Smrt velmi blízkého člověka - co vám pomohlo

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.01.19 11:08
Smrt velmi blízkého člověka-co vám pomohlo

Zemřel někdo, kdo mi byl velmi blízký. A myslím, že je do jisté míry nenahraditelný. Myslím zejména povahou nenahraditelný. Nejen mě, ale i některým členům naší rodiny. Víc dával, než bral. Vzácná povaha.
Je mi blbě, valím před sebou povinnosti, mám zodpovědnost různého charakteru.
Prosím poraďte, co vám v této situaci pomohlo. Připadá mi, že vše je zbytečné, něco se naučíme, o něco se snažíme…a stejně nakonec zemřeme. Dříve nebo později.
Prosím ANONYM, protože sem chodí lidi, kterým jsem to už vyprávěla a nechci pak, v jiných diskuzích (osobního charakteru) být spojována s tímto nickem. Děkuju.
Děkuji diskutujícím.
A ještě jedna prosba, pomodlete se za něj, byl to fakt člověk s velkým Č. Já se modlit neumím. Děkuji i vám.

Stránka:  1 2 3 Další »
Reakce:
Lalelale
Závislačka 3170 příspěvků 03.01.19 11:10

Je mi to líto. Pomůže čas a mně pomohlo časté vzpomínání s ostatními příbuznými. Ale přiznávám se, že ten pocit, že vlastně dřív nebo později půjde každý a s tím spojenou úzkost, mám od té doby taky. A to už je to rok.

carola
Kelišová 6906 příspěvků 03.01.19 11:11

Nepomůže nic,než čas. Mně zemřela maminka,když mi bylo asi 26,bydlely jsme ještě spolu a bylo to hrozné. Byla mi vším,byla dlouho a hodně nemocná a neskutečně dlouho mi chyběla a nechtělo se mi žít. První rok byl nejhorší. Dnes už je to několik let a zase mě baví žít. Co mě moc mrzí,že nepoznala ani jedno z mých dětí. Ale vím,že na nás v nebi dává pozor,a že se zase spolu jednou setkáme. Tak se drž.

Poštolka J
Zasloužilá kecalka 567 příspěvků 03.01.19 11:15

Pomůže jen čas. Jsem na tom teď velmi podobně. Když potřebuji, tak se vypláču a jinak se pro ty, co jsou se mnou snažím dál fungovat. Velkou oporou je mi manžel, který mě obejme a díky němu vím, že na to trápení nejsem sama. I když s tou bolestí v srdci nepomůže nic.

Tableta
Závislačka 4259 příspěvků 03.01.19 11:17

Ahoj, rozumím ti. Za měsíc a půl to bude dva roky, kdy mně zemřel člověk, kterého tu popisuješ. Bylo jí 24 let. Bohužel nepomůže nic, jen čas. Hodně času. Dolehlo to na mě až zhruba po čtvrt roce a trvalo to rok a čtvrt. Pak se to uklidnilo. Furt nejsem úplně v pohodě, ale když si vzpomenu na léto 2016…

LenkaN26
Závislačka 4121 příspěvků 03.01.19 11:33

Mně před více než 5 lety umřel brácha. Nemocný sice byl, ale ne tak vážně aby ho to položilo, ale nastala u něj situace kdy se přetáhl a organismus to nevydržel. Bylo mu 54 a nestihl ani pořádně poznat mou mladší dceru. Švagrová se navíc rozhodla, že nebude pohřeb byť jsem ji na něj chtěla přispět tudíž jsem se s ním nerozloučila. Teď je poslední půl rok už líp, ale do nedávna za mnou dost často „chodil“ ve snech a některé byly opravdu děsivé. Nesrovnala jsem se s tím do teď, ale naučila jsem se s tím nějak žít. Recept na to nemám.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.01.19 11:43

prvni rok byl sileny, po dvou letech uz to bolelo min, ted, po ctyrech letech jsem s tim uz vicemene srovnana

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.01.19 11:45

já cítím smutek, marnost, zbytečnost, a tomu podobný pocity. Já vím, že pomůže čas, není to poprvé, co jsem tohle zažila. Jen nějak nemám cht jít dál, ale půjdu, on by to taky chtěl. úplně ho vidím. a slyším, co mi říká. chystám se zavolat jednomu psychiatrovi, známýmu naší rodiny, neb mám pocit,že to jinak nedám.holky, a vlastně i kluci, i když nebudete mít nápad, jak se odreagovat, prosím klidně pište, mě to pomáhá vám tady odpovídat.děkuji.
Zakladatelka

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.01.19 11:49
@Poštolka J píše:
Pomůže jen čas. Jsem na tom teď velmi podobně. Když potřebuji, tak se vypláču a jinak se pro ty, co jsou se mnou snažím dál fungovat. Velkou oporou je mi manžel, který mě obejme a díky němu vím, že na to trápení nejsem sama. I když s tou bolestí v srdci nepomůže nic.

mě bohužel manžel oporou určitě nebude. má teď nějaké zdravvotní problémy, nejsou jednoduché, ale nebude to fatální. On si určitě myslí, že bych měla brečet pro něj-proč, když žije a bude žít a bez následků…navíc bych mu měla dávat sílu, ale on je depresivní, antidepresiva nechce a nutit mu je nemůžu. Navíc, jak je depresivní,tak je extra protivnej, a to i na mě. Normálně bych ho odkázala někam, ale takhle je mi ho líto, ted si navíc myslím, že se bude litovat, že tento člověk umřel a měl na to věk, zatímco on, mladej, tu je a jeho nelituju. on je takovej bolestínskej typ.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.01.19 11:56

Též rozumím.. Před téměř 6 lety mi temřel tatínek a do dneška s tím nejsem smířená.. Jsou věci, se kterými se člověk nesmíří nikdy. Jen čas tu bolest zmírní.. :srdce:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.01.19 12:35

Mě zemřel nejbližší člověk. Chuť žít dál nemám, ale bojuju za každý další den. Kdy a jestli se to spraví časem netuším.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.01.19 12:49
@Anonymní píše:
Mě zemřel nejbližší člověk. Chuť žít dál nemám, ale bojuju za každý další den. Kdy a jestli se to spraví časem netuším.

mě nejvíc vadí ta finálnost- že už ho nikdy neuvidím. neuslyším.

Uživatel je onlinemrav
Generální žvanilka 21779 příspěvků 03.01.19 17:52

Ahoj. Už jsem to tu psal mockrát - v srpnu 2017 jsme já i dcera přišli o člověka nejbližšího. Byla to obrovská rána, kterou bych nikomu nepřál. Co pomáhá? Jedině čas. Vím, bolí to. Za rok to bude bolet míň. Ale nezapomenout - zajít na hřbitov, zapálit svíčku, nebo si prohlížet fotky. S dcerkou si o mámě povídáme. Důležité je nezapomenout - ale žít dál. Tak by si to určitě ten, který už není mezi námi přál…

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.01.19 20:30

takový smutný příběhy tady…

radúna
Extra třída :D 12062 příspěvků 03.01.19 20:36

Je mi to moc líto :( :hug: . Nepomůže nic, jenom čas tu ztrátu trochu otupí, ztlumí.
Mně zemřel tatínek už před 11-ti lety a dodneška jsem se nedokázala smířit s tím, že jsem mu nestihla říct tolik věcí. Moc bych ho tu potřebovala, ale není tu.
ten pocit, že už nikdy mě drtí dodnes. Sice trochu míň než tenkrát, ale pořád to tu je. Ten pocit beznaděje a ztráty se nezalepil nikdy.
:hug:

Stránka:  1 2 3 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Rozhovor: Jak přirozeně otěhotnět nebo připravit tělo na IVF

Na Lenku Malcher se mimo jiné obrací ženy, kterým se nedaří otěhotnět. Věnuje... číst dále >

Články z Expres.cz

Bílé a Krainové smazali kolena. Je taková retuš ještě etická?

V novém čísle časopisu Harper's Bazaar pro únor 2019 je i několikastránkový... číst dále >

Nela Slováková zveřejnila nahou fotku. Fanouškům vzala iluzi o dokonalých silikonech!

Známá provokatérka Nela Slováková (28) moc dobře ví, co frčí na Instagramu.... číst dále >

Články z Ona Dnes

Silvestrovské jednohubky a novoroční jídelní tradice

Za dveřmi je oslava nového roku. A co by to bylo za slávu, kdyby nebylo co... číst dále >

Příběh Šárky: Máma na mě přepsala byt, švagrová je vzteky bez sebe

S bráchou jsme vyrůstali jen s mámou. Otec nás opustil asi rok po bratrově... číst dále >