Silné deprese a myšlenky na sebevraždu

Anonymní
16.1.20 14:11

Silné Deprese a myšlenky na sebevraždou

Ahoj,
3 roky zpět jsem se dozvedela o své diagnóza středně těžká depresivní porucha se schizofrennimi příznaky, po tom co jsem se pokusila o sebevraždou když mi z niceho nic v hlavě zacali znít hlasy, trpěla jsem bludy a těžkou depresi, můj osobní i pracovní život se začal hroutit,
O sebevraždu jsem se pokusila 3×
Po roce se vše zlepšilo, začala jsem jakž takz vracet do normálu bohužel
Vše se mi opet vrátilo,
Neustále myslim na minulost mám strach z budoucna
Jsem bez emocí mrtvá, nic už mě nebaví
Jsem úplně sama Život už me netěší a cim dal ti víc myslim na to ze už to tady po tom všem nemá cenu..
Poslední dobou už ani nedokážu vstát z postele

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

jun
611
16.1.20 14:14

:hug: A nepomohla by hospitalizace?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
16.1.20 14:22

@jun hospitalizována jsem byla v Bohnicich 3× ale vždy jen krátce, léčbu jsem uspechala s tím ze doma to zvládnu lépe opak pravdu,
Cítím se v tak hrozne bezmoci..
Už se o sebe ani nestaram,
Běžný život mě už nezajima..

  • Nahlásit
  • Citovat
5
16.1.20 14:28

Co rodina, pratele? Vyrazit nekam, kde to mas rada? Hlavne necim zamestnat mozek a nepremyslet nad nesmrtelnostma chrousta. Kazdopadne to chce zajit co nejdrive k doktorovi - dokazes to? Jestli beres nejake leky, mozna to bude chtit nejakou zmenu… Nemas rodinu, pratele, nekoho, kdo by ti pomohl aspon se tam dostat, jestli to sama nezvladnes?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
16.1.20 14:59

@malze žijí ještě s mamou, babičkou a dedou
Nic nevi, neustále se vymlouvam na nemoce,
Už je nechci zatěžovat
Myslim ze ani nevnímají to ze jsem se změnila,
Už se s nimi ani nekomunikuji
S přáteli také ne, když se mi ozvou reagují až za dlouho nerada ani zvedam telefony,
Nevim o cem s nimi mám mluvit
Jsem hrozne vzpomalena i co se týká mluvou
Dříve jsem byla sebevědomá a pozitivní..
Leky beru opět od Vánoc, přes léto jsem antidepresiva vyřadila po doporučení kamaradky jenže to bylo nejspíš to co mi opět vyvolalo panarou, mám pocit ze už nikdy nebudu normální,
Hrozne mě to bolí
Mame už ani nevypomaham finančně poslední dobou nejsem schopna práce, vim to to takhle už dal nejde
Hospitalizace se bojim ze nezabere..
Hlavně ne bohnice..

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
16.1.20 15:16

Sestra je teď zavřená v léčebně, před pár dny se chtěla pokusit o druhou sebevraždu. Naštěstí ještě zavolala svému psychiatrovi a ten ji to rozmluvil. Říkala to co ty, že už se na to chtěla vykašlat a že nemá důvod proč jít dál…a to má dítě…Řekla jsem jí ať si najde nějaký cíl, motivaci na co by se těšila. Řekla, že ji nic nenapadá…
Tak jak jsem nevěděla co říct jí, tak nevím co poradit tobě.
Snad jen jestli máš příbuzné, kterým na tobě záleží, tak už to nedělej k vůli nim. Je to těžké i pro ně.
Zkus se raději obrátit na svého doktora, případně se nech hospitalizovat a už to neuspěchej, dej si čas. Sestra tam už byla několikrát, není za co se stydět, nejsi sama. Přeji ti, aby se ti povedlo najít motivaci k životu. :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
5
16.1.20 15:23

Ja si myslim, ze by sis s nimi o tom mela promluvit. Oni sice nebudou vedet, jak ti pomoci, ale aspon bys na to nebyla sama a snazili by se te trochu rozptylit. A taky na tebe davali trochu pozor. A hlavne by ses mela poradit s lekarem. Treba se mu podari najit lek, ktery te vrati do normalniho stavu i bez nutnosti hospitalizace.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6729
16.1.20 15:30

Přesně toto řeší v rodině kamarádka, nejvíce pomáhá hospitalizace. Jinak můj skromný názor je, že děláš chybu, když to před nejbližšími tajis. Promluv si s psychiatrem/ckou, co by bylo nejlepší řešení, ale určitě se nesnaž to zvládnout sama. To je jako kdyby ses po domacku chtěla léčit s rakovinou. Jsi nemocná, potřebuješ lékařskou péči.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
jun
611
16.1.20 15:41

Souhlasím s @Lalelale . Říct to rodině a řešit hospitalizací. Když to zabralo předtím, zabere i teď. Jenom tu léčbu neuspěchat. Držím moooooc palce, ať je líp :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
285
16.1.20 16:18

Pokud bereš antidepresiva od Vánoc, ještě úplně nenaběhl jejich účinek. Může to trvat měsíc i déle. Stav se může ze začátku i zhoršit po nasazení léků. Zpomalenost i mluvou je normální průvodní znak nabíhání účinku.
Zkonzultovala bych alespoň telefonicky s lékařem. Uklidní tě, třeba něco přidá, nastaví jinak dávkování. Co bereš za léky? Spíš? Jíš?
Rodina, se kterou žiješ, by měla vědět, co se s tebou děje.
Dokáži si představit, co prožíváš, ale věř, že zase bude lépe. Musíš ale brát léky, ne poslouchat kamarádku, která zřejmě nemá ani ponětí o tom, co je pro tebe nutné.
Přinuť se k jednoduché činnosti. Mně pomáhalo luštit křížovku, vybarvovat mandaly, skládat šuplík ve skříni. Něčím trochu zaměstnat ruce, hlavu, i když to moc nejde a vůbec se ti nechce. Později alespoň na chvíli ven. Na balkon, mezi dveře, pár kroků. Ale musíš se kvůli tomu obléct a to se počítá.
Nevyčítej si, co se přihodilo. Už jsi to zvládla předtím, zvládneš to znovu. :palec:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2077
16.1.20 19:34
@Anonymní píše:
Ahoj,
3 roky zpět jsem se dozvedela o své diagnóza středně těžká depresivní porucha se schizofrennimi příznaky, po tom co jsem se pokusila o sebevraždou když mi z niceho nic v hlavě zacali znít hlasy, trpěla jsem bludy a těžkou depresi, můj osobní i pracovní život se začal hroutit,
O sebevraždu jsem se pokusila 3×
Po roce se vše zlepšilo, začala jsem jakž takz vracet do normálu bohužel
Vše se mi opet vrátilo,
Neustále myslim na minulost mám strach z budoucna
Jsem bez emocí mrtvá, nic už mě nebaví
Jsem úplně sama Život už me netěší a cim dal ti víc myslim na to ze už to tady po tom všem nemá cenu..
Poslední dobou už ani nedokážu vstát z postele

Ahoj, úplně tě chápu, sama jsem se 5-krát pokusila o sebevraždu, vždy jsem skončila v Bohnicích, kde mi nikdy nepomohli, i když jsem tam jednou byla i půl roku. Po pravdě mám z Bohnic trauma, dodnes se mi zdají noční můry. Už bych tam nikdy nešla. Ale co se třeba zkusit domluvit v Národním ústavu duševního zdraví v Klecanech u Prahy? Tam mají oddělení pro depresivní i psychotické poruchy, úplně jiný přístup, než v Bohnicích, pokoje po 2, milý personál, možnost se zapojit do výzkumu… Jen je tam někdy pořadník, ale na oddělení 3 někdy vezmou hned. Zkus se poradit s psychiatrem. Držím palce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama