Rozvod rodičů po 30 letech

4.10.19 14:12

Rozvod rodičů po 30 letech

Přeji krásný den všem.

Účet jsem si v první řadě založila kvůli tomuto tématu, zajímají mě názory vícero lidí. Předem upozorňuji, že toto bude trošku delší na čtení.
Asi před měsícem mi (24 let) jednou v noci psala sestra (18let), že se naši strašně pohádali. Nějak se to doma začalo rozpadat a já jsem se druhý den dozvěděla, že mamka se chce nechat rozvést (po 30 letech, co jsou spolu). Úplně sama nedokážu říct, na které straně je chyba. Oba mají své mouchy. Hádali se tak nějak tak, jak to většinou bývá, jednou víc, jednou míň, ale pak fungovali normálně a vše bylo ok.
Samozřejmě si myslím, že to bude z mamky strany (řeknu to blbě, ale druhá míza :nevim:, možná někdo další v tom? Víceméně mě to celkem dost trápí, nečekala jsem to, celkem dost mě to vzalo a nějak si nedokážu představit, jak to bude dál (Vánoce, s přítelem jsme se týden před tátovými 50 zasnoubili - příští rok svatba apod.). Samozřejmě mám strach o tátu, protože zdravotně na tom není vůbec nejlépe, mimo to má nemocné srdce a přes týden bývá většinu času pryč (kamioňák).
Je tu někdo podobný, komu se rodiče rozváděli v podobném věku? Jak jste to zvládali? Bylo to pro vás též těžší se s tím vypořádat? Spousta lidí v mém okolí říká, že je to jejich volba, že jsem dospělá a v podstatě se mě to už vůbec netýká. Jen v poslední době mám problémy se zdravím a ostatní věci mi taky moc nepřidávají a tohle mě asi už položilo úplně… :,(
Omlouvám se, že je to poněkud delší :roll:, snažila jsem se vypíchnout ty nejdůležitější věci. Budu vděčná za jakoukoliv odpověď. :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

69010
4.10.19 14:16

@KariKari95 No, chyba je vzdy na obou stranách… A podle veku vas dvou bych i tipovala, ze to rodicum nefunguje dele, ale snazili se udrzet rodinu kvuli detem. A jinak s tim neudelas nic, nemontuj se do toho a normalne se bav s obema rodici, to pokud oni pujdou od sebe by na tvem vztahu k nim idealne nemelo nic zasadne menit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6437
4.10.19 14:18

Je to blbý, ale to spolu mají rodiče zůstávat, aby ty ses z toho ve třiceti nesložila? Tví známí mají pravdu a tví rodiče asi vědí, proč to po třiceti letech vzdávají :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
630
4.10.19 14:22

Ty máš svůj život a rodiče zase svůj. Tak jim ho dopřej. Přece nechceš, aby byly do konce života nešťastný jenom proto, že tě trápí, že se rozvedou.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4.10.19 14:28

@j.a.n.i1
To bych neřekla, že to bylo jen kvůli nám. Měli hezký vtah, podnikali spolu výlety, ještě nedávno spolu jeli na víkend pryč, byli v květnu spolu v Paříži, nás brali pořád někam a vlastně ještě celkem nedávno nás pozvali do kina, na pivo apod. Když jsme se stěhovali, tak nám pomohli. Pracovali spolu na zahradě, měli teď ještě před chvíli v merku pozemek, aby si rozšířili zahradu. Mají v rekonstrukci koupelnu, kterou dělali svépomocí…
Já vím, že s tím nic neudělám, jen se s tím snažim vyrovnat, hlavně po psychické stránce, jelikož se prostě o tátu bojím. Když mi to oznámil, brečel u toho. Nikdy jsem svého otce brečet neviděla a to mě v ten moment úplně zlomilo.
Já spíš cítím to, že to je větší vina mamky…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4.10.19 14:32

@kačka39
Ano mají, já jsem jim do toho nikdy nemluvila ;) Jen prostě mě to hodně vzalo, protože to přišlo celkem rychle, aniž by tomu nějaký věci dřív nasvědčovaly. Jen tam prostě vidím to, že jsme byli rodina, oba nám dali, co mohli, dětství jsme měli úžasné a vlastně i teď jsem byla ráda, že si přítel s nimi sednul a naopak. Ale najednou tam prostě vidím trhlinu a přijde mi, jako kdyby všechno to hezký bylo pryč. Nechci je dávat dohromady nebo si namlouvat, že to bude dobrý… Ale nikdy by mě právě nenapadlo, že naši půjdou od sebe, protože (aspoň mě) se ten vztah mezi nimi zdál hezký :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
10329
4.10.19 14:39

Každý na tom má přesně 50% viny, to tak v párovém vztahu je.

Pokud tvoje máma to o rozvodu řekla v afektu, tak to ještě neznamená, že na to dojde.

Vypiš se ze svých emocí, aby sis v tom udělala pořádek a pak se zeptej své mámy, jak to vidí ona - bez toho aby si ji soudila, nebo ji něco vyčítala či se snažila zasahovat do vztahu svých rodičů.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4.10.19 14:49

Naši se rozvedli po 25 letech. Byla jsem v té době už dospělá a pracující. Brala jsem to tak, že je to jejich věc. Jen mě dost semlelo, že táta v mé přítomnosti hodně nadával na mámu, ta zase, když jsem byla s ní házela špínu na tátu a vyprávěla mi věci z jejich soužití, co bych neřekla ani kamarádce, natož vlastnímu dítěti… Pak jsem bouchla, že to poslouchat nehodlám a od té doby je klid. Emoce po pár letech vychladly, teď jsou jak staří známí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
4.10.19 14:58

Zažila jsem něco podobného, jen spolu byli déle a já bylo o něco starší než Ty. Lehce se říká, že je to jejich věc - je. Ale Tebe i sestru to taky zasáhne, pokud to není čistě mírumilovný rozchod dvou si lhostejných jedinců. Mnoho sil stojí zůstat neutrální, já střídavě nemluvila s oběma, než pochopili, že se nedám na ničí stranu, vidím chyby u obou a nebudu donášet. Navíc měli tendenci vykládat věci z minulosti s novým úhlem pohledu, jak to bylo doopravdy… člověk měl pocit, že jeho dětství je vlastně velká lež.

Oba mají nové partnery, oba jsou údajně šťastní (a asi naštěstí vážně jsou). Ovšem některé věci jsou stále „citlivé“ a vlastně mě tím neskutečně ser… Takové ty nenápadné soutěže, kdo první uvidí vnouče v porodnici a hlavně, aby se tam nepotkali…

  • Nahlásit
  • Citovat
40
4.10.19 15:01

Chyba je vždycky na obou stranach a sama vím, že někdy je lepší jít od sebe, než spolu zústat. Ono je to pak jenom jedno velké trápení.( taky sjem opustila nefunkční vztah, odešla sjem s malým dítětem, protože kdybych zůstala, zabilo by mě to a tak nějak podobně to mají i další lidi.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4.10.19 15:49

@Ou
Nesnažím se do toho zasahovat, jen mi prostě nějak pořád chybí to, kde se vlastně stala chyba. Vím, že je to na obou stranách, ale říkám to pořád, ač to kolikrát sama dost porušuju, že všechno je o komunikaci a myslím si, že kdyby spolu chtěli zůstat, kdyby tam ještě přece jen něco bylo, tak budou hledat cestu. Ale to je jen taková úvaha do větru.
Dost mě třeba mrzí to, že od tý doby se mnou vlastně komunikuje jen táta, jezdí k nám na návštěvu nebo se prostě sám ozve, i jen tak.
Naopak třeba moje mamka mi na to zatím neřekla nic, vlastně se se mnou skoro vůbec nebaví, neměla jsem možnost si s ní o tom promluvit a vlastně ani neznám její verzi příběhu. Když jsem se jí nedávno svěřila, že mě trápí určitý problém (chápu, že každý jich máme dost, asi jsem v ten moment potřebovala radu od mamky nebo jen to, aby mě vyslechla) tak mi napsala, že svoje problémy se mnou taky neřeší. :nevim: Tak mě to trošku zamrzelo, protože v ten moment mi byla nejblíž a měla jsem pocit, že se na mě vyflákla. Ale neřekla jsem jí na to nic, nechala jsem to být, protože bych v afektu řekla něco, co by mě mohlo mrzet a neskončilo to dobře. Snažím se nad to povznést a říct si, že je to jejich věc, jen jak anonymní pisatelka psala výše o tom, jak nenápadně soutěží… Toho se asi bojím nejvíc, protože vím, že tohle nemám ráda a budu z toho frustrovaná… Asi jsem moc citlivka, přítel mi pořád říká, že si to zbytečně vše moc beru. Jen mi na mojí rodině záleželo a vlastně na oboum. Obecně moc neprocházím nejlepším obdobím, tak i proto je to pro mě o něco těžší nést. Jen to bude chtít čas, než si to sedne :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4.10.19 15:56

@marcusa
Na druhou stranu to chápu, člověk musí poznat takové ty své hranice. Taky si říkám, že se vše snažím tolerovat v nějakých mezích - odtud sem a jak to bude nad, tak jednám. Protože neumím se dlouhodobě vystavovat stresu, vždy mám takovou tu bublinu, která se zvětšuje a pak praskne. Klobou dolů všem, co řeší horší situace, jelikož bych to asi nezvládla. Vím, že tu fňukám více méně nad něčím, nad čím by ostatní mávli rukou a dokonce si prochází daleko horšíma věcma. Proto máš můj obdiv, že něco takového umíš zvládnout. Každopádně držím palečky a přeji do života vše dobré, protože věřím, že to není lehké.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5711
4.10.19 16:30

@KariKari95 Chápu, že tě rozvod rodičů zasáhl.
Podle mě jsi na straně otce, protože jsi ho viděla zlomeného, ale to ještě vůbec nemusí znamenat, že je vina na straně mámy. Třeba jí zlomil otec mnohem dřív a ona už to nějak zpracovala a rozhodla se to řešit rozvodem.

Upřímně, zkus se vcítit do jejich rolí. Ty jsi taky určitě v minulosti chodila s někým, s kým to nevyšlo a jim to taky nevyšlo, jen později.

Ty jsi přišla o kotvu ve svém životě, která tě držela na místě. Tou kotvou byla jistota, že tví rodiče se mají rádi a budou spolu až do smrti. Teď ti tu jistotu vyrvali a ty hledáš viníka. I kdyby byla vina na straně tvé mámy, tak to vědomí ti stejně ten pocit jistoty nevrátí. Nezbývá, než to v sobě zpracovat. :hug:
A většinou to tak v životě chodí, že se toho hroutí víc najednou. V takových chvílích mě pomáhala motivační věta: „Fénix z popela.“ Představ si, že jsi ten popel a znovu se zrodíš, jen silnější a krásnější. :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4.10.19 16:48

@Katy 7
Děkuji za Tvou podporu a musím uznat, že máš pravdu. O to právě jde, to v sobě zpracovat. Za posledních pár měsíců neřeším nic jiného, než můj neustále zhoršující se stav a tak nějak už v takové té náladě jedu pořád a teď se z toho neumím vymanit. Takový můj začarovaný kruh. Vím, že prostě tohle je život, vždy mi všichni říkají, že se stávají horší věci, ale občas si říkám, co se musí stát tak hroznýho, aby mě jednou bral trošku vážně?
Právě, že mám pocit že ten můj Fénix už umřel a prostě konec :D Ale jo, ono to půjde. Časem mi nezbyde nic jiného, než se s tím srovnat. :kytka: Teď jen počkat, až si to prostě v hlavě lehne. Aspoň jsem se mohla,,vykecat''.
Každopádně moc děkuji za koment, aspoň jsem díky Tobě měla možnost nad tím popřemýšlet trošku jinak, než dosud :hug: :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4.10.19 16:51

I moji rodiče se rozešli po 30 letech. A i když mi v tu dobu bylo nějakých 26 let, prožívala jsem to hrozne a bylo to moje zatím nejhorší životní období… Taťka v invalidnim důchodu, neschopný si sam vyprat, mamka jak píšeš i ty, v druhé mize s tím, ze ji život utíká pod prstama.. poslední rok se k sobě fakt chovali hnusne, nerada na to vzpomínám..rozjela se mi z toho asi i úzkostná porucha. V tu dobu jsem i statnicovala, mamka jen čekala, až dostuduju a odstěhuju se, snad do týdne se pak odstěhovala i ona.
První Vánoce hrozne, tatka doma sam (nemá už žádnou rodinu), mamka smutná, i když se přestěhovala ke svým rodičům, tak první Vánoce po 30letech bez rodiny. S přítelem jsme napřed navštívili mamku, pak jsme prejeli k taťkovi a snažili se jim udělat hezke Vánoce… Ja jsem to pretrpela ani nevím jak.
Jak říkám, bylo to strašne období, Velmi jsem se tím trápila..
Asi za rok se ale muselo vyřešit nějaký vyrovnání, takže spolu museli začít komunikovat. Z nutné komunikace pomalu vznikla i komunikace typu “a jak se mas, co nového?”.. takže dnes spolu po 3 letech vycházejí lépe než v posledních třeba 10 letech, jsou spolu často v kontaktu přes whatsapp, posílají si fotky, dokonce jsme spolu všichni 4 slavili Vánoce :) mamka už má nového přítele, tatka má pejska, a mají se dobre, jsou spokojeni a šťastní, sice ne spolu, ale je to tak lepší. Teď si už nedokážu představit, ze by se dali dohromady.. Samozřejmě bych chtela mít rodiče v harmonickém vztahu, kam se vždycky budu rada vracet, budou spolu vozit v kočárku vnouče a tak, ale bohužel. V rámci možnosti to vlastně dopadlo nejlépe, jak mohlo :) ukázalo se, ze všechno zle je k něčemu dobre :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama