Smutná z našeho vztahu

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
33
19.1.22 19:36

Smutná z našeho vztahu

Ahoj všem.
Chci se vypovídat, asi hledám útěchu.
S přítelem jsme spolu 8 let a mém 15 měsíčního syna. Nemůžu si na přítele stěžovat jako na tátu, je skvělej. Stará se, je zodpovědný atd.
Ale pořád musím v hlavě přemýšlet nad naším vztahem. Když jsem byla těhotná, byla jsem nejšťastnější a jakoby znovu zamilovaná.
Teď si někdy říkat, jestli se vůbec ještě milujeme. Máme se rádi, to jo, ale já pořád musím v hlavě rozebírat každou drobnost co mi na něm vadí a jako bych si ho tím sama nějak zprotivovala, neumím to vysvětlit.
Vadí mi tedy hlavně to, že moc nedává najevo city. Necítím se být nějak extra milovaná. Pak mi na to řekne, že já mu taky žádné věci jako miluji tě neříkám atd. Ale já chci aby on byl první, prostě je to chlap, já to tak beru.
Taky je doma na home office a asi už jsme spolu prostě moc a někdy si lezeme na nervy. A hodně hraje hry na počítači a mobilu a já si přijdu na druhé koleji.
Ale jde spis o to že mi chybí cítit nějakou velkou lásku. Tak nevím jestli je to po skoro 10 letech normální? Já vím že to nebude nikdy jako na začátku, ale chtěla bych alespoň trochu víc cítit to NĚCO.
Vztahu se vzdát nechci, jen mě je smutno z toho, že je to mezi námi takové nijaké.
Co by jste dělaly vy?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
515
19.1.22 19:40

Budes mu muset jasne a primo rict, co od nej chces a ocekavas. Jestli mu budes jen naznacovat nebo cekat, az sam vyciti co potrebujes, tak to nebude fungovat :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
19.1.22 19:44

Jsme s manželem skoro devět let. Máme mimino. Samozřejmě to taky není, co to bývalo. Ten vztah po letech a zvlášť s dětmi je prostě o něčem jiném.
Pokud je tip, který moc neprojevuje emoce, tak s tím nic moc neuděláš. Ale jestli ti přijde, že moc hraje hry, tak mu to řekni a navrhni třeba nějakou společnou aktivitu.

  • Citovat
  • Nahlásit
8436
19.1.22 20:11

Moc rýpeš v tom, že bláznivá zamilovanost je pryč. Já myslím, že ono to tak v tom dlouhodobém vztahu bývá, vztah pomalu jako dva kamarádi, ale třeba přijde jaro, možná na procházce na sluníčku s vůní květin ucítíš nějakou hlubší touhu po tom skvělém můži po tvém boku. Co taky teď, počasí na prd, doma je to ten samý stereotyp, on na projevy citů moc není a ty zase nezačneš, protože to vnímáš jako mužskou roli. Co na tohle říct… Asi budeš muset být ty ta první, kdo podnikne romantické kroky, aby mezi vámi bylo nějaké to něco.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19.1.22 20:30

@michaela38 já ti doporučím knihu Pět jazyků lásky, přečíst, oba.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1524
19.1.22 21:45

Ježíši, když cítíš lásku, tak mu ji vyznej ne. Já manželovi po 6 letech vyznávám kdykoli to tak prostě cítím. Je to klidně i miluji tě několikrát za den. Nikdy to neztratilo na tom významu, jak by se mohlo zdát.
Děkuji mu za maličkosti, líbám ho, pomazlím a dělám to hned, když na to mám chuť. On mi to pak vrací třeba i trochu jinak. Ale nikdy nečekám, až on začne jen z nějakého principu, protože je chlap.
Hry si zahrajeme spolu, manžel se aktivně zapojuje a je schopný plně v domácnosti fungovat místo mě. Když dlouho hraje, tak mu řeknu, že mi chybí a on přestane a jde se mi věnovat. Vše je pořád jen o komunikaci a zpětné vazbě. Mluvíme spolu dnes a denně o všem, co nás trápí, štve a i těší.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat