Sociální fóbie - nová skupina

Anonymní
6.6.13 07:57

Sociální fóbie - nová skupina

Ahoj,

je tu někdo, kdo taky trpí sociální fóbií a chtěl by si popovídat?
Za dva měsíce jdu po mateřské do práce a mám strach… Musím s tím začít něco dělat, jinak to nezvládnu… Tak co si vyměnit zkušenosti a navzájem se podpořit?

Našla jsem tu uzavřenou skupinu Panická porucha, požádala jsem o vstup, ale nějak se nic neděje, tak možná už není aktivní… Založím svoji, pokud se tu někdo najde ;)

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
6926
6.6.13 08:44

Ahojky anonymní, po mateřské se vrátit je vždycky těžký (pokud jsi nepracovala i během RD, třeba ns částečnej úvazek..). Opravdu. Moc přeju, ať to proběhne co nejlíp!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.6.13 08:56

Davdan, díky za podporu :) Já jsem bohužel při mateřský nepracovala (nebo trochu jo, ale z domu a něco jiného než jdu dělat), ale hlavně jsem pořádně nepracovala ani předtím (studovala jsem) :?

  • Citovat
  • Nahlásit
Mišuna
6.6.13 08:57

A uz si ji zalozila? Kdyz se pak das odkaz tak se ti tam holky urcite prihlasi.

  • Citovat
  • Nahlásit
  • Upravit
Anonymní
6.6.13 09:06
@Mišuna píše:
A uz si ji zalozila? Kdyz se pak das odkaz tak se ti tam holky urcite prihlasi.

Založila, čeká na schválení adminů. Jmenuje se Sociální fóbie (radši pak teda hodím ještě odkaz)…

  • Citovat
  • Nahlásit
276
6.6.13 09:10

Ahoj..jj, hod odkaz, já se určitě přidám :pankac:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14751
6.6.13 10:07

Skupina je normálně schválená - přidejte se tady https://www.emimino.cz/…ialni-fobie/.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.2.14 17:00

Můj problém se sociální fobií

Ahoj, soc. fobii trpím od základní školy, při střední škole se to pořád stupňovalo, že když přišlo na zkoušení před tabulí, tak i když jsem to to uměla na jedničku, nechala jsem si dát radši pětku, jen abych nemusela stát před celou třídou, rudá jak rajče a v hlavě by se mi motaly akorát tak myšlenky o tom, jak se mi celá třída směje, že jsem rudá až na zadku.. :oops:
Nevím na kolik mám fobii rozsáhlou, ale některé věci, které se mi nevyhnou jinak, než že je prostě musím udělat zvládnu, ale předchází tomu to, že např. když mám jít nakoupit do obchodu, tak chodím pozdě večer, kousek před zavíračkou, aby tam bylo co nejméně lidí. Nebo, když musím na úřad, tak hodiny předtím promýšlím, na jakém místě zaparkuju, abych se vyhnula vélkému davu lidí, pokud mám někam zavolat, píšu si věty na papírek, abych se nezakoktala a tak. Ale jak jsem psala, když prostě musím, tak to nějak zvlýdnu. Horší je to už v mým osobním životě, co se týká rodiny, vztahů a kamarádů. Nemůžu najít práci, moje šance končí většinou u pohovorů, protože kdo by chtěl zaměstnávat někoho, kdo při normální otázce zčervená jak rak a je jako uzlíček neštěstí?! Další problém je, že si nedokážu najít chlapa.Do kontaktů s nimi přicházím akorát, když se jdu někam bavit a tam mám samozřejmě upito, takže tím můj problém mizí. Když už to vypadá na něco vážnějšího okamžitě z toho vycouvám, protože si nedokážu představit, že by mě viděl, jak při nějaké situaci zčervenám, nebo že bych si v jeho blízkosti měla dojít na velkou, mimochodem s tím mám problém i před rodinou..Mám i velkým problém se sexem, dřív mi pomáhalo, když jsem měla trošku něco upito, ale teď toho nejsem schopná ani, kdybych vypila celý bar. :zed: Prostě mám pocit, že přitom budu vypadat nemožně a opět přichází to moje prokleté červenání :oops:
Myslím, že větší problém vidím v tom červenání, než v té fobii, protože co se týče věcí, kterých se bojím, prostě je nějak zvládnu, ale jakmile mě někdo vidí, že zčervenám a nedej bože na to ještě upozorníí, nejradši bych se někam zahrabala a toho člověka už v životě neviděla.
Máte někdo zkušenosti s léčbou? Já se za to hrozně stydím, takže jsem o tom ještě nikomu nikdy neřekla, a vidina toho, že bych se měla objednat k lékaři a mluvit o tom mě děsí.
A pokud má někdo nějakou zkušenost s léčbou, můžete mi prosím napsat, jak to celé probíhá?
Díky
PS: Dnes radši anonymně, stydím se za sebe i na internetu.. :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
463
9.2.14 17:18

Ahojky uplně ti rozumím, sice přítele mám, nestydím se před ním nic, ale mám problém s prací…Mám maturitu a a chci dělat něco podřadného…nejlépe sama aby mě nikdo neviděl a na nic se mě neptal, a to nechápu pracovala jsem 4 roky jako pokladní…a pak 4 roky jako vedoucí male linky a hustý byly audity, kde mi stáli za zády a pozorovali mě…Právě to je to proč jsem odešla, byla jsem rudá a klepala se a to sem to vydržela 4 roky, dala jsem radši výpověď. Pak jen ty řeči prosím tě ty seš rudá a to jsem pak byla ještě víc…Nejhorší je že si pořád myslím že mě někdo pozoruje a pak se mi posmívá :oops:
Všechno moc řeším, už sem mohla být na tolika pohovorech na lepší práci ale já pak na to nereaguji a jsem doma radši…Vám že nejsem hloupá, ale pak když na pohovor přijde někdo kdo si věří a je suveréní, tak ani na pohovor nedojdu a uteču :oops:
Pořád se to stupnuje, a to červenání je vrchol všeho…Prostě nesnesu když mě tak někdo vidí a pak se s tím člověkem mám znova setkat, to pak ani nemusí promluvit a jsem rudá jen když ho vidím protože mi v hlavě běhá vždyť on mě viděl rudou…
Proto právě teď jsem moc nevydržela v žádné práci kolektivní jak jsem zrudla tak jsem pak šla marodit abych tam nemusela a neposlouchala proč sem tak rudá…

Stačí když mi někdo řekne…Sem potkala někoho a byl uplně rudej a už jsem v rozpacích a rudnu taky, nesnáším ani to SLOVO!!! :oops:
Přijdu si jak magor, ale na úřadech si vše vyřídím…
Nakupování také nemám problém, jen nesmím potkat kamarádku a známe… :oops:
K doktorovi s tím nechci…
Kdybych se klepala, potila, bylo mi špatně od žaludku, prostě měla všechny příznaky stresu a nervozity tak to bych brala, ale to rudnutí mě jednou zničí…

Vyhýbám se kamarádkám, nikam nechodím s nima, jsem skoro pořád doma…
Práci ale najít musím, takže hledám spíš úklid, vrátnou atd…
Mám to už od základky tam to začlo, i na učnáku a to jsem pak šla ještě na střední si udělat maturitu :oops:

Je mi přes 30 a pořád to mám, plánujeme miminko, tak si pořád řikám, že třeba tím štěstím a starostí o něj se z toho třebas dostanu… :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.2.14 18:17

No, přesně jako bych to psala já. :mrgreen: Jak od někoho slyším, ten byl rudej, tak hodím jen takovej kyselej obličej, protože vím moc dobře, jak se ten člověk cití. Nesnáším i červenou barvu jako takovou, protože mi to akorát připomíná, jak jsem nemožná. A nakupování atd taky taky velký problém nemám, ale jak píšeš, nesmím nikoho potkat. Když někoho vidím v dálce, tak jsem schopná jít zase na začátek krámu, jen abych toho člověka nepotkala a nemusela se s ním osobně potkat.
Taky si připadám jako naprostý blázen. Já teda pár kamarádek mám, ale hodně jsem jich i ztratila tím, že kvůli tomu debilnímu červenání jsem nikam přes den nechtěla chodit, když už tak jedině večer, aby nikdo neviděl jaký jsem rudý prasátko.
Nedávno jsem si už myslela, že mám vyhráno, když jsem objevila v drogérce extrémně krycí makeup. Tím, že jsem si myslela, že to moje červenání není vidět se mi docela ulevilo a při tom návalu horka ve tvářích jsem s vždycky řikala, ještě že to není vidět a tím jsem na to hned přestala myslet. Bohužel mě jednou z omylu vyvedla právě kamarádka, když jsme šly na kafe a já potkala známou. Nebyl žádný důvod zčervenat, jen se mě ptala jak se mám apod., když jsme jí přešly, tak se mě kamarádka zeptala proč jsem tam červená?!!! To jsem myslela, že se snad zblázním, protože mi tím opět „překazila“ ten pocit, že už to vidět není.
A s tou prací to je kapitola sama o sobě. Nedávno jsem šla na pohovor a pán se mě zeptal na otázku, nad kterou bylo se potřeba zamyslet a pořád se na mě tak koukal, že jsem začala okamžitě rudnout a nezmohla jsem se už ani na jediné slovo. pro moje štěstí v neštěstí semnou měl asi soucit a dál se mě pak na nic neptal, no ale samozřejmě práci jsem nedostala.
Ale teda co mi pořád vrtá hlavou, jak někdo jako já si může bez problému najít přítele? Já jak bych jednou před ním zčervenala, tak už bych se na něj nedokázala snad ani podívat. Bohužel já jsem pořád ve věku (22), kdy jsou chlapci ještě tak trochu puberťáci, takže o trapné narážky na to u nich není nouze. :roll:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
16.8.14 10:12

Ja mam zase, ze mam problem pred lidma polykat. Sice jsem si to zkousela sama a vim, ze nejak nahlas nepolykam, ale porad to resim a myslim na to a nejvic me ubiji, kdyz je totalni ticho, ze bys slysel spadnout spendlik a ja musim polknout. Stahne se mi hrdlo a bud mi v krku vyschne, nebo mam hodne slin a hlavne je to nejhorsi jeste, kdyz se na me upnou pohledy vsech lidi a ted mam pocit, ze jsem nervozni a ze to vsichni vidi a ze se mi budou smat nebo me pomlouvat, bud, ze nahlas polykam, nebo ze jsem nervozni. Casto jsem se temto situacim vyhybala, ale ted proste vim, ze to musim prekonat, chodim na terapie a jsou fakt situace, kdy citim uzkost, jen si je predstavim.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat