Smutek 3 roky po rozchodu - ne/normální?

6
26.4.21 08:40

Smutek 3 roky po rozchodu - ne/normální?

Zdravím.
Už to jsou tři roky co mě opustil přítel (on mladší o 8 let, byly jsme spolu 1,5 roku). V těch dobách bylo vše úžasné, sliboval i jak mě miluje a že si mě vezme. Vlastně jsem z mladého kluka udělala muže vhodného pro vztah. Po rozchodu si našel do 3 měsíců novou se kterou už 2 roky bydlí. Se mnou přerušil všechny kontakty, všude mě zablokoval. Přesto pro něj i po třech letech brečím každý den. Řešila jsem to už i antidepresivy a psychology, ale nic mi nepomáhá, je to stále čiré utrpení, ten pocit jako bych nikdy nic neznamenala…Jinak jsem ale docela hezká, VŠ, samostatná, mám dobrou práci i několik brigád, umím se o sebe postarat, sportovně založená i milující. Přesto všechno na něj nedokážu zapomenout. A tím pádem nedokážu navázat ani jiný vztah, zájemci by byli asi ale, k nikomu se neprobudily žádné city. Jako bych byla citově úplně prázdná, pokud jde o někoho jiného než o bývalého.
Mám strašný strach, že se už nedokážu nikdy zamilovat a tím pádem nebudu mít ani nikdy děti vzhledem k tomu, že mi je 34 let. A děti chci prostě jen s někým z lásky, bez ní si to neumím představit.
Zažil jste někdy někdo podobnou situaci i po takových letech? Jak jste to řešili? Já už si přijdu, že snad nejsem normální…A přestože jsem se opravdu snažila, tak se od něj nedokážu odpoutat…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
20935
26.4.21 09:25

Mě taky vždycky trvalo dlouho se z toho dostat, ale brečet tři roky, to už ses zacyklila v nějaké patologii :think: asi bych dal zkoušela nějakou terapii a cíleně se prostě snažila se odpoutat. Na druhou stranu pokud to nemáš odžité, nemá cenu se hnát do jiného vztahu, já to po těžkém rozchodu jedou udělala a byl to malér.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
274
26.4.21 09:33

Nic jiného, než potkat o několik levelů lepšího nepomůže, takovou mám zkušenost já. Takže pořád zkoušet a randit, i když chápu, že s hlavou plnou černých myšlenek to jde blbě… :nevim: 3 roky jsou ale dost. Popsala ses jako cílevědomá a samostatná žena, která v podstatě nikoho nepotřebuje, ale dokázala sis vypiplat mladíka k obrazu svému. Možná bys potřebovala potkat někoho staršího a zkušenýho, kdo by se o tebe dokázal starat jako o princeznu a ke kterému bys mohla vzhlížet, abys zbourala nějaký ten svůj ideál a uvědomila si, že vlastně potřebuješ úplně jiný typ chlapa, protože doteď nevědomě každého srovnáváš s bývalým a hledáš chyby… ale kdoví. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
244
26.4.21 09:52

Nám vždycky říkali, že smutek je normální rok, pokud trvá déle, už je to problém, který vyžaduje pomoc odborníka. Určitě bych pokračovala v terapii, možná bych začala pátrat jestli problém není někde jinde a ten rozchod ho jen odstartoval :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
496
28.4.21 23:55

Nezažila a tak dlouho mi to ani nepřijde normální. Řeš to dál s odborníkem.
Ale nesedí mi, říkáš máš dobrou práci a k tomu několik brigád. To asi nebude moc dobrá práce, když k tomu potřebuješ mit vedlejsaky…?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14492
29.4.21 00:19

Měla jsem to 2 roky, přičemž první rok byl nejhorší a taky jsem se cítila citově úplně vyprahlá, prázdná, jak kdyby mě už nikdy nic nečekalo…úplně to přešlo, až když se objevil někdo jiný a ten se objevil právě po 3 letech ;) A právě v té době mě začal ten bývalý znovu kontaktovat…jak kdyby to tušil :* Ale už měl smůlu, já už z toho byla venku. Takže ano, je možné, že to u někoho takto dlouho trvá…ale nebude to navěky, tomu nevěř…ty se jen musíš začít soustředit na budoucnost a jeho tak nějak v té hlavě vypnout…jsi mladá, určitě někoho dříve nebo později potkáš ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4935
29.4.21 01:36
@Niky_is píše:
Zdravím.
Už to jsou tři roky co mě opustil přítel (on mladší o 8 let, byly jsme spolu 1,5 roku). V těch dobách bylo vše úžasné, sliboval i jak mě miluje a že si mě vezme. Vlastně jsem z mladého kluka udělala muže vhodného pro vztah. Po rozchodu si našel do 3 měsíců novou se kterou už 2 roky bydlí. Se mnou přerušil všechny kontakty, všude mě zablokoval. Přesto pro něj i po třech letech brečím každý den. Řešila jsem to už i antidepresivy a psychology, ale nic mi nepomáhá, je to stále čiré utrpení, ten pocit jako bych nikdy nic neznamenala…Jinak jsem ale docela hezká, VŠ, samostatná, mám dobrou práci i několik brigád, umím se o sebe postarat, sportovně založená i milující. Přesto všechno na něj nedokážu zapomenout. A tím pádem nedokážu navázat ani jiný vztah, zájemci by byli asi ale, k nikomu se neprobudily žádné city. Jako bych byla citově úplně prázdná, pokud jde o někoho jiného než o bývalého.
Mám strašný strach, že se už nedokážu nikdy zamilovat a tím pádem nebudu mít ani nikdy děti vzhledem k tomu, že mi je 34 let. A děti chci prostě jen s někým z lásky, bez ní si to neumím představit.
Zažil jste někdy někdo podobnou situaci i po takových letech? Jak jste to řešili? Já už si přijdu, že snad nejsem normální…A přestože jsem se opravdu snažila, tak se od něj nedokážu odpoutat…

Moc to prozivas

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat