Sociální fóbie - jakou máte práci?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.04.18 22:57
Sociální fóbie - jakou máte práci?

Ahoj,
jsem zoufalá, zítra je pondělí a zase musím do práce. To ze mě nemluví jenom takovéto běžné postesknutí, ale opravdu zoufalství. Já se totiž do práce bojím, strašně mě stresuje. Pracuji na poště na přepážce a samozřejmě s lidmi musím jednat.Jsem zřejmě odjakživa introvert, ale přesto jsem nikdy moc nevybočovala ze společnosti. Vždy jsem měla nějaké kamarádky, ale nesnášela jsem být v centru pozornosti. To, co mám ale teď po 20 letech je úplně šílené, rozjelo se mi to postupně, plíživě a mám pocit, že se řítím do propasti. Strašně se mi klepou ruce, když třeba lidé koukají, jak něco dělám, když s nimi mluvím, jsem celá stažená, nervózní a roztřesená. Někdy ani nevnímám, co mi říkají a musím se ptát znovu. Připadám si jako blbec, vnímám, jak si vyměňují pohledy, když tam třeba stojí ve dvou a sebevědomí nemám vůbec žádné. Přijdu domů, složím se, chvíli brečím, samozřejmě to má dopad na rodinu. Já už nejsem ani s nimi schopná mluvit.Jen provozní detaily.Sex mě teď absolutně nezajímá. Jsem na nejlepší cestě přijít i o rodinu. Vlastně je všechny trápím, kdyby to byly týdny, ale ono už jsou to měsíce. Začala jsem brát antidepresiva, zatím jsem na začátku, ještě nezabraly. K psycholžce se chystám. Říká se, že u sociální fóbie se má jít do té situace a neuhýbat před ní. Ale já mám pocit, že jsem v ní byla dostatečně a je to horší a horší. Myslím, že budu muset změnit práci. Proto bych se chtěla zeptat podobně zaměřených lidí - fóbiků, jestli máte takovou práci, kterou zvládáte a nejste před zhroucením. Samozřejmě budu muset hledat něco podle mých možností, ale aspoň pro inspiraci. Děkuji


Reklama

Reakce:
 
Emimin7
Kelišová 7147 příspěvků 22.04.18 23:08

Rekl bych, ze pokud zmenis praci na tobe vyhovujici, tak se do toho ponoris uplne a po case ani nezvladnes dojit nakoupit. Musis do toho opravdu po hlave. Sleduj sve podvedomi. Pokud se pristihnes, ze se hodlas cemukoli v ramci fobie vyhnout, tak se do toho naopak vrhni.

 
Russet
Echt Kelišová 9239 příspěvků 22.04.18 23:37
@Anonymní píše:
Ahoj,
jsem zoufalá, zítra je pondělí a zase musím do práce. To ze mě nemluví jenom takovéto běžné postesknutí, ale opravdu zoufalství. Já se totiž do práce bojím, strašně mě stresuje. Pracuji na poště na přepážce a samozřejmě s lidmi musím jednat.Jsem zřejmě odjakživa introvert, ale přesto jsem nikdy moc nevybočovala ze společnosti. Vždy jsem měla nějaké kamarádky, ale nesnášela jsem být v centru pozornosti. To, co mám ale teď po 20 letech je úplně šílené, rozjelo se mi to postupně, plíživě a mám pocit, že se řítím do propasti. Strašně se mi klepou ruce, když třeba lidé koukají, jak něco dělám, když s nimi mluvím, jsem celá stažená, nervózní a roztřesená. Někdy ani nevnímám, co mi říkají a musím se ptát znovu. Připadám si jako blbec, vnímám, jak si vyměňují pohledy, když tam třeba stojí ve dvou a sebevědomí nemám vůbec žádné. Přijdu domů, složím se, chvíli brečím, samozřejmě to má dopad na rodinu. Já už nejsem ani s nimi schopná mluvit.Jen provozní detaily.Sex mě teď absolutně nezajímá. Jsem na nejlepší cestě přijít i o rodinu. Vlastně je všechny trápím, kdyby to byly týdny, ale ono už jsou to měsíce. Začala jsem brát antidepresiva, zatím jsem na začátku, ještě nezabraly. K psycholžce se chystám. Říká se, že u sociální fóbie se má jít do té situace a neuhýbat před ní. Ale já mám pocit, že jsem v ní byla dostatečně a je to horší a horší. Myslím, že budu muset změnit práci. Proto bych se chtěla zeptat podobně zaměřených lidí - fóbiků, jestli máte takovou práci, kterou zvládáte a nejste před zhroucením. Samozřejmě budu muset hledat něco podle mých možností, ale aspoň pro inspiraci. Děkuji

Nemohla bys na poště třeba být někde vzadu, ne u přepážky?

 
Evulina
Extra třída :D 14747 příspěvků 22.04.18 23:46
@Anonymní píše:
Ahoj,
jsem zoufalá, zítra je pondělí a zase musím do práce. To ze mě nemluví jenom takovéto běžné postesknutí, ale opravdu zoufalství. Já se totiž do práce bojím, strašně mě stresuje. Pracuji na poště na přepážce a samozřejmě s lidmi musím jednat.Jsem zřejmě odjakživa introvert, ale přesto jsem nikdy moc nevybočovala ze společnosti. Vždy jsem měla nějaké kamarádky, ale nesnášela jsem být v centru pozornosti. To, co mám ale teď po 20 letech je úplně šílené, rozjelo se mi to postupně, plíživě a mám pocit, že se řítím do propasti. Strašně se mi klepou ruce, když třeba lidé koukají, jak něco dělám, když s nimi mluvím, jsem celá stažená, nervózní a roztřesená. Někdy ani nevnímám, co mi říkají a musím se ptát znovu. Připadám si jako blbec, vnímám, jak si vyměňují pohledy, když tam třeba stojí ve dvou a sebevědomí nemám vůbec žádné. Přijdu domů, složím se, chvíli brečím, samozřejmě to má dopad na rodinu. Já už nejsem ani s nimi schopná mluvit.Jen provozní detaily.Sex mě teď absolutně nezajímá. Jsem na nejlepší cestě přijít i o rodinu. Vlastně je všechny trápím, kdyby to byly týdny, ale ono už jsou to měsíce. Začala jsem brát antidepresiva, zatím jsem na začátku, ještě nezabraly. K psycholžce se chystám. Říká se, že u sociální fóbie se má jít do té situace a neuhýbat před ní. Ale já mám pocit, že jsem v ní byla dostatečně a je to horší a horší. Myslím, že budu muset změnit práci. Proto bych se chtěla zeptat podobně zaměřených lidí - fóbiků, jestli máte takovou práci, kterou zvládáte a nejste před zhroucením. Samozřejmě budu muset hledat něco podle mých možností, ale aspoň pro inspiraci. Děkuji

Zkus se zaměřit ne na ty lidi - co jako oni - ale na sebe. Říkej si třeba „tak, teď poslouchám, co mi říkají“, „tak, teď píšu do počítače“, „teď je obsluhuju“, „teď se usměju a rozloučím“. Jsou to taky jen „lidi“, stejný živočišný druh, jako ty a proto jako lidi jsme dá se říct všichni na stejné „lodi“. Každý má své radosti i starosti. A kdo na někoho blbě kouká, posmívá se mu nebo tak, tak je to převážně jeho problém a on má problém, ne protistrana. Mě se třeba stává, že když se mi někdo posmívá nebo rejpe do mě, tak mi ve skutečnosti něco závidí anebo si utvrzuje svojí „vyjjímečnost“, protože trpí nízkým sebevědomým. Kdo je „zdravý“, ten druhému štěstí přeje a taky dokáže tolerovat vyjjímečnost nebo „jinakost“.

Anebo taky pomáhá „bublina“. Mě jednou právě v bývalé práci před lety strašně deptala kolegyně - já mladá, ona skoro padesátnice, myslela, že já jsem naprosto blbá, když jsem mladá a ona spolkla moudrost světa. Peskovala mě schválně před zákazníky, veřejně ponižovala, donášela šéfovi vše možné. Byla jsem z toho tehdy hodně špatná, doma brečela, chtěla odejít. Po jednom probrečeném večeru se stala ale zajímavá věc - já usnula a ráno jsem se vzbudila s vědomým, že ode dneška je tomuhle konec a já si kolem sebe nafouknu svojí bublinu a ten prostor uvnitř je jenom můj. Do té bubliny ta bába nemůže, ty její řeči se od vnější stěny bubliny odrážejí a padají zas jak jedovaté kapky zpátky na ní..Hele zabralo to neskutečně. Už jen ten pocit, jak marně plýtvá energií a jak ten jed se jí vrací zpátky, mě začal nejen uklidňovat, ale i vyloženě bavit. Byla jsem happy, vyklidněná, úsměv, když zas začla, tak jsem jí naprosto ignorovala. No, po hodině byl od ní pokoj, naprostý pokoj. Neskutečný. Takže jsem si chodila do práce ve svojí milé bublině a ona pak stejně po měsíci odešla sama a bylo..

 
Evulina
Extra třída :D 14747 příspěvků 22.04.18 23:51

Řekla bych, že za sociální fobií je nízké sebevědomí, pocit, že musím být dokonalá a „co na to oni“. Člověk je pak v permanentním stresu z toho, jak ho hodnotí okolí a raději se uzavírá před lidmi, aby se mohl konečně uvolnit. To je můj názor a myslím, že na těchto věcech by se mělo, kdo tím trpí, pracovat. Aby člověk přestal brát ostatní lidi jako „démony“, kteří jen čekají, kdy udělá člověk nějakou chybu a hned mu to dají sežrat..
Jestli se pletu, třeba mi to tady zakladatelka nebo na druhé straně i nějaký psycholog vysvětlí lépe..

 
Emimin7
Kelišová 7147 příspěvků 22.04.18 23:58

Take je dobre si uvedomit, ze ostatni lide o tobe vlastne vubec nepremysli. Jakmile te ztrati z dohledu, uz o tebe nejspis ani myslenkou nezavadi.

 
Evulina
Extra třída :D 14747 příspěvků 23.04.18 00:08
@Emimin7 píše:
Take je dobre si uvedomit, ze ostatni lide o tobe vlastne vubec nepremysli. Jakmile te ztrati z dohledu, uz o tebe nejspis ani myslenkou nezavadi.

Hele s tím bych tak nesouhlasila zcela. Jsou takoví, kteří řeší ostatní a mají škodolibou radost, když se jim nedaří. A pak je ještě pomlouvají před ostatními..bydlím na vesnici, vím, o čem mluvím - škodolibci a současně drbači tady jsou na denním pořádku. Ale znám je a vím, že tihle lidi nejsou šťastní, něco je hryže a tímhle hloupým způsobem se odventilovávají a zvyšují si sebevědomí, ale ani je nenapadne, že takhle si sebevědomí stejně nezvýší a budou se v tom plácat dál. Takže - za přepážkou sociální fobik, na druhé straně okénka posměváček. Oba mají problém s psychikou, ale z mého pohledu má mnohem větší šanci se uzdravit sociální fobik, protože většinou jde o člověka citlivého a přemýšlivého, který nakonec přijde na to, co a jak se životem, na rozdíl od posměváčka - protože povrchnost a jednoduchost se těžko odbourává..

 
Emimin7
Kelišová 7147 příspěvků 23.04.18 00:10

@Evulina To jo, tenhle fakt je nutne prijmout. Ja prave mel take socialni fobii a ted jsem vylecen tak moc, ze jsem snad az ztratil empatii.

 
Evulina
Extra třída :D 14747 příspěvků 23.04.18 00:22
@Emimin7 píše:
@Evulina To jo, tenhle fakt je nutne prijmout. Ja prave mel take socialni fobii a ted jsem vylecen tak moc, ze jsem snad az ztratil empatii.

Tak empatie s tím podle mě nesouvisí. Člověk může být vyrovnaný a v pohodě, nenechat sebou orat a vláčet, ale přitom být i současně empatický.
Aspoň je pořád na čem pracovat a co zdokonalovat že? Vždyť by to jinak byla nuda na tom světě.. :lol:
U mě je to třeba tak, že jsou taky situace, který ne vždy zvládám psychicky, přitom dá se říct „o nic nejde“. Přitom teoreticky dá se říct vím, jak na to, ale v tu chvíli prostě mám temno a šlus konec..až pak doma se mi rozleží, co jsem třeba měla té rýpavé ženské říct, nejlepší je na takové týpky jít mile, říct třeba „Vidím, že máte asi nějaký problém s náladou, mohu vám nějak pomoci?“ :mrgreen: Kolikrát mě štve, že mě to pak napadne až v klidu doma. Ale zas jsou situace, kdy to zvládnu a taková úleva potom, to se nedá popsat 8) :D
Nikdy jsem netrpěla nějakou velkou sociální fobií, ale náznaky tam byly..v dětství ne moc volnosti, nespolečenští rodiče, takže málo kontaktů s vrstevníky, pak když jsem byla větší, tak snaha být všestraně „dokonalá“, abych jim udělala radost, později nadváha, smích dětí ve škole, pak celá puberta a ranná dospělost anorexie a následně bulimie a tyto nemoce člověka izolují od přátel, takže tím asi trochu se projevila i slabší sociální fobie, bylo mi nejlíp samotné. Když mě lidi ze školy někam zvali, tak jsem to přijala, jenom aby si nemysleli, že jsem neslušná a odmítám, přitom se mi tam nechtělo a pak jsem si vymýšlela různé výmluvy, proč jako jít nemůžu :roll:
Až když mi bylo 25 let, tak bych řekla, že se to začlo razantně měnit k dobrému a po třicítce bych řekla, že mám naprosto spokojený a hodnotný život, nestěžuju si. Hlavně mě těší a je naprostá bomba to, když člověk „najde sám sebe“, to je prostě nejvíc! :pankac:

 
Ijen
Zasloužilá kecalka 693 příspěvků 23.04.18 06:02

Pracuji ve zdravotnictvi, mam vystudovane 2 obory a muzu se bud zavrit do laborky kde nepotkam zivou dusi nebo naopak jsem kontaktu s lidmi cely den. Paradoxne ta druha pracovni pozice mi vlastne vic vyhovuje. V praci jedu na autopilota, prepinam se do role a snazim se byt v ni dobra. V ramci vzdelavani mame i seminare s psychology, ale vic me oslovily a ovlivnily Ctyri dohody. Zkus si to precist. A pak je dobre si obcas dat do tela, vykrocit ze sve komfortni zony, nekam vycestovat na vlastni pest. Mas nejakou fyzickou aktivitu?

 
bella donna
Povídálka 19 příspěvků 23.04.18 06:21
@Ijen píše:
Pracuji ve zdravotnictvi, mam vystudovane 2 obory a muzu se bud zavrit do laborky kde nepotkam zivou dusi nebo naopak jsem kontaktu s lidmi cely den. Paradoxne ta druha pracovni pozice mi vlastne vic vyhovuje. V praci jedu na autopilota, prepinam se do role a snazim se byt v ni dobra. V ramci vzdelavani mame i seminare s psychology, ale vic me oslovily a ovlivnily Ctyri dohody. Zkus si to precist. A pak je dobre si obcas dat do tela, vykrocit ze sve komfortni zony, nekam vycestovat na vlastni pest. Mas nejakou fyzickou aktivitu?

Zakladatelka
Ale jo, ráda se hýbu, v zimě lyže, brusle, v létě turistika, kolo, plavání. Je ale fakt, že přes týden bych se mohla hýbat víc, jenže teď jsem už dlouhou dobu jako ochromená, zvládám jen nejnutnější věci, které mě stojí strašně energie a konec. Mám potřebu zalézt někam do kouta, do klubíčka a nikoho nevidět. Trochu obrazně řečeno, ale je to samozřejmě špatně. Nevím, mám pocit, že to není záležitost posledních měsíců, ve mě to dřímá léta, někdy bylo líp, někdy hůř, teď si připadám, že stojím na kraji propasti.

 
Evulina
Extra třída :D 14747 příspěvků 23.04.18 08:44
@bella donna píše:
Zakladatelka
Ale jo, ráda se hýbu, v zimě lyže, brusle, v létě turistika, kolo, plavání. Je ale fakt, že přes týden bych se mohla hýbat víc, jenže teď jsem už dlouhou dobu jako ochromená, zvládám jen nejnutnější věci, které mě stojí strašně energie a konec. Mám potřebu zalézt někam do kouta, do klubíčka a nikoho nevidět. Trochu obrazně řečeno, ale je to samozřejmě špatně. Nevím, mám pocit, že to není záležitost posledních měsíců, ve mě to dřímá léta, někdy bylo líp, někdy hůř, teď si připadám, že stojím na kraji propasti.

Pokud ti ty prášky nezaberou, tak si bude potřeba vyzkoušet jiné..Ale hlavní je psychoterapie, nikoli chemie.

Mám taky občas takový stavy zalézání do klubíčka..ale dá se to překonat. Tak, že se hecneš, že prostě vstaneš a půjdeš ven..soustředíš se na své pohyby - teď vstanu, teď jdu ke dveřím, teď se obouvám a jdu..a už jsi venku. Ze mě osobně to pak ta depka docela spadne, když už z toho klubíčka sama sebe násilím vyvleču..


Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?

Když jsem u nás v kanceláři řekla, že chystám článek o příhodách z dětství,... číst dále >

Do první třídy jedině s kvalitní aktovkou. Víte, na co si dát při výběru pozor?

Prázdniny pomalu končí a blíží se začátek školního roku, pro mnohé děti... číst dále >

Články z Expres.cz

Rozkopaná Praha i D1: Řidiči šílí, stroje stojí, jediný „Demolínek“ z magistrátu se chválí!

Jestli jste si mysleli, že s koncem prázdnin zmizí z ulic Prahy i dálnice D1... číst dále >

Perný den Michaely Badinkové: Před zkouškou Tváře musela zavolat odtahovku!

Michaela Badinková (39) už je v plném proudu příprav na TTMZH a právě chystá... číst dále >

Články z Ona Dnes

KVÍZ: Co víte o ženském orgasmu?

K Mezinárodnímu dni ženského orgasmu, který připadá na středu 8. srpna, jsme... číst dále >

Soutěž Léto v plavkách: hlasujte pro vítěze druhého kola!

Plavky jsou pro nás nepostradatelnou součástí léta. Na pláži u moře, u... číst dále >


Reklama