Šikana na pracovišti, jak odpustit a přestat nenávidět

Anonymní
29.11.19 21:58

Šikana na pracovišti, jak odpustit a přestat nenávidět

Po škole moje první zaměstnání, vysněná práce.

6 let jsem vydržela šikanu od dvou šéfů. Neskutečné svinstva, neuvěřitelné zážitky. Zpětně věřím, že moji šéfové jsou psychopati, bezcitní, touží po moci, ovládání všech a všeho, milují strach podřízených a ponižování(zásadně na veřejnosti), jeden si dokazoval sílu na zvířatech a jeho pracovní postupy přecházely do týrání, kdy druhý to věděl, ale nezarazil, zastrašování, zesměšňování starších že jsou odepsané staré chcíplotiny a zesměšňování jak jsme neschopní debilové, co si nikde jinde práci nenajdou a mužem být rádi, že oni takové idioty živí(ano, po letech tam mu i věřím!!!) nedodržování bezpečnosti práce, kdy šlo o život, přesčasy zaplacené někdy( v létě ne) a v zimě, kdy jsem tam kolikrát byla nonstop jen do určité výše, stopování i času na čurání, schválně zatajování důležitých informací k práci, kdy potom oni s řevem doběhli jak je vše blbě.

Kolegové ze začátku drsnější, ale jen proto, že je podpichoval jeden, co nenávidí snad všechny na světě, no a mě tedy nenáviděl snad že vsech nejvíc. Naštěstí se to utřepalo, kolegové si mě pak vážili za výkony v práci, za pomoc nad rámec mých povinností, za to jak jsem dobrá v práci( to mi víc z nich osobně řeklo, byla to fyzicky velmi namáhavá a hlavně nebezpečná práce, kdy šlo o život můj i zvířat, tak výsledky prostě byly vidět ). Kromě toho jednoho kolegy. Byl nejlepší kamarád šéfů, oni na něj velmi dali, donášel na mě lži a pomluvy.

Denně něco bylo, já pak i blila, nespala. Dlouho jsem mlčela a hledala chybu v sobě, později jsem se pokoušela bránit, ale bylo to horší, oni nesnesly od nikoho ani náznak odporu a měli vždy pravdu, a navíc pak se po člověku vozili ještě víc, pak jsem rezignovala a nechala si vše líbit, i jsem verila, že jsem vazne tak blbá a o to víc makala, zlom nastal, když jsem málem zemřela při manipulaci se zvířaty. Co pak o mě vykládali, jaká jsem neschopná, blbá kráva, jak nic neumím, jak si za to můžu sama. V nemocnici mi řekli, že se diví, že žiju, že to je na smrťáka a mě bliklo v hlavě stop. Že nebyly dostupné pomůcky, lidi, technika, že mi je nikdy ani potom nedali, protože prý si mám poradit. Ze jsem táhla služby pět dní v kuse přes den i noci, domu jen na jidlo, prý můj problem, kdy si to neumím zorganizovat. Takže potom jsem se nenechala a branila se, což bylo pro ně jak rudý hadr. Kolegové mě placali po zádech, ale jen mimo dohled, jak přišli šéfové, báli se jich. Občas když už to bylo neúnosné, někdo se mě zastal, pak ke konci moje skvělá kolegyně. Ona byla v práci vážená, zkušená, všichni ji respektovali a ta pravidelně potom se hadala na mou obranu, ale bylo to k ničemu.

Potom těhotenství a to mi zachránilo zdravý rozum.

Zpětně nechápu, proč jsem neodešla. Proč jsem si nechala tak ubližovat. Mám v sobě tolik křivd a bezpráví. Snažila jsem se jim odpustit, ale i po letech je nenávidím. Ten šéf po mém odchodu nabral dvě nové osoby, ty staví na piedestal, ty můžou všechno a díky známým ve firmě vím, jak se pro práci pretrhnou, ale zato umí lézt do zadku šéfům. Ta zkušená kolegyne najednou byla odejmuta z pozice pravé ruky šéfa a ocitla se na mém místě. Sama mi říkala, že až se vrátím, bude šikanovat zas mě, že vždy potřebuje po někom se vozit.

Jak jim mám odpustit? Popravdě mám hrozný strach, až půjdu jinam do zaměstnání, já logicky vím, že to nebyla pravda, ale když denně jsem poslouchala, jak jsem debilní, tak mám strach, jestli fakt nejsem? Co když jsem fakt tak blbá, že oni jsou jediní, kteří mě zamestnaji(jo hledají lidi, protože ti nejschopnější jim utekly po podobném jednání s něma pryč a doteď nesehnali). Takže jak se s tim vyrovnat a jít dal? Omlouvám se za délku..

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
6417
29.11.19 22:05

Proc bys jim měla odpouštět? Bych je napraskala na všech prislusnych úřadech az by se nestačili divit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3784
29.11.19 22:05

Psycholog nebo psychoterapeut pro překonání toho všeho a nalezení sebevědomí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5741
29.11.19 22:09

Zní to skoro neuvěřitelně, že se v dnešní době takhle nejde chovají k zamestnancum :roll: Nic jim neodpoustej, hlavně se do té práce nevracej a věř si, ty jsi pracovala až moc dobře.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21083
29.11.19 22:11
@Anonymní píše:
Po škole moje první zaměstnání, vysněná práce.

6 let jsem vydržela šikanu od dvou šéfů. Neskutečné svinstva, neuvěřitelné zážitky. Zpětně věřím, že moji šéfové jsou psychopati, bezcitní, touží po moci, ovládání všech a všeho, milují strach podřízených a ponižování(zásadně na veřejnosti), jeden si dokazoval sílu na zvířatech a jeho pracovní postupy přecházely do týrání, kdy druhý to věděl, ale nezarazil, zastrašování, zesměšňování starších že jsou odepsané staré chcíplotiny a zesměšňování jak jsme neschopní debilové, co si nikde jinde práci nenajdou a mužem být rádi, že oni takové idioty živí(ano, po letech tam mu i věřím!!!) nedodržování bezpečnosti práce, kdy šlo o život, přesčasy zaplacené někdy( v létě ne) a v zimě, kdy jsem tam kolikrát byla nonstop jen do určité výše, stopování i času na čurání, schválně zatajování důležitých informací k práci, kdy potom oni s řevem doběhli jak je vše blbě.

Kolegové ze začátku drsnější, ale jen proto, že je podpichoval jeden, co nenávidí snad všechny na světě, no a mě tedy nenáviděl snad že vsech nejvíc. Naštěstí se to utřepalo, kolegové si mě pak vážili za výkony v práci, za pomoc nad rámec mých povinností, za to jak jsem dobrá v práci( to mi víc z nich osobně řeklo, byla to fyzicky velmi namáhavá a hlavně nebezpečná práce, kdy šlo o život můj i zvířat, tak výsledky prostě byly vidět ). Kromě toho jednoho kolegy. Byl nejlepší kamarád šéfů, oni na něj velmi dali, donášel na mě lži a pomluvy.

Denně něco bylo, já pak i blila, nespala. Dlouho jsem mlčela a hledala chybu v sobě, později jsem se pokoušela bránit, ale bylo to horší, oni nesnesly od nikoho ani náznak odporu a měli vždy pravdu, a navíc pak se po člověku vozili ještě víc, pak jsem rezignovala a nechala si vše líbit, i jsem verila, že jsem vazne tak blbá a o to víc makala, zlom nastal, když jsem málem zemřela při manipulaci se zvířaty. Co pak o mě vykládali, jaká jsem neschopná, blbá kráva, jak nic neumím, jak si za to můžu sama. V nemocnici mi řekli, že se diví, že žiju, že to je na smrťáka a mě bliklo v hlavě stop. Že nebyly dostupné pomůcky, lidi, technika, že mi je nikdy ani potom nedali, protože prý si mám poradit. Ze jsem táhla služby pět dní v kuse přes den i noci, domu jen na jidlo, prý můj problem, kdy si to neumím zorganizovat. Takže potom jsem se nenechala a branila se, což bylo pro ně jak rudý hadr. Kolegové mě placali po zádech, ale jen mimo dohled, jak přišli šéfové, báli se jich. Občas když už to bylo neúnosné, někdo se mě zastal, pak ke konci moje skvělá kolegyně. Ona byla v práci vážená, zkušená, všichni ji respektovali a ta pravidelně potom se hadala na mou obranu, ale bylo to k ničemu.

Potom těhotenství a to mi zachránilo zdravý rozum.

Zpětně nechápu, proč jsem neodešla. Proč jsem si nechala tak ubližovat. Mám v sobě tolik křivd a bezpráví. Snažila jsem se jim odpustit, ale i po letech je nenávidím. Ten šéf po mém odchodu nabral dvě nové osoby, ty staví na piedestal, ty můžou všechno a díky známým ve firmě vím, jak se pro práci pretrhnou, ale zato umí lézt do zadku šéfům. Ta zkušená kolegyne najednou byla odejmuta z pozice pravé ruky šéfa a ocitla se na mém místě. Sama mi říkala, že až se vrátím, bude šikanovat zas mě, že vždy potřebuje po někom se vozit.

Jak jim mám odpustit? Popravdě mám hrozný strach, až půjdu jinam do zaměstnání, já logicky vím, že to nebyla pravda, ale když denně jsem poslouchala, jak jsem debilní, tak mám strach, jestli fakt nejsem? Co když jsem fakt tak blbá, že oni jsou jediní, kteří mě zamestnaji(jo hledají lidi, protože ti nejschopnější jim utekly po podobném jednání s něma pryč a doteď nesehnali). Takže jak se s tim vyrovnat a jít dal? Omlouvám se za délku..

Opravdu nechápu, jak sis tohle, zvlášť v dnešní době mohla nechat líbit, navíc takovou dobu… :zed:
Myslím, že Ti pomůže jedině dobrý psycholog a prosím, nevracej se do té práce po mateřské dovolené, přemýšlíš, že se tam vrátíš a to je strašně moc špatně, je vidět, jak si sebe nevážíš a to se musí změnit!
Co to bylo za pracovní pozici, když jsi málem zemřela při manipulaci se zvířetem, zootechnička?
P. S. Nic jim neodpouštěj, buď ráda, že je to za Tebou a opakuji - nikdy se tam prosím nevracej!!!

Příspěvek upraven 29.11.19 v 22:15

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3428
29.11.19 22:12

Nevracej se :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5741
29.11.19 22:16

Taky by mě zajímalo co to bylo za podnik.. Když si představím, že takovýhle magoři pracuji u zvířat a ještě tyraji, hnus…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21083
29.11.19 22:17
@Alušáček píše:
Taky by mě zajímalo co to bylo za podnik.. Když si představím, že takovýhle magoři pracuji u zvířat a ještě tyraji, hnus…
Že? Hrůza! Nepochopím týrání, zvlášť na dětech a zvířatech.
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
29.11.19 22:21

@JancaS84 @sediza @Alušáček já jim chci odpustit ve smyslu, že mě to už nebude zraňovat, ne že zapomenu, co se nadělali. Věřím, že odpuštění je důležité, abych se pohla vpřed a nebrala si to osobně. Zkoušela jsem meditace na odpuštění, ale když já nejsem schopná to překonat. Tam se nadělali takové neuvěřitelné hnusy, že cítím jen nenávist a ano, přiznám, doteď i strach z jednoho šéfa, druhým opovrhuji. Dobré je, že lidi z venku je mají za bohy, usměvaví, okouzlující, vždy ochotní pomoci, pobožní stále v kostele. A v práci monstra.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
29.11.19 22:26
@Klopotkova píše:
Opravdu nechápu, jak sis tohle, zvlášť v dnešní době mohla nechat líbit, navíc takovou dobu… :zed:
Myslím, že Ti pomůže jedině dobrý psycholog a prosím, nevracej se do té práce po mateřské dovolené, přemýšlíš, že se tam vrátíš a to je strašně moc špatně, je vidět, jak si sebe nevážíš a to se musí změnit!
Co to bylo za pracovní pozici, když jsi málem zemřela při manipulaci se zvířetem, zootechnička?
P. S. Nic jim neodpouštěj, buď ráda, že je to za Tebou a opakuji - nikdy se tam prosím nevracej!!!Příspěvek upraven 29.11.19 v 22:15

Já byla rozhodnutá se nevrátit, a doufám, že se nevrátím. Okamžitě na rizikovém jsem zpretrhala vazby, ale nedávno za mnou šéf byl, jak by byli moc rádi abych se vrátila a jak se mnou počítají. Mám neustále nemocné dítě a to je bohužel jediný podnik siroko daleko, kde by mi vyšli vstříc s úpravou práce. doby. ale rozum mi velí nevracet!!

  • Citovat
  • Nahlásit
21083
29.11.19 22:31
@Anonymní píše:
Já byla rozhodnutá se nevrátit, a doufám, že se nevrátím. Okamžitě na rizikovém jsem zpretrhala vazby, ale nedávno za mnou šéf byl, jak by byli moc rádi abych se vrátila a jak se mnou počítají. Mám neustále nemocné dítě a to je bohužel jediný podnik siroko daleko, kde by mi vyšli vstříc s úpravou práce. doby. ale rozum mi velí nevracet!!

Promiň, ale já Tě nechápu, proč se tam chceš vracet :zed:, buď ráda, že nemusíš, oni nejsou jediní zaměstnavatelé, kteří by vyšli matce s dítětem vstříc a po té zkušenosti dost pochybuji, když ptáčka lapají…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
26589
29.11.19 22:38

Najdi si psychologa a zapracuj na sebelítosti a sebevědomí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
29.11.19 22:47
@Alušáček píše:
Taky by mě zajímalo co to bylo za podnik.. Když si představím, že takovýhle magoři pracuji u zvířat a ještě tyraji, hnus…

A vidíš. V oboru ten jeden šéf platí za odborníka. Kdybych měla vyprávět, co všechno těm zvířatům dělal. Přitom já v té době zarytý ochranář a vegetarián a nepodala jsem na něj podnět na veterinu :zed: s kolegyní jsme přijaly role, kdy jsme to těm zvířatům maximálně usnadňovaly, např on nechal nechodici krávu na slunci na betoně a schválně nezavolal nutku, jen ji na řetazu za traktorem odtáhl za budovu, aby nebyla vidět z cesty. nám dovolil jeden kýbl vody! kdy na krávu pražilo v nejhorších vedrech slunce. Schválně rozkázal takhle, i když o pár metrů dál přístřešek.. Prostě schválně, protože on jediný rozhodoval a on rozhodl, že teď nebude volat. A až se mu chtělo, zavolal. My ji na vlastní triko převezly aspoň do přístřešku, krmily a napájely. Samozřejmě potom to peklo, když to zjistil. Zpětně se nechápu, jak jsem to mohla dovolit :poblion: byl odborník na porody, to ano, ovšem nemilosrdný a nelítostný. Měli jsme povoleno ve výjimečných případech císaře, plemeno s těžkými porody, ale ne, to by bylo ekonomicky nákladné. Takový porod traktorem, kdy ji tam nechal několik dní s teletem v sobě. Upozorňovala jsem šéfa, druhého, prý jsem přecitlivělá hysterka, co na tu práci nemá, když se hroutim z trochy krve. Jednou jsem vlastníma rukama zabila tele, protože bylo ležák, muselo se napájet hadicí, on v reakci na mé soukromí(nemohoucí člen rodiny, ležák, kdy jsem se o něj několik týdnů starala, a on dostal zápal plic a musel na jipku, tak prý když jsem taká svině a zbavím se člena rodiny, tak on mi ukáže jak se ten člen cítí na teleti a zákaz krmit.) Smrt trvá dlouho, tak jsem to tajně ukončila. A mohla bych pokračovat dál a dál, co se dělo.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
29.11.19 22:50

@jenny.fields ano, asi budu muset, tohle v sobě řeším už pět let a posun nikde.

  • Citovat
  • Nahlásit
21083
29.11.19 22:53
@Anonymní píše:
A vidíš. V oboru ten jeden šéf platí za odborníka. Kdybych měla vyprávět, co všechno těm zvířatům dělal. Přitom já v té době zarytý ochranář a vegetarián a nepodala jsem na něj podnět na veterinu :zed: s kolegyní jsme přijaly role, kdy jsme to těm zvířatům maximálně usnadňovaly, např on nechal nechodici krávu na slunci na betoně a schválně nezavolal nutku, jen ji na řetazu za traktorem odtáhl za budovu, aby nebyla vidět z cesty. nám dovolil jeden kýbl vody! kdy na krávu pražilo v nejhorších vedrech slunce. Schválně rozkázal takhle, i když o pár metrů dál přístřešek.. Prostě schválně, protože on jediný rozhodoval a on rozhodl, že teď nebude volat. A až se mu chtělo, zavolal. My ji na vlastní triko převezly aspoň do přístřešku, krmily a napájely. Samozřejmě potom to peklo, když to zjistil. Zpětně se nechápu, jak jsem to mohla dovolit :poblion: byl odborník na porody, to ano, ovšem nemilosrdný a nelítostný. Měli jsme povoleno ve výjimečných případech císaře, plemeno s těžkými porody, ale ne, to by bylo ekonomicky nákladné. Takový porod traktorem, kdy ji tam nechal několik dní s teletem v sobě. Upozorňovala jsem šéfa, druhého, prý jsem přecitlivělá hysterka, co na tu práci nemá, když se hroutim z trochy krve. Jednou jsem vlastníma rukama zabila tele, protože bylo ležák, muselo se napájet hadicí, on v reakci na mé soukromí(nemohoucí člen rodiny, ležák, kdy jsem se o něj několik týdnů starala, a on dostal zápal plic a musel na jipku, tak prý když jsem taká svině a zbavím se člena rodiny, tak on mi ukáže jak se ten člen cítí na teleti a zákaz krmit.) Smrt trvá dlouho, tak jsem to tajně ukončila. A mohla bych pokračovat dál a dál, co se dělo.

8o 8o 8o Co Tě tam v té práci drželo, když jsi viděla taková svinstva, já bych odešla a jejich chování ohlásila na příslušné orgány, hovada to jsou!!! :poblion:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat