Sociální fobie, co mám dělat?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní  29.04.18 19:21
Socialni fobie, co mam delat?

Dobry den, rada bych se zeptala jestli je tu nekdo se stejnym problemem a jak ho resite? K psychologovi se stale bojim jit takze tuto radu prosim vynechejte.
Deje se to ze kdyz jsem mezi lidmi, hlavne tedy kdyz mam jit ve meste sama nebo na nakup sama, tak mam strasnou uzkost ze na me nekdo zira a mysli si o mne neco spatneho. Musim mit perfektne vlasy, nehty, zadnou smouhu nebo chloupek od psa na obleceni a perfektne ciste boty. Pokud ne tak si myslim ze kazdy clovek ktereho potkam vi o teto,,nedoko­nalosti”. Kdyz se mi na obliceji objevi pupinek je to pohroma a vsichni ho urcite zkoumaji, rikam si. V obchode nemuzu moc dlouho vybirat treba jogurt protoze si myslim ze na me nekdo kouka a mysli si ze ten jogurt hrozne dlouho vybiram. Kdyz jdu po meste nekdy jsem z toho stresu hrozne spocena, klepou se mi ruce, busi mi srdce a nekdy se mi hrozne spatne chodi - proste si myslim ze nak divne jdu a zacnu o tom premyslet az moc.
Prosim odkud se toto onemocneni muze vzit? Vim ze moje myslenky jsou nerealne, ze na me nikdo necivi ale nemuzu si pomoct.
Mate nejake rady nebo zkusenosti krome psychologa? :nevim:

Stránka:  1 2 Další »

Reklama

Reakce:
 
Uživatel je onlineHeivka
Závislačka 2725 příspěvků 29.04.18 19:31

Psychiatra?

 
Uživatel je onlineVerun83
Echt Kelišová 7836 příspěvků 65 inzerátů 29.04.18 19:33

Jestli nechces jit k psychologovi tak muzes zkusit uzivat organicky jod a napr cordyceps. Jod ovlivnuje spousta pochodu v tele, pokud denne nejis dostatek ryb, muze ti chybet a to se muze projevit timto. To stejne oslabene ledviny, odrazi se to pak na psychice, to resi ten cordyceps. Jod je dobry doplnovat prave ten organicky, ten telo cely vstreba, co nepotrebuje vylouci. Obycejny jod si telo stale uklada v tele a nevyuziva, to pak jen zatezuje telo. Muzes se zkusit poradit s nekym kdo dela tradicni cinskou medicinu. Treba mycomedica ma bezplatnou poradnu. Nebo patentnimedici­na.cz, tam by taky poradili.

 
Anonymní  29.04.18 19:33
@Anonymní píše:
Dobry den, rada bych se zeptala jestli je tu nekdo se stejnym problemem a jak ho resite? K psychologovi se stale bojim jit takze tuto radu prosim vynechejte.
Deje se to ze kdyz jsem mezi lidmi, hlavne tedy kdyz mam jit ve meste sama nebo na nakup sama, tak mam strasnou uzkost ze na me nekdo zira a mysli si o mne neco spatneho. Musim mit perfektne vlasy, nehty, zadnou smouhu nebo chloupek od psa na obleceni a perfektne ciste boty. Pokud ne tak si myslim ze kazdy clovek ktereho potkam vi o teto,,nedoko­nalosti”. Kdyz se mi na obliceji objevi pupinek je to pohroma a vsichni ho urcite zkoumaji, rikam si. V obchode nemuzu moc dlouho vybirat treba jogurt protoze si myslim ze na me nekdo kouka a mysli si ze ten jogurt hrozne dlouho vybiram. Kdyz jdu po meste nekdy jsem z toho stresu hrozne spocena, klepou se mi ruce, busi mi srdce a nekdy se mi hrozne spatne chodi - proste si myslim ze nak divne jdu a zacnu o tom premyslet az moc.
Prosim odkud se toto onemocneni muze vzit? Vim ze moje myslenky jsou nerealne, ze na me nikdo necivi ale nemuzu si pomoct.
Mate nejake rady nebo zkusenosti krome psychologa? :nevim:

v tomto ti nepomůže nikdo jiný než ty, psycholog psychoterapeut a případně psychiatr, ale na sociální to úplně sto pro nesedí, při agorafobii lidé nevycházejí ven téměř vůbec nebo vůbec, ty máš problém trošku jiný jelikož řešíš svůj vzhled ne že by jsi měla jít ven…

 
Uživatel je onlineVerun83
Echt Kelišová 7836 příspěvků 65 inzerátů 29.04.18 19:36

Jeste doplnim. Ja trpim cely zivot na uzkosti. Nekdy ty stavy byly strasne. Od podzimu beru prave ten cordyceps a ted nejakou dobu org.jod a v podstate jsem bez uzkosti. Citim treba lehkou nervozitu, ale uz me to nijak neovlivnuje jako ta uzkost.
Hodne stesti :kytka:

 
LaraA
Kecalka 428 příspěvků 29.04.18 19:38

Mela jsem fobii z telefonovani. Zpotila jsem se, koktala, mela jsem pocit, ze kazdy, s kym mluvim, si o me mysli, ze jsem blb… radsi vubec nevolala.

Vyřešila jsem to brigádou v call centru v anglii :mrgreen: od te doby me uz nic nerozhazi :mrgreen:

V tvem pripade bych ale asi volila fakt psychiatra. Fobie tě ovlivnuje na každém kroku… :(

 
brumi
Kelišová 6005 příspěvků 29.04.18 19:44
@Anonymní píše:
Dobry den, rada bych se zeptala jestli je tu nekdo se stejnym problemem a jak ho resite? K psychologovi se stale bojim jit takze tuto radu prosim vynechejte.
Deje se to ze kdyz jsem mezi lidmi, hlavne tedy kdyz mam jit ve meste sama nebo na nakup sama, tak mam strasnou uzkost ze na me nekdo zira a mysli si o mne neco spatneho. Musim mit perfektne vlasy, nehty, zadnou smouhu nebo chloupek od psa na obleceni a perfektne ciste boty. Pokud ne tak si myslim ze kazdy clovek ktereho potkam vi o teto,,nedoko­nalosti”. Kdyz se mi na obliceji objevi pupinek je to pohroma a vsichni ho urcite zkoumaji, rikam si. V obchode nemuzu moc dlouho vybirat treba jogurt protoze si myslim ze na me nekdo kouka a mysli si ze ten jogurt hrozne dlouho vybiram. Kdyz jdu po meste nekdy jsem z toho stresu hrozne spocena, klepou se mi ruce, busi mi srdce a nekdy se mi hrozne spatne chodi - proste si myslim ze nak divne jdu a zacnu o tom premyslet az moc.
Prosim odkud se toto onemocneni muze vzit? Vim ze moje myslenky jsou nerealne, ze na me nikdo necivi ale nemuzu si pomoct.
Mate nejake rady nebo zkusenosti krome psychologa? :nevim:

pokud jsi ještě ve stavu kdy i přes potíže dokážeš do toho obchodu jít a podobně je to ještě super a máš velkou šanci s tím brzy zatočit :). Můžeš zkusit, různé metody čínská aku. psychoterapie, meditace, doplnění výše uvedených živin, hypnózu, jen je důležité podhytit včas tu hranici kdy to zvládneš sama nebo už je třeba léky a ta hranice je velmi tenká. Zkus doplňovat hořčík, draslík zinek, jod to jsou velmi důležité látky pro nervy, poté meduňka a ještě mám dobrou zkušenost s volně prodejným lékem na úzkosti a stres je to guajacuran…hlavně bych se nebála a nebránila případně tomu psychologovi někdy stačí pár pokeců a je hned lépe, nic na tom není :hug:. Při nejhorším bdeš brát chvíli AD a samozřejmě nejdůležitější u této nemoci je tvá vůle a tréning nic jiného nepomůže, musíš to překonat sama léky ti jen uleví od tělesných příznaku ale problém nevyřeší

 
Uživatel je onlineHeivka
Závislačka 2725 příspěvků 29.04.18 19:48

Teď vážně, pokud vám tyhle myšlenky až takhle ovlivňují běžný život, tak bez pomoci se z toho nevyhrabete. Já si něčím podobným prošla v určité fázi puberty a časem se to srovnalo samo, ale bylo to jenom takové to, že když se někdo směje, tak se směje mě. Přešlo to až když jsem měla na práci a na mysli tolik jiných věcí (první přítel, maturita, přijímačky na vysokou), že tohle jsem prostě vypustila. Ale třeba moje tchyně je doteď mimo domov absolutně nefunkční, nedokáže nic zařídit pořád řeší co si kdo pomyslí, bohužel ona to vyřešila tak, že se vdala za prvního co o ní projevil zájem (nebylo to asi úplně špatné, ale ani skvělé manželství) a nechala ho a svoje rodiče za ní všechno řešit a když se to hodně zdravotně podělalo s jejím mužem, tak jsme všechno řešili my. Takže pokud nechcete skončit jako úplně neschopná přítěž (zní to ošklivě, ale bohužel to tak je když potřeba pomoc, kterou by normální člověk nepotřeboval, třeba zavolat opraváře na pračku) tak zatnout zuby a odbornou pomoc vyhledat.

 
wildcat8
Kecalka 283 příspěvků 29.04.18 19:54

Zakladatelko, znám tyto stavy, dříve jsem nemohla mezi lidi aniž bych na sebe hodinu něco patlala, každý den kulmovala vlasy atd…víš co mi až nevědomky pomohlo??děti, nyní už dvě…prostě není čas řešit sebe a hodně mi to otlouklo hrany.nyni vylezu ven zcela bez make-upu občas děsně oblečená a ani mi to nepřijde…bylo by fajn věnovat se něčemu co odpoutá pozornost, je to jinak ubíjející..

 
wildcat8
Kecalka 283 příspěvků 29.04.18 19:57

A také mohu vřele doporučit kineziologii

 
Anonymní  29.04.18 19:59

Taky jsem měla sociální fobii. Bála jsem se lidí, mluvit, telefonovat, jist a pít před někým, připadala jsem si hrozně ošklivá a že se mně každý směje. Díky tomu a nízkému sebevědomí jsem byla terčem útoků zlých lidí, ve škole šikany, využívání. Neuměla jsem se bránit a tak mně ubožáci ubližovali. Jsem z toho léta venku, neskutečná úleva na kterou nikdy nezapomenu. Ten pocit když někam jdeš a nebojíš se, nemáš vsugerované, že se ti každý směje nebo že se umíš ubránit útokům… Změnilo mně to život o 360 stupňů. Teď bych šla nakupovat klidně v plavkách a kdyby mě někdo zlý chtěl ublížit nebo šikanovat, tak by dostal klidně i tečku. :mrgreen: Paradoxně zlí lidé na to mají radar a už si netroufnou. Dostala jsem se z toho sama pomocí knížek, odkrytí příčiny a krůček po krůčku to bylo lepší.. za mého mládí se odborná pomoc moc nevyhledávala bohužel. Pomůže ti určitě psychiatr/psycho­log. Držím ti pěsti :kytka: :kytka: :kytka:

 
AnnaNuvoletta07
Povídálka 36 příspěvků 1 inzerát 29.04.18 20:09

Trpím tím již roky. Je to peklo ale řeším to různě; občas pomůže pouhá žvýkačka, jindy čučet do telefonu a něco si číst, sluchátka v uších, nípu si nějaký pupínek, co se chůze týče; když už začnu „šmajdat“ a zakopávat, tak si v hlavě říkám; „Pravá, levá, pravá, levá…“ :P Ale většina dnů je stejně taková, že si říkám, díky Bohu že se mnou jde přítel. Když je v práci a chci jít nakoupit, tak si to plánuji na přesnou hodinu. Pot je prostě peklo, nemůžu si vzít halenku, světlé tričko… :cert: Mysl je jako domino; dovolíte vejít jedné myšlence a dalších tisíc už je v závěsu. Musíte se naučit rázně utnout už tu první a okamžitě měnit tok myšlenek. Jinak to nejde. Musíte se s mozkem naučit pracovat jako s něčím individuálním. Mě pomáhá často sugesce typu opakování si; no Bože, jsme všichni jenom lidi, že se na to nevykašlu, řeším kraviny… Jediné řešení, které se dočtete všude a je to fakt; přicházet do situací co Vás znervózňují a rozhodně se jim nevyhýbat. Vyhledávat kontakt s lidmi, překonat se. Hlavně se vykašlete na léky, přestanete je stejně jednou brát a můžete se klidně vrátit na začátek. Když už, tak kvalitní terapii. Rozebrat mysl, mluvit o tom, co Vás do tohoto stavu přivedlo a aktivně na sobě pracovat. Je to o malých krůčcích, vezmu to dle sebe;
Bojím se telefonovat - volám každý den na chvíli babičce, příteli. Za nějaký čas volám k lékaři, výborně! (Telefonovala jsem každý den, tedy mi to přišlo normální, zkrátka jako každý den…)
Stydím se sedět ve skupině lidí - začínám kamarádkou, jindy jedu s přítelem k jeho rodičům, přichází jeho brácha, po čase sedím v restauraci s jeho bratrancem, manželkou a dvěma jejich přáteli. Ha! Nebolelo to. :potlesk:
Stydím se oslovit cizího člověka na ulici, rudnu a třesu se, když někdo osloví mě - „No bože, jsme jenom lidi, nebudu za troubu.“ Čím častěji, tím je to více v pohodě.
Stydím se jíst na veřejnosti - začala jsem u bonbónů, poté slané tyčinky, křupky a nyní už nemám problém si dát i ten párek v rohlíku; no co, ostatní mají taky hlad. :P
Atd.. atd..
Jak to píšu, zní to hrozně snadno ale to bušení srdce, pocení, úzkosti tam byly a často jsou i nyní. Žila jsem s tím 11 let a řeším to aktivně rok. Ale pokroky jsou opravdu znát. Jen člověk nesmí mít ty „hluché dny“, kdy sedí za oknem než by se raději šel alespoň na hodinku projít mezi lidi. Zkrátka to chce sebekázeň a hlavně schopnost se uklidnit, vsugerovat si kladné (nikoliv negativní) myšlenky. Konstruktivní přístup :palec:

 
AnnaNuvoletta07
Povídálka 36 příspěvků 1 inzerát 29.04.18 20:15

Pokud máte poblíž Brno, doporučuji pana Jiřího Adamce; má i Facebook, tudíž byste nemusela telefonovat, pokud s tím máte problém. Je to výborný terapeut a určitě byste mohla kouknout i na nějaké jeho knížky na toto téma http://www.psychostudium.cz/index.php?… (ťapnout na PDF)

 
Anonymní  29.04.18 20:44

Ahojka anonymni, jsem na tom podobne akorat ne v takove mire.. kdyz vedle me nekdo stoji tak mam tlak na hrudi, spatne se mi dycha a musim vystoupit i z MHD abych to zvladla.. nenavidim kdyz se me nekdo co i jen dotyka kolenem nebo ramenem, uplne jsem z toho des a hruza.. zacne me bolet hlava, je mi na zvraceni.. mam dojem, ze doma me nekdo pozoruje z baraku odnaproti.. proste.. musim mit vsude zatazeno, nemuzu ani sedet zady u dveri proste nic.. ale psycholozce uz jsem se objednala protoze sama to nevyresim a zacina to byt cim dal horsi.. :(

 
Ijen
Kecalka 332 příspěvků 30.04.18 10:29

Ja toto hlavne v puberte resila dost silene. Rekla jsem si: nikdo z tech lidi me nezna, nikdo nevi ze v tom tele je zrovna moje Ja. A davala jsem si ukoly. Pujdu a oslovim ty kluky. Nebo jsem si nasla inzerat kde hledali spolucestujici do Recka nebo do Italie, ozvala se jim a vyrazila stopem na sraz. Poznala jsem tak spoustu super lidi. Nebo ac nehorolezec, jsem zacla s jinou partou jezdit na ferraty. Srovnala jsem se az po mnoha letech, kdy jsem poznala 2.manzela, to byl prvni clovek ktery me mel rad takovou, jaka jsem. Magor jsem asi porad ale vnitrne uz netrpim.

Stránka:  1 2 Další »

Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Jak si sbalit tašku do porodnice a nezbláznit se

Jmenuju se Laura a čekám druhé dítě. A možná to znáte taky – to si takhle... číst dále >

Manuál na cesty: Co zabalit do lékárničky a kam s dětmi nejezdit

Blíží se léto a s ním čas dovolených. Většina z nás přemýšlí nad cestou k... číst dále >

Články z Expres.cz

Má český hokejista Vrána tajemství? „Miluji ho,“ překvapila pornohvězda

Talentovaný český hokejista Jakub Vrána (22) má po celém světě mnoho... číst dále >

MikeJePán ze Zlaté mládeže očima Arména: Je to největší ostuda mé země!

Na svůj původ by měl být člověk hrdý. Když se mě tedy na něj kdokoliv zeptá,... číst dále >

Články z Ona Dnes

Profesor Špičák: Čechy ničí vražedná kombinace obezity, alkoholu a kouření

Češi patří v chorobách trávícího ústrojí ke světové špičce. „Podílí se na tom... číst dále >

Čtyři účesy, které vás udělají mladší, než ve skutečnosti jste

Jako mladé holky si můžeme dovolit experimentovat nejen s oblečením, ale také... číst dále >


Reklama