Současná situace - už to nezvládám

Anonymní
27.2.21 23:22

Současná situace - už to nezvládám

Dobrý večer, ráda bych si alespoň popovídala s těmi, co to vnímají stejně, a nebo třeba jinak… Jsem maminkou 5 dětí, poslední dítě přišlo neplánovaně v této „nádherné“ době. Dcera se narodila před měsícem. Je to první holčička po 4 klucích. Je to úžasné a tak moc jsem se těšila, když už jsem neplánovaně otěhotněla a konečně máme princeznu, jak si to budu užívat… A realita? Deprese, strach, úzkost… To, co se děje kolem té pandemie, na mě hodně těžce doléhá. Především poté, co se po celém roce, kdy dodržujeme opatření jak blbí, sedíme doma, s nikým se pomalu nestýkáme, děcka už nevědí co je to normální život… vše akorát ještě zhoršilo a od pondělí budeme ještě navíc řešit, jak a jestli vůbec bude moct manžel pracovně cestovat mimo náš okres (musí), a teď se ještě dočtu, že Hamáček chce zavřít všechny „nedůležité“ podniky, takže nakonec ještě naše jediná obživa v ohrožení… :,( Je mi neskutečně líto našich dětí, je na nich vidět už jen apatie… A ač se za to hrozně moc stydím, začínám i litovat toho, že se malá narodila :,( Do jakého světa se to narodila? Jaká budoucnost ji čeká? Má to vůbec smysl? Světlo na konci tunelu v nedohlednu! K tomu všemu se nám malá před 3 týdny málem udusila blinkáním, takže žiju ve strachu o její život, ona cítí moji nervozitu takže je velmi uplakaná, všechno je na houby, mám totální depresi a jsem jak vězeň zavřená s 5 dětmi doma už tolik měsíců, není jak, kdy a kde se odreagovat a nabrat novou sílu, teď už můžu maximálně na procházku po naší pidi vesničce, po které ale chodím pořád dokola už rok, nebyli jsme ani nikde na výletě, dlouho mě trápily silné těhotenské nevolnosti, pak další těhotenské potíže, takže jsem byla indisponovaná, a teď jsme zase v šestinedělí, které nám brzy končí a stejně zase nevyrazíme nikam, protože už ani nesmíme kvůli nařízení vlády. Cítím se jak vězeň a jsem už v takové depresi a beznaději, že už nemám chuť ani žít :,( Už dál nemůžu, nevidím žádnou naději ani do budoucna, už nevěřím, že bude někdy líp. :,( Celé dny stále v tom stejném vězení chodím pořád tu stejnou trasu, nosím řvoucí miminko, každý den je stejný, není na co se těšit a nevidím žádné východisko, žádný konec tohoto všeho. Snažila jsem se vymýšlet v omezeném prostoru v rámci těch omezených možností nějaké aktivity, nějaké zpříjemnění, nebo aspoň něco pozitivního na tom všem… teď už se mi nic z toho nedaří a ani už nemám sílu cokoliv vymýšlet. Nějak mě opustil humor, a nenalézám nic, z čeho bych dokázala mít radost. Snažím se na své děti usmívat a slibovat jim, že určitě zase do školy půjdou a zase brzy pojedeme na bazén, aby si alespoň ony nedělaly starosti a abych je uklidnila, že všechno bude v pořádku… ale těžce se přemáhám a sama tomu nevěřím. Nevěřím už v žádnou budoucnost. Jsem psychicky na dně. Moc se za svoje pocity stydím, už nevím co mám dělat. Prosím, prožívá teď někdo něco podobného? Myslíte, že je to ještě normální, jak to všechno prožívám? Máte někdo tip, nápad, jak z toho ven?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1283
27.2.21 23:28

Nejsi v tom sama.
Na mne začala padat depka asi před týdnem. Mám teda jedno dítě druhé na cestě. A také nevidím světlo na konci tunelu. Práci naštěstí mám, tihle zatím funguje. Ale už nemůžu z toho jak nám omezují svobodu, já tohle nezvládám. Potřebuji život, potřebuji žít a ne jen přežívat. Modlím se k lepším zítřkum. Musíme to zvládnout. Snad nás čeká něco lepšího. Já doufám, že jakmile bude jaro, tak bude lépe alespoň pocitově…drz se nejsi v tom sama. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2087
27.2.21 23:37

Sestinedeli, hormony a mozna i poporodni deprese? Obvodni lekar, psycholog? Dodrzuji pravidla, ale jen tolik, aby to zaroven dalo me dusevni zdravi. Takze se vidim s nejblizsi rodinou. Obcas nejaka ta prochazka s kamaradkou venku. Prohodim slovo se sousedy, kdyz potkam. Na hriste taky budem chodit, jestli je neopaskuji. Je to tezka doba pro vsechny. S tolika detmi si to vubec nedokazu predstavit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21796
27.2.21 23:37

Taky je mi nanic. Žiji z úspor, do práce chodit nemohu, na kompenzace nemám nárok. A nevěřím tomu, že tohle slavné opatření, které je stejně k ničemu, po těch třech týdnech skončí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2056
27.2.21 23:38

Mě hodně nakopne vždycky procházka venku. Vzala bych kočárek, děti a vyrazila po polní cestě na louku, k potoku, do lesa. Děti se venku zabaví nejlíp a jsou na vzduchu, hýbají se… :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1564
27.2.21 23:42

To je asi i tim, ze je zima. Ja mela pekelny leden a unor. Depka jak prase. Bydlime v cizine, poslednich par dni je krasne, bydlime u more, tak dnesni prochazka byla o neco veselejsi. Stejnou trasou chodime uz rok🙈 a more nemore, taky nas to fakt nebavi. Navstevy mame zakazany uz 5 mesicu, chodime do prace, z prace, dite online vyuka, ale uz jde za tyden do skoly. Rodinu v CR jsem nevidela skoro 2 roky a nevi se, kdy budem moci cestovat. Opustit zemi nebo kraj nemuzem od listopadu…
snad v CR budou ted lidi na 3 tydny ukazneni, a budes moci jet aspon na vylet. Brzo bude teplo, slunicko…to bude hned lepsi nalada, muzes grilovat, s pratelama aspon na zahrade…to das!!! Drz se!🤗

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10665
27.2.21 23:50
@Anonymní píše:
Dobrý večer, ráda bych si alespoň popovídala s těmi, co to vnímají stejně, a nebo třeba jinak… Jsem maminkou 5 dětí, poslední dítě přišlo neplánovaně v této „nádherné“ době. Dcera se narodila před měsícem. Je to první holčička po 4 klucích. Je to úžasné a tak moc jsem se těšila, když už jsem neplánovaně otěhotněla a konečně máme princeznu, jak si to budu užívat… A realita? Deprese, strach, úzkost… To, co se děje kolem té pandemie, na mě hodně těžce doléhá. Především poté, co se po celém roce, kdy dodržujeme opatření jak blbí, sedíme doma, s nikým se pomalu nestýkáme, děcka už nevědí co je to normální život… vše akorát ještě zhoršilo a od pondělí budeme ještě navíc řešit, jak a jestli vůbec bude moct manžel pracovně cestovat mimo náš okres (musí), a teď se ještě dočtu, že Hamáček chce zavřít všechny „nedůležité“ podniky, takže nakonec ještě naše jediná obživa v ohrožení… :,( Je mi neskutečně líto našich dětí, je na nich vidět už jen apatie… A ač se za to hrozně moc stydím, začínám i litovat toho, že se malá narodila :,( Do jakého světa se to narodila? Jaká budoucnost ji čeká? Má to vůbec smysl? Světlo na konci tunelu v nedohlednu! K tomu všemu se nám malá před 3 týdny málem udusila blinkáním, takže žiju ve strachu o její život, ona cítí moji nervozitu takže je velmi uplakaná, všechno je na houby, mám totální depresi a jsem jak vězeň zavřená s 5 dětmi doma už tolik měsíců, není jak, kdy a kde se odreagovat a nabrat novou sílu, teď už můžu maximálně na procházku po naší pidi vesničce, po které ale chodím pořád dokola už rok, nebyli jsme ani nikde na výletě, dlouho mě trápily silné těhotenské nevolnosti, pak další těhotenské potíže, takže jsem byla indisponovaná, a teď jsme zase v šestinedělí, které nám brzy končí a stejně zase nevyrazíme nikam, protože už ani nesmíme kvůli nařízení vlády. Cítím se jak vězeň a jsem už v takové depresi a beznaději, že už nemám chuť ani žít :,( Už dál nemůžu, nevidím žádnou naději ani do budoucna, už nevěřím, že bude někdy líp. :,( Celé dny stále v tom stejném vězení chodím pořád tu stejnou trasu, nosím řvoucí miminko, každý den je stejný, není na co se těšit a nevidím žádné východisko, žádný konec tohoto všeho. Snažila jsem se vymýšlet v omezeném prostoru v rámci těch omezených možností nějaké aktivity, nějaké zpříjemnění, nebo aspoň něco pozitivního na tom všem… teď už se mi nic z toho nedaří a ani už nemám sílu cokoliv vymýšlet. Nějak mě opustil humor, a nenalézám nic, z čeho bych dokázala mít radost. Snažím se na své děti usmívat a slibovat jim, že určitě zase do školy půjdou a zase brzy pojedeme na bazén, aby si alespoň ony nedělaly starosti a abych je uklidnila, že všechno bude v pořádku… ale těžce se přemáhám a sama tomu nevěřím. Nevěřím už v žádnou budoucnost. Jsem psychicky na dně. Moc se za svoje pocity stydím, už nevím co mám dělat. Prosím, prožívá teď někdo něco podobného? Myslíte, že je to ještě normální, jak to všechno prožívám? Máte někdo tip, nápad, jak z toho ven?

Mozna poporodni deprese? Neboj se pripadne leku.
Muzes malou nechat nekdy manzelovi a vzit zbytek treba na kola?
Co auto, nalozit je a vylozit nekde v lese a dat vylet s opekanim burtu? (Opatreni ocad pocad, timhle nikoho neohrozujes).
Poridit kocku, psa (treba se ujmout v ramci docasne pece), kraliky, ovecky, co ja vim - zapojit deti? At maji nejaky svuj „projekt“?
Zivot neni jen kino a bazen.
A nekoukej na zpravy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3825
27.2.21 23:52

Ano, mám tip jak z toho ven!!! Seber se s dětma a jdi na vzduch! Šestinedělí nemusíš trávit zavřená doma. I kdybych měla 5× obejít panelák dokola. Četla jsi někdy o SICK BUILDING SYNDROMU? Pokud ne, zacni googlit..ja se o tom učila na VŠ. Jdi ven i s apatickými dětmi a uvidíš, jak vsichni pookřejete. Asi je to trapně jednoduché, levné, ale funkční ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3825
27.2.21 23:58

A nesmím zapomenout na to nejdůležitější - elektroiontové mikroklima. Jen venku můžeš načerpat dobrou naladu… http://www.szu.cz/…e-mikroklima

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2496
28.2.21 00:03

Co na to rict, vlada je neschopna, neumi komunikovat s lidmi, dava zmatecna vyjadreni, pokazila to s ockovanim atd, ale zaroven lidi jsou neukazneni, na opatreni kaslou. Uz ted vsude ctu, jak lide pisi, ze oni tohle dodrzovat nebudou, na fb o cestovani si hledaaji partu na vylety, domlouvaji se jak poleti na zanzibar, pre kdyz poleti odjinud, nikdo to nezjisti..je to proste nasledek, zaroven si myslim, ze ta opatreni nikdo nebude nijak vymahat a lidi si zas budou delat co chteji a ta situace se nehne a vse prijde nazmar a zas to odnesou lidi jako vy, hrozna situace..ziju v cizine a u nas se uz pomalu rozvolnuje, cekam, ze od velikonoc to uz bude dobry..ale sleduji cesko, chci za rodinou..ale ta situace tam, hruza..chau te, ale nenadelas nic, musite vydrzet! :(

Brzy snad zacne byt hezky, snaz se byt co nejvic venku, prochazky, nacerpas energii..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
235
28.2.21 00:11

Na mě už to taky padá, ale z popisu zakladatelky bych to v jejím případě viděla na vážnější psychický problém. Vyhledala bych odbornou pomoc, mohla by to být poporodní deprese. Ona ta kombinace šestinedělí se současnou situací by položila kdekoho, není se vůbec za co stydět.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
42394
28.2.21 00:28

Nejsi v tom sama. Rodila jsem před rokem, když to celé začalo a těhotenství bylo proležené na gauči. Z porodnice jsem se vrátila do jiného světa a doufala jsem, že to bude brzy pryč. Je mi z toho na nic, ale jak se tu píše pomáhají procházky, pexeso a knížka. Snad bude brzy lépe.
Zrovna dneska jsem říkala, že jsem ráda, že děti máme, jinak by mi hráblo úplně.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
28.2.21 00:39

Já si vaši situaci nedokážu ani představit. Jak to můžete zvládnout děti na online vyučování, k tomu miminko.Jste velmi silná žena, ale každého to může psychicky vyčerpat. Určitě zavolejte lékaři i obvodnímu a ten vám pomůže, nebo aspoň poradí nějakého psychologa, léky. Zapojte i svého muže do domáctnosti a starosti o děti.
Přeji vám, aby jste tuhle nelehkou dobu co nejlépe zvládla. Přeji hodně štěstí a síly

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
28.2.21 01:51

Zmi mi to jako solidní deprese a vůbec se nedivím, tahle doba je narocna pro všechny. Do toho ještě kupa děti a miminko…nezamyslela ses nad tím, že by sis zkusila promluvit s psychologem? Klidně na dálku, určitě to půjde online. Tady můžeš upustit trochu páry, ale ze zkušenosti vím, že profi vedený rozhovor je někde úplně jinde. 🙂 Děti (ty větší) „vykopni“ zítra ven, ať se proběhnou s kamarády, také potřebují sociální interakci a jestli jste na vesnici, asi není úplně co řešit. Hlavně se z těch opatření nezblaznit. To raději Covida než celou rodinu ve cvokhausu. Já se taky zítra půjdu projít mimo katastr obce a všichni mi můžou políbit…v nejhorsim z toho bude rychlý běh po lese. :lol:

  • Citovat
  • Nahlásit
63212
28.2.21 01:54

Najdi si psychologa. Prožívas to moc a blbě :think: sama mám doma 4 děti, teď musím řešit pc na online výuku, jeden mi chybí :think: synovi umřel notas.. mě dobíjí právě to courani s kočárkem. A vesnice.. Ticho, božský klid. Byt zavřená ve městě v bytě to byl brutal opruz.. To jsem zažila březen až květem minulého roku. My teď s kluky chodíme na zimní houby. Oni se tím dobře zabaví

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat