Rozvod krátce po svatbě, ztráta práce, stěhování v jeden čas

Anonymní
9.3.21 15:44

Rozvod krátce po svatbě, ztráta práce, stěhování v jeden čas

Ahoj holky,
potřebuju se vypovídat.
Stalo se vám některé, že se vám život totálně rozpadnul?
S partnerem jsme spolu byli deset let, pak jsme se vzali. A teď se po pár měsících rozvádíme… Problémy v tom vztahu byly už před svatbou, chodili jsme k terapeutce. Ta nám doporučila jít na pár měsíců od sebe (dát si pauzu). Měsíc jsme tedy bydleli každý jinde a po měsíci mi manžel řekl, ať už se nevracím domů (našel si jinou). Tak jsem se tedy nevrátila, bydlím jinde a zařizuji si byt zase od začátku (nechtěl, abych si z bytu cokoliv odvezla, zachránila jsem akorát servis, který mi koupila mamka). Přišla jsem i o naši kočku, která zůstala u něj.
Do toho všeho jsem přišla o práci. Povedlo se mi sice si najít rychle novou, ale bohužel je nová práce naprosto hrozná, nevyhovuje mi, nelíbí se mi tam. Hledám si intenzivně novou, ale v této šílené době je to složité. Zvažuji návrat do školství jako učitelka (mám vystudovanou pedagogickou fakultu na VŠ), ale bojím se, že mě tato práce odrovná, protože psychiku mám teď vážně křehkou.
Teď je mi skoro 30 a jsem na partnerském, osobním a kariérním dně… Už jsem si myslela, že budu mít dávno dítě.
Pokusila jsem se doma o sebevraždu, ale bohužel jsem se nedokázala říznout dost hluboko. Začala téct hrozně krev a dost to bolelo, tak jsem toho nechala. Bohužel jsem tak slabá, že ani tohle nedokážu.
Chodím k psycholožce, ale je dost drahá, tak si ji mohu dovolit jen jednou za měsíc.
Cítím, že už to sama nezvládnu, tak zvažuju nějaké prášky, nemáte s tím prosím někdo zkušenost? Slyšela jsem, že se po nich tloustne (já vím, malicherný problém, ale kdybych do toho všeho byla ještě tlustá, tak si to půjdu hodit rovnou… ).
Moc děkuji za vaše reakce a omlouvám se za anonymitu.
Budu vděčná za jakoukoliv radu.
Hezký den

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
20767
9.3.21 15:55

A kde je tvoje rodina a kamarádky? Ti by ti měli být oporou. A určitě existují i terapeuti placení ze zdravotního pojištění.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
694
9.3.21 15:56

Hlavu vzhůru!
Jsi zdravá, mladá, určitě i pěkná ženská, to nejlepší tě teprve čeká.
Když už máš takové myšlenky, že ses pokusila sáhnout si na život, měla bys být pod pravidelným dohledem. V takovém případě by to podle mě mělo jít i ze zdravotního pojištění.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9549
9.3.21 15:57

Co nějaké krizové centrum v okolí?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9.3.21 15:57

Ahoj, tak to je celkem drsné, ale jak se říká, vše zlé pro něco dobré, jen v tu danou chvíli netušíme, proč se nám to vše děje. Vezmu to postupně. Takže jedním chlapem a nepovedeným vztahem nic nekončí, časem se jistě najde solidnějším partner, pokud jde o dítě, tak za dva tři roky může být vše jinak, práce, tam by sis měla ujasnit, co by jsi chtěla dělat a ne se vracet do školství, pokud o to nestojíš a stres to opravdu je. Největší problém spatřuji v Tvém špatném psychickém stavu, doporučuji navštívit odborníka - lékaře psychiatra, psycholog jednou měsíčně nic nevyřeší. Psychiatr může napsat medikaci, netřeba se bát, hold u cukrovky se musí dodat tělu inzulín, u psych. potizi něco jiného a doplatky na léky jsou minimální. Pokud jde o tloustnutí, není to vždy jen o tom, jsme léky bereš, ale jak se stravuješ. Nevím, zda jsem Ti jakkoliv pomohla, ale je fajn, že si zde napsala, člověk by se svými problémy neměl zůstávat sám. Měj se a drž se, bude lépe, uvidíš, chce to čas. Andrea

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7839
9.3.21 15:59

Vyhledej pomoc psychiatra. Taky jsem zažila těžký rozchod, pro změnu chvíli před svatbou a měla jsem chvíli antidepresiva a to jsem se ani nepokusila zabít, za to mi žádnej chlap nestojí. Bylo mě podobně jako tobě. Teď mám manzela, kterej tomu předchozímu nesahá ani po kotniky a mam dve krásný děti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5536
9.3.21 16:01

O školství teď opravdu neuvažuj. Nemáš praxi a distanční výuka je o něčem úplně jiném, než ta normální. Navíc ty k těm dětem nemáš žádný vztah, když je neznáš naživo. Do tohoto rozjetého vlaku nenaskakuj. Maximálně, až se situace uklidní a zase se bude učit normálně. Teď určitě ne. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4730
9.3.21 16:11
@JancaS84 píše:
Vyhledej pomoc psychiatra. Taky jsem zažila těžký rozchod, pro změnu chvíli před svatbou a měla jsem chvíli antidepresiva a to jsem se ani nepokusila zabít, za to mi žádnej chlap nestojí. Bylo mě podobně jako tobě.Teď mám manzela, kterej tomu předchozímu nesahá ani po kotniky a mam dve krásný děti.

Promiň, ale asi jsi to myslela opačně, že? To jen že je mi toho manžela líto po tomhle prohlášení :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
661
9.3.21 16:14

To je mi strašně líto.
A nemůžeš teď nějaký čas bydlet u rodičů/sourozence? Bude to chtít čas, a myslím si, že opora někoho blízkého by ti pomohla. Není za co se stydět. Ty prášky bych taky zkusila, zkus vyhledat nějakého psychiatra, který by ti je předepsal. Ale teď je blbá doma, a než někoho najdeš může to trvat delší dobu. Obvoďák by ti mohl něco předepsat, ale to je zase strašně ošemetný.
Neboj! Určitě na tebe čeká někde super chlap. A i těch dětí se dočkáš. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
653
9.3.21 16:32
@truelly píše:
O školství teď opravdu neuvažuj. Nemáš praxi a distanční výuka je o něčem úplně jiném, než ta normální. Navíc ty k těm dětem nemáš žádný vztah, když je neznáš naživo. Do tohoto rozjetého vlaku nenaskakuj. Maximálně, až se situace uklidní a zase se bude učit normálně. Teď určitě ne. :kytka:

Naprosto souhlasím, práce ve školství je náročná a teď obzvláště. Teď si vyber něco klidnějšího. Drž se.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9.3.21 16:41

Uf, tak to je drsný příběh. Já byl kdysi na tom psychicky dost podobně. Provalená nevěra ze strany manželky, během půl hodiny se mně zhroutil svět a dlouholeté manželství. Myšlenky na úplný konec jsem měl taky, bral antidepresiva, párkrát předávkování prášky. Stranil jsem se lidí, nepomáhalo nic, žil jsem jakoby v jiném světě. Nějaké rady od známých, kamarádů? O ty jsem vůbec nestál. Byl jsem párkrát i u psychologa a taky žádný posun. Zamávalo to se mnou tak, že jsem se dával snad víc jak rok psychicky dohromady. Hodně pomohla antidepresiva, nikdy jsem žádné prášky nebral, ale nebýt jich, tak bych tady už asi nebyl. Otupěli mně po nich tak nějak nervy, žádné emoce, prostě klid. A taky pomohl sport. Bohužel na pochroumanou psychiku platí asi opravdu jen čas, čas a čas. Držím palce a přeji, ať jsi co nejdříve v pohodě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1013
9.3.21 17:12
@JancaS84 píše:
Teď mám manzela, kterej tomu předchozímu nesahá ani po kotniky a ......

Tak hlavne to manzelovi nerikej, pokud o nej nechces prijit :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34675
9.3.21 17:18

Životni pruser potka skoro kazdeho, taky mam za sebou. Človek ma v te silene uzkosti pocit, ze se ani nenadechne. Ale!!! Uvidis, slunce zase vysvitne. AD nejsou ostuda. Ja sazim na rezim, hodne chodit na slunicko do prirody, pokud bys mela moznost, tak se hrabat v hline a ono to zacne povolovat. Urcite taky pomaha tezsifyzicka prace nebo sport na cerstvem vzduchu :dance:

Neboooooj :hug: jeste budes stastna, vdas se, budes mit deti a diky tomuhle dnu, na ktere si ted sahas, budes presne vedet, co to to stesti nebo obycejna spokojenost je :kytka: :andel:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7859
9.3.21 17:31

Holka, navalilo se to na tebe vsechno jako lavina :hug:. Ale jak se rika, ze dna uz je cesta jen a jen vzhuru. To nejtezsi, prvni krok (bydleni, stehovani, prace), uz mas za sebou a uspesne. Ted uz se to bude jen zlepsovat, slibuju ;).
Take jsem zazila zemetreseni a i kdyz se zdalo, ze to nedam, pripadne jen s vypetim sil, porad ziju, dycham a otravuju okoli. Ty to das take, protoze proste musis. A nezapomen, ze jsou i bezplatne linky, kam se da obratit, popovidat si a kde te nasmeruji tam, kde ti budou v pripade akutnich problemu moci pomoct. Neni ostuda si priznat, ze i bolest duse je nad nase sily a potrebujeme s tim pomoci. Zlomenou nohu si take nebudes lecit doma hermankovym cajem, vid?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.3.21 18:34

To mě mrzí, co prožíváš, určitě se obrať na psychiatra a nech si předepsat AD, ale pozor, zaberou stejně až za pár týdnů… Nevím o tom, že by se po nich tloustlo, spíš ze začátku je člověku po nich trochu blivno. Upřímně si myslím, že teď by pro Tebe byla nejvíc přínosná hospitalizace - ne, fakt si to nepředstavuj jako v Přeletu přes kukaččí hnízdo, je to prostě oddělení nemocnice a jsou tam lidi, co mají nějaký problém a jsou na dně, většinou lehčí akutní případy, nesedí tam pacienti ve svěracích kazajkách po chodbě, jak to bývá ve filmech. :D Byla jsem tam kdysi 14 dní po pokusu o sebevraždu a fakt mi to hodně pomohlo, hlavně to, že člověk vidí, že v tom není sám, úplně změní prostředí i denní činnosti. Jinak doma to chce zaměstnat hlavu něčím jiným, neustále něco dělat, nejlíp nějakou fyzicky náročnější činnost, třeba běh, úklid, nezůstávat v tichu, ale pustit si nějakou optimistickou muziku nebo televizi jako kulisu. Zkus si dát nějaký malý cíl, kterého chceš dosáhnout, třeba něco, co se týká zařizování bytu, můžeš se teď na to zaměřit a soustředit - shánění věcí do bytu. Je blbý, že teď člověk pořádně nikam nemůže… Pokud Tě přepadnou neodbytné sebevražedné myšlenky, tak si dej třeba dvě sklenky vína, uvolní Tě to, ale nechce to praktikovat pravidelně, aby sis nezadělala na malér. :mrgreen: Jinak mě napadá - co online doučování, když máš pajdu? Pokecala by sis, donutila by ses na tu dobu dát se dokupy a fungovat…

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat