc ráda teta toho malého. Petra.

  • Nahlásit
  • Citovat
3541
21.4.17 10:12

Sama vidíš, že Tvůj dosavadní přístup nefunguje, i když se velmi snažíš. Prostě bych ty vztahy nechala vyšumět, maminka to překousne. Stejně musí vidět, jak se věci mají. Nenech sebou dále už manipulovat. Je to Tvůj život, roky letí a zpět nikdo nic nevrátí. Tak hodně sil, pevnou vůli a bude Ti bez nich lépe, uvidíš, jen se užíráš. :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
21.4.17 10:13

Utni styk, zbytečně tě takové vztahy vysávají. Hodně dlouho jsem se snažila držet rodinu pohromadě. Nakonec jsem byla ta nejhorší. Moc jsem se trápila, ale nakonec jsem ukončila veškeré styky a dýchá se mi mnohem líp. Měla jsem to udělat dávno a nenechat sebou manipulovat. S maminkou si sedni a vysvětli jí to, určitě tě pochopí.

  • Nahlásit
  • Citovat
6465
21.4.17 10:15

Proc pretrhavat vztahy (byt nevalne, ale fungovalo vam to jakz takz doted) kvuli krovinaku?
Nepujci - nepujci. Tak to proste je, vztahy mate porouchane zjevne od mala, ono to rozdeleni manzelu rozdeli i deti. Nepretvaruj se, jednou za mesic uvar brachovi kafe, kdyz dojde navstivit mamku, hotovo.

Hlavni je, ze je vam dobre s muzem a s „babickama“, to je obdivuhodne a dost nezvykle, vetsinou takove souziti skripe. Tak to je fajn :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
21.4.17 10:18

Ahoj Petro, taky jsem rozhadaná s celou mou rodinou a nestykame se už s nikym…A jde to žít bez nich, fakt.
Občas Ti bude třeba smutno, ale věř tomu, že je to lepší, než se pořád nervovat, co bude příště…

  • Nahlásit
  • Citovat
3886
21.4.17 10:22

Mila Petro,

Cely zivot zastavam heslo me maminky - „pribuzne si nevybiras“. Ze Tveho prispevku citim, ze ani ty sama vazby pretrhat nechces, jen mas zrovna ted (opravnene) vztek a jsi zoufala. Podle me Tva situace neni - bud/nebo. Jsem z 5 deti a s jednim bratrem se prilis nemusime - proste se nevyhledavame, vidame se jednou az dvakrat do roka a vyhovuje nam to obema.
Rikas, ze otec, pokud je bez bratra, je celkem fajn (az na to, ze od nej nemuzes ocekavat zadnou pomoc). Nemohli byste se tedy schazet s otcem vicemene v dobe, kdy bratr neni doma?
K odmitnuti krovinorezu - myslim, ze otec neodmitl pujceni tobe, ale mozna z trucu tvemu priteli, ktereho nema rad. To je samozrejme take smutne, ja bych ho uz nikdy o nic nezadala, vztahy bych omezila, ale neprerusovala.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
23556
21.4.17 10:23

A proč byste se měli rozcházet? kvůli tomu křovináku? Na to kašli, křovinák si můžeš vypůjčit třeba v OBI nebo tak, to není problém. A styky nech tak jak jsou. Věř že maminka je ráda i za to ahoj mami, když syn dojde na návštěvu. Tvrzení, že maminka to překousne, je prostě špatné a sobecké. Nepřekousne. Takže bráchovi uvař to kafe, dej mu ten oběd, podiskutuj leda o počasí a je. I taková návštěva je pro maminku lepší než vědomí, že kvůli hloupému křovinořezu nebude vídat syna už ani jednou za měsíc.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3541
21.4.17 10:27
@inkakřivák píše:
Trochu krátkozraké a hlavně jednostranné řešení, které prostě nefunguje. Maminka se přece s bratrem stýkat může dál, ale zakladatelka do toho moc chuti nemá. A křoviňák je jen poslední kapka v nekonečné řadě. Hele, já zakladatelku chápu. Nemám za sebou takový extrém, přesto je to velmi nepříjemné jak to postupně přetýká a přetýká přes okraj, mnoho let třeba. A i když se maminka snaží udržet sourozence v kontaktu, oni se přesto třeba navzájem nesnáší, nemění to vůbec nic, jen se užírají a to sourozenecké pouto prostě není.
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
473
21.4.17 10:28

I když je to velmi těžké, asi bych rodinu úplně neodepisovala. Rodina je jen jedna, nevíš, jak dlouho tu budou, nevíš, co bude za pár let a pak si to můžeš vše vyčítat. Vím, že to musí být opravdu těžké. Asi bych se snažila tátovi/bratrovi popsat, jak to vnímáš a že tě to moc mrzí, ale ne vyčítavě. Chlapi jsou hodně ješitní, urážliví. Jen prostě říci, jak se cítíš, co si tom myslíš atd. Jak už někdo psal - asertivně. Určitě bych si nenechala všechno líbit, to taky ne… Já mám skvělou rodinu, jen nějaké neshody jsem měla se strýcem (urážel mou sestru, její dítě, které teprve čekala, jednou i mě, že jsem nikdy nic nedokázala apod.). Je alkoholik. Ale i tak mě to bylo moc líto, měla jsem sto chutí ho seřvat, co si to dovoluje, něco jsem mu řekla a chtěla se s ním přestat bavit. Ale pak jsem si říkala, že každý má své chyby, je to rodina, v některých věcech je fajn, s něčím se s ním prostě neztotožňuji a nesouhlasím. Nevyhledávám jeho společnost, ale třeba na rodinné oslavy ho vždy zvu. Naučila jsem se ho brát takového, jaký je. Samozřejmě je třeba udržovat určitý hranice. Máš to těžší tím, že je to tvůj otec a bratr. Ale třeba je změní bratrovo dítě. Držím pěsti!!!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3851
21.4.17 10:31

Tak vztahy nic moc, ale znám i horší. Vždyť se stejne moc nestýkáte, tak proč se rozcházet? Nic tragického jste si neudělali. Jen bych se jim přestala svěřovat, fakt nemusí vědet o vašich financích a plánech. A nic bych jim taky ne půjčila. ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
21.4.17 10:35

Máma to samozřejmě všechno vidí a chápe, vidí i to že na ni bratr kašle, ale pořád se snaží ho obhajovat sama před sebou. Další věc kterou jsem nenapsala je že mamka má schizofrenii. Projevilo se to u ní po rozvodu, stresy, soudy atd. Pak se léčila a byla jak takš v pohodě, chodila do práce, našla si práci v Německu, je lékařka.
Já se odstěhovala od ní z bytu k příteli, ale časem se jí to vrátilo, nesměla už pracovat. To bylo v době kdy jsem zdědila ten domek. Bylo toho na nic moc, ale pořád chtěla být soběstačná a bydlet sama, no už se to nedalo. Díky své nemoci přišla o veškeré úspory a stejně by nedokázala táhnout byt sama, tak jsem byla ráda že mám ten domek a můžu ji mít na očích. Pochopila že sama žít nemůže a vzala to jako fakt. Máma má jen ten invalidní, z toho sotva vyžije a to po ní samozřejmě nechci nic na bydlení ani energie. Jídlo taky nakupujeme my a ona si splácí ještě jeden poslední dluh co si udělala v době kdy se jí nemoc vrátila, dva dluhy jsme za ni zaplatili my, brácha se distancoval. Zůstávají jí tak 4 tisíce a bratr ten sr*č vždycky když přijde tak mu není blbý si od ní vzít tisícovku na benzín za to že za ní vůbec přijel těch 15 kilometrů.
Když měla matka nějaký problém a já mu volala že jsem v práci (pracovala jsem v té době 300km od domova) jestli by tam zajel a vyřešil to tak mohl jen jednou a pak už nikdy, později mi začal vypisovat smsky že ode mě není rozumné pracovat tak daleko když je matka nemocná a že bych se jí měla věnovat. Chápete to? Když byla v nemocnici jezdila jsem za ní 3× týdně těch 300km a on za ní byl 2× za celý tříměsíční pobyt a to bydlí 15km daleko. Na práci jsem se vykašlala a našla si jinou, ale mám pocit že jsem se obětovala až dost a pořád to podle matky není dost, nechala jsem super práci co jsem milovala a byla dobře placená. Stále mi něco vyčítá a bratra miluje nadevše. Nevím, chápu že život není spravedlivý, ale občas přemýšlím čím jsem se provinila že mě takhle trestá. Petra.

  • Nahlásit
  • Citovat
226
21.4.17 10:38

Nelehká situace, ale asi bych se nerozkmotřila. To můžeš vždycky. Prostě bych to udržovala na takové slušné úrovni jakou udržuješ doposud.Jde vidět, že jsi inteligentní. Myslím, že se na svého otce a bratra nemůžeš spolehnout a takto bych to už brala. Smířila bych se s tím a nikdy nic bych si od něj již nechtěla půjčit. Udržovala bych vztahy jako doposud, ať tě navštěvuje a tvou maminku 1× za měsíc i s tím mobilem jak je zvyklý. Návštěvu přetrpíš a víš co od nich můžeš čekat a nečekat. Nechala bych to úplně být a smírila bych se se situací. ;) Jsi úžasná!!Jen tak dál!!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama