Špatná psychika u obou manželů

Anonymní
28.4.21 15:31

Špatná psychika u obou manželů

Ahoj,
potřebovala bych se vypovídat a zároveň poradit, co byste dělali v naší situaci. S manželem jsme spolu 13 let a letos se nám narodilo naše první dítě. Začátky byly sice těžký, ale spolu jsme to zvládli. Manžel měl po porodu dlouho volno, tak se hodně staral. Teď samozřejmě stará méně, protože chodí do práce, ale nemůžu si stěžovat. A teď k problému..
Synovi budou za chvilku tři měsíce a já jsem neustále ve stresu. Malý docela málo spí, já absolutně nestíhám domácnost a navíc se mi k tomu přidali takový divný pocity. Jen pro příklad.. Když jedu po ulici s kočárkem, mám hrůzu, že ho pustím a sjede do silnice.. Nebo když malého držím a on se trochu zavrtí tak mě úplně poleje pot a před očima mám, jak mi spadnul na zem.. Celkově jsem psychicky hrozně slabá, často bezdůvodně brečím, hodně věcí si neustále vyčítám..
No a manžel začal mít hrozný problémy v práci.. Kolikrát mi ráno řekne, že má úplně sevřenej žaludek a je mu blbě.. Když přijde domů, vykoupe malého, pomazlí se s ním a uspi ho.. Pak jsme večer spolu, ale oba úplně bez nálady.. Nějak si ten čas pro sebe nedokážeme užívat..
Vůbec nevím, jak nám pomoci. Chci, aby měl syn spokojený rodiče a ne dvě hromádky neštěstí.. :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
19
28.4.21 15:35

Já měla po porodu podobné stavy, pomohl až čas a hořčík… Přítel tyhle obavy měl taky, ale pomalu opadly, sice nezmizely, protože o dítě máme strach pořád, ale určitě už to není takové psycho, jako na začátku. :srdce: :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11002
28.4.21 15:39

Tak ono jsou to asi dvě rozdílné věci - úzkostné stavy (řešit s odborníkem) a pak vysoko nastavená laťka z bezdětného života. Tam to chce výrazně snížit očekávání, prostě fungovat v nějakém minimalistickém režimu.
Když si večer sednete spolu, být rádi za klid, a ne čekat, že si užijete film, uvaříte super večeři a pak vášnivou noc. Syn je ještě malinký, navíc je to pro vás asi velký nezvyk, najednou všechno to lítání kolem mrněte. Zkuste být i menší perfekcionisti, prostě usne nevykoupaný, usne vám v posteli, na stole budou hračky - no a co, ono se to nezblázní.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
134
28.4.21 15:46

Poporodní blues/deprese, řešit a to hned, oba dva (a fakt to mohou mít i muži)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6425
28.4.21 15:54

Já jsem tohle měla po porodu ale můj muž byl v pohodě a pomáhal mi. Bála jsem se s malou jít že schodů koupat ji… Po cca 2 měsících to nejhorší přešlo.
U mě to teda nebylo úplně nepřekonatelné ale byla jsem dost opatrná protože jsem takové motovidlo tak jsem se strašně bála že mu malá třeba spadne. Kdykoliv jsem šla z místnosti dala jsem ji buď do postýlky nebo na zem na podložku aby nespadla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7355
28.4.21 16:09

Ahoj,
dítě je obrovská změna ve vašich životech. Je to pro vás zároveň vše nové, a tak se vlastně vše učíte. Sice jste mohli číst knihy, nechat si vyprávět od jiných rodičů, ale opravdové to je až když to prožíváte.
S tím strachem pracuj. Přeci jste se z procházek vždy vrátili v pořádku. I když se zavrtí, neupadl.
Určitě hrají roli i hormonální procesy a únava, protože péče o dítě prostě energii bere.
Zkuste si doma povídat, zkuste si dopřát malé radosti, ono to prostě chce svůj čas a uvidíš, že to bude v pořádku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
63703
28.4.21 16:35

Uzkostne stavy Res s dr. Může jít o slabší formu poporodní deprese.. Chlap musí řešit jeho spouštěč.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3425
29.4.21 09:02
@ludmilaadamkova píše:
Kdykoliv jsem šla z místnosti dala jsem ji buď do postýlky nebo na zem na podložku aby nespadla.

Hele tohle me prijde treba naprosto normalni. Nepripadala jsem si uskostna ani nic podobneho, ale jen opatrna. Kluk ma tri roky a nikdy mi nespadl. Kamoska to tolik neresila a byli nekolikrat na pohotovosti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
170
29.4.21 23:30
@Anonymní píše:
Ahoj,
potřebovala bych se vypovídat a zároveň poradit, co byste dělali v naší situaci. S manželem jsme spolu 13 let a letos se nám narodilo naše první dítě. Začátky byly sice těžký, ale spolu jsme to zvládli. Manžel měl po porodu dlouho volno, tak se hodně staral. Teď samozřejmě stará méně, protože chodí do práce, ale nemůžu si stěžovat. A teď k problému..
Synovi budou za chvilku tři měsíce a já jsem neustále ve stresu. Malý docela málo spí, já absolutně nestíhám domácnost a navíc se mi k tomu přidali takový divný pocity. Jen pro příklad.. Když jedu po ulici s kočárkem, mám hrůzu, že ho pustím a sjede do silnice.. Nebo když malého držím a on se trochu zavrtí tak mě úplně poleje pot a před očima mám, jak mi spadnul na zem.. Celkově jsem psychicky hrozně slabá, často bezdůvodně brečím, hodně věcí si neustále vyčítám..
No a manžel začal mít hrozný problémy v práci.. Kolikrát mi ráno řekne, že má úplně sevřenej žaludek a je mu blbě.. Když přijde domů, vykoupe malého, pomazlí se s ním a uspi ho.. Pak jsme večer spolu, ale oba úplně bez nálady.. Nějak si ten čas pro sebe nedokážeme užívat..
Vůbec nevím, jak nám pomoci. Chci, aby měl syn spokojený rodiče a ne dvě hromádky neštěstí.. :,(

Ahoj, chci te podporit! Syn je malinkej, zmena velika. Pamatuju si, ze kdyz byla moje dcerka v podobnym veku, hrozne jsem bala, ze ji cestou z koupelny, kde jsem ji myla zadecek omylem vezmu hlavickou o futra :lol: Pripadala mi tak krehka a bala jsem se, stejne jako ty, ze mi upadne, ze s ni zakopnu, ze mi spadne z postele,… Nic z toho se nestalo nastesti. Je to podle me o tom, ze sis proste uvedomila tu obrovskou zodpovednost za toho malyho tvora, myslim, ze je to bezne a prejde to, respektive se to ustali na nejaky snesitelny hranici strachu o dite, kterej nas uz nikdy zanou neopusti :-) Blby je, ze se vam to seslo na vic frontach, kdyby mel muz v praci klid, mohl by ti byt oporou, ale takhle jste „vyrizeny“ oba. Pomohlo by ti, kdyby sis mohla odpocinout, muze ti nekdo povozit treba kocarek? A ne, ze misto valeni zacnes uklizet :-) Doporucuju vanu, film, knizku, nebo jen kafe a civění do prazdna :-) Drzim palce a preju silu! Urcite to zvladnes, bud k sobe laskava a zkus poprosit o pomoc, jestli mas koho. Mne treba hrozne pomohlo, kdyz mi mama neco uvarila a donesla. Tak se drz :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat