Souhlasíte s hranicí životaschopnosti předčasně narozených mimine

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
393
25.12.19 11:35

Souhlasíte s hranicí životasch. předčasně narozených miminek?

Přečetla jsem toho na toto téma za posledních deset let opravdu celkem hodně. Jak z odborného pohledu lékařů, tak z pohledu veřejnosti, i rodičů těchto dětí. Četla jsem o dětech samotných, o případech ze zahraničí i z české republiky. Obecně se většinou uvádí, že POVINNOST pokusit se o záchranu života miminka mají lékaři od 24+0 tt, někde je to doplněno ještě o váhu dítěte nad 500g. Někde je uvedeno, že v dřívějších tt je právě váha nad 500g zásadní, aby se lékaři pokusili zachránit i dítě narozené před 24+0 tt. Podmínkou je do 24+0 vždy narození dítěte jevícího jasné známky života, někde se píše životaschopnosti. Vyvstává z toho mnoho otázek - zda resuscitovat děti narozené po 24+0, jak je to s udávanou šedou zónou mezi 23+0 až 24+0, někde se uvádí již 22+0 až 24+0… Existují doložené případy děti s minimálními nebo žádnými následky, dětí, které se narodily ve 22+ tt. Pak se dočtete o dětech narozených ve 23+ kterým chybělo pár gramů do toho daného půl kila a přes to, že se narodily živé a zdravé, pomoc jim poskytnuta nebyla. V cizojazyčných i česky psaných článcích a publikacích k tomuto tématu je vždy zdůrazňováno, že by se mělo postupovat výhradně individuálně, s ohledem na přání rodičů.. někteří si ani nepřejí záchranu miminka narozeného tak velmi brzy, aby dítě netrpělo, nemělo následky. Jiní naopak o záchranu svého dítěte stojí i za cenu, že bude mít doživotní postižení. Bohužel mám pocit, že tu stále zůstává velká vůle v rukou toho jednoho konkrétního lékaře. A že to není ideální. A že ani striktně daná hmotnost novorozence a přesný minimální čas strávený v děloze není řešení. Tím spíš kdy skutečné datum početí je pouhý odhad a tady může radikálně rozhodnout mezi životem a smrtí. Kdy víme, že z dvojčat nezřídka přežilo to menší. A pak tu zůstává otázka toho, co je přirozené, správné, kolik to celé stojí.. nervů, bolesti,…peněz. Takže zakládám tuto diskuzi a budu moc ráda když si tu o těchto trpaslíčkách popovídáme. Zajímalo by mě jestli si myslíte že by poslední slovo v otázce snahy o záchranu dítěte měli mít rodiče, lékaři, tabulky, nebo kombinace a jak ji nastavit tak, aby to bylo fér vůči všem, jak postupovat, pokud se názory liší. Naštěstí jsem nikdy nemusela řešit tuto otázku, ale stala jsem před jinou… Záchyt pravděpodobného postižení a vybavena žádankou k ukončení těhotenství jsem byla odeslána k výkonu do nemocnice. Lékařce se to jevilo jasně. Rozhodla jsem se si dítě nechat, daném postižení si toho hodně zjišťovala. Měla jsem ale jasnou možnost volby. Nikdo mne nemohl přinutit k potratu. Přitom péče o děti s postižením rozhodně není levná. Péče o předčasně narozené děti také není levná, ale rodiče podle mne tu možnost volby nemají, aspoň z příběhů ke kterým jsem se dostala, to tak vypadá. Jak to cítíte vy?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1995
25.12.19 11:55

Uf, tak toto je tezke tema.. Ja jsem pro volbu rodicu. Proste se pokusit dite zachranit i mimo tu hranici. Pokud se tedy narodi zive (v opacnem pripade je to jasne..). A pak nechar rozhodnout rodice a vysvetlit situaci.

Ja sama jsem nastesti pred touto volbou nikdy nebyla a dpufam, ze ani nebudu (tuk tuk). Ale u nas v rodine je zachraneny chlapec (z dvojcat, druhe mimco neprezilo) narozeny myslim ve 25tt (mozna driv) s vahou 600g. Dnes je mu skoro 10, chodi do skoly a nikdo by nic nepoznal. Je to zazrak, co pekari dovedou a klanim se pred nimi :potlesk:

Tebe obdivuji, ze sis nechala miminko s postizenim. Musis byt velmi silna zena :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14680
25.12.19 12:05

Mám dceru narozenou ve 26+0, teď 7 let. Viděla jsem její účet za první 3 měsíce života - nebýt zdravotního pojištění, zadlužilo by nás to na dlouhá léta. Je naprosto zdravá, šikovná holka- jen trochu plíce zlobí. Dcera měla dvojčátko - žilo měsíc a kdyby přežilo, nejspíš by bylo postižené…
V ideálním světě by byla nejlepší kombinace přání rodiče a shoda s lékařem. Ale víte co? Do teď si pamatuji ten pocit - Ať je slepý, ať je hluchý, hlavně ať žije..A o pár let později dávám za pravdu lékařům - někdy je lepší nechat ho jít.. Jejich profesionální poviností je udělat vše pro záchranu, ale oni mají zkušenosti..To že je dítě životaschopné za pomocí intubace, podpory přístrojů, neznamená, že si neponese následky do života..

Já na tvoji otázku nedokážu odpovědět, ale naučila jsem se lékařům věřit - v dobrém i zlém..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
393
25.12.19 12:08

@kyticka86 nechala a právě z toho pro mě vyplynulo mnoho otázek, protože dítě máme díky Bohu naprosto zdravé. Přitom se to všem tehdy jevilo že to není vůbec dobré, doktorka nás měla za blázny že si takové dítě chceme nechat. Musela jsem ji dokonce změnit, prostě byla proti a asi to i myslela s námi dobře. A dítě je úplně zdravé. Proto si myslím že i ty hranice a pravidla pro záchranu těchto dětí nejsou úplně šťastné, jelikož miminko ve 22tt může překvapit a přežít a miminko ve 27tt to někdy nezvládne. Je to opravdu složité téma, jak říkáš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
393
25.12.19 12:16

@Králičice děkuji za tvou zkušenost. Máš pravdu že lékaři mají znalosti veliké ale nedovedou předpovídat budoucnost a myslím že nikdy neřeknou rodičům u předčasně narozeného miminka že určitě 100%ne přežije. Bohužel si myslím že docela často řeknou, že nepřežije, nebo by bylo vážně postižené. Samozřejmě mohou jejich verdiktu nasvědčovat zkušenosti s jinými dětmi, ale každé je jedinečné. Myslím že když neumějí 100% slíbit život, nemělo by ani 100% předpovídat smrt a tam kde o to rodiče stojí u žije narozených dětí tu péči miminku poskytnout i když nemá 500g a nedosáhlo 24+0. Nikomu ovšem nezazlívám že to vidí úplně jinak, tohle je jen můj pocit. Beru to tak že bez drahé lékařské péče by spousta starších lidí byla už přirozeně po smrti, takže pokud vnímáme jako správné udržovat na živu přežívající starší lidičky, pak si myslím že je stejně morální zachraňovat ty příliš maličké. :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10843
25.12.19 12:18

V podstatě tady netuším, jak se rozhodnout.
Obecně jsem pro absolutní volbu pacienta, kterého lékař pouze informuje.
Vzhledem k tomuto bych byla pro tutéž věc i v tebou uváděném případě.
Problém v tomto případě pro mě je, že nikdy nikdo neví, jak to s těmito dětmi dopadne a jaká bude kvalita jejich života. Ve spoustě případů je dítě narozené ve 24.týdnu bez nějakých závažnějších problémů v jiných případech je dítě narozené v 27.týdnu vlivem pozdějších komplikací závažně mentálně i fyzicky poznamenané.
Já osobně v péči o postižené dítě nevidím nic povznášejícího ani obohacujícího. Obvykle to znamená takovou mentální fyzicky, psychickou i ekonomickou zátěž, že tím je rodina poznamenaná za únosnou mez.
Já upřímně doufám, že takto volit nikdy nebudu muset.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
393
25.12.19 12:25

@Sany80s také to nevnímám jako něco obohacujícího. Ale zase si říkám že to je prostě riziko toho vůbec mít děti. Obrnu, autismus, nebo sval. atrofii atd. to vyjde kolikrát najevo až ve 2, 3, 5..letech.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
43141
25.12.19 12:27
@4-1.cz píše:
Přečetla jsem toho na toto téma za posledních deset let opravdu celkem hodně. Jak z odborného pohledu lékařů, tak z pohledu veřejnosti, i rodičů těchto dětí. Četla jsem o dětech samotných, o případech ze zahraničí i z české republiky. Obecně se většinou uvádí, že POVINNOST pokusit se o záchranu života miminka mají lékaři od 24+0 tt, někde je to doplněno ještě o váhu dítěte nad 500g. Někde je uvedeno, že v dřívějších tt je právě váha nad 500g zásadní, aby se lékaři pokusili zachránit i dítě narozené před 24+0 tt. Podmínkou je do 24+0 vždy narození dítěte jevícího jasné známky života, někde se píše životaschopnosti. Vyvstává z toho mnoho otázek - zda resuscitovat děti narozené po 24+0, jak je to s udávanou šedou zónou mezi 23+0 až 24+0, někde se uvádí již 22+0 až 24+0… Existují doložené případy děti s minimálními nebo žádnými následky, dětí, které se narodily ve 22+ tt. Pak se dočtete o dětech narozených ve 23+ kterým chybělo pár gramů do toho daného půl kila a přes to, že se narodily živé a zdravé, pomoc jim poskytnuta nebyla. V cizojazyčných i česky psaných článcích a publikacích k tomuto tématu je vždy zdůrazňováno, že by se mělo postupovat výhradně individuálně, s ohledem na přání rodičů.. někteří si ani nepřejí záchranu miminka narozeného tak velmi brzy, aby dítě netrpělo, nemělo následky. Jiní naopak o záchranu svého dítěte stojí i za cenu, že bude mít doživotní postižení. Bohužel mám pocit, že tu stále zůstává velká vůle v rukou toho jednoho konkrétního lékaře. A že to není ideální. A že ani striktně daná hmotnost novorozence a přesný minimální čas strávený v děloze není řešení. Tím spíš kdy skutečné datum početí je pouhý odhad a tady může radikálně rozhodnout mezi životem a smrtí. Kdy víme, že z dvojčat nezřídka přežilo to menší. A pak tu zůstává otázka toho, co je přirozené, správné, kolik to celé stojí.. nervů, bolesti,…peněz. Takže zakládám tuto diskuzi a budu moc ráda když si tu o těchto trpaslíčkách popovídáme. Zajímalo by mě jestli si myslíte že by poslední slovo v otázce snahy o záchranu dítěte měli mít rodiče, lékaři, tabulky, nebo kombinace a jak ji nastavit tak, aby to bylo fér vůči všem, jak postupovat, pokud se názory liší. Naštěstí jsem nikdy nemusela řešit tuto otázku, ale stala jsem před jinou… Záchyt pravděpodobného postižení a vybavena žádankou k ukončení těhotenství jsem byla odeslána k výkonu do nemocnice. Lékařce se to jevilo jasně. Rozhodla jsem se si dítě nechat, daném postižení si toho hodně zjišťovala. Měla jsem ale jasnou možnost volby. Nikdo mne nemohl přinutit k potratu. Přitom péče o děti s postižením rozhodně není levná. Péče o předčasně narozené děti také není levná, ale rodiče podle mne tu možnost volby nemají, aspoň z příběhů ke kterým jsem se dostala, to tak vypadá. Jak to cítíte vy?

Nechala bych to na rozhodnutí rodičů. Ono se lehko řekne, nechat to na přírodu. Ale pak bojujete, aby jste to křehké nic vypiplali. Je každopádně zázrak, co lékaři umí zachránit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10843
25.12.19 12:29
@4-1.cz píše:
@Sany80s také to nevnímám jako něco obohacujícího. Ale zase si říkám že to je prostě riziko toho vůbec mít děti. Obrnu, autismus, nebo sval. atrofii atd. to vyjde kolikrát najevo až ve 2, 3, 5..letech.

Je to tak, na druhou stranu v případě předčasně narozených dětí jsou prostě rizika obrovská a tak nevyzpytatelná. Netuším, jak bych se rozhodovala s tímto vědomím. Proto doufám, že nikdy tu možnost mít nebudu.
Což ale neznamená, že si myslím, že za mě mají rozhodovat lékaři.
Toto je obtížné téma a nemyslím si, že černobílé.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
393
25.12.19 12:34

@Sany80s přesně tak. Opravdu není černobílé. Nesmíme opomenout že nejvíce se to dotkne toho miminka. A ty sepse, manipulace, stres, operace, bolesti, kdo ví co by si přálo to dítě. Musí to být dost těžký start do života.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3022
25.12.19 12:50

Kamarádka má dceru, která se narodila ve 22tt, dali jí prý procento šance, že přežije. Dnes má 10 let

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6665
25.12.19 13:18

Neštěstí mám obě děti zdravé a nic podobného jsem řešit nemusela. Veškerá vyšetření v těhotenství byla v normě. Nevím jak bych se rozhodovala kdyby mě něco takového potkalo, ale z mé pozice když vím jak postižení člena rodiny poznamená celou rodinu (bohužel můj tchán je po 40 minutové zástavě srdce na tom hodně špatně) nevidím důvod takovému neštěstí jít zbytečně naproti. Jsem si na 95% jistá že bych šla na potrat kdyby bylo vysoké riziko postižení dítěte a asi bych nechtěla resuscitaci nedonošence, který by nezvládl základní životní funkce bez přístrojů. Jak říkám tohle je můj pohled když jsem nic podobného nezažila a protože další děti už neplánujeme tak asi ani nezažiju. Myslím že rozhodnutí by mělo být převážně na rodičích protože to budou oni na koho to nejvíce dolehne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.12.19 13:25

Kamaradka čekala 2jky.
V 20tt zjistily, že jedno dítě má na hlavně nádor. Litala pořád po nemocnicích. Nakonec ji řekli, pokud to nemocné dítě přežije po všech operacích, že je dost možné, že bude hluché, slepé, postižené atd.
V 35tt byla u Apolináře. Dítě které mělo nádor uspali v břiše a pak šla hned na císař. Říkala, že nejhorší pocit kdy zažila. Citit záškuby dítěte v břiše jak umírá.
Zdravý kluk měl 2,5kg nemocné dítě s nádorem 3,5kg. Mel doopravdy kilovy nádor.
Tim čím se prošla bylo strašné a ojedinělé. Protože to Apolinář konzultoval s nemocnici v Americe neboť se tohle u nás nedělá (nedělalo) nevím jak teď.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
25.12.19 13:32

Teď už 10let a zdravá holcicka. V 6tydnech ji transportovali vrtulníkem z J. čech do Motola. Byla šedivá. Zjištěny byly 2 srdeční vady a jedna plicní (něco s tepnou) dávali ji 20% na přežití. Byla na operacich. Matka dívky vystudovaná zdravotní sestra s x VŠ. Zhoutila se. Nikdy už žádný dítě nechce. Holčička je rozmazlena :nevim:. Teď se rozvedla protože ani s manželem spát od té události nechtěla aby náhodou nebyla znova těhotná. Tak že 10let bez sexu :roll:. Na ni se to podepsalo dost. Byla u dívky zjištěna genetická vada.

  • Citovat
  • Nahlásit
Černá vdova
25.12.19 13:50

Mám dvojčata narozená 25+4. Děti jsou v předposlední ročníku ZŠ. Problémy mají stejné, jako mají děti normálně narozené. Vím, že v řadě vyspělých zemích by je nechali umřít. Tenkrát. Nevím, jestli se osvítili a zachraňují i děti pod 27. TT…

Moje děti byly U Apolináře. Šanci na život dostaly všechny děti, i jedno 23+něco, které ale po pár dnech zemřelo na krvácení do mozku. Další mladší dítě než moje děti byI chlapeček 24+něco, který měl potíže větší, než moje děti, ale zvládl to a kromě dýchacích problémů žádné jiné problémy neměl (už s tou rodinou nejsem v kontaktu).

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat