Silene deprese - rozchod a male dite

Anonymní
19.9.21 16:33

Silene deprese - rozchod a male dite

Ahoj, rada bych se poradila co mam delat, uz citim ze to sama nezvladam. Nejak po Novem roce jsem se rozesla s pritelem, se kterym mam dcerku starou rok a pul. Byly tam problemy kvuli kterym bych se k nemu uz nikdy nevratila. Ale to neni dulezite. V dubnu jsem se s dcerou odstehovala k me matce, ktera je manipulatorka. Bohuzel jsem nemela kam jinam jit. Dceru si privlastnuje, chova se jak kdyby byla jeji matka ona. Rika mi kdy ji mam dat najist, co ji oblect, kdy s ni mohu jit ven atd. Byvaly pritel me samozrejme vydira, ma dceru rad ale nechape, ze se k nemu uz nechci vratit. Nadava mi, urazi me, vyhrozuje socialkou, pri kazdem predavani male dela sceny, nechce ji nikdy vratit. S moji matkou se samozrejme spojili proti me a pry mi nedovoli nikam jinam odejit, ze me budou chodit kontrolovat, cekat pred barakem a podobne. Moje matka je sama, bez chlapa a uz od meho dospivani zije muj zivot. Nechtela mi nikdy dovolit se odstehovat, jit studovat do jineho mesta, proste nic a kdyz se mi podarilo odejit, tak malem skoncila na psychiatrii, brecela mi do telefonu, vymyslela si ruzne nemoci apod. Potrebovala me mit stale pod svym dozorem. Co cert nechtel, tak jsem se v dubnu zamilovala do jineho chlapa, ktery se na me ted vykaslal. S byvalym pritelem jsme nemeli zadny fyzicky kontakt asi uz 2 roky. Proto toto bylo pro me jako vysvobozeni, ze me ma zase nekdo rad, nekoho zajimam, zazili jsme toho i kdyz za kratkou, tak strasne moc. Bohuzel ze dne na den vse skoncilo, ani nevim vlastne proc. Nijak jsem ho neuhanela, ani jsem se vlastne nesverovala, co se u nas doma deje. O nicem nevedel. Choval se ke me hezky, vse zalite sluncem a pak se proste odmlcel, bez jedineho slova. A na me ted vsechno padlo. Mam hrozne uzkosti, nemuzu ani vychazet z domu, nemuzu dychat a je to poprve co jsem zacala premyslet o tom, ze tu ani nechci byt. Mam malou holcicku pro kterou bych mela fungovat ale je to tak strasne silne, ze to ani nedokazu. Rano se budim s tim, ze nechci aby zacal den a vecer jdu spat s tim, ze doufam ze se rano neprobudim. Mam pocit, ze me uz nic neceka, ze zustanu naporad sama s problemovou matkou a za zady s ex, ktery mi bude delat cely zivot problemy. Poradte mi co mam delat prosim, jsem v koncich.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
178
19.9.21 16:46

Vzpamatuj se a vyhledej odbornou pomoc. Máš malé dítě kvůli kterému musíš být silná. Píšeš, že tvoje matka i ex stojí za nic, tak přece nechceš umřít a nechat tomu dítě napospas, ne? Radila bych ti se dát nejdříve psychicky do pořádku a až potom řešit nějaké vztahy apod.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3559
19.9.21 16:51

Ahoj, kolik ti je? Nemohla bysis najít práci a dat malou do jesli a nějak se osamostatnit? Soužití s matkou je hrozne toxické.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19.9.21 16:57

Vypadá to, že se vidíš v celé té situaci jednoznačně jako oběť. Nejdřív matka, pak špatný přítel, tak se vrátíš k matce (?).. Evidentně ti to nesvědčí. Nevím, jaké máš možnosti, ale určitě by bylo dobré se trochu postavit sama za sebe. Co si najít spolubydlení s nějakou jinou svobodnou matkou? V nejhorším případě ubytovna? Máš dost peněz, abys nemusela bydlet u matky?

Udělala jsi evidentně v životě pár špatných rozhodnutí. Z toho ti nikdo nepomůže a už vůbec ne další chlap. Jestli to fakt psychicky nedáváš, nechej si napsat antidepresiva, ale cestu ven si pro sebe můžeš najít jedině sama.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
33437
19.9.21 17:00
@Anonymní píše:
Ahoj, rada bych se poradila co mam delat, uz citim ze to sama nezvladam. Nejak po Novem roce jsem se rozesla s pritelem, se kterym mam dcerku starou rok a pul. Byly tam problemy kvuli kterym bych se k nemu uz nikdy nevratila. Ale to neni dulezite. V dubnu jsem se s dcerou odstehovala k me matce, ktera je manipulatorka. Bohuzel jsem nemela kam jinam jit. Dceru si privlastnuje, chova se jak kdyby byla jeji matka ona. Rika mi kdy ji mam dat najist, co ji oblect, kdy s ni mohu jit ven atd. Byvaly pritel me samozrejme vydira, ma dceru rad ale nechape, ze se k nemu uz nechci vratit. Nadava mi, urazi me, vyhrozuje socialkou, pri kazdem predavani male dela sceny, nechce ji nikdy vratit. S moji matkou se samozrejme spojili proti me a pry mi nedovoli nikam jinam odejit, ze me budou chodit kontrolovat, cekat pred barakem a podobne. Moje matka je sama, bez chlapa a uz od meho dospivani zije muj zivot. Nechtela mi nikdy dovolit se odstehovat, jit studovat do jineho mesta, proste nic a kdyz se mi podarilo odejit, tak malem skoncila na psychiatrii, brecela mi do telefonu, vymyslela si ruzne nemoci apod. Potrebovala me mit stale pod svym dozorem. Co cert nechtel, tak jsem se v dubnu zamilovala do jineho chlapa, ktery se na me ted vykaslal. S byvalym pritelem jsme nemeli zadny fyzicky kontakt asi uz 2 roky. Proto toto bylo pro me jako vysvobozeni, ze me ma zase nekdo rad, nekoho zajimam, zazili jsme toho i kdyz za kratkou, tak strasne moc. Bohuzel ze dne na den vse skoncilo, ani nevim vlastne proc. Nijak jsem ho neuhanela, ani jsem se vlastne nesverovala, co se u nas doma deje. O nicem nevedel. Choval se ke me hezky, vse zalite sluncem a pak se proste odmlcel, bez jedineho slova. A na me ted vsechno padlo. Mam hrozne uzkosti, nemuzu ani vychazet z domu, nemuzu dychat a je to poprve co jsem zacala premyslet o tom, ze tu ani nechci byt. Mam malou holcicku pro kterou bych mela fungovat ale je to tak strasne silne, ze to ani nedokazu. Rano se budim s tim, ze nechci aby zacal den a vecer jdu spat s tim, ze doufam ze se rano neprobudim. Mam pocit, ze me uz nic neceka, ze zustanu naporad sama s problemovou matkou a za zady s ex, ktery mi bude delat cely zivot problemy. Poradte mi co mam delat prosim, jsem v koncich.

Matka Tě bere jako dítě, protože se necháš.

Byla chyba jít k ní, měla sis našetřit na kauci a jít sama do bytu, bylo by to všechno o něčem jiném.
Takhle jsi na ni závislá, nemáš bez ní ani kde bydlet.

Jedině jít zítra k praktikovi, at napíše nějaké AD a doporučení k psychologovi nebo psychiatrovi.

A dokud se nedáš do pořádku, vykašlat se na další chlapy, na to musí být člověk v pohodě…

Až Ti bude psych. lépe, zkusit najít místo v jeslích a třeba jít někam na brigádu, postupně se začít snažit osamostatnit, abys nebyla na nikom závislá.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
25017
19.9.21 17:03

Je toho na tebe hodně, člověku dá rozchod zabrat, i když je jinak v pohodě, natož ty, když k tomu ještě řešíš mámu a expartnera. Neboj se říct si o odbornou pomoc, pokud nevíš, kde hledat, zkus svého obvodního lékaře, ten ti poradí.

Jinak obecně bych řekla, dej si dohromady život, osamostatni se, pokud s mámou máš takhle šílený vztahy, nikdy ti nebude moc dobře, ani lékař, psycholog nebo psychiatr nejsou všemocní, když zůstáváš v takhle nepříjemném prostředí. Zkus se poohlédnout po jeslích, po práci, pronajmi si klidně nějakou malou garsonku nebo 1+1, však co s jedním prckem potřebuješ víc. S ex to vyřeš u soudu, alimenty, nastavené předávání prcka, ať to máte černé na bílém a nemusíš se s ním pořád o něčem handrkovat.
trošku na mě působíš, že jsi nikdy pořádně nejela sama na sebe, že ti pořád někdo dirigoval a řídil život. Už nejsi malá holka, ale dospělá žena a máma, i ten pocit samostatnosti dost pomáhá k tomu, že člověk pak má pro co žít, protože si žije tak jak sám chce a né jak chce někdo jinej :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
19.9.21 17:04

Je mi 27. Do spolubydleni bych sla rada, i jsem to doma prednesla. Asi bych mela i na garsonku ale matce ani ex se to nelibi. Ze jeji vnucka a jeho dcera nebude bydlet v zadne zaplivane garsonce, natoz v nejakem spolubydleni. Ze pokud to udelam, tak si vymysli ze se o ni nestaram a poslou na me socialku. Cokoliv jsem vymyslela, ze bych udelala tak dle nich je vse spatne. Opravdu jsem tu jak nejaka obet a otloukanek vsech. Pokud od matky odjedu, tak budu uplne bez hlidani, nebudu si moct zajit ani k doktorovi. Ona to vi a porad to proti me pouziva. Ze bych to bez ni stejne nezvladla.

  • Citovat
  • Nahlásit
3559
19.9.21 17:08
@Anonymní píše:
Je mi 27. Do spolubydleni bych sla rada, i jsem to doma prednesla. Asi bych mela i na garsonku ale matce ani ex se to nelibi. Ze jeji vnucka a jeho dcera nebude bydlet v zadne zaplivane garsonce, natoz v nejakem spolubydleni. Ze pokud to udelam, tak si vymysli ze se o ni nestaram a poslou na me socialku. Cokoliv jsem vymyslela, ze bych udelala tak dle nich je vse spatne. Opravdu jsem tu jak nejaka obet a otloukanek vsech. Pokud od matky odjedu, tak budu uplne bez hlidani, nebudu si moct zajit ani k doktorovi. Ona to vi a porad to proti me pouziva. Ze bych to bez ni stejne nezvladla.

Ale zvládla. A matka by ti nakonec hlídala i tak. Dítě ti nikdo brát nebude.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4720
19.9.21 17:09
@Anonymní píše:
Je mi 27. Do spolubydleni bych sla rada, i jsem to doma prednesla. Asi bych mela i na garsonku ale matce ani ex se to nelibi. Ze jeji vnucka a jeho dcera nebude bydlet v zadne zaplivane garsonce, natoz v nejakem spolubydleni. Ze pokud to udelam, tak si vymysli ze se o ni nestaram a poslou na me socialku. Cokoliv jsem vymyslela, ze bych udelala tak dle nich je vse spatne. Opravdu jsem tu jak nejaka obet a otloukanek vsech. Pokud od matky odjedu, tak budu uplne bez hlidani, nebudu si moct zajit ani k doktorovi. Ona to vi a porad to proti me pouziva. Ze bych to bez ni stejne nezvladla.

Ale ty jim to nemusíš říkat a nechat si to schvalovat. Nemáš nějakou kamarádku, se kterou bys to naplánovala a ona ti pomohla vše zařídit?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
266
19.9.21 17:09

Víš to sama.. Tvoje telo ti jasně říká, že takhle dál žít nemůžeš.
Takže je potřeba se postavit na vlastní nohy, odstěhovat se od matky a začít žít vlastní život ty a mala.
A netahat do toho dalšího muže, obávám se, že dokud neziskas trochu sebeucty a nepřestanes být obětí ostatních, další muž bude zase manipulátor. Úzkosti už máš asi pěkně rozjeté, takže potřebuješ získat čas, takže rychle k psychiatrovi pro AD, ať můžeš začít fungovat a získáš čas a sílu na to, dát si život dohromady.
Nečekej na zásah shůry, musíš to zvládnout ty sama, pro sebe i pro svoje dite.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2447
19.9.21 17:16

Vyhledej pomoc psychologa a hlavně udělej vše proto, aby ses co nejrychleji osamostatnila i kdybys měla jít do malý garsonky :nevim:
To, že se to tvojí matce nelíbí je úplne jedno, uvědom si, že jsi dospělá a dcera je tvoje dítě, ne její, takže to do toho vůbec nemá co mluvit, ex to samý, teda dítě je i jeho, ale to mu nedává nárok na to, aby ti řídil život :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
25017
19.9.21 17:16

Že bys to bez nich nezvládla, to je klasický nástroj manipulátorů.
Co bys to nezvládla, pokud si svéprávná, tak to zvládneš, tak jako tisíce jiných maminek, které jsou na věci samy.
Nenech si to namluvit.
K některým doktorům bych si klidně brala dítě s sebou (jasně, že na hodinové sezení u psychologa asi ne, ale ty ostatní klidně) a to, že se jim něco nelíbí, na to bych nebrala zřetel. Tobě se to líbí. Ty jsi dospělá. Ty jsi máma svého dítěte.
Pro mě by takové řeči byly jako červený hadr na býka a odstěhovala bych se jim na just!

Vymýšlet si můžou co chtějí, i kdyby k tobě tu socku nakrásně poslali, tak pokud víš, že jsi schopná se postarat, tak té socce uvaříš kafe, ona si prohlídne tvůj pěkný byt (starší nábytek a podobně fakt neřeší) a zase půjde.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1232
19.9.21 17:28
@Anonymní píše:
Ahoj, rada bych se poradila co mam delat, uz citim ze to sama nezvladam. Nejak po Novem roce jsem se rozesla s pritelem, se kterym mam dcerku starou rok a pul. Byly tam problemy kvuli kterym bych se k nemu uz nikdy nevratila. Ale to neni dulezite. V dubnu jsem se s dcerou odstehovala k me matce, ktera je manipulatorka. Bohuzel jsem nemela kam jinam jit. Dceru si privlastnuje, chova se jak kdyby byla jeji matka ona. Rika mi kdy ji mam dat najist, co ji oblect, kdy s ni mohu jit ven atd. Byvaly pritel me samozrejme vydira, ma dceru rad ale nechape, ze se k nemu uz nechci vratit. Nadava mi, urazi me, vyhrozuje socialkou, pri kazdem predavani male dela sceny, nechce ji nikdy vratit. S moji matkou se samozrejme spojili proti me a pry mi nedovoli nikam jinam odejit, ze me budou chodit kontrolovat, cekat pred barakem a podobne. Moje matka je sama, bez chlapa a uz od meho dospivani zije muj zivot. Nechtela mi nikdy dovolit se odstehovat, jit studovat do jineho mesta, proste nic a kdyz se mi podarilo odejit, tak malem skoncila na psychiatrii, brecela mi do telefonu, vymyslela si ruzne nemoci apod. Potrebovala me mit stale pod svym dozorem. Co cert nechtel, tak jsem se v dubnu zamilovala do jineho chlapa, ktery se na me ted vykaslal. S byvalym pritelem jsme nemeli zadny fyzicky kontakt asi uz 2 roky. Proto toto bylo pro me jako vysvobozeni, ze me ma zase nekdo rad, nekoho zajimam, zazili jsme toho i kdyz za kratkou, tak strasne moc. Bohuzel ze dne na den vse skoncilo, ani nevim vlastne proc. Nijak jsem ho neuhanela, ani jsem se vlastne nesverovala, co se u nas doma deje. O nicem nevedel. Choval se ke me hezky, vse zalite sluncem a pak se proste odmlcel, bez jedineho slova. A na me ted vsechno padlo. Mam hrozne uzkosti, nemuzu ani vychazet z domu, nemuzu dychat a je to poprve co jsem zacala premyslet o tom, ze tu ani nechci byt. Mam malou holcicku pro kterou bych mela fungovat ale je to tak strasne silne, ze to ani nedokazu. Rano se budim s tim, ze nechci aby zacal den a vecer jdu spat s tim, ze doufam ze se rano neprobudim. Mam pocit, ze me uz nic neceka, ze zustanu naporad sama s problemovou matkou a za zady s ex, ktery mi bude delat cely zivot problemy. Poradte mi co mam delat prosim, jsem v koncich.

Moje rada zní: Odstěhovat se. Hned. A dost daleko na to, abys neměla matku nakýblovanou v bytě v jednom kuse.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1232
19.9.21 17:30
@Anonymní píše:
Je mi 27. Do spolubydleni bych sla rada, i jsem to doma prednesla. Asi bych mela i na garsonku ale matce ani ex se to nelibi. Ze jeji vnucka a jeho dcera nebude bydlet v zadne zaplivane garsonce, natoz v nejakem spolubydleni. Ze pokud to udelam, tak si vymysli ze se o ni nestaram a poslou na me socialku. Cokoliv jsem vymyslela, ze bych udelala tak dle nich je vse spatne. Opravdu jsem tu jak nejaka obet a otloukanek vsech. Pokud od matky odjedu, tak budu uplne bez hlidani, nebudu si moct zajit ani k doktorovi. Ona to vi a porad to proti me pouziva. Ze bych to bez ni stejne nezvladla.

Vydírají tě. Odebrat dítě není tak jednoduché.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6253
19.9.21 17:44
@Anonymní píše:
Je mi 27. Do spolubydleni bych sla rada, i jsem to doma prednesla. Asi bych mela i na garsonku ale matce ani ex se to nelibi. Ze jeji vnucka a jeho dcera nebude bydlet v zadne zaplivane garsonce, natoz v nejakem spolubydleni. Ze pokud to udelam, tak si vymysli ze se o ni nestaram a poslou na me socialku. Cokoliv jsem vymyslela, ze bych udelala tak dle nich je vse spatne. Opravdu jsem tu jak nejaka obet a otloukanek vsech. Pokud od matky odjedu, tak budu uplne bez hlidani, nebudu si moct zajit ani k doktorovi. Ona to vi a porad to proti me pouziva. Ze bych to bez ni stejne nezvladla.

Ty jsi to matce nemela „prednaset“ ale jednoduse oznamit. Pokud mas na garsonku tim lepe. Jeste bych sla do jineho mesta, abych mela pokoj.At klidne matka posle socialku, nemas se snad za co stydet, ne? Pokud budes mit misto v jeslich, skolce, hlidani potrebovat nebudes. Maminek samozivitelek je hodne a take zvladaji.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat