Nemám se komu pořádně svěřit, zkusím se z toho vypsat. Je to pro mě
citlivé, tak se předem omlouvám za anonymní vložení a prosím předem, ty
co by chtěli rýt, ať raději nepíší - moc děkuji 
.
Zkusím to lehce popsat od začátku, nebudu vypisovat, jak to začalo a vše
podrobně, to by jsme tu byli asi týden 
.
Poznala jsem člověka, co mi dal plno lásky, kterou jsem nikdy pořádně
ve vztahu neměla. Zamilovali jsme se do sebe tak moc, že jsme bez sebe nemohli
téměř být. Pořád jsme si psali, volali, setkávali se Měl syna předškoláka z bývalého
manželství. Z počátku mě malý moc nebral, díky své mamince, která mu
vykládala své… kolikrát jsem si myslela, že spolu nebudeme, protože malý
pro něj, je vším (což chápu). Po nějaké době to bylo všechno super,
správně…jezdili jsme na výlety, malý chtěl být i se mnou, o taťku se
podělil 
vše jak, kdyby jsme byli rodina my tři 
Bydlel u rodičů, já pak chvilku s ním. Po
nějaké době jsme si řekli, že by nám nevadilo mít miminko. Kdyby to tak
byla holka, vždy jsem si jí přál - říkal!!! Po další době se to stalo -
otěhotněla jsem. Vše v pořádku, byli jsme rádi jen mi řekl, že synovi to řekne sám, ať to
na něm nechám. Neměla jsem s tím problém. A tak, čekáme miminko, jdeme
bydlet spolu - Našli jsme si pronájem bytu. Po třech měsících, to začlo
skřípat. Choval se jinak, vše bylo jiné…nemluvil moc, nespal se mnou…
Říkala jsem si, že na něj můj těhu stav asi dopadl, jen se poptám.
Odpověď žádná. Jenže jednoho krásnýho dne, jsem zjistila, co se děje.
Začal si vypisovat s ex manželkou o sexu atd… Mě navykládal, že řeší
syna, ale prd, bylo to jinak. Nebudu to rozvádět celé, už takhle to bude
román. No… Posílal si s ní nahé fotky, komunikoval víc, než musel,
atd… MVše klidně přede mnou. Mě řekl, že vztah už se mnou nechce,
dítě už vubec ne a byť za to to malé nemůže, nenávidí ho. Bohužel,
toto v době, kdy jsem byla v 6 měsíci. Tudíž po měsíci, tohoto boje,
kdy jsem tiše seděla, nechala to být a čekala, že přestane. To vygradovalo
tím, že mě u ní začal pomlouvat. Já jsem si ho chtěla pojistit děckem,
nemusí být ani jeho. Že se mě nemůže zbavit, měsíce mě vyhazuje z bytu
a já nejdu, atd, atd. Vše jsem viděla, četla, nedělá se to, ale vlezla
jsem mu do mobilu 
A tak po tom, řekla jsem, že odcházím. Neuvěříte jak byl rád. Do očí
mi nikdy nic neřekl, řekla jsem mu, že jsem to četla - nemá se za co
stydět a co by měl vysvětlovat 
V den odchodu, kdy jsem pomalu
nevěděla kam, jsem skončila u mé matky s přítelem, v bytě
1+1. Zoufalá, sama, těhotná a nevěděla jsem, co dál. On ihned smazal na
soc. síti vše okolo nás. Týden jsem v kuse brečela. Pak mi napsal, že
v rl nechce být, ať neplánuju ani soudy a že to dítě nenávidí, ať jí
dám pak do babyboxu, když už nejde potrat. Nemá k nám žádný city. Tolik
dceru chtěl!!! To mě sebralo ještě víc. Ztratila jsem vše, co jsem měla,
co mi on dal, milovaný člověk -zadupal štěstí. Lusknutím prstu jsem
nemám nic. Žádný pochopení a oporu.
Dnes je to měsíc a půl, bez něj. Bydlím pořád u matky. Umožnila mi mít
místnost sama pro sebe a dítě. Nemůžu si dovolit platit byt, nemám nárok
na mateřskou, ve všem se plácam, on slíbil, jak se o nás postará ( pravda
finance u něj nebyly problém). Dnes, kdy zařizuju výbavičku, mám to vše
jen tak tak, kdy mi i „naši“ z mála pomáhají. Opravdu, kdyby tu nebyli,
hodila bych si to! 
Do dnes mi nepíše sám ani řádek. Ani
zmíňka, jak mi je, co malá, zda není potřeba něco koupit, zařídit,
atd… Ano malá! Tady má tu svou vytouženou dceru, kterou si tak moc přál a
vzdal se jí! Jak to bude? Co mám dělat? Miluju
ho, brečím, potřebuju ho a chci, aby tu byl pro nás! Jsem na dně psychicky.
Nevím, zda dceru zvládnu sama, zda k ní city všechny budu mít, jestli budu
dobrá máma, vše se mi motá a bojím se. Bude dcera vážně bez otce? Já
bez lásky? Co porod, kdo se mnou bude? Bojím se!!! 
hrozně moc se bojím. Ano nepodepíše
otcovství sám, můžu to dát soudně, ale toho se bojím taky, nechci to tak,
chci vše dobře a jak to má být. Dcera je jeho, tím jsem si jistá! Jen do
dnes nikdo z jeho rodiny neví, že s ním čekám dítě. Nikomu to neřekl,
ani synovi! Jen ta jeho ex to ví a ta do něj hučí, že to není jeho atd.
Svině to je! Rozvedli se, že mu zahýbala, nesnášel ji, ona se vdala a teď
zahýbá tahle manželovi nechápu, proč se to děje a stalo se… bolí
to, puká mi srdce… Mám měsíc do porodu, jak tohle dopadne? 
Omlouvám se, nevím, jestli je to k pochopení, případně po otázce něco
doplním. Zatím jsem hromada neštěstí, kdy se bojím, že dceru nezvládnu a
on se k nám nikdy nevrátí a neozve se, ani nebude v rl. Chci mu ještě
napsat, zda tu bude pro dceru atd, na mě se klidně může vybodnout, ale to
dítě za nic nemůže a já si neodpustim, že by byla bez otce…
Kdyby se v tom někdo vyznal, splácala jsem to nějak dohromady, snad 
tak mi napište, co by jste dělali, jak se mám
trochu sebrat a jak mám přestat bulet… vážně jsem v koncích možná si řeknete, že po roce a půl mít
dítě je blbost, ale je to tak, tak to nehroťte prosím. Ráda bych četla
spíše pozitivní věci. Negativů mám, až dost.
Jen nepište o adopci či babyboxu, tohle nikdy neudělám! Mamka mi pomůže,
ale zázraky chtít nemůžu.
Děkuji, že jste mě nechali vypsat a přečetli si to
