Rozvod krátce po svatbě, ztráta práce, stěhování v jeden čas
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Rozvod krátce po svatbě, ztráta práce, stěhování v jeden čas
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Reakce:
A kde je tvoje rodina a kamarádky? Ti by ti měli být oporou. A určitě existují i terapeuti placení ze zdravotního pojištění.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Hlavu vzhůru!
Jsi zdravá, mladá, určitě i pěkná ženská, to nejlepší tě teprve
čeká.
Když už máš takové myšlenky, že ses pokusila sáhnout si na život, měla
bys být pod pravidelným dohledem. V takovém případě by to podle mě mělo
jít i ze zdravotního pojištění.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ahoj, tak to je celkem drsné, ale jak se říká, vše zlé pro něco dobré, jen v tu danou chvíli netušíme, proč se nám to vše děje. Vezmu to postupně. Takže jedním chlapem a nepovedeným vztahem nic nekončí, časem se jistě najde solidnějším partner, pokud jde o dítě, tak za dva tři roky může být vše jinak, práce, tam by sis měla ujasnit, co by jsi chtěla dělat a ne se vracet do školství, pokud o to nestojíš a stres to opravdu je. Největší problém spatřuji v Tvém špatném psychickém stavu, doporučuji navštívit odborníka - lékaře psychiatra, psycholog jednou měsíčně nic nevyřeší. Psychiatr může napsat medikaci, netřeba se bát, hold u cukrovky se musí dodat tělu inzulín, u psych. potizi něco jiného a doplatky na léky jsou minimální. Pokud jde o tloustnutí, není to vždy jen o tom, jsme léky bereš, ale jak se stravuješ. Nevím, zda jsem Ti jakkoliv pomohla, ale je fajn, že si zde napsala, člověk by se svými problémy neměl zůstávat sám. Měj se a drž se, bude lépe, uvidíš, chce to čas. Andrea
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Vyhledej pomoc psychiatra. Taky jsem zažila těžký rozchod, pro změnu chvíli před svatbou a měla jsem chvíli antidepresiva a to jsem se ani nepokusila zabít, za to mi žádnej chlap nestojí. Bylo mě podobně jako tobě. Teď mám manzela, kterej tomu předchozímu nesahá ani po kotniky a mam dve krásný děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
O školství teď opravdu neuvažuj. Nemáš praxi a distanční výuka je
o něčem úplně jiném, než ta normální. Navíc ty k těm dětem nemáš
žádný vztah, když je neznáš naživo. Do tohoto rozjetého vlaku
nenaskakuj. Maximálně, až se situace uklidní a zase se bude učit
normálně. Teď určitě ne. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@JancaS84 píše:
Vyhledej pomoc psychiatra. Taky jsem zažila těžký rozchod, pro změnu chvíli před svatbou a měla jsem chvíli antidepresiva a to jsem se ani nepokusila zabít, za to mi žádnej chlap nestojí. Bylo mě podobně jako tobě.Teď mám manzela, kterej tomu předchozímu nesahá ani po kotniky a mam dve krásný děti.
Promiň, ale asi jsi to myslela opačně, že? To jen že je mi toho manžela
líto po tomhle prohlášení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
To je mi strašně líto.
A nemůžeš teď nějaký čas bydlet u rodičů/sourozence? Bude to chtít
čas, a myslím si, že opora někoho blízkého by ti pomohla. Není za co se
stydět. Ty prášky bych taky zkusila, zkus vyhledat nějakého psychiatra,
který by ti je předepsal. Ale teď je blbá doma, a než někoho najdeš
může to trvat delší dobu. Obvoďák by ti mohl něco předepsat, ale to je
zase strašně ošemetný.
Neboj! Určitě na tebe čeká někde super chlap. A i těch dětí se
dočkáš. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@truelly píše:
O školství teď opravdu neuvažuj. Nemáš praxi a distanční výuka je o něčem úplně jiném, než ta normální. Navíc ty k těm dětem nemáš žádný vztah, když je neznáš naživo. Do tohoto rozjetého vlaku nenaskakuj. Maximálně, až se situace uklidní a zase se bude učit normálně. Teď určitě ne.
Naprosto souhlasím, práce ve školství je náročná a teď obzvláště. Teď si vyber něco klidnějšího. Drž se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Uf, tak to je drsný příběh. Já byl kdysi na tom psychicky dost podobně. Provalená nevěra ze strany manželky, během půl hodiny se mně zhroutil svět a dlouholeté manželství. Myšlenky na úplný konec jsem měl taky, bral antidepresiva, párkrát předávkování prášky. Stranil jsem se lidí, nepomáhalo nic, žil jsem jakoby v jiném světě. Nějaké rady od známých, kamarádů? O ty jsem vůbec nestál. Byl jsem párkrát i u psychologa a taky žádný posun. Zamávalo to se mnou tak, že jsem se dával snad víc jak rok psychicky dohromady. Hodně pomohla antidepresiva, nikdy jsem žádné prášky nebral, ale nebýt jich, tak bych tady už asi nebyl. Otupěli mně po nich tak nějak nervy, žádné emoce, prostě klid. A taky pomohl sport. Bohužel na pochroumanou psychiku platí asi opravdu jen čas, čas a čas. Držím palce a přeji, ať jsi co nejdříve v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@JancaS84 píše:
Teď mám manzela, kterej tomu předchozímu nesahá ani po kotniky a ......
Tak hlavne to manzelovi nerikej, pokud o nej nechces prijit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Životni pruser potka skoro kazdeho, taky mam za sebou. Človek ma v te
silene uzkosti pocit, ze se ani nenadechne. Ale!!! Uvidis, slunce zase vysvitne.
AD nejsou ostuda. Ja sazim na rezim, hodne chodit na slunicko do prirody, pokud
bys mela moznost, tak se hrabat v hline a ono to zacne povolovat. Urcite taky
pomaha tezsifyzicka prace nebo sport na cerstvem vzduchu 
Neboooooj jeste budes stastna, vdas se, budes
mit deti a diky tomuhle dnu, na ktere si ted sahas, budes presne vedet, co to to
stesti nebo obycejna spokojenost je 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Holka, navalilo se to na tebe vsechno jako lavina . Ale jak se rika, ze dna uz je cesta jen a jen
vzhuru. To nejtezsi, prvni krok (bydleni, stehovani, prace), uz mas za sebou a
uspesne. Ted uz se to bude jen zlepsovat, slibuju 
.
Take jsem zazila zemetreseni a i kdyz se zdalo, ze to nedam, pripadne jen
s vypetim sil, porad ziju, dycham a otravuju okoli. Ty to das take, protoze
proste musis. A nezapomen, ze jsou i bezplatne linky, kam se da obratit,
popovidat si a kde te nasmeruji tam, kde ti budou v pripade akutnich problemu
moci pomoct. Neni ostuda si priznat, ze i bolest duse je nad nase sily a
potrebujeme s tim pomoci. Zlomenou nohu si take nebudes lecit doma hermankovym
cajem, vid?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
To mě mrzí, co prožíváš, určitě se obrať na psychiatra a nech si
předepsat AD, ale pozor, zaberou stejně až za pár týdnů… Nevím o tom,
že by se po nich tloustlo, spíš ze začátku je člověku po nich trochu
blivno. Upřímně si myslím, že teď by pro Tebe byla nejvíc přínosná
hospitalizace - ne, fakt si to nepředstavuj jako v Přeletu přes kukaččí
hnízdo, je to prostě oddělení nemocnice a jsou tam lidi, co mají nějaký
problém a jsou na dně, většinou lehčí akutní případy, nesedí tam
pacienti ve svěracích kazajkách po chodbě, jak to bývá ve filmech. 
Byla jsem tam kdysi 14 dní po pokusu
o sebevraždu a fakt mi to hodně pomohlo, hlavně to, že člověk vidí, že
v tom není sám, úplně změní prostředí i denní činnosti. Jinak doma
to chce zaměstnat hlavu něčím jiným, neustále něco dělat, nejlíp
nějakou fyzicky náročnější činnost, třeba běh, úklid, nezůstávat
v tichu, ale pustit si nějakou optimistickou muziku nebo televizi jako kulisu.
Zkus si dát nějaký malý cíl, kterého chceš dosáhnout, třeba něco, co
se týká zařizování bytu, můžeš se teď na to zaměřit a soustředit -
shánění věcí do bytu. Je blbý, že teď člověk pořádně nikam
nemůže… Pokud Tě přepadnou neodbytné sebevražedné myšlenky, tak si dej
třeba dvě sklenky vína, uvolní Tě to, ale nechce to praktikovat
pravidelně, aby sis nezadělala na malér. Jinak mě napadá - co online doučování,
když máš pajdu? Pokecala by sis, donutila by ses na tu dobu dát se dokupy a
fungovat…
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Ztráta lásky
- 2 roky a neříká ani jedno slovo, zakrývá si oči
- Hlavička k jedné straně
- Návrat do práce a ošetřovné
- Střídavá péče, když je otec pořád v práci
- Kdy se ozve soud od podání rozvodu?
- Jak dlouho nejít do práce po těžším covidu?
- Svatba v jiném, než rodném městě / okresu
Ahoj holky,
potřebuju se vypovídat.
Stalo se vám některé, že se vám život totálně rozpadnul?
S partnerem jsme spolu byli deset let, pak jsme se vzali. A teď se po pár měsících rozvádíme… Problémy v tom vztahu byly už před svatbou, chodili jsme k terapeutce. Ta nám doporučila jít na pár měsíců od sebe (dát si pauzu). Měsíc jsme tedy bydleli každý jinde a po měsíci mi manžel řekl, ať už se nevracím domů (našel si jinou). Tak jsem se tedy nevrátila, bydlím jinde a zařizuji si byt zase od začátku (nechtěl, abych si z bytu cokoliv odvezla, zachránila jsem akorát servis, který mi koupila mamka). Přišla jsem i o naši kočku, která zůstala u něj.
Do toho všeho jsem přišla o práci. Povedlo se mi sice si najít rychle novou, ale bohužel je nová práce naprosto hrozná, nevyhovuje mi, nelíbí se mi tam. Hledám si intenzivně novou, ale v této šílené době je to složité. Zvažuji návrat do školství jako učitelka (mám vystudovanou pedagogickou fakultu na VŠ), ale bojím se, že mě tato práce odrovná, protože psychiku mám teď vážně křehkou.
Teď je mi skoro 30 a jsem na partnerském, osobním a kariérním dně… Už jsem si myslela, že budu mít dávno dítě.
Pokusila jsem se doma o sebevraždu, ale bohužel jsem se nedokázala říznout dost hluboko. Začala téct hrozně krev a dost to bolelo, tak jsem toho nechala. Bohužel jsem tak slabá, že ani tohle nedokážu.
Chodím k psycholožce, ale je dost drahá, tak si ji mohu dovolit jen jednou za měsíc.
Cítím, že už to sama nezvládnu, tak zvažuju nějaké prášky, nemáte s tím prosím někdo zkušenost? Slyšela jsem, že se po nich tloustne (já vím, malicherný problém, ale kdybych do toho všeho byla ještě tlustá, tak si to půjdu hodit rovnou… ).
Moc děkuji za vaše reakce a omlouvám se za anonymitu.
Budu vděčná za jakoukoliv radu.
Hezký den