Je to pitomec. Vůbec se nedivím, že Tě to trápí. A jak se stará nyní?

@Anonymní píše:
Dobrý večer,
jdu si možná pro kritiku možná pro pochopení, uvidím.
Jak vůbec začít… Chlapa miluji z celého srdce, je to zlatý člověk, milující otec, pracovitý a mohla bych pokračovat, ale a je to tu, to ALE.
Máme doma 7 měsíčního syna a já se stále nemohu vzpamatovat z návratu z porodnice, teď nemyslím zdravotní stav, ale má vzpomínka na porodnici a vše okolo. Vždy když si na to vzpomenu, tak mě to zabolí a jsem pak bez nálady.
Po porodu jsem zůstávala ještě 6dní v nemocnici, chlap za námi byl 3× a ještě vždy přijel na 30minut, čekala jsem, že mi přiveze alespoň vodu na pití nebo čisté prádlo (vše bylo doma připraveno), ale přijel bez ničeho, ještě k tomu hladový, takže mi vyluxoval stoleček s dobrotami, co mi přivezli rodiče. To byla první rána, druhá byla když přivezl svou maminku a ta se zdržela 10minut, protože potřebovala na nákup (bydlí ve městě, kde si může nakoupit 24hodin denně, ani nepotřebuje velikou pomoc 46let) A ta největší rána, kterou nemohu překousnout je návrat z porodnice. Volala jsem už ráno po vizitě cca 8:30hod, že nás propustili domů, že musím počkat na papíry a pak šup domů. Papíry jsem měla připravené v 10hodin a tak mezi tím jsem se zabalila a čekali jsme na chlapa než pro nás přijede. Od jedné hodiny jsme čekali na chlapa na jídelně, protože bylo narvané oddělení. Chlap nikde. Objevil se až v půl pátý s tím, že byl s otcem u lékaře a vyřizoval papíry na auto na pojišťovně, otce měl posazeného v autě a otec měl streptokoka. Byla jsem vytočená, že přijel pozdě a ještě s nemocným otcem v autě. Domů cesta trvá 50minut. Celých 50minut jeho otec pokašlával, smrkal. Chlapovi vše připadalo v pořádku. Doma měla být připravena alespoň postýlka, jak mi neustále tvrdil, že jí postavil. Nebylo doma připraveného nic, jen hrozný nepořádek, všude se válelo oblečení, špinavé talíře. Vysadil mě před panelákem a jel odvést svého otce domů. Po příjezdu se hrozně divil, že jsem naštvaná a ta naštvanost nebo spíše zklamání ve mně zůstalo do teď. Vůbec nebyl ten hezký okamžik, kdy přijdeme domů, pro mě to byl jen stres. Kdybych věděla, že přijede pr nás tak pozdě, zavolala bych někoho jiného, ale měl s sebou přivest zimní fusak a autosedačku. Jsem zklamaná, omlouvám se za dlouhý text.

Nedivím se ti, taky bych byla zklamaná. Ale píšeš, že teď se chová hezky. Holt měl špatný den, týden. Možná starosti v práci nebo s rodiči… Jestli je teď vše v pořádku, tak mu odpusť. Udělal pár chyb, ale ty teď dohnal tím, jak se stará a chová teď. Určitě i pochopil, že starost o miminko není jednoduchá a poučil se. 

Nevím, co chceš slyšet, ale při čtení tvého příspěvku jsem si říkala, jak jsem šťastná za svého chlapa. Jestli je ale jinak skvělý jak popisuješ a tohle bylo jednorázové selhání, tak bych se ve vzpomínkách nebabrala. Promluv si s ním o tom, co se stalo a proč, jaké chování bys od něj očekávala pokud budete mít druhé dítě. Dávej mu přesnější instrukce v situacích, kde od něj potřebuješ samostatnost.

@elena.78 Nyní : přichází v 17hodin a o syna se stará do koupání, což je kolem 18hodiny někdy 18:30hod následně vykoupe a já už potom uspávám a kojím.

Já nevím. Mně to k charakteristice zlatýho člověka nějak nejde. Nebo je zlatej, ale mega natvrdlej. Musíš mu to hlavně říct. Už s tím nic neuděláš, ale bude to z tebe venku a on snad bude příště trochu méně natvrdlej.

Takhle se člověk nezačne chovat ze dne na den - tak jste to možná mohla trochu očekávat. Už jen tím, že nebyla postavená postýlka už před odjezdem do nemocnice. Že je sobec muselo být taky poznat dřív - soudě dle toho vyjídání v nemocnici. No každopádně je to solidní extrém, vykopla bych s ním dveře. Sníst mi jídlo v nemocnici po porodu, udělat doma bordel a nechat mě hodiny čekat v nemocnici s novorozencem; to by neprošlo. Očividně je pro něho důležitější všechno ostatní než Vy. Slovo zklamaná je předpokládám hodně slabý výraz. Mě je z toho zle, jen to čtu. O nemocném otci ani nemluvě. Máte doma sobce a ignoranta. takhle se „zlatý“ člověk nezachová, když ho rodina potřebuje.

@Anonymní píše:
Dobrý večer,
jdu si možná pro kritiku možná pro pochopení, uvidím.
Jak vůbec začít… Chlapa miluji z celého srdce, je to zlatý člověk, milující otec, pracovitý a mohla bych pokračovat, ale a je to tu, to ALE.
Máme doma 7 měsíčního syna a já se stále nemohu vzpamatovat z návratu z porodnice, teď nemyslím zdravotní stav, ale má vzpomínka na porodnici a vše okolo. Vždy když si na to vzpomenu, tak mě to zabolí a jsem pak bez nálady.
Po porodu jsem zůstávala ještě 6dní v nemocnici, chlap za námi byl 3× a ještě vždy přijel na 30minut, čekala jsem, že mi přiveze alespoň vodu na pití nebo čisté prádlo (vše bylo doma připraveno), ale přijel bez ničeho, ještě k tomu hladový, takže mi vyluxoval stoleček s dobrotami, co mi přivezli rodiče. To byla první rána, druhá byla když přivezl svou maminku a ta se zdržela 10minut, protože potřebovala na nákup (bydlí ve městě, kde si může nakoupit 24hodin denně, ani nepotřebuje velikou pomoc 46let) A ta největší rána, kterou nemohu překousnout je návrat z porodnice. Volala jsem už ráno po vizitě cca 8:30hod, že nás propustili domů, že musím počkat na papíry a pak šup domů. Papíry jsem měla připravené v 10hodin a tak mezi tím jsem se zabalila a čekali jsme na chlapa než pro nás přijede. Od jedné hodiny jsme čekali na chlapa na jídelně, protože bylo narvané oddělení. Chlap nikde. Objevil se až v půl pátý s tím, že byl s otcem u lékaře a vyřizoval papíry na auto na pojišťovně, otce měl posazeného v autě a otec měl streptokoka. Byla jsem vytočená, že přijel pozdě a ještě s nemocným otcem v autě. Domů cesta trvá 50minut. Celých 50minut jeho otec pokašlával, smrkal. Chlapovi vše připadalo v pořádku. Doma měla být připravena alespoň postýlka, jak mi neustále tvrdil, že jí postavil. Nebylo doma připraveného nic, jen hrozný nepořádek, všude se válelo oblečení, špinavé talíře. Vysadil mě před panelákem a jel odvést svého otce domů. Po příjezdu se hrozně divil, že jsem naštvaná a ta naštvanost nebo spíše zklamání ve mně zůstalo do teď. Vůbec nebyl ten hezký okamžik, kdy přijdeme domů, pro mě to byl jen stres. Kdybych věděla, že přijede pr nás tak pozdě, zavolala bych někoho jiného, ale měl s sebou přivest zimní fusak a autosedačku. Jsem zklamaná, omlouvám se za dlouhý text.

Proč to v sobě dusíš tak dlouho? Měla jsi mu hned říct, proč jsi naštvaná a třeba by se ti ulevilo. Muž roku to není, ale asi to není jeho první případ, nejspíš na něj není spolehnutí i jindy. Tohle by můj chlap teda neudělal.

To je mi lito
Jak uz tu nekdo pise, taky jsem si pri cteni tveho prispevku uvedomila, ze mam doma zlateho chlapa.
Tohle je hruza, ale nerikej mi, ze uz drive neuprednostnoval rodice pred tebou.
To same neverim, ze by byl pred porodem nejaky pracovity a pomahal ti doma. Tohle prece muselo byt viditelne uz driv ?

A kromě toho koupání, bere si ho i v jiné hodiny (třeba o víkendu), aby Ti ulevil? To, že jsi na RD neznamená, že musíš být u miminka uvázaná 24hodin denně. Na výrobě jste se podíleli oba.

Taky mi přijde, že je natvrdlej. Vzít do jednoho auta novorozeně a nemocnýho člověka, kterej tam chrchlá. A jeho otec bude druhej natvrdlej. Kdybych přijela domů a viděla tam ten svinčík, normálně bych mu ty talíře hodila na hlavu. A ano, klidně bych to svedla na poporodní hormony. Bojím se zeptat, jestli Ti koupil aspoň kytku?

Čekat do půl 5 v porodnici, v autě nafrkanej tatík, doma bordel a ani nepřipravená postel. Jsem cholerik, takže by dostal pohul hned v tý porodnici. Pokud fungoval normálně, a zrovna v ten den byla asi erupce, tak jako selhal, dobrý, ale jak jsem psala. Já osobně bych s ním vyběhla tak, že by jel jak namydlenej blesk, aby se sebral, protože tohle se nedělá. A zklamaná bych nebyla. Spíš pekelně nasra*á. 

@Sinisterka10 píše: Čekat do půl 5 v porodnici, v autě nafrkanej tatík, doma bordel a ani nepřipravená postel. Jsem cholerik, takže by dostal pohul hned v tý porodnici. Pokud fungoval normálně, a zrovna v ten den byla asi erupce, tak jako selhal, dobrý, ale jak jsem psala. Já osobně bych s ním vyběhla tak, že by jel jak namydlenej blesk, aby se sebral, protože tohle se nedělá. A zklamaná bych nebyla. Spíš pekelně nasra*á.

Ja jsem taky cholerik, takze bych mu udelala takovou scenu…

Zakladatelko, ty to drzis v sobe a to neni dobre. Potrebujes to ze sebe dostat, rict mu, jak hrozne te to ranilo. A mela by jsi to udelat, protoze komunikace je zakladem vztahu.

Je to blbec… Ale on to možná vážně viděl jako že to je v pořádku… Dítě strašně změní život, pohled, priority co je a není důležitý a někdy to dojde až postupně… Ale měla si ho servat hned tenkrát, dostala bys to ze sebe a on by se chytil za nos… Nedivím se ti že tě to štve, ale jestli teď fungujete jako rodina dobře, měla by si najít způsob jak to ze sebe dostat, a možná z toho udělat veselou historku pro pobavení přátel… Jemu to budeš nenapadne připomínat a on si dá pozor aby se to neopakovalo  

@Anonymní píše:
Dobrý večer,
jdu si možná pro kritiku možná pro pochopení, uvidím.
Jak vůbec začít… Chlapa miluji z celého srdce, je to zlatý člověk, milující otec, pracovitý a mohla bych pokračovat, ale a je to tu, to ALE.
Máme doma 7 měsíčního syna a já se stále nemohu vzpamatovat z návratu z porodnice, teď nemyslím zdravotní stav, ale má vzpomínka na porodnici a vše okolo. Vždy když si na to vzpomenu, tak mě to zabolí a jsem pak bez nálady.
Po porodu jsem zůstávala ještě 6dní v nemocnici, chlap za námi byl 3× a ještě vždy přijel na 30minut, čekala jsem, že mi přiveze alespoň vodu na pití nebo čisté prádlo (vše bylo doma připraveno), ale přijel bez ničeho, ještě k tomu hladový, takže mi vyluxoval stoleček s dobrotami, co mi přivezli rodiče. To byla první rána, druhá byla když přivezl svou maminku a ta se zdržela 10minut, protože potřebovala na nákup (bydlí ve městě, kde si může nakoupit 24hodin denně, ani nepotřebuje velikou pomoc 46let) A ta největší rána, kterou nemohu překousnout je návrat z porodnice. Volala jsem už ráno po vizitě cca 8:30hod, že nás propustili domů, že musím počkat na papíry a pak šup domů. Papíry jsem měla připravené v 10hodin a tak mezi tím jsem se zabalila a čekali jsme na chlapa než pro nás přijede. Od jedné hodiny jsme čekali na chlapa na jídelně, protože bylo narvané oddělení. Chlap nikde. Objevil se až v půl pátý s tím, že byl s otcem u lékaře a vyřizoval papíry na auto na pojišťovně, otce měl posazeného v autě a otec měl streptokoka. Byla jsem vytočená, že přijel pozdě a ještě s nemocným otcem v autě. Domů cesta trvá 50minut. Celých 50minut jeho otec pokašlával, smrkal. Chlapovi vše připadalo v pořádku. Doma měla být připravena alespoň postýlka, jak mi neustále tvrdil, že jí postavil. Nebylo doma připraveného nic, jen hrozný nepořádek, všude se válelo oblečení, špinavé talíře. Vysadil mě před panelákem a jel odvést svého otce domů. Po příjezdu se hrozně divil, že jsem naštvaná a ta naštvanost nebo spíše zklamání ve mně zůstalo do teď. Vůbec nebyl ten hezký okamžik, kdy přijdeme domů, pro mě to byl jen stres. Kdybych věděla, že přijede pr nás tak pozdě, zavolala bych někoho jiného, ale měl s sebou přivest zimní fusak a autosedačku. Jsem zklamaná, omlouvám se za dlouhý text.

Mě by zajímalo,jak dlouho spolu jste a jak dlouho spolu žijete. Takový byl vždycky? Já bych ho zabila a svedla to na poporodní hormony.

ten nachrchlanej taťka by mi vadil hodně, ten zbytek bych nějak zkousla…ale já ybch do tohoo auta s novoškem ani nenastoupila