Špatně snáším těhotenství

4.4.17 15:11

Špatně snáším těhotenství

Ahoj všem!

chci se hlavně vypovídat a třeba najít někoho, kdo těhotenství prožíval stejně jako já- tzn. vůbec ne nějak „sluníčkově“. Jak slyším, že je to jedno z „nejkrásnějších období v životě ženy“, tak se biju do hlavy :zed:

Těhotenství nebylo plánované, ale mimčo je chtěné- když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak to byl sice hlavně šok, ale je mi 27 let, mám stálou dobrou práci a vedle sebe spolehlivého člověka, který mi/nám bude oporou- takže jsme hned věděli, že si miminko necháme a o žádné jiné variantě jsme ani neuvažovali.

Každopádně já jsem nikdy nebyla úplně typ, který od 18 ti sní o početné rodině, miluju cestování, ráda se bavím, mám ráda své koníčky, svoji práci. Ráda jsem se ve všem spoléhala hlavně na sebe. A najednou přišel obrat, asi tři týdny po zjištění těhotenství mě potkaly extrémní těhotenské nevolnosti- zvracela jsem i více než 20 x denně, i vodu, nebyla jsem schopna vstát z postele o všechno se staral přítel. Následně pobyt v nemocnici, kapačky. Vánoce jsem celé proležela v posteli, pak zase nemocnice a kapačky- měsíční nemocenská. Zhubla jsem asi 8 kg. Zhruba v 16 týdnu se mi začalo dělat pomaličku lépe- to znamená, že sice zvracím vlastně doteď (24 týden ), ale už to je oproti začátku úplně pohodička- teď to jsou takové ty klasické ranní nevolnosti, kdy ráno odběhnu na záchod a přes den můžu fungovat.

ALE- teď jsem začala pro změnu šílěně rychle přibírat ( nepřejídám se, pouze jsem začala konečně normálně jíst- jím hodně zeleniny, ovoce, piju vodu ). Když se na sebe podívám do zrcadla, tak se nepoznávám, mám nateklý obličej, celá jsem tak nějak zmohutněla a bříško mám přitom malé, takže vypadám jenom jako přejezená a tlustá. Do toho se mi hrozně zhoršila pleť se kterou jsem nikdy neměla problémy, po celém obličeji mám akné, začaly mě teď trápit záněty- takže Mudr. zakázala bazén. Mám hrozně nízký tlak 8O/50, takže navíc šílené závratě, kdykolikv když chcem jet alespoň na výlet, ať příjdu na jiné myšlenky, tak co chvíli sedíme a odpočíváme. Takže vlastně většinu času trávím doma nebo v práci…

Přepadají mě často deprese z toho jak vypadám, cítím se jak vězeň v těle někoho jiného. Hrozně ráda bych si šla zaběhat, zacvičit, přijít na jiné myšlenky. Všude kolem mě vidím jak jsou nastávající maminky šťastné, krásné, ty co jsou kolem mě tak nemají žádné problémy a těhotenství si opravdu užívají.

Já vím, že je to malicherné, vím, že ostatní holky, které se snaží otěhotnět několik let a nejde jim to, si řeknou, že jsem s prominutím blbá kráva. Mám z toho výčitky, že si nedokážu to těhotneství tak užít a jenom se těšit na miminko, říkám si, jestli kvůli toho taky nebudu špatná máma- když teď sobecky myslím takhle na sebe. Ale upřímne jak se radovat, když je vám fyzicky na nic? ja se radovat, když se na mě ráno do zrcadla dívá naprosto jiný a ošklivý člověk:(

Prožívala některá z vás taky takhle špatně těhotenství? Budu ráda za vaše zkušenosti/ nebo zkušenosti někoho z okolí.

Mějte se hezky a děkuju za přečtení!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Reakce:

1031
4.4.17 15:21

Ahoj. No já jsem teda tolik nezvracela. Nevolnosti jo ale jinak v pohodě. ale zato jsem krvácela. Takže jsem musela přestat běhat a když jsem krvácet přestala tak jsem běhat nezačala hlavně kvůli únavě. Přijdu z práce a jdu spát. To že přibírám taky nesu špatně ale co se dá dělat :-( Osobně si myslím že větu: „Těhotenství bylo nejkrásnější období v mém životě“ musel říct chlap nebo baba, které nic nebylo, o těhotenství vůbec nevěděla a rozhodně nechodila do práce!!! Ještě ke všemu mi neroste jen břicho ale také stehna a zadek ( přisuzuju to taky neběhání) a nepomáhají na to ani dlouhé denní procházky :pocitac: :pocitac: Prostě děs, těším se na srpen.

Příspěvek upraven 04.04.17 v 15:21

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3745
4.4.17 15:21

Já moc nechápu, kdo těhotenství nazval nejkrásnějším obdobím života ženy. Asi nějaký muž :mrgreen: Jsme neskonale vděčná za své děti, ale těhotenství jsem si nijak zvlášť neužívala. Ze začátku stres - špatná genetika, pak nízký tlak, pak vysoký tlak, pak nateklé nohy, šílená dušnost. V noci jsem se vzbudila a měla pocit, že se zadusím. Křeče, až mi nohy kroutilo na všechny strany, obličej samé pupínky… Opravdu žádná hitparáda. Dítě je ohromný dar, ale těhotenství není dle mě nic zas tak příjemné a přenádherné, co bych si užila. Takže neboj, nejsi v tom sama :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2418
4.4.17 15:28

No, to se asi stane, kyž žena otěhotní snadno, rychle a bez problémů. Co na to říct… na svoje pocity máš právo, jso to tvoje pocity a tvoje životní zkušenosti.

Obávám se, že na to asi není rada… někdo se hroutí z toho že neotěhotněl, někdo má strach z porodu, někdo se hroutí z těhotenství a jiný třeba z toho, že v těhotenství přibral. Co žena, to jiné hodnoty, jiná zkušenost. Já na dítě čekala několik let, extra bolesti jsem neměla, zvracela jsem, ale byla jsem tak šťastná, že to ani nejde vyslovit. Že se to podařilo! Měla jsem pocit, že dokážu cokoli, strašně ráda na to vzpomínám.

Ale je mi jasné, že kdybych neměla cestu k miminku tolik vyloženou překážkami a beznadějí, tak bych si to těhotenství třeba tak neužívala. Taky jsem ale (!!!) měla obrovský, obrovský strach o mimčo, celé těhotenství, to ty počítám třeba vůbec nemáš a to buď ráda, to bylo hrozné ty strachy, panika, depka, že sice to vyšlo, ale každou chvíli, každou vteřinu může být po těhotenství. To mě soužilo strašně.

Myslím, že těhotenství je taková změna v životě a taková nejistota, že určitá depka (ať už z čehokoli - že dítě mám, nebo že se bojím, že se něco po..) tam asi je vždycky… je to normální Jde se do náročného úkou, do neznáma, no.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14152
4.4.17 15:29
@cverunka píše:
Já moc nechápu, kdo těhotenství nazval nejkrásnějším obdobím života ženy. Asi nějaký muž :mrgreen: Jsme neskonale vděčná za své děti, ale těhotenství jsem si nijak zvlášť neužívala. Ze začátku stres - špatná genetika, pak nízký tlak, pak vysoký tlak, pak nateklé nohy, šílená dušnost. V noci jsem se vzbudila a měla pocit, že se zadusím. Křeče, až mi nohy kroutilo na všechny strany, obličej samé pupínky… Opravdu žádná hitparáda. Dítě je ohromný dar, ale těhotenství není dle mě nic zas tak příjemné a přenádherné, co bych si užila. Takže neboj, nejsi v tom sama :mrgreen:

rikala jsem to stejne. Ze prej nejkrasnejsi obdobi, kdo to vymyslel? Odrodila jsem a naraz mi to vsechno zacalo chybet. Vzpominala jsem na to, jak jsem si udelala test a poprve na mne vyskocily //, jak jsem se tesila na kazdy UZ, pocitala kolik uz ma centimetru. Chybelo mi citit pohyby miminka, hlazeni briska… i ten pocit dulezitosti a obdivnych pohledu. Naraz jsem byla zas prachobycejna zena a chvilku mi trvalo, nez jsem se s tim zzila.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
4.4.17 15:34

