Smutná z duševní nemoci

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Lidie222
Nováček 7 příspěvků 22.02.18 21:11
Smutná z duševní nemoci

Momentálně procházím další epizodou mé úzkostně depresivní poruchy. Je mi 25 let, již jsem to dvakrát zažila (poprvé ve 20). Pak jsem se za pomocí léků zase vrátila do života a opět žila spokojeně a léky brala dál..vystudovala vysokou a normálně pracovala. Nyní je to pátý měsíc, kdy mi není dobře, zkoušíme s doktorkou nové léky. Nejvíc smutno mi je teď z miminek a těhotných. Bojím se, že kvůli své diagnóze si nenajdu přítele, že nikdy nebudu těhotná, přitom tak miluju děti :( Vím, že teď vidím vše černě a že se to zlepší, až se zlepší můj stav. Ale tak moc bych zas byla normální a v pohodě :( Byla bych ráda za nějaké příběhy maminek podobnou diagnózou :)

Reakce:
 
MarkeTha77
Stálice 92 příspěvků 22.02.18 21:18

Ahoj, klidně mi napiš do zpráv a popovídáme víc :hug:

 
Mates1985
Stálice 68 příspěvků 22.02.18 22:34

Zkušenost nemám, ale držím palce… Určitě všechno zvládneš a bude zase dobře. Jednou budeš mít děti, manžela a svůj vysněný život. Hlavně to nevzdávej!

 
Lucius08
Zasloužilá kecalka 665 příspěvků 22.02.18 22:48

@Lidie222 chce to si jen dobře vybrat partnera :) někoho kdo ti bude naslouchat, a když uvidí, že se s tebou něco děje aby ti pomohl… A neboj, děti tě zaměstnaji pak natolik, že nebudeš moct myslet na nějaké špatné věci :*

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.02.18 22:52

Hele… vím, že je to to poslední, co bys chtěla slyšet, ale duševní nemoci či poruchy jsou dlouhodobé a nepopsatelně hnusné záležitosti. Mojí kamarádce to zničilo nejen možnost mít rodinu, ale v podstatě i jakýkoliv vztah… Pro mě by těhotenství bylo minimálně silně nerozumné, víc to tu nechci z osobních důvodů rozebírat.

Naděje existuje vždycky, ale pokud jsem se já něco naučila, tak to, že člověk s duševní poruchou musí brát co je. Zázračná uzdravení se moc nekonají… a zlepšení sice jo, ale pár relapsů tě hodně rychle vrátí zpátky do obrazu. Bohužel.
Když člověk přijde o nohu, dostane protézu a dneska už s tím běhá a dělá extrémní zimní sporty. Když člověk přijde o kus duše, protéza neexistuje.

Strašně moc držím palce, ale jestli ti můžu poradit jen jednu maličkost, snaž se, ať je ti co nejlíp, a žij dneškem. Psychické poruchy jsou obrovský handicap do života a jinak to bohužel nikdy nebude.

Jiná otázka je, jestli je vůbec rozumné to přenášet na děti - tím nemyslím tebe konkrétně, ale já jsem dítě psychicky nemocné matky a rozvrátilo to celou rodinu.

Vím, že to je zrovna extrémně blbý příběh, ale takové prostě jsou. Jsou i horší než můj. Já jsem bohužel realista a nejde mi falešně tě utěšovat - stejně bys za pár let poznala, že to jsou jen plané kecy. No a nebo nebudou a na tuhle debatu už si v životě nevzpomeneš.

Ale zkus nemyslet na to, co mít nemůžeš - spousta lidí na světě nemůže mít to, co by chtěli… - a zkus co nejlíp žít. To je asi jediné, co opravdu pomáhá.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.02.18 22:57
@Lucius08 píše:
@Lidie222 chce to si jen dobře vybrat partnera :) někoho kdo ti bude naslouchat, a když uvidí, že se s tebou něco děje aby ti pomohl… A neboj, děti tě zaměstnaji pak natolik, že nebudeš moct myslet na nějaké špatné věci :*

Božíčku božíčku, ta sladká naivita. To byl přesně můj táta, zlatý chlap. Je dodneška, s mámou je čtyřicet let. Ale za cenu denních hádek, vydírání, obrovského smutku a nakonec i chronické nemoci.
Obětovat někomu život a sám sebe je nesmysl, a chtít to je nepopsatelně sobecké. Tím neříkám, že si zakladatelka nemůže a nemá najít fajn chlapa. Ale nemůže po něm chtít, aby jí dělal konstatní terapii a nahrazoval jí vlastní nefunkční okruhy, když to tak řeknu. To nezvládne žádný člověk na světě.

Upřímně nevím, co vede lidi k tomu, aby se zasvěceně vyjadřovali k tématu, o kterém nevědí ani prd. :roll:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.02.18 23:19

Ahoj, tak to ja te rada povzbudim, protoze jsem si psychickou nemoci prosla - podobna diagnoza - uzkosti a deprese. Nyni jsem bez leku a mam 3 deti. Urcite exisuje cesta, jak z toho ven, jen je potreba na sobe hodne zapracovat, i kdyz si u toho clovek sahne na dno. Driv moznosti lecby moc nebyly - psychiatr a leky jako jedina moznost - ale dnes uz existuji psychoterapie, skupinova sezeni, hodne mi v tomhle pomohla alternativni medicina samozrejme v kombinaci s tou klasickou (psychiatr). Jestli muzu poradit, mrkni treba na http://nevypustdusi.cz a inspiruj se pribehy lidi, kteri jsou psychicky nemocni a dokazi s tim zit, mit praci, rodiny, atd.

 
rena621
Ukecaná baba ;) 1270 příspěvků 22.02.18 23:46
@Lidie222 píše:
Momentálně procházím další epizodou mé úzkostně depresivní poruchy. Je mi 25 let, již jsem to dvakrát zažila (poprvé ve 20). Pak jsem se za pomocí léků zase vrátila do života a opět žila spokojeně a léky brala dál..vystudovala vysokou a normálně pracovala. Nyní je to pátý měsíc, kdy mi není dobře, zkoušíme s doktorkou nové léky. Nejvíc smutno mi je teď z miminek a těhotných. Bojím se, že kvůli své diagnóze si nenajdu přítele, že nikdy nebudu těhotná, přitom tak miluju děti :( Vím, že teď vidím vše černě a že se to zlepší, až se zlepší můj stav. Ale tak moc bych zas byla normální a v pohodě :( Byla bych ráda za nějaké příběhy maminek podobnou diagnózou :)

Já nevím jak vážní je tvá nemoc, ale jestli ji máš pod kontrolou tak bys děti mohla mít. Hlavně jsi najdi hodného muže co Ti bude pomáhat.

 
rena621
Ukecaná baba ;) 1270 příspěvků 22.02.18 23:56
@Anonymní píše:
Hele… vím, že je to to poslední, co bys chtěla slyšet, ale duševní nemoci či poruchy jsou dlouhodobé a nepopsatelně hnusné záležitosti. Mojí kamarádce to zničilo nejen možnost mít rodinu, ale v podstatě i jakýkoliv vztah… Pro mě by těhotenství bylo minimálně silně nerozumné, víc to tu nechci z osobních důvodů rozebírat.

Naděje existuje vždycky, ale pokud jsem se já něco naučila, tak to, že člověk s duševní poruchou musí brát co je. Zázračná uzdravení se moc nekonají… a zlepšení sice jo, ale pár relapsů tě hodně rychle vrátí zpátky do obrazu. Bohužel.
Když člověk přijde o nohu, dostane protézu a dneska už s tím běhá a dělá extrémní zimní sporty. Když člověk přijde o kus duše, protéza neexistuje.

Strašně moc držím palce, ale jestli ti můžu poradit jen jednu maličkost, snaž se, ať je ti co nejlíp, a žij dneškem. Psychické poruchy jsou obrovský handicap do života a jinak to bohužel nikdy nebude.

Jiná otázka je, jestli je vůbec rozumné to přenášet na děti - tím nemyslím tebe konkrétně, ale já jsem dítě psychicky nemocné matky a rozvrátilo to celou rodinu.

Vím, že to je zrovna extrémně blbý příběh, ale takové prostě jsou. Jsou i horší než můj. Já jsem bohužel realista a nejde mi falešně tě utěšovat - stejně bys za pár let poznala, že to jsou jen plané kecy. No a nebo nebudou a na tuhle debatu už si v životě nevzpomeneš.

Ale zkus nemyslet na to, co mít nemůžeš - spousta lidí na světě nemůže mít to, co by chtěli… - a zkus co nejlíp žít. To je asi jediné, co opravdu pomáhá.

To muselo být těžké žít s nemocnou matkou. My co to nezažili nevíme proto tyhle komentáře. Jestli autorka má dlouhodobě nemoc v pořádku tak malá naděje tam pro miminko vždy bude.

 
Lidie222
Nováček 7 příspěvků 23.02.18 11:07

@Mates1985 Děkuji :)

 
Lidie222
Nováček 7 příspěvků 23.02.18 11:09
@Anonymní píše:
Ahoj, tak to ja te rada povzbudim, protoze jsem si psychickou nemoci prosla - podobna diagnoza - uzkosti a deprese. Nyni jsem bez leku a mam 3 deti. Urcite exisuje cesta, jak z toho ven, jen je potreba na sobe hodne zapracovat, i kdyz si u toho clovek sahne na dno. Driv moznosti lecby moc nebyly - psychiatr a leky jako jedina moznost - ale dnes uz existuji psychoterapie, skupinova sezeni, hodne mi v tomhle pomohla alternativni medicina samozrejme v kombinaci s tou klasickou (psychiatr). Jestli muzu poradit, mrkni treba na http://nevypustdusi.cz a inspiruj se pribehy lidi, kteri jsou psychicky nemocni a dokazi s tim zit, mit praci, rodiny, atd.

Moc Ti děkuji :) hodně štěstíčka a zdravíčka i dětem

 
malytlustyhroch
Zasloužilá kecalka 510 příspěvků 23.02.18 11:17

Je mi třicet, z úskostma a depresema jsem měla problém od adolescence roky a opakovaně, teď mám manžela, dítě, je mi dlouhodobě dobře. Nicméně ti závidím, že už ve svém věku pracoješ, to já jsem ještě nestihla. Bála jsem se třeba poporodní deprese, ale bylo to úplně v pohodě, ale teda celé těhotenství i kojení jsem pro jistotu polykala antidepresiva. A dlouhodobě mám psychoterapii. Máš pravdu, že když je člověku zrovna blbě, tak, všechno vypadá černě, pak je to zas dobrý.
Moje zkušenost je, že léky jsou super a zásadní, ale když se člověk zrovna opravdu trápí nějakým tématem, tak je dobrý to ještě nějak řešit, třeba pomocí psychoterapie, třeba i jen s nízkou frekvencí jednou za měsíc nebo za dva aspoň. Pokud se ti to opakuje atd jsou taky stacionáře, kam člověk několik týdnů chodí každý den na skupinovou psychoterapii a může ho to zas někam dobře posunout. Jo a taky je skvělý se odstěhovat od rodičů, i těch, kteří jsou skvělý :mrgreen:
Deprese je dobrá, sice moc bolí, ale proti jinejm duševním poruchám má dobrou prognózu.

 
Lidie222
Nováček 7 příspěvků 23.02.18 12:22

@malytlustyhroch Moc ti děkuji. Přesně tohle je to, co jsem potřebovala slyšet :)..v hlavě mám taky strachy z poporodních depresí a prostě, že vše bude špatně. Jsem Ti moc vděčná, že ses podělila o svůj příběh. Máš pravdu, já od rodičů bydlím zhruba od těch dvaceti, kdy jsem začala studovat, ale momentálně jsem byla měsíc u nich…ale příští týden, už se vracím zase do svýho..vše má svá pro a proti :). Tak moc moc štěstíčka přeji v životě :)

 
puntice
Ukecaná baba ;) 1920 příspěvků 3 inzeráty 23.02.18 13:21
@Anonymní píše:
Božíčku božíčku, ta sladká naivita. To byl přesně můj táta, zlatý chlap. Je dodneška, s mámou je čtyřicet let. Ale za cenu denních hádek, vydírání, obrovského smutku a nakonec i chronické nemoci.
Obětovat někomu život a sám sebe je nesmysl, a chtít to je nepopsatelně sobecké. Tím neříkám, že si zakladatelka nemůže a nemá najít fajn chlapa. Ale nemůže po něm chtít, aby jí dělal konstatní terapii a nahrazoval jí vlastní nefunkční okruhy, když to tak řeknu. To nezvládne žádný člověk na světě.Upřímně nevím, co vede lidi k tomu, aby se zasvěceně vyjadřovali k tématu, o kterém nevědí ani prd. :roll:

:palec: Já ti rozumím. A myslím, že je dobrý i pohled z té druhé stran zrcadla.
:hug:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.02.18 19:49

Trochu osobní zkušenosti. Zrovna nedávno jsem konzultovala možnost těhotenství s psychiatrem i gynekologem. Při současných možnostech medicíny není problém těhotenství úspěšně zvládnout. Jenom mě psychiatr upozornil, že je potřeba vše naplánovat a předem upravit medikaci. A počítat s tím, že je lepší nekojit.

 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Konec ftalátům i salmonele. Co přináší Evropa vašemu miminku?

Slýcháte kolem sebe občas lamentování, že přivést děti do dnešního světa je... číst dále >

5 receptů na rychlé vánoční cukroví

Taky se vám nechce zbytečně stát za plotnou ještě před Vánoci? Nebo nestíháte... číst dále >

Články z Expres.cz

Matka Daisy Lee je ve vážném stavu v nemocnici. Její dcera se těší na veřejnou soulož!

Uplynul přesně měsíc od požáru v bytě příbramské političky Aleny Ženíškové,... číst dále >

Klusová ukázala sestru a málem svou knihu pokřtila mateřským mlékem

Zpěvačka Tamara Klusová (30) se prezentuje hlavně jako matka tří dětí a... číst dále >

Články z Ona Dnes

Pomozte nadšené sportovkyni Natálce k bezbolestnému pohybu a nové protéze

Jednou by chtěla být veterinářkou, ze všeho nejvíc však čtrnáctiletá Natálie... číst dále >

Anorexii jsem schovávala za vysílení z baletu, říká tanečnice

Megan Brewerovou (22) podezřívali z anorexie mnoho let, ale vždy tvrdila, že... číst dále >