Sociální fobie a práce

83
26.4.17 12:41

sociální fobie a práce

Ahojte :-)
S největší pravděpodobností mam sociální fobii a hodně mi to znepřijmňuje život. Hlavně pracovní. Pracovala jsem jako administrativní výpomoc/recepční ale z práce jsem musela odejít, i když to byla práce, na které jsem mohla získat praxi, protože jsem absolventka. Musela jsem odejít z toho důvodu, že jsem měla hrůzu a neuvěřitelné stresy z toho kontaktu z lidma a z telefonování. Jakmile jsem slyšela, že někdo jde, tak jsem se začala potit, klepat a bylo mi na umřeni. samozřejmě jsem na venek nedala nic znát a snažila jsem se chovat vyrovnaně, ale uvnitř jsem měla neskutečný boj. To sáme s telefonováním. když jsem měla nekde volat, musela jsem se na ten telefonat připravovat tak 10 minut a stejně jsem byla vyklepana. Odešla jsem z te práce na konci února a do dneska jsem nebyla schopna najít si práci. Měla jsem několik pohovoru, které dopadly katastrofalně, tak jsem si přestala věřit úplně a nakonec jsem na ty pohovory vůbec nechodila. Zkusila jsem i práce přes pracovní agentury jako operátor výroby a tak, ale to je další kapitola za kterou se stydím…měla jsem 2 práce jiste, dohody podepsané, ale když přišel den D a já měla nastoupit, nebyla jsem schopna, bylo mi neuvěřitelně zle, nedokážu to ani popsat. Nekdo si může říct že je to lenost, ale lenost to není, chci pracovat jako normální člověk, ale moje psychika mi tomu brání… už jsem si začala hledat psychologa, protože cítím od bez něho to nepůjde, že bez pomocí si práci nenajdu nikdy. Nejhorší je, že přítel to nechápe, myslí si, že jsem lina a nechci pracovat, ale to není pravda. Kolikrát celý den proležm v posteli a přemýšlím jak se zabit, ale potom si uvědomím že mám rodinu a přítele, kteří mě milují a nemůžu jim to udělat. Nemáme prosím někdo z vás podobnou zkušenost nebo podobný problém?
:roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymní
26.4.17 12:46

@Zuzik94 To jsi popsala přesně mě, já jsem to samé, i s tím přítelem. Přesně tak jak říkáš, tak úplně to samé mám i já, už jsem chodila i k psycholožce, ale to jsem ukončila, protože se to téma tam rozebíralo pořád dokola a mě bylo po tom ještě hůře psychicky, takže se snažím sama, ale je pro mě nepředstavitelné jít na pohovor, co jim asi tak budu říkat, proč jsem tři roky po škole ještě nepracovala, zvedání telefonů to samé, když mi volá neznámé číslo, raději ani nezvedám, nikam nevolám cizím lidem nic. Je to těžké s tímhle žít a prožívám to samé.

  • Nahlásit
  • Citovat
83
26.4.17 12:54

Jo, přesně tak… Když už se na ten pohovor dokopu, tak se mě zeptaji co me pracovní zkušenosti, a já jim řeknu, že jsem měla zatím jen brigády, tak se na mě podívají jako co tam vůbec dělam a už je jasno a já už jsem úplně malá… Když mě nevezmou ani na prodavačku, tak se není čemu divit, že nemám žádné sebevědomí… Tobě nepomohl psycholog? třeba jsi měla špatného, zkoušela jsi jiného? Vim, že i kamarádka ma něcn podobného a ta mi psychologA vnucuje, protože ji hodně pomohl a pořád je s nim v kontaktu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
26.4.17 12:57

@Zuzik94 Už jsem žádného nového nehledala. Snažím se to prolomit nějak sama, otrkat se, nebát se lidí, být extrovertní, ale myslím si, že to je i povahou člověka a to se nedá nikdy 100% úplně změnit. Ale největší hrůzu mám z těch pohovorů, na jeden mám fakt špatné vzpomínky, že když jsem odcházela, tak jsem si připadala jak neschopný blbec, co nic neumí, neumím se prodat a vyzdvihnout svoje kvality, nevím prostě co na těch pohovorech říkat a jak jim vysvětlovat, proč jsem zatím ještě nepracovala.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
26.4.17 12:59

Sociální fobii mám taky, když je nutno, tak to nějak udělám. Navíc mi vadí, že si nepamatuji tváře - četla jsem, že to je také nějaké dys- a mám pocit, že u mne to i souvisí s „touto vadou“.
Jedno dítko mám také takové. Díky němu jsem si půjčila knihu: Trápí vás nadměrný stud aneb Jak překonat sociální fóbii. Stojí za přečtení.

Díky věku již nad něčím mávnu rukou, ale hlavně mi vadí, když mám za někým jít a nepamatuji si ho. Takový pobyt v nemocnici je pro mne to nejhorší.

  • Nahlásit
  • Citovat
83
26.4.17 13:05
@Anonymní píše:
@Zuzik94 Už jsem žádného nového nehledala. Snažím se to prolomit nějak sama, otrkat se, nebát se lidí, být extrovertní, ale myslím si, že to je i povahou člověka a to se nedá nikdy 100% úplně změnit. Ale největší hrůzu mám z těch pohovorů, na jeden mám fakt špatné vzpomínky, že když jsem odcházela, tak jsem si připadala jak neschopný blbec, co nic neumí, neumím se prodat a vyzdvihnout svoje kvality, nevím prostě co na těch pohovorech říkat a jak jim vysvětlovat, proč jsem zatím ještě nepracovala.

Já mám taky S jedním'pohovorem nepříjemnou zkušenost A to bylo zrovna do hračkářství jako prodavačka. V létě jsem Měla brigádu v hračkářství (což bylo zvláštní že se mi ta práce líbila a chtěla bych ji dělat, když'se bojím lidí), ale v jiném než ve kterém jsem měla pohovor, tak by mě to bavilo, ale paní vedoucí byla Tak nepřijemna A arogantní že co tam vůbec dělám Když nemám žádnou praxi, že jsem potom tu práci ani nechtěla. Taky si myslím že'je to povahou a že to nejde na 100% vyléčit, už od maličká jsem byla šílený stydlin, ale určitě si myslím, že dobrý psycholog musí pomoct, a ne vydeptat ještě více. :think:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
83
26.4.17 13:07
@Anonymní píše:
Sociální fobii mám taky, když je nutno, tak to nějak udělám. Navíc mi vadí, že si nepamatuji tváře - četla jsem, že to je také nějaké dys- a mám pocit, že u mne to i souvisí s „touto vadou“.
Jedno dítko mám také takové. Díky němu jsem si půjčila knihu: Trápí vás nadměrný stud aneb Jak překonat sociální fóbii. Stojí za přečtení.Díky věku již nad něčím mávnu rukou, ale hlavně mi vadí, když mám za někým jít a nepamatuji si ho. Takový pobyt v nemocnici je pro mne to nejhorší.

Děkuji za doporučení, kniha může být zajímavá, určitě si ji zkusím přečíst. :palec: já tedy'problém se zapamatováním nemám, ale mám problém některým'lidem (hlavně mužům) říkat jménem… nevím proč, možná to taky souvisí s tím, ale mám v sobě nějaký blok :(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
26.4.17 13:13

@Zuzik94 No asi jak se to téma pořád probíralo, tak jsem si to více a více uvědomovala a více mě to trápilo, že jsem taková neschopná a nemám praxi a nic. Asi záleží na každém člověku. No já taky neříkám mužům jménem. Když mám přítele, tak mi dělá problém je oslovovat jménem, že je to pro mě dost nepřirozený takový prostě.

  • Nahlásit
  • Citovat
83
26.4.17 13:19
@Anonymní píše:
@Zuzik94 No asi jak se to téma pořád probíralo, tak jsem si to více a více uvědomovala a více mě to trápilo, že jsem taková neschopná a nemám praxi a nic. Asi záleží na každém člověku. No já taky neříkám mužům jménem. Když mám přítele, tak mi dělá problém je oslovovat jménem, že je to pro mě dost nepřirozený takový prostě.

Jo přesně!!! já to tak taky mám, minuleho přítele jsem neoslovila za celé 4 roky jménem… A teď jsem S přítelo rok A půl A oslovila jsem ho Až jak mi řekl, že ode mě ještě neslyšel, že bych mu řekla jmenem… Ani jeho kamaráda neoslovuji jménem… ale bratrance A bratra úplně v klidu… Takový hnusný blok

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
26.4.17 13:22

@Zuzik94 Já jsem tak ráda, že nejsem v tomhle sama a že jsem narazila konečně na někoho jako jsem já sama. :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
35417
26.4.17 13:46

To chce psychoterapii, nejlepe kognitivne behavioralni. A porad se v tom trenovat. Praci bych si teda nasla nejakou prijatelnejsi, recepcni je temer uplne nejhorsi volba. Co nejaka urednice, co neprijde do styku s verejnosti, jen s par zamestnanci firmy.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
26.4.17 13:52

@Pudloslava No ono se to lehce říká a těžce dělá. Tyhle ty pozice jsou protekčně zabrané a nebo prostě vezmou ty, které mají praxi než ty, co nikdy nepracovali.

  • Nahlásit
  • Citovat
508
26.4.17 13:53

TAky jsem takový „případ“.Nejhorší je to s tím telefonováním. A to jsem mimo jiné taky dělala práci telefonní operátorky :D Zezačátku peklo, ale jak se to člověk naučí, tak jsem byla ne jakoby přímo za sebe, v práci to bylo zrkátka jiný to telefonování. No a jinak s pohovorama-to je totéž. snažím se vyhledávat nabídky, kde se nedělaj pohovory jao takové, spíš si seženu místo, kde dopředu je tak nějak jisté, že mě vezmou a kde nemusím dělat žádné„zkoušky“.Co s tím nevím, asi sama se snažit s tím bojovat a dokopat se.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
26.4.17 15:41

@misalin tak to je sranda. momentálně pracuju na pozici operátorky v call centru, přitom nesnáším telefonování. Ano tady je to ulně jiný to telefonování. Jinak tu fobii teda nemám v takový míře jako zakladatelka, ale trochu taky. Prostě mě lidi jednoduše s*erou a nejradši sem sama doma. Když je někde moc lidí, třeba v metru, motá se mi hlava a je mi šoufl :nevim: Ale nijak to neřeším, zase to není v takový míře abych to nějak řešila.

  • Nahlásit
  • Citovat
83
26.4.17 15:53
@Anonymní píše:
@Zuzik94 Já jsem tak ráda, že nejsem v tomhle sama a že jsem narazila konečně na někoho jako jsem já sama. :lol:

A nejsi náhodou z Ostravy? :D že by jsme někdy pokecali o našem problému naživo :lol: mohlo by nam to pomoct

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama