Rozhodla jsem se pro rozchod, tak proč mě to tak ničí?

Anonymní
18.5.18 13:35

Rozhodla jsem se pro rozchod, tak proč mě to tak ničí?

Rozhodla jsem se pro rozchod po x letech vztahu, byl to dobrý vztah. Spoustu hezkýho, nějaký problémy a spíš moje neochota nechat věci spát a žít tady a teď to špatný vracely. Jsem labilní na psychiku, stalo se mi v životě dost věcí, ze kterých jsem se špatně oklepávala. A nechci to zažít znovu. Tím rozchodem vlastně chráním sama sebe. Budu si muset najít jinou práci, bude se musset přistěhovat zpátky k matce. Spousta věcí tím skončí. Spousta věcí nastane. Ničí mě to, ale vnitřně cítím, že to je správný rozhodnutí a to mě ničí ještě víc. Miluju ho, je to super chlap. Jen prostě něco nejsem schopná tolerovat. Už chápu, že se můžou lidi rozcházet i pro ostatní skrz banalitu. Někdy to prostě jinak nejde. Zažil někdo něco podobnýho? Rozchod z presvědčení ikdyž všechno ostatní bylo ok? Žádná nevěra, drogy, chlast, domácí násilí, závislosti ani nic jinýho. Prostě jste si řekly dost, tahle věc mě fakt ničí.
Prosím anonym jinak smazat!

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
2544
18.5.18 13:40

Bývalý to takhle udělal mně. Dlouho jsem se z toho dostávala, ale dneska jsem za to moc ráda. Takže hlavu vzhůru, prospěje to oboum, jen to teď nevidíš :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7732
18.5.18 13:41

Ahoj, nestalo, ale měla jsem v okolí pár lidí, co to možná měli dost podobně, jako ty. Píšeš toho o situaci maličko, ale pokud si neseš šrám z předchozího vztahu a nedokážeš se díky tomu posunout dál a raději vztah ukončíš, mohla bys dopadnout tak, že skončíš sama nebo s nějakou nouzovkou, která bude ještě horší, než ti, které opustíš. Přijde mi zvláštní, jak několikrát opakuješ, že toho chlapa miluješ a že je hodný a bylo vám spolu fajn. Možná bych primárně začala řešit právě tu psychiku, když sama říkáš, že po té stránce nejsi úplně v pohodě. Co tě na něm tak ničilo, že to přebilo všechno ostatní?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15635
18.5.18 13:44

A zkusila jsi nějakou psychoterapii, kineziologii nebo něco dalšího? Opravdu jsi vyčerpala možnosti zkusit se naučit ty maličkosti přecházet? Cítíš, že je to správné rozhodnutí a ničí tě to ještě víc. Já myslím, že nejsi úplně přesvědčená. Určitě už jste to řešili, nejspíš pořád dokola se stejným výsledkem. Píšeš o něm hezky, vlastně všechnu vinu házíš sama na sebe. Jak vidíš další budoucnost? Stálé bydlení s matkou, hledání jiného vztahu, kde nebude tolik otravných maličkostí, ale může tam být zase něco zásadního? Neber to, že bych Ti chtěla Tvé rozhodnutí rozmlouvat. To je jen obava, že zahodíš jinak fajn chlapa a bude tě to ničit ještě víc :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4437
18.5.18 13:51
@Anonymní píše:
Rozhodla jsem se pro rozchod po x letech vztahu, byl to dobrý vztah. Spoustu hezkýho, nějaký problémy a spíš moje neochota nechat věci spát a žít tady a teď to špatný vracely. Jsem labilní na psychiku, stalo se mi v životě dost věcí, ze kterých jsem se špatně oklepávala. A nechci to zažít znovu. Tím rozchodem vlastně chráním sama sebe. Budu si muset najít jinou práci, bude se musset přistěhovat zpátky k matce. Spousta věcí tím skončí. Spousta věcí nastane. Ničí mě to, ale vnitřně cítím, že to je správný rozhodnutí a to mě ničí ještě víc. Miluju ho, je to super chlap. Jen prostě něco nejsem schopná tolerovat. Už chápu, že se můžou lidi rozcházet i pro ostatní skrz banalitu. Někdy to prostě jinak nejde. Zažil někdo něco podobnýho? Rozchod z presvědčení ikdyž všechno ostatní bylo ok? Žádná nevěra, drogy, chlast, domácí násilí, závislosti ani nic jinýho. Prostě jste si řekly dost, tahle věc mě fakt ničí.
Prosím anonym jinak smazat!

Něco okej ale nebylo ne? Nebo to ses jednoho dne vzbudila a řekla si, že i když tě ten tvůj nepodvedl, nechlastá, nemlátí tě, není závislý na drogách, gambler..je to prostě super chlap, kterýho miluješ, že se s ním rozejdeš?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3508
18.5.18 13:53

Ano, byla jsem z toho taky dost spatna kdyz doslo na lamani chleba a doopravdy jsem vyslovila seber se a odstehuj se. Pak tu byl nekolikrat pro nejaky veci, pokazdy kdyz odjizdel jsem byla namekko, ale stale jsem si opakovala ty duvody, proc jsme se rozesli. Ja to mam tak, ze proste jednou rozchod naporad rozchod, nehraju divadlo a kdyz se rozhodnu, zpatky to nevezmu. Tim to pro me bylo jednodussi. A jedno z nejlepsich rozhodnuti, hodne me to posunulo. Casem se to spravilo, chodime spolu normalne na pokec a na pivo jako kamosi, mam ho rada, ale zivot s nim rada prenecham jiny pani. Ja na urcity veci zkratka nervy nemam.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.5.18 13:58

Nic zásadního, spíš je to o mojí povaze. Když mě to chytne vidím všechno černě a nejede přes to vlak. Terapie mi trochu pomohla ale jen do určitý míry, mám to prostě v povaze. On má koníček, kde riskuje zdraví/život a to je to co mě sráží. Nejde mi to překousnout, je to delší dobu a reaguju furt stejně. Neprospívá mi to. Proto to rozhodutí, můžu litovat a pak si rvát vlasy, ale teď citím, že pro sebe dělám dobře. Čas to ukáže, myslím si to.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
18.5.18 14:00
@Kakika píše:
A zkusila jsi nějakou psychoterapii, kineziologii nebo něco dalšího? Opravdu jsi vyčerpala možnosti zkusit se naučit ty maličkosti přecházet? Cítíš, že je to správné rozhodnutí a ničí tě to ještě víc. Já myslím, že nejsi úplně přesvědčená. Určitě už jste to řešili, nejspíš pořád dokola se stejným výsledkem. Píšeš o něm hezky, vlastně všechnu vinu házíš sama na sebe. Jak vidíš další budoucnost? Stálé bydlení s matkou, hledání jiného vztahu, kde nebude tolik otravných maličkostí, ale může tam být zase něco zásadního? Neber to, že bych Ti chtěla Tvé rozhodnutí rozmlouvat. To je jen obava, že zahodíš jinak fajn chlapa a bude tě to ničit ještě víc :hug:

Díky moc, hezkej příspěvek a je v něm dost pravdy.

  • Citovat
  • Nahlásit
228
18.5.18 14:15

Co dělá přítel za koníček? Nemůže ho omezit? bavili jste se o tom spolu? :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
262
18.5.18 14:22

Ahoj anonymní.
Zažívám obdobnou situaci.
Nebudu tu rozebírat důvod, ale byla jsem tolerantní dost let. Před týdnem jsem zjistila, že v „tom“ opět pokračuje a už vše vzdávám. Čeho je moc, toho je moc. Sliboval hory doly… Jsem zrovna ve fázi, kdy se mi chce neustále brečet. Brala jsem ho jako muže svého života, ublížilo mi to hodně. Nerada se svěřuji, jenom ti chci napsat, že s tebou soucítím. Stálé zvažuji co a jak. Lepšího chlapa jsem totiž nepotkala…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4437
18.5.18 14:35
@Anonymní píše:
Nic zásadního, spíš je to o mojí povaze. Když mě to chytne vidím všechno černě a nejede přes to vlak. Terapie mi trochu pomohla ale jen do určitý míry, mám to prostě v povaze. On má koníček, kde riskuje zdraví/život a to je to co mě sráží. Nejde mi to překousnout, je to delší dobu a reaguju furt stejně. Neprospívá mi to. Proto to rozhodutí, můžu litovat a pak si rvát vlasy, ale teď citím, že pro sebe dělám dobře. Čas to ukáže, myslím si to.

A co on na to? On ví, že máš z toho psychické problémy, že takhle riskuje a pořád to dělá? Nebo to ani neví, že to má na tebe takový vliv?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.5.18 15:03
@Peťuláková píše:
Ahoj anonymní.
Zažívám obdobnou situaci.
Nebudu tu rozebírat důvod, ale byla jsem tolerantní dost let. Před týdnem jsem zjistila, že v „tom“ opět pokračuje a už vše vzdávám. Čeho je moc, toho je moc. Sliboval hory doly… Jsem zrovna ve fázi, kdy se mi chce neustále brečet. Brala jsem ho jako muže svého života, ublížilo mi to hodně. Nerada se svěřuji, jenom ti chci napsat, že s tebou soucítím. Stálé zvažuji co a jak. Lepšího chlapa jsem totiž nepotkala…

Chàpu tě, ono tolerovat a cokoliv překousávat pořád dokola je extréně vycerpávající a člověk si pak říka, jestli to za to stojí. Když to skončí, zmizí i to trápení se. Je to jen o tom, co chceme samy pro sebe. Já se trápit už nechci, on s tím nepřestane, já mu to ani nařizovat nemůžu. Tak jaká varianta zbývá?

@Paola21 píše:
A co on na to? On ví, že máš z toho psychické problémy, že takhle riskuje a pořád to dělá? Nebo to ani neví, že to má na tebe takový vliv?

on to ví, říkám mu to. Jeho odpověď je ať se nebojím, že se zabít nechce, že je opatrnej. No jo ale to se přece nechce zabít, nebo si něco udělat nikdo, že. Logika. Nechci prostě zažít policajty za dveřma. Jeho ztrátu, zní to možná blbě, ale nechci v tom strachu žít. Kvůli sobě, kvůli tomu jak si všechno beru. Jsem taková jaká jsem, nemůžu jít proti sobě a dělat, že se nic neďeje. když děje.

  • Citovat
  • Nahlásit
203
18.5.18 15:05

Když jste spolu začínali, tak ten koníček provozoval nebo ne? Pokud ano, šla jsi do toho i s tím. Nejde s někým začít chodit a doufat, že se změní nebo že přestane dělat věci, které do teď dělal nebo po nich toužil jen kvůli tobě. Předpokládám, že jsi s ním o tom mluvila. A já chápu, že nechtěl nechat něčeho, co ho bavilo a naplňovalo (koníčky jsou pro chlapy hodně důležítý, hodně formujou jejich povahu - osobnost).

Podle mě jsi se rozhodla dobře. Je to třeba fajn chlap a třeba ho miluješ… ale ty bys mu bránila v tom, co ho činí šťastným. A on by byl nešťasný, časem frustrovaný a rozpadlo by se to možná mezi vámi stejně. Mít rád bohužel občas znamená i nechat jít…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.5.18 15:09

@sakulek Začal s tím před rokem, když jsme spolu začli, tak to nedělal. A já to všechno vím, bohužel. :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
203
18.5.18 15:39

Chápu… v tom případě to je těžký. Očividně mu byl přednější ten koníček, než ty. Takhle bych se na to díval…

Jinak, já se rozcházel s přítelkyní někdy na přelomu listopadu a prosince. Důvody byly to, že nám to fakt nefungovalo, byla uzavřená, protivná, odtažitá. A já se s ní vlivem toho všeho poslední rok spíše trápil, než abych byl ve vztahu šťastný. Celá ta situace před rozchodem, rozchod a i věci, co se děly po rozchodu, mě psychicky dost pošramotila a pořád nejsem v pohodě… tak kdybys chtěla pokecat, napiš SZ ;).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama