Špatné stavy - měla bych si někam zajít?

Anonymní
11.10.20 20:28

Špatné stavy - měla bych si někam zajít?

Ahoj.
Mám takový problém, nebo spíš asi jen špatné období a potřebovala bych se z toho vypsat, sdílet to s někým a hlavně, znát názor vás všech, co jste tady.
Kde vůbec začít. Je mi 21 a studuji VŠ, která mě ale baví a výsledky mám velmi dobré, k tomu mám brigádu v oboru a jednu mimo obor.
Už dřív jsem měla nějaké psychické problémy. V dětství to začalo bolestmi hlavy, kdy jsem byla krom všech koleček u lékařů odeslána i na psychologické vyšetření. Diagnóza byla úzkostně depresivní porucha, tehdy mi bylo 17. Ale bylo to také tím, že jsem procházela těžkým obdobím. (I když se vám to může zdát směšné v 17ti letech..) Každopádně se to nijak neřešilo, uzavřelo se to jako migrény a na tohle vyšetření nikdo nekoukal.
No a teď se cítím vlastně úplně podobně jako kdysi.. Akorát s rozdílem, že vlastně žádné těžké období nemám. Straním se kamarádům, spolužákům, když se někam jde, raději nejdu, i když vím, že bych si to užila, ale zkrátka se nedokopu. :zed: Večer mívám úzkosti, kdy jen ležím v posteli, mám strach, i když vím, že není z čeho, buší mi srdce, občas se mi chce brečet. Většinou to odejde po několika minutách, ale spouštěč mi není známý. Přes den jsem hrozně rozladěná, všechno mi štve, nechci se s nikým vidět, nechci si s nikým, krom jednoho mého nejlepšího kamaráda psát… Jsem ráda, že jsem doma, nikam nemusím, nemusím se s nikým bavit a tak.. Doma se staráme o nemocného dědečka s mamkou. A pokaždé, nejen v tomto období, když jsem někam vyrazila, posedět, jsem si vždy sem tam v hlavě říkala, co když se mu doma něco stalo, co když jsem ho vidělat naposledy..
Takové myšlenky, na které nikdo jiný nemyslí.. Ale já mám strach, co kdyby..
Tyhle moje stavy jsou vždy takovým obdobím, kdy se mi tohle vůbec neděje a pak je období, kdy jsem přesně taková, jak jsem popsala. Nevím o ničem, co by mě trápilo, co by mě mělo takhle vykolejit, proč bych se měla chtít vyhýbat společným chvílím s přáteli, ale také se spolužákem, který se velmi snaží. Ale já nechci. Kvůli tomuhle. Vždy jsem prostě ráda, že v tomhle stavu jsem doma, nikdo mě nevidí, s nikým nemluvím.. Když se pak vidím se všemi přáteli ve škole, tak by to na mě asi ani nikdo nepoznal, ale pak přijedu domů a vlastně se mi uleví, že konečně nemusím nic předstírat.. A když nad tím vším tak přemýšlím, tak si říkám, že ty bolesti hlavy by mohly pramenit i z toho. Často, když mě něco rozladí, nebo právě jak jsem psala, že přijedu ze školy a uleví se mi, nebo, když na sobě cítím úzkost, se mi rozbolí hlava. Ale samozřejmě, někdy se bolest rozjede i bez těchto dalších stavů..

Jen bych ráda znala váš názor. Zda se vám to zdá normální a nebo, jestli si někam zajít.. I nad tím jsem už přemýšlela, ale asi jako každý, si říkám, že moje problémy jsou malichernosti.. I když mě to samozřejmě trápí.

Děkuju

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1895
11.10.20 20:54

Tím, že zajdeš za psychiatrem, který ti napíše případně léky nic nezkazíš. Ty ataky úzkosti nejsou nic moc. Uleví se ti, uvidíš

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11.10.20 20:59

Určitě neváhej a objednej se k psychologovi, můžeš to zkusit někde akutně, pokud ti ty stavy v něčem brání, jinak jsou docela dlouhé objednací doby. KAždopádně se neboj a jednej. Vím moc dobře o čem mluvíš, taky si procházím psych. poruchou, letos jsem byla poprvé i hospitalizována, akutně, a hodně mi pomohli. držím palce :kytka:
A proším, sice je to jen na tobě, ale opravdu si tam zajdi, neodkládej, nebo to bude ještě horší, lidé chodí k psychologům s různými problémy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
14434
11.10.20 21:11

Ano, zajdi si na psychiatrii, nech si napsat léky. V mezičase co budou zabírat (cca měsíc), tak si najdi psychoterapeuta či psychoterapeutku a vstup do psychoterapie.

To co popisuješ není běžný psychický stav - je to nějaká součást psychichých trablů a je potřeba to řešit - nejde o lenost či neschopnost, ale už budeš mít rozhozenou neurochemii a pokud to necháš jen dál vyhnívat, tak se to bude rozhazovat čím dál tím hlouběji a bude těžší a těžší to srovnat.

držím palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
11.10.20 22:27
@Ou píše:
Ano, zajdi si na psychiatrii, nech si napsat léky. V mezičase co budou zabírat (cca měsíc), tak si najdi psychoterapeuta či psychoterapeutku a vstup do psychoterapie.

To co popisuješ není běžný psychický stav - je to nějaká součást psychichých trablů a je potřeba to řešit - nejde o lenost či neschopnost, ale už budeš mít rozhozenou neurochemii a pokud to necháš jen dál vyhnívat, tak se to bude rozhazovat čím dál tím hlouběji a bude těžší a těžší to srovnat.

držím palce.

Děkuji všem moc za reakce. Chtěla jsem se jen zeptat ohledně toho objednání. Když budu někam volat, mám hned říct o co jde? Jinak z toho mám docela strach, že nedokážu říct všechno tak, jak jsem napsala tady. Navíc to na mě není ani vidět, jak jsem psala, když jsem s někým málokdo by to poznal, všechno na mě doléhá až když jsem sama..
A ještě jeden dotaz. Lze se i k psychiatrovi objednat, aby to nešlo přes pojišťovnu? Soukromě a bez doporučení praktika? Nerada bych, aby to bylo dohledatelné.. Moje praktická je kamarádka mamky a zkrátka ja tohle nechci s nikým blízkým sdílet. Mamka neměla pochopení ani pro výsledek, který vyšel z psychologického vyšetření dříve. Naopak ještě mi vynadala. Takže snad chápete.. Ráda bych aby to šlo diskrétně. Vím, že psychologové jsou i soukromí, ale nevím, jak je to u toho psychiatra..

  • Citovat
  • Nahlásit
222
11.10.20 22:33
@Anonymní píše:
Děkuji všem moc za reakce. Chtěla jsem se jen zeptat ohledně toho objednání. Když budu někam volat, mám hned říct o co jde? Jinak z toho mám docela strach, že nedokážu říct všechno tak, jak jsem napsala tady. Navíc to na mě není ani vidět, jak jsem psala, když jsem s někým málokdo by to poznal, všechno na mě doléhá až když jsem sama..
A ještě jeden dotaz. Lze se i k psychiatrovi objednat, aby to nešlo přes pojišťovnu? Soukromě a bez doporučení praktika? Nerada bych, aby to bylo dohledatelné.. Moje praktická je kamarádka mamky a zkrátka ja tohle nechci s nikým blízkým sdílet. Mamka neměla pochopení ani pro výsledek, který vyšel z psychologického vyšetření dříve. Naopak ještě mi vynadala. Takže snad chápete.. Ráda bych aby to šlo diskrétně. Vím, že psychologové jsou i soukromí, ale nevím, jak je to u toho psychiatra..

Rozhodně je spousta soukromných psychiatrů, konec konců jako všech lékařů - praktik nemusí nic vědět, jen si to teda zaplatíš. A do telefonu nemusíš vysvětlovat, co máš za problém, na to je dost času v ordinaci. Z tvého vysvětlování si obavy nedělej, pokud ti to pomůže, můžeš si něco napsat ale psychiatr bude jistě schopen ti porozumět a otázkami tě nasměrovat, má to v popisu práce. :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
14434
11.10.20 23:20
@Anonymní píše:
Děkuji všem moc za reakce. Chtěla jsem se jen zeptat ohledně toho objednání. Když budu někam volat, mám hned říct o co jde? Jinak z toho mám docela strach, že nedokážu říct všechno tak, jak jsem napsala tady. Navíc to na mě není ani vidět, jak jsem psala, když jsem s někým málokdo by to poznal, všechno na mě doléhá až když jsem sama..
A ještě jeden dotaz. Lze se i k psychiatrovi objednat, aby to nešlo přes pojišťovnu? Soukromě a bez doporučení praktika? Nerada bych, aby to bylo dohledatelné.. Moje praktická je kamarádka mamky a zkrátka ja tohle nechci s nikým blízkým sdílet. Mamka neměla pochopení ani pro výsledek, který vyšel z psychologického vyšetření dříve. Naopak ještě mi vynadala. Takže snad chápete.. Ráda bych aby to šlo diskrétně. Vím, že psychologové jsou i soukromí, ale nevím, jak je to u toho psychiatra..

K psychiatrovi nepotřebuješ doporučení od praktika a bez tvého svolení nebude posílat žádné informace tvé praktické lékařce. Ta by měla vědět, jestli budeš brát nějaké léky, ale pokud jiné zdravotní potíže nemáš, tak to není tak podstatné.

Existují psychiatři kteří nemají kontrakt s pojišťovnou a pracují za přímou úhradu, ale ti jaksi nemůžou napsat léky, takže bys to musela řešit tak, že ti napíše zprávu a lék ti předeíše praktik…

Takže pokud je klíčové neříct tvé praktické lékařce (kterou můžeš kdykoliv změnit, žejo), tak si prostě najdi psychiatra. Ostatně pokud budeš chtít psychoterapii hrazenou na pojišťovnu, tak chceš doporučení od psychiatra.

Prostě někam zavolej a objednej se, do telefonu nemusíš říkat proč, stejně budeš mluvit se sestrou

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6939
12.10.20 09:45

Ahoj zakladatelko,
důležité je nebát se o tom mluvit, ať už se svými blízkými nebo se svým lékařem. Pro prvotní úlevu asi lze doporučit návštěvu psychiatra, který ti náladu vylepší pomocí léků, dlouhodobě by ale bylo dobré zjistit příčinu tvých stavů a zkusit to zvládat bez prášků.
Nemáš se vůbec za co stydět nebo se snažit v sobě potlačovat, jen v roce 2019 potřebovalo pomoc psychiatrů či psychologů více jak půl milionu Čechů.
Věřím, že ti odborníci pomohou a budeš moci žít plnohodnotný život, který tě bude bavit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
228
12.10.20 09:48

Určitě se nebát a vyhledat odborníka, léčená nemoc se dá zvládnou, neléčená, může nadělat velkou paseku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3169
12.10.20 16:11
@Anonymní píše:
Ahoj.
Mám takový problém, nebo spíš asi jen špatné období a potřebovala bych se z toho vypsat, sdílet to s někým a hlavně, znát názor vás všech, co jste tady.
Kde vůbec začít. Je mi 21 a studuji VŠ, která mě ale baví a výsledky mám velmi dobré, k tomu mám brigádu v oboru a jednu mimo obor.
Už dřív jsem měla nějaké psychické problémy. V dětství to začalo bolestmi hlavy, kdy jsem byla krom všech koleček u lékařů odeslána i na psychologické vyšetření. Diagnóza byla úzkostně depresivní porucha, tehdy mi bylo 17. Ale bylo to také tím, že jsem procházela těžkým obdobím. (I když se vám to může zdát směšné v 17ti letech..) Každopádně se to nijak neřešilo, uzavřelo se to jako migrény a na tohle vyšetření nikdo nekoukal.
No a teď se cítím vlastně úplně podobně jako kdysi.. Akorát s rozdílem, že vlastně žádné těžké období nemám. Straním se kamarádům, spolužákům, když se někam jde, raději nejdu, i když vím, že bych si to užila, ale zkrátka se nedokopu. :zed: Večer mívám úzkosti, kdy jen ležím v posteli, mám strach, i když vím, že není z čeho, buší mi srdce, občas se mi chce brečet. Většinou to odejde po několika minutách, ale spouštěč mi není známý. Přes den jsem hrozně rozladěná, všechno mi štve, nechci se s nikým vidět, nechci si s nikým, krom jednoho mého nejlepšího kamaráda psát… Jsem ráda, že jsem doma, nikam nemusím, nemusím se s nikým bavit a tak.. Doma se staráme o nemocného dědečka s mamkou. A pokaždé, nejen v tomto období, když jsem někam vyrazila, posedět, jsem si vždy sem tam v hlavě říkala, co když se mu doma něco stalo, co když jsem ho vidělat naposledy..
Takové myšlenky, na které nikdo jiný nemyslí.. Ale já mám strach, co kdyby..
Tyhle moje stavy jsou vždy takovým obdobím, kdy se mi tohle vůbec neděje a pak je období, kdy jsem přesně taková, jak jsem popsala. Nevím o ničem, co by mě trápilo, co by mě mělo takhle vykolejit, proč bych se měla chtít vyhýbat společným chvílím s přáteli, ale také se spolužákem, který se velmi snaží. Ale já nechci. Kvůli tomuhle. Vždy jsem prostě ráda, že v tomhle stavu jsem doma, nikdo mě nevidí, s nikým nemluvím.. Když se pak vidím se všemi přáteli ve škole, tak by to na mě asi ani nikdo nepoznal, ale pak přijedu domů a vlastně se mi uleví, že konečně nemusím nic předstírat.. A když nad tím vším tak přemýšlím, tak si říkám, že ty bolesti hlavy by mohly pramenit i z toho. Často, když mě něco rozladí, nebo právě jak jsem psala, že přijedu ze školy a uleví se mi, nebo, když na sobě cítím úzkost, se mi rozbolí hlava. Ale samozřejmě, někdy se bolest rozjede i bez těchto dalších stavů..

Jen bych ráda znala váš názor. Zda se vám to zdá normální a nebo, jestli si někam zajít.. I nad tím jsem už přemýšlela, ale asi jako každý, si říkám, že moje problémy jsou malichernosti.. I když mě to samozřejmě trápí.

Děkuju

Ahoj, já bych na tvém místě odborníka navštívila, mě začala hlava šíleně bolet ve 14ti letech, pořád jsem lítala po neurologiích, všechna vyšetření ok. Nakonec to uzavřeli jako tenzní cephalea a neuroložka mi napsala AD, ta jsem ale tehdy v 19ti letech brát nechtěla. Byla jsem i u MUDr. Hnízdila, když ještě dělal na Psychosomatické klinice a ten mě vyšetřil a poslal k psycholožce. Byla jsem u ní jednou, neměla jsem pocit, že bych tam měla docházet, ale asi to byla chyba, protože na VŠ jsem se pak totálně zhroutila, léčím se už 13 let, mám za sebou 21 hospitalizací na psychiatrii a pořád se v tom plácám. Když jsem ale před těmi 13ti lety dostala první AD už od psychiatra, tak mě přestala bolet ta hlava. Tak to určitě neodkládej, ať se ti to nerozjede v něco ještě horšího, já chodím k psychiatričce i na terapie a vůbec se za to nestydím. Držím palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama