Snažení o miminko, deprese a léky.

Anonymní
11.3.21 09:22

Snažení o miminko, deprese a léky.

Ahoj mám na Vás možná trochu zvláštní dotaz.
Je tady někdo kdo kvůli své psychice, depresi dlouhá léta nemohl otěhotnět a podařilo se až když vám byly nasazeny léky?
U nás je to tak : mám neprůchozí vejcovod a obracenou delohu, partner zcela v pořádku. Snažíme se 3 roky. Moje gynekoložka tvrdí a já s ní souhlasím že nevidí žádný problém proč bych nemohla otěhotnět když mám styk a ovulaci z té funkční strany. Já z toho všeho obviňuji sebe, protože vím jak moc jsem psychicky na dně. V minulosti jsem měla úzkostné stavy a deprese, které se mi úspěšně podařilo zaléčit pomoci léků. Dlouho jsem bez nic ale nyní zvažuji nechat opět nasadit takové aby byly vhodné i během těhotenství. Mám ještě i jiné potíže a starosti takže vím že to není jen trochu „rozhazena“ psychika. Trvá to již delší dobu a přispělo k tomu hlavně naše marné snažení.
Je tady prosím někdo komu léky na uklidnění (myslím něco jako sertraline) pomohly se uklidnit a miminko se pak zázrakem podařilo? Nebo vlastně i celkově bez léků, jakou roli ve vaši „neplodnosti“ hrála psychika? Má na početí opravdu tak moc velký vliv že by tady mohl být ten můj problém?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1663
11.3.21 09:47
@Anonymní píše:
Ahoj mám na Vás možná trochu zvláštní dotaz.
Je tady někdo kdo kvůli své psychice, depresi dlouhá léta nemohl otěhotnět a podařilo se až když vám byly nasazeny léky?
U nás je to tak : mám neprůchozí vejcovod a obracenou delohu, partner zcela v pořádku. Snažíme se 3 roky. Moje gynekoložka tvrdí a já s ní souhlasím že nevidí žádný problém proč bych nemohla otěhotnět když mám styk a ovulaci z té funkční strany. Já z toho všeho obviňuji sebe, protože vím jak moc jsem psychicky na dně. V minulosti jsem měla úzkostné stavy a deprese, které se mi úspěšně podařilo zaléčit pomoci léků. Dlouho jsem bez nic ale nyní zvažuji nechat opět nasadit takové aby byly vhodné i během těhotenství. Mám ještě i jiné potíže a starosti takže vím že to není jen trochu „rozhazena“ psychika. Trvá to již delší dobu a přispělo k tomu hlavně naše marné snažení.
Je tady prosím někdo komu léky na uklidnění (myslím něco jako sertraline) pomohly se uklidnit a miminko se pak zázrakem podařilo? Nebo vlastně i celkově bez léků, jakou roli ve vaši „neplodnosti“ hrála psychika? Má na početí opravdu tak moc velký vliv že by tady mohl být ten můj problém?

U mě teda psychika hrála hodně, brala jsem mirtazapin. Dokud se nedařilo, tak jsem si říkala, že jsem rozbitá, neschopná počít dítě. Trápila jsem se když se to někomu, kdo dítě vyloženě nechtěl, povedlo.. Pořád jsem si říkala co dělám špatně. Neříká se mi to lehce ale trpěla jsem i když našli to mrtvé miminko, že taková měla možnost otěhotnět. No šílený prostě. A když už se potřetí nepovedlo IVF, tak jsem si řekla a dost. 9 let jsem se trápila, končím. Že dítě mít nebudeme, nějak to zvládneme a smířila jsem se s tím. Plánovali jsme cestu do zahraničí, že se podíváme do Anglie a půjdu s manželem do Švýcarska (měl možnost tam mít zakázku). No a pak jsem zjistila, že jsem naprosto nečekaně v 9tt :D. :srdce: Jinak ty máš výhodu, možnost otěhotnění u tebe je. Mě dávali šanci na přirozené početí tak 1%.. takže. Prostě něco na tom, že na to žena nemá tak myslet a tlačit na pilu bude. Psychika aspoň za mě dělá hodně ;).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
11.3.21 09:57

@EvieK Páááni, tak přesně něco tak krásného jsem potřebovala slyšet :D :srdce: obrovská gratulace. Vše co jsi napsala, jako bych viděla sebe. Když jsem slyšela o tom miminku, nebo vůbec celkově když někdo zabije, týrá svoje dítě, chce se mi brečet a zároveň cítím jakýsi vztek. Proč takováhle žena může mít dítě a já ne? Vím že budu dobrá a milující máma, udělám vše proto aby tomu tak bylo.
U nás se poslední roky řeší jen : ovulace, příznaky které bych prisahala že mám, tehotenske testy, menstruace.. a takhle to jde už hodně dlouho. Díky tomu se mi vratily moje potíže a úzkosti z minulosti. Odkladala jsem návštěvu psychiatra protože jsem si říkala : co když se to ted povedlo a já do sebe budu cpát léky? Jenže ten strach a stres je pro mě a pro budoucí těhotenství větším rizikem než samotné léky. Omlouvám se za tenhle sloh :D Potřebovala jsem to ze sebe dostat.

  • Citovat
  • Nahlásit
2183
11.3.21 10:13
@Anonymní píše:
Ahoj mám na Vás možná trochu zvláštní dotaz.
Je tady někdo kdo kvůli své psychice, depresi dlouhá léta nemohl otěhotnět a podařilo se až když vám byly nasazeny léky?
U nás je to tak : mám neprůchozí vejcovod a obracenou delohu, partner zcela v pořádku. Snažíme se 3 roky. Moje gynekoložka tvrdí a já s ní souhlasím že nevidí žádný problém proč bych nemohla otěhotnět když mám styk a ovulaci z té funkční strany. Já z toho všeho obviňuji sebe, protože vím jak moc jsem psychicky na dně. V minulosti jsem měla úzkostné stavy a deprese, které se mi úspěšně podařilo zaléčit pomoci léků. Dlouho jsem bez nic ale nyní zvažuji nechat opět nasadit takové aby byly vhodné i během těhotenství. Mám ještě i jiné potíže a starosti takže vím že to není jen trochu „rozhazena“ psychika. Trvá to již delší dobu a přispělo k tomu hlavně naše marné snažení.
Je tady prosím někdo komu léky na uklidnění (myslím něco jako sertraline) pomohly se uklidnit a miminko se pak zázrakem podařilo? Nebo vlastně i celkově bez léků, jakou roli ve vaši „neplodnosti“ hrála psychika? Má na početí opravdu tak moc velký vliv že by tady mohl být ten můj problém?

Ahojky, napíšu ti svůj příběh, který souvisí s psychikou, ale ne s lékama na deprese apod…

S manželem jsme spolu 14 let z toho 4 roky manžele… před svatbou jsme stavěli dům, chtěli jsme karierně růst, prostě se miminko tak nějak pořád oddalovalo. Po svatbě jsme si řekli, že už je čas :-) ( mě bylo tehdy už 30 let). Podle všech rad a tak jsme se snažili rok bez zákroků lékařů, já každý měsíc čekala na pozitivní test a ten pořád nepřicházel, začala jsem z toho být hodně frustrovaná. Nakonec jsme podstoupili vyšetření, kde manžel v pořádku a já neměla ovulaci, 1. IVF a několik inseminací bez úspěchů, potom se mi ovulace vrátila a já začala mít normální cyklus s ovulacemi, tak jsme se tentokrát začali snažit i s pomocí ovu testů a zase pokračovaly měsíce očekávání a zklamání. Na požádání jsem se odhodlala podstoupit laparoskopii a hysteroskopii, všechno opět v pořádku… takže opět výčitky proč to nejde atd… Po několik měsících další IVF, opět bez úspěchu :-( tohle všechno se odehrálo běhěm 3 let… Nakonec se ve mě něco zlomila a já jsem zanevřela na lékaře… obrátila jsem se na kamarádku, které dělá reflexní masáže nohou, které právě dokážou různé stimulovat orgány v těle přes chodila, hodně jsme si povídaly, začala jsem chodit na homeopatii, akupunturu, srovnání kostrče, začala jsem užívat bylinky, jak jsme s kamarádkou povídaly tak se začaly otevírat různá témata z dětství, která mě něvědomky trápila a moje mysl se s nimi prostě potřebovala srovnat, odpoustit, vyléčit svojí duši… začala jsem chodit i na psychoterapii, kde jsem zase naučila mít ráda sama sebe a svoje tělo. A ejhle, po 4 měsících jsme odjeli na dovolenou ( každý rok jsem si s sebou brala „pro jistotu“ těhotenský test) no a přijeli jsme domů s pozitivním :-) nyní jsem ve 30tt a čekáme holčičku.
Ráda bych tě svým příběhem trochu povzbudila, že nikdy není nic ztraceného, ta dušička malého človíčka na vás někde čeká, ale čeká na tu správnou chvíli kdy k vám přijde a musím říct, že i celá tahle peripetie a dlouhé roky čekání stála za to, s manželem máme teď úplně jiný vztah než dřív a ta vděčnost za zázrák nosit pod srdcem miminko je nekonečná :-) tohle myslím ženy, které otěhotní na první dobrou nikdy nemůžou pocítit.
Moc Ti držím palce :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
176
11.3.21 10:21

Myslim, ze psychika a vubec, spousta dalsich okolnosti, hraje neuveritelnou roli, i kdyz to spoustu snazicich se bere jako fraze od tech, co jim to jde samo ;) spis nez leky bych resila dobrou psychoterapii a najit pricinu, pokud ji neznas. A spis bych se snazila to zvladnout pred otehotnenim, nez si myslet, ze tehotenstvi vse srovna, ona ta naloz hormonu, vycerpani, rezim 24/7 psychice taky moc nepomahaji. Nam trvalo 2,5roku, nez jsem otehotnela. Zamerila bych se na vztah a prozitek a neresila jen ovulace, testy a tak. Samozrejme, ze s kazdou menstruaci je nejaka mira zklamani, ale clovek by se tim nemel nechat pohltit. U nas podle me zafungovala absolutni zmena zivotniho rytmu diky covidu. Predtim porad v praci a kdyby nebyl covid, bylo by to tak porad. Ted mame mraky casu se miminku venovat. Plus jsem to fakt prestala resit, byli jsme jeste loni v lednu na nejlepsi dovolene a rekla jsem si, ze si dam dokupy zada, at jsem fit..no a na to uz nedoslo ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat