Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozhodnutí o mém vztahu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.8.22 19:28
Prostě tě se. e, neboli, jak píšeš, se k sobě prostě nehodíte. To se stává, že na začátku je to v pohodě, ale pak se to projeví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.22 20:40
No nevím jestli nehodíte, ale spíše se spolu musíte naučit komunikovat a to oba! Na vztahu se musí i pracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.22 20:44
@Anonymní píše:
Stojím na rozcestí. Žiji s přítelem rok a půl. Mám ho ráda, vážim si na něm jeho vlastností. Někdy mám ale pocit, že nemůžu dýchat. Zřejmě za to může můj 10 letý vztah s flegmatikem. Postupem času se ze mě stal také. Prostě je přítele někdy moc všude. Např. Na něco se mě zeptá, já chvíli koukám, přemýšlím a on, co koukáś, odpověz. Prostě hned tlak, rychle odpověz. Nebo.. jdeš sem ještě? Říkam ne.. on, tak zavírej ty dveře, říkam byli otevřené. Hned na to mi začne říkat ať je teda zavírám.. a to je pořád.. on je hrozně racionální člověk, hodně věcí mu musí dávat logiku, proto se mě ptá proč to nedělám takhle? A hned otázky.. proč takhle a proč ne takhle atd… Odpovím mu, protože chci! A už začne debata.. nehádáme se.. ale pořád něco řešíme. Já chci za ním přijít a poprosit ho, uděláš to prosím? A ne poslouchat, že takhle by to bylo lepší a zase řešit proč ne a proč jo. S bývalím když někdo něco chtěl tak jsme prostě šli, domluvili se. Tady cítím hrozný tlak. Nevím jestli jsem náročná nebo to je normální? Když si představím, že žiji sama, cítím hroznou úlevu. Ale zase o něho přijít nechci. Nevím, asi je to o mém vnitřním nastavení? On má ze mě pocit, že jsem zabejčená, možná proto to pak mezi námi vzniká. Teď je otázka kde je ta chyba. Špatná komunikace? Nebo se k sobě prostě nehodíme?
Technická: to chování, co popisuješ, nejsou projevy flegmatika.
Flegmatik je jeden ze čtyř druhů temperamentu, stabilní introvert. Tělní tekutina, která ho podle starověkých názorů ovlivňuje, je hlen (řec. flegma, odtud název). Je obezřetný, rozvážný, spolehlivý, smířlivý, mírumilovný, vyrovnaný, klidný, umí se ovládat. Bývá dobrým nadřízeným. Prožívá povrchně a pomalu, což znamená, že nepříjemné věci ho příliš nezasáhnou a příjemné ho nijak zvlášť nepotěší. Přijímá, co je, tak jak to je a jeho reakce nejsou nijak hluboké, ale hned tak nezapomíná a ač ho věc nechala zcela (nebo převážně) chladným, umí se k ní vrátit v nejnečekanějších okamžicích. S většinou věcí se bez problémů vyrovná a situace řeší s chladnou hlavou. Zapojuje-li vůbec emoce, pak obvykle málo.[1] Z hlediska neurovědy u silného flegmatika probíhá slabý vzruch a silný útlum.
Ten by měl otevřený dveře na salámu a na všecko času dost, maňana.
Ty máš spíš řešiče, ale ono je fuk, jak si to diagnostikuješ.
Pokud cítíš hroznou úlevu při představě, že žiješ sama, logicky bude nejlepší zkusit žít sama, ne? 
Edit, jo zpět - předchozí přítel byl flegmatik. Tak asi mrknout po jiném, pokud Ti ten klidnější styl vyhovuje líp.
Příspěvek upraven 02.08.22 v 21:04
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.22 20:49
@Markéta188 píše:
No nevím jestli nehodíte, ale spíše se spolu musíte naučit komunikovat a to oba! Na vztahu se musí i pracovat.
Jednak nemusí, zvlášť, pokud spolu nemají děti. Kolikrát se člověk na vztahu s jedním člověkem nadře jak na kostele a furt to není ono, a s jiným do sebe kostičky tetris popadají samy od sebe prakticky bez jakéhokoli úsilí, prostou kompatibilitou obou účastníků. 
A mimo to, pokud se nenaučili komunikovat po deseti letech soužití, za jak dlouho myslíš, že by se to mohlo povést?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.22 21:01
@sirikit píše:
Jednak nemusí, zvlášť, pokud spolu nemají děti. Kolikrát se člověk na vztahu s jedním člověkem nadře jak na kostele a furt to není ono, a s jiným do sebe kostičky tetris popadají samy od sebe prakticky bez jakéhokoli úsilí, prostou kompatibilitou obou účastníků.
A mimo to, pokud se nenaučili komunikovat po deseti letech soužití, za jak dlouho myslíš, že by se to mohlo povést?
Ok nemusí, ale jestli chce jen tak vzdát 10letý vztah kvůli komunikaci 
Dokud spolu nezačali žít, tak ten problém zřejmě neměli, takže teď je ten čas na tom zapracovat, nebo to vzdát. To už je jejich boj.
Ty radíš rovnou poslat týpka k šípku?
Pokud spolu nemají jiný problém, tak mě by teda dost mrzelo, to vzdát kvůli komunikaci, hlavně pokud je v tom fakt i láska.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.22 21:08
Zakladatelka žila deset let z flegmatikem a pak se rozešli. Poslední rok a půl žije s tímhle novým přítelem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.22 21:15
@Markéta188 píše:
Ok nemusí, ale jestli chce jen tak vzdát 10letý vztah kvůli komunikaci
Dokud spolu nezačali žít, tak ten problém zřejmě neměli, takže teď je ten čas na tom zapracovat, nebo to vzdát. To už je jejich boj.
Ty radíš rovnou poslat týpka k šípku?
Pokud spolu nemají jiný problém, tak mě by teda dost mrzelo, to vzdát kvůli komunikaci, hlavně pokud je v tom fakt i láska.
Přečetla jsem si to ještě jednou a obě jsme to pochopily blbě: ona s tímhle partnerem není 10 let, to byla s flegmoušem před ním.
S tímhle je rok a půl, teď počítám vyprchala úvodní zamilovanost, zůstávají rozumové důvody - a jinak jí pán celkem leze na nervy.
Kdo si myslíš, že by se měl jak změnit?
Borec by měl přestat řešit, nebo ona začít plnit jeho pokyny? Ještě by ho pokaždý mohla vyignorovat, ale ani jedna verze podle mě není cesta k pohodovému soužití.
Já jednou s díky vrátila do oběhu jinak moc fajn perfekcionistu, který před ulehnutím na společné lože - podotýkám milenecké, ne po 20 letech manželství - nejprve poskládal svlečené šatstvo nás obou do úhledného komínku a pak se teprve začal věnovat mně. 
Což teda bylo jen vrcholem ledovce jeho pinktlich návyků - a jakkoli by to jiná ocenila, já to prostě nedám. 
Chci vášeň a spontaneitu!
Teď pravda po akci shledávám svršky po celý ložnici, nebo kde právě jsme, ale baví mě to nesrovnatelně víc. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.22 21:15
@Kubula.K píše:
Zakladatelka žila deset let z flegmatikem a pak se rozešli. Poslední rok a půl žije s tímhle novým přítelem.
Přesně tak. Čtu rychle a nepozorně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.22 21:20
@sirikit píše:
Přečetla jsem si to ještě jednou a obě jsme to pochopily blbě: ona s tímhle partnerem není 10 let, to byla s flegmoušem před ním.
S tímhle je rok a půl, teď počítám vyprchala úvodní zamilovanost, zůstávají rozumové důvody - a jinak jí pán celkem leze na nervy.
Kdo si myslíš, že by se měl jak změnit?
Borec by měl přestat řešit, nebo ona začít plnit jeho pokyny? Ještě by ho pokaždý mohla vyignorovat, ale ani jedna verze podle mě není cesta k pohodovému soužití.
Já jednou s díky vrátila do oběhu jinak moc fajn perfekcionistu, který před ulehnutím na společné lože - podotýkám milenecké, ne po 20 letech manželství - nejprve poskládal svlečené šatstvo nás obou do úhledného komínku a pak se teprve začal věnovat mně.
Což teda bylo jen vrcholem ledovce jeho pinktlich návyků - a jakkoli by to jiná ocenila, já to prostě nedám.
Chci vášeň a spontaneitu!
Teď pravda po akci shledávám svršky po celý ložnici, nebo kde právě jsme, ale baví mě to nesrovnatelně víc.
No tak jestli s tímhle je jen rok a půl, tak to je jinááá….
Já si představila zahodit ten 10letý vztah, ale pokud už po roce a půl má chuť být sama, tak bych to zabalila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.22 21:34
@Markéta188 píše:
No tak jestli s tímhle je jen rok a půl, tak to je jinááá….
Já si představila zahodit ten 10letý vztah, ale pokud už po roce a půl má chuť být sama, tak bych to zabalila
Souhlas.
A k tomu „zahodit“.
Já nevím, no.
Myslíš, že s délkou trvání vztahy nabývají na hodnotě?
Ono se to takhle často zmiňuje - „nechci zahodit desetiletý vztah, dvacetileté manželství, třicetileté něco…“
Já zahodila to víc než třicetileté a nesmírně se mi ulevilo.
Vztah není veterán a jeho cena spočívá v kvalitě, ne v délce utrpení ve dvou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.22 21:54
@sirikit píše:
Souhlas.
A k tomu „zahodit“.
Já nevím, no.
Myslíš, že s délkou trvání vztahy nabývají na hodnotě?
Ono se to takhle často zmiňuje - „nechci zahodit desetiletý vztah, dvacetileté manželství, třicetileté něco…“
Já zahodila to víc než třicetileté a nesmírně se mi ulevilo.
Vztah není veterán a jeho cena spočívá v kvalitě, ne v délce utrpení ve dvou.
No ono záleží, kvůli čemu. U tohohle příspěvku jsem si říkala, že dřív asi problém nebyl a najednou vznikl.
Já teda tak dlouhý vztah neměla. Nejdříve jsem měla 9letý a to bylo utrpení od začátku, jen jsme to nechtěli vidět.
Teď mám partnera a na vztahu jsme museli fakt pracovat. Máme se rádi, chceme spolu být, ale nedokázali jsme se sjednotit v očekávání od budoucnosti. Trvalo nám, než jsme to nějak dali dohromady, ale dali. Hodně jsme mluvili, místo hádek hledali kompromis. Dodnes si musíme tak nějak ustupovat. Jednou já, podruhé on. Docela jsme si i zvykli a teď nám to už nějaký rok, takto klape. Nemůžu říct, že bych byla nespokojena.
Jasně, asi je někde někdo, s kým bych nemusela dělat ani ty kompromisy a sedli by jsme si jak hrnec na p.del, ale já to štěstí neměla a upřímně s mojí povahou si neumím ani představit, že někdo takový někde je 
Každopádně dobře, že jsi vztah po tolika letech ukončila, pokud se ti ulevilo. Já si to nějak neumím představit. Ale kdo ví, co mě čeká. Hlavně, že je člověk šťastný. Žijeme jen jednou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.22 22:12
Holt resic tlacici na výkon, co povyšuje subjektivní názor na to, jak věci dělat „správně“, na obecnou pravdu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Parninas
2.8.22 22:50
Myslím, že je dobré v případech jako je tento dát na intuici. Ani jeden z vás nemusí být ten špatný, jen k sobě povahově úplně nesedíte. Mě třeba vyhovuje, že když jsem s mým mužem, tak cítím vnitřní klid. Ne nudu nebo tak, ale že prostě jak fyzicky tak psychicky vypnu a je mi fajn. Jasně, jednou za čas si jako správný introvert užiju osamocené chvíle do sytosti a za zároveň mě v těch společných chvílích dokáže vytočit milionem blbinek ale když na to přijde, tak na ničem z toho nezáleží. Ten pocit, že je mi s tím druhým komfortně, je k nezaplacení. Pokud ti něco uvnitř říká „Uteč!“, tak asi nemá smysl jít hlavou proti zdi a ztrácet další čas.
- Citovat
- Upravit
4.8.22 12:45
@sirikit píše:
Souhlas.
A k tomu „zahodit“.
Já nevím, no.
Myslíš, že s délkou trvání vztahy nabývají na hodnotě?
Ono se to takhle často zmiňuje - „nechci zahodit desetiletý vztah, dvacetileté manželství, třicetileté něco…“
Já zahodila to víc než třicetileté a nesmírně se mi ulevilo.
Vztah není veterán a jeho cena spočívá v kvalitě, ne v délce utrpení ve dvou.
„Sunken cost fallacy“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Stojím na rozcestí. Žiji s přítelem rok a půl. Mám ho ráda, vážim si na něm jeho vlastností. Někdy mám ale pocit, že nemůžu dýchat. Zřejmě za to může můj 10 letý vztah s flegmatikem. Postupem času se ze mě stal také. Prostě je přítele někdy moc všude. Např. Na něco se mě zeptá, já chvíli koukám, přemýšlím a on, co koukáś, odpověz. Prostě hned tlak, rychle odpověz. Nebo.. jdeš sem ještě? Říkam ne.. on, tak zavírej ty dveře, říkam byli otevřené. Hned na to mi začne říkat ať je teda zavírám.. a to je pořád.. on je hrozně racionální člověk, hodně věcí mu musí dávat logiku, proto se mě ptá proč to nedělám takhle? A hned otázky.. proč takhle a proč ne takhle atd… Odpovím mu, protože chci! A už začne debata.. nehádáme se.. ale pořád něco řešíme. Já chci za ním přijít a poprosit ho, uděláš to prosím? A ne poslouchat, že takhle by to bylo lepší a zase řešit proč ne a proč jo. S bývalím když někdo něco chtěl tak jsme prostě šli, domluvili se. Tady cítím hrozný tlak. Nevím jestli jsem náročná nebo to je normální? Když si představím, že žiji sama, cítím hroznou úlevu. Ale zase o něho přijít nechci. Nevím, asi je to o mém vnitřním nastavení? On má ze mě pocit, že jsem zabejčená, možná proto to pak mezi námi vzniká. Teď je otázka kde je ta chyba. Špatná komunikace? Nebo se k sobě prostě nehodíme?