Separační úzkost a vztekaní kvůli blbostem

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
29.4.22 11:27

Separační úzkost a vzetkani kvůli blbostem

Dobrý den maminky. Chtěla bych se zeptat na něco, ohledně dcery. Nyní jsme oslavili 2 roky. Začíná mít nalady, které nechápu a kolikrát mi to hlava nebere. Od rána máme několik situaci, kdy ji nerozumím. Ráno při snídani například se jí ptám, co bude papat. Řekne jogurt, otevřu jogurt, začne ječet, že nechce jogurt, takto třeba ji dám na výběr ještě 2 jídla a u všeho řve, že to nechce, nakonec chce původní jogurt. Někdy ji řeknu, že buď s ní jogurt nebo nic jiného nebude.
Pak jdeme třeba oblikat ven. Tak to protestuje skoro vždy, ale to už jsem si zvykla. Ale vybírá si boty, začne řvát, že chce jiný. Tak když nechce nejake nevhodné, co se týče počasí, nechám ji vybrat. Tak ji obouvam a začne třeba ječet, že takhle ne, takhle ne. Že třeba sama. Nebo, že ji obouvam špatně. To má ve spoustě situacích, když spolu malujeme, tak se začne vztekat zase takhle ne maminko, musíš takhle. Neee, takhle nee. Snažím, se k ní přistupovat s klidem a naslouchat ji. Ale moc jí nerozumím. Kolikrát ji prostě nechám vyvztekat.
Další dotaz se týká separační úzkosti, zda je to náš případ. Hodně si mě privlastnuje. Přítel (její otec) na mě nesmí ani sahnout. Začne vřískat moje maminka, moje maminka. Nikdy jsem ji nijak neodstrakavala a lásku ji dávám hodně najevo. Mazlime atd. Když jsme s dětmi, cizi dítě mi nemůže dát ani ruku. Nemůžu ho vyzvednout na houpačku. Začne zase řvát, moje maminka, moje maminka. Přejde to? Je to normální? Mám to přikládat k separační úzkosti? Děkuji za každou reakci. :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
928
29.4.22 11:38
@Anonymní píše:
Dobrý den maminky. Chtěla bych se zeptat na něco, ohledně dcery. Nyní jsme oslavili 2 roky. Začíná mít nalady, které nechápu a kolikrát mi to hlava nebere. Od rána máme několik situaci, kdy ji nerozumím. Ráno při snídani například se jí ptám, co bude papat. Řekne jogurt, otevřu jogurt, začne ječet, že nechce jogurt, takto třeba ji dám na výběr ještě 2 jídla a u všeho řve, že to nechce, nakonec chce původní jogurt. Někdy ji řeknu, že buď s ní jogurt nebo nic jiného nebude.
Pak jdeme třeba oblikat ven. Tak to protestuje skoro vždy, ale to už jsem si zvykla. Ale vybírá si boty, začne řvát, že chce jiný. Tak když nechce nejake nevhodné, co se týče počasí, nechám ji vybrat. Tak ji obouvam a začne třeba ječet, že takhle ne, takhle ne. Že třeba sama. Nebo, že ji obouvam špatně. To má ve spoustě situacích, když spolu malujeme, tak se začne vztekat zase takhle ne maminko, musíš takhle. Neee, takhle nee. Snažím, se k ní přistupovat s klidem a naslouchat ji. Ale moc jí nerozumím. Kolikrát ji prostě nechám vyvztekat.
Další dotaz se týká separační úzkosti, zda je to náš případ. Hodně si mě privlastnuje. Přítel (její otec) na mě nesmí ani sahnout. Začne vřískat moje maminka, moje maminka. Nikdy jsem ji nijak neodstrakavala a lásku ji dávám hodně najevo. Mazlime atd. Když jsme s dětmi, cizi dítě mi nemůže dát ani ruku. Nemůžu ho vyzvednout na houpačku. Začne zase řvát, moje maminka, moje maminka. Přejde to? Je to normální? Mám to přikládat k separační úzkosti? Děkuji za každou reakci. :srdce:

Tak to vztekání moc dobře znám, syn má 2,5 roku a jedeme od rána - vybrala jsem špatné trenky, tak ho nechám ať si vybere sám a zase vztek, protože si vybral špatně..nejde mu otevřít jogurt, já mu otevřela jogurt, špatně jsem ho zamíchala, chci mu pomoct s oblékáním, nechci mu pomoct s oblékáním..všecko špatně :nevim: a jinak doma ho mám celý den za zadkem, ani na záchod si sama nezajdu, když jdeme ven, stojí celou dobu u mě a drží mě za ruku (má o dva roky staršího bráchu, který si venku normálně hraje a běhá), v noci spí půl noci se mnou, pořád mě vyhledává..ale jinak ve školce je v pohodě (akorát s dětmi si nehraje) a když byli s bráchou u babičky, tak taky úplně pohoda…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
28124
29.4.22 11:40

Jo, je to naprosto normální, neboj :hug: Chce to hodně trpělivosti a nebazírovat na zbytečnostech. Ale podle toho, jak to popisuješ, máš nezměrnou trpělivost (já po třetím „tyhle boty neciiii“ už vypěnila a prostě jim je nandala i za řevu :mrgreen: ), takže to bude určitě brzy zase lepší :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
21518
29.4.22 12:20

Hele to je úplně normální, ve zcela správném věku.

Tedy máš doma zdravé, temperamenntí batole, které si právě uvědomilo, že existuje možnost samostatného odmítnutí a kteérmu nervový systém dozrál natolik, že při libovolné frustraci vyleje do tělíčka pořádnou dávku neurochemie spojené s emocemi.

my to po těch desítkách let už umíme zvládat, ale pro tvoji dceru je to všehcno čerstvé a syrové.

No a pro rodiče je to na zabití :-D

Neboj, to zvládnete, vyroste z toho. A když jí pomůžeš k tomu, aby se postupně naučila vnímat jak ty emoce fungujou a jak si prosadit svoje tak, aby to neznamenalo strašlivou scénu a bylo to s ohledem i na ostatní, tak to bude báječné.

mrkni sem - je to hodně praktické série článků.

https://blog.linkabezpeci.cz/…jeho-rodicu/
https://blog.linkabezpeci.cz/…ekle-batole/
https://blog.linkabezpeci.cz/…u-potrebuje/

https://blog.linkabezpeci.cz/…pravidlo-3z/
https://blog.linkabezpeci.cz/…pravidlo-3p/
https://blog.linkabezpeci.cz/…-neposluchy/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat