Rozešel se se mnou, ale bydlíme spolu

@Anonymní píše:
Rozešel se se mnou… Nic jsem mu nedělala, jen že už to není jako na začátku (po třech letech). Bydlím v jeho byte. Bydlím ve městě kde nikoho jiného neznám, nemám kam jinam jít. Město nemůžu opustit kvůli práci. Nejmíň další tři měsíce. Je absolutně chladný, prostě ho nezajímám. Jak to mám ty tři měsíce přežít?

Ahoj, z vlastní zkušenosti doporučuji se odstěhovat, i kdyby na ubytovnu. Před pár lety jsem se rozešla s přítelem, bylo to oboustranné, prostě jsme se dohodli že už to takhle dál nejde. Měli jsme spolu kvůli výpovědní době z bytu bydlet 4 měsíce. Prvních rak 14dni bylo v pohodě, já si už od prvního dne rozchodu vařila pro sebe, prala pro sebe, uklízela jen „svůj“ pokoj. Jeho jsem neřešila, když jsem nebyla v práci nebo někde venku tak jsem byla ve svém pokoji, četla, koukala na tv nebo si v kuchyni vařila. Skoro až idylka, byla jsem ráda že se to zvládá a že za pár měsíců vypadnu. Přátelé jsem teda ve městě i v práci měla ale většina z nich měla rodiny a nebylo možné se k nim na chvíli nastěhovat, ani jsem to nechtěla. Připadala bych že obtěžuju. Nicméně po cca těch 14ti dnech se začal bývalý chovat divně. Byl asi naštvanej že nemá uklizeno, vypráno, uvařeno ale víc ho s*alo že já se nehroutim, žiju si svým životem, po nocích nebrečím do polštáře. To ho tak štvalo že se začal chovat jak malý dítě. Schválně nechával j sebe otevřené dveře a dělal jakože telefonuje se svou novou přítelkyni nebo nějakým novým objevem. Takové to ale miláčku nemůžeš ke mě přijít, je tu bývalá, ja dnes půjdu na noc k tobě ano? Já to neřešila, sice jsem to slyšela ale bylo mi to fakt jedno. Shodou okolností ten večer co jakoby odjel ke své nové přítelkyni na noc jsem neplánovaně šla za kamarádkou která potřebovala doma s něčím pomoct. Našla jsem svého bývalého spát na lavičce za barákem na autobusovém nádraží, asi se tak moc chtěl pomstít že po něm doma nepláču že nafingoval schůzku a byl ochotný přespat venku na ulici jen abych asi žárlila, no smála jsem se tomu ještě dva dny. Sice mi to bylo k smichu to jeho chování ale soužití s ním se od té doby praktický nedalo. Pracovala jsem na směny, potřebovala jsem alespoň v tom pokoji svůj klid jenže on neustále provokoval. Tak jsem si po pár dnech domluvila pokoj v ubytovně za pár Kč za den, sice prostředí nic moc ale člověk to přežije. Lepší než resit nějaké naschvály apod, v tvém případě si musíš uvědomit že je konec a buď se dát těžce do pohody a prostě ho neřešit, dělat si vše pro sebe a fungovat jako spolubydlící nebo pokud to nezvládnes nebo nastane něco podobného jako u mě z jeho strany tak se sbalit a jít radši na pár týdnů na ubytovnu. Je dost možné že pokud z tebe vycítí nebo uvidí že se trápíš tím že tam musíš s ním žít, zachová se jako prase a začne dělat naschvály. Bude z tebe mít akorát prcu a ty se budeš zbytečně trápit. Hledala bych si rychle pronájem a na tu nezbytné dlouhou dobu bydlela radši na ubytovne. Dá se to zvládnout. Ale musíš si to srovnat v hlavě, netrápit se, neřešit to, buď trošku splachovací. U nás to nakonec vygradovalo tak že i když jsme byli dohodnuto že se rozejdeme nejspíš to nakonec byl on kdo to nezvládl, i po odstěhování mě neustále smiroval na fb, vyzvídal od mých přátel kde jsem a co dělám, jestli někoho mám.. když jsem asi za půl roku poznala svého současného manžela, vzala si ho a přestěhovala se za ním do Řecka tak mi i 10× denně volal, přišlo vyčítání, snažil se mě pošpinit před přáteli. No někdy ty chlapy jsou hrozni, musíš se dát do pohody a neboj, půjde to.