Pro mě to bylo období šíleného stresu. Jednak jsem sebe odpuzovala, dost si hlídám váhu a vadilo mi, jak se mi zvětšovaly boky a stehna. Trpěla jsem neustálým nadýmáním, že jsem pomalu ani nemohla do společnosti. Poté stresy z výsledků. Zdravotně jsem na tom já nebyla nejlíp a porod vše dovršil, že mám akorát tak zničený sexuální život. Za dítě jsem ráda, ale vím, že určitě bude jedináček.

  • Nahlásit
  • Citovat
428
4.4.17 15:35

Já jsem otěhotněla po 3 letech díky umělému oplodnění. Takže vymodlené dítě a to opravdu. Od 4 tt hrozné nevolnosti, nemohla jsem vůbec jíst, zvracela jsem i vodu. 3× hospitalizace v nemocnici, dohromady skoro měsíc. Těhotenská cukrovka, špatná štítná žláza, špatné jaterní testy a mnoho dalšího… Teď jsem v 13 tt a jsem furt unavená. Naštěstí zvracím jen už sem tam, ale špatně mi je furt. Chtěla bych si to svoje vymodlené těhotenství konečně začít užívat! :andel:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14152
4.4.17 15:37
@xjuliax píše:
Já jsem otěhotněla po 3 letech díky umělému oplodnění. Takže vymodlené dítě a to opravdu. Od 4 tt hrozné nevolnosti, nemohla jsem vůbec jíst, zvracela jsem i vodu. 3× hospitalizace v nemocnici, dohromady skoro měsíc. Těhotenská cukrovka, špatná štítná žláza, špatné jaterní testy a mnoho dalšího… Teď jsem v 13 tt a jsem furt unavená. Naštěstí zvracím jen už sem tam, ale špatně mi je furt. Chtěla bych si to svoje vymodlené těhotenství konečně začít užívat! :andel:

neboj, druhy trimestr klepe na dvere, to bude pohodicka :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
428
4.4.17 15:42

@warita Taky v to doufám a věřím, že to bude lepší. Ale někdy jak jsem nad tím záchodem, si říkám: „To už by stačilo!“ :zed:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Upravit
1202
4.4.17 15:43

Tak za prvé, určitě nevypadáš tak strašně, to si myslíš ty, okolí je určitě jiného názoru, ale znám to, já se na sebe nemohla ani podívat!!! V těhotenství jsem se nesnášela, nic jsem neoblékla, nemohla si vzít prstýnky, boty na podpatku, hezké boty, no pro mě období děsné. Ale šestinedělí nebylo u mě nijak lepší, pořád jsem bulela, břicho jsem měla vytahané, prsa obrovský. Obdivuju a zároveň nechápu ženy, co mají víc dětí. Já mám dvě jen díky rozumu, abych neměla jedináčka.
Ale zase neboj, bude líp, teď v tobě pracují i hormony a ty jsou taky pěkně naprd :-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
4.4.17 15:45

Tak já se hlasím, no a hned 2×. Obě těhotenství jedna veliká šílenost a v podstatě stejný průběh. První týdny nevolnosti, i když u mě nešlo o zvracení, ale prostě celodenní pocit, že je mi na nic a obrovské nechutenství… Když to přešlo, tak od 13tt mi v obou případech začalo tvrdnout břicho. Moje děloha je ale extra dráždivá, tudíž tvrdnutí v některých hodinách i co 5 minut, když bylo dobře, tak byla i 30 minutová pauza. S přibývajícími týdny už to bylo i velmi bolestivé a hlavně dlouhý stah, zhruba posledních 12 týdnů jsem si musela dělat pauzu i při cestě z gauče na záchod. Neschopná absolutně ničeho, strach z předčasného porodu (první těhotenství jsem donosila do 35tt po měsíci na kapačkách, druhé skoro do termínu). Do toho obrovská bolest kyčlí, pánevní kosti a můj vzhled? Tak ten mi byl vlastně už naprosto šumák. Strašně závidím, vlastně do teď všem, které si těhotenství užívají.
Jak píšeš o tom, jestli nebudeš špatná máma, věřím, že ne, ale musím uznat, že po té hrůze co jsem zažívala, jsem tak strááášně toužila po oddechu, ale vůbec na něj nebyl čas. To zase byly patálie s kojením a další parády. No, je to trošku nefér, ale člověk se dal na vojnu, tak musí bojovat. :)

  • Nahlásit
  • Citovat
4.4.17 15:54

Holky! díky moc všem za reakce :srdce:
ono je fajn vědět, že v tom člověk není úplně sám. A že ten těhotenský obraz, který nutí média - o tom jak je všechno zalité sluncem, není tak úplně pravdivý :)

Všem těhotným přeju, ať to zdárně a úspěšně přežijem do konce :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3302
4.4.17 15:56

@Lithia27: Jestli jsi zvracela 20× denně a dokonce kvůli tomu skončila na kapačkách, tak to mi teda vůbec nepřijde jako malichernost. Kdo jak dítě počal a jak dlouho na něj čekal s tím nijak nesouvisí, ty zjevně máš reálné zdravotní problémy a těhotenství špatně snášíš. Já jsem v prvním trimestru skoro nezvracela, „jen“ mi bylo neustále jak na vodě, nezvládala jsem nic jíst, pořád bych spala, z nízkého tlaku jsem omdlívala, ale na nemocnici to nebylo - a i tak mi z toho slušně hrabalo. Ten pocit, že jsi úplně k ničemu, že nemáš na nic sílu, musíš se spoléhat na druhé, že se postarají, i když i mají své práce dost, výčitky svědomí, že někomu visíš na krku jako přítěž, strach, že tě okolí bude mít za línou nebo nevděčnou… Naprosto tě chápu. Zkus myslet pozitivně, připomínat si, že to není tvoje vina, nikdo nemůže za to, jak jeho tělo těhotenství zvládne. Říkej si, že to všechno směřuje k cíli, který stojí za to. Mně to pomáhalo. A držím palce, ať je ti čím dál líp. Mně to ustoupilo po 15 týdnu, teď si i celkem „užívám“, peklo nastane nejspíš zase v létě, až budu s pupkem ve třetim trimestru přežívat ty třicítky…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4.4.17 16:01

@Kassy no, naprosto přesně jsi vystihla! a taky hlavně: " výčitky svědomí, že někomu visíš na krku jako přítěž, strach, že tě okolí bude mít za línou nebo nevděčnou…" jsem ráda, že tomu někdo rozumí a chápe o čem píšu.

Taky držím palce, ať dopadne všechno dobře :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2706
4.4.17 16:03

To je jak kdybych to psala ja :mrgreen: v kolikatem jsi tydnu? tohle muze prejit po prvnim trimestru, to mi bylo taky desne a z toho strasna deprese, jak je mi zle, jak vypadam atd. Hrozne jsem nabrala, jak rikas, vypadala jsem jako vzducholod, ale ted ve 2 trimestru se vaha zastavila a uz tak neroste a zacina se zvetsovat hlavne brisko.. Tohle vsechno prejde a po porodu budes zas jak lanka

  • Citovat
  • Zmínit
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama