Špatné vztahy s tchánovci, společené bydlení

Anonymní
24.10.20 15:01

Špatné vztahy s tchánovci, společené bydlení

Dobrý den, omlouvám se za anonym, ale člověk nikdy neví.. nemám se moc komu vypovídat, tak jsem se rozhodla že to zkusím tady. Třeba mi pomůže ventilovat myšlenky.
Jsem 4 roky vdaná za úžasného a pracovitého muže a spolu máme dvě děti v batolecím věku. Manžel je benjamín, má sestru a bratra o 15 a 11 let starší. Rodiče 70 a 73 let. Jeho sourozenci se osamostatnili a jak to tak většinou bývá, rodinný dům měl zdědit nejmladší, tedy můj manžel. Jeho sourozenci dostali peníze. Jeho sestra se ale podruhé rozvedla a nastěhovala se s dětmi do domu. Tady se začali stupňovat problémy, tchýně si s dcerou prý nikdy nerozuměla, sama mi to i řekla, vadilo jí že doma nic nedělá, má krátkodobé vztahy atd. S jejími dospělými dětmi byly také problémy. Nastěhovala se na rok a nakonec to bylo 10 let. Když mě manžel požádal o ruku, měla se odstěhovat. O to se ale manžel a jeho rodiče snažili už dlouho. Jenže ona nechtěla a byly problémy. Nakonec se to podařilo, ale bylo to hrozně těžké a stálo nás to dost peněz. Zničilo to vztahy. Dům už byl před svatbou napsaný na manžela. Dělali jsme rekonstrukci svépomocí a jeho sestra nám to moc komplikovala a zdržovala tím, jak si nechtěla odvést své věci. Bohužel se těmito nervy poznamenaly i do té doby fungující vztahy mezi námi a tchánovci. Než napsali manželovi dům, slibovali, jak si už můžeme dělat co chceme podle sebe, že budou rádi, když už nebudou mít tolik práce a starostí. Nebylo to tak. Jsou v důchodu a manželova matka byla hlava rodiny (předtím mi to tak nepřišlo). Rok jsme využívali jejich kuchyň a bylo to opravdu vyčerpávající, pořád jsme je měli v zádech, snažili jsme se tam chodit co nejméně, vše nám bylo vyčítáno. Pak jsme si raději udělali provizorní kuchyň nahoře v nezrekontruované místnosti a myla jsem nádobí v lavoru. To už jsem byla těhotná. A v 7. měsíci jsme se dočkali své kuchyně a dodělali rekonstrukci. Pak přišlo první dítě. Ze začátku jsme k nim chodili na návštěvy, tchýni to ale nestačilo, ideálně by chtěla vnouče pořád. Neustále mi lezla nahoru i když jsem byla na wc. Večer stál dokonce manželovi tchán u dveří na wc, když byl na velké a čekal až skočí aby mu mohl něco říct.. atd. strašné. Tchyni bylo taky jedno že kojím, nebo mi vzbudí dítě, když si příjde kdykoliv. Klidně si pozvali svou návštěvu k nám nahoru bez ohlášení aby jim ukázali, jak bydíme. Když nepomohlo domlouvání, začali jsme se zamykat. Když jsme je prosili, aby netřískali dveřmi, protože nám to budí děti vysmáli se nám, že není noční klid atd..večer mají hlučné návštěvy a občas se s nimi přijede pohádat jejich dcera, se kterou se snaží vztahy urovnat, když je teď mají špatné s námi. Prostě sebestředné arogantní chování. Tchán je celkem pasivní a ze začátku byl spíš na naší straně, ale tchýně si tu chodí s rukama v bok a myslí si, že může vše, naočkovala ho. Vyhledává hádky a naschvál mi narušuje soukromí, když se třeba chystáme ven s dětmi, příjde a obtěžuje, přesto, že jsem ji prosila o soukromí. Máme totiž jeden vchod, používáme ho spíš mi a oni chodí zadem. Jsou tam ještě jedny dveře a když se zavřu, příjde otevře a otravuje. Kdyby se nechovala tak povýšeně a arogantně, tak bychom se přes něco i přenesli, ale v jejích očích je nám 15 let a musíme poslouchat. Jeden den se pohádáme a druhý den by chtěla ať si lezem do zadku. Je splachovací. Je to jak když někoo vyhodíte dveřmi a on vleze oknem. Momentálně se po tom všem už ani nezdravíme, uráželi nás, hlavně mě.. svalují na mě své vztahy v rodině, nedodržují nic na čem se spolu domluvíme (např. úklid společných prostor), manželovi vyhrožují právníkama a soudama, tím že se upsal atd.. teď dokonce chtějí jet žalovat mým rodičům, protože už jsme se tak pohádali, že sem po ní řvala. Absolutně mě nerespektovala od začátku a svým jednáním v nás vyvolala odpor vůči ní. Když jsem řekla ať mému dítěti něco nedává, natruc to udělala. Například špinavou ředkvičku a jádro vlašského ořechu, který může dítě vdechnout atd. Teď se diví, že jí děti nechceme dávat a nechodíme tam. Za našimi zády si koupili s manželovým bratrem traktorek, který parkují u nás a je jim jedno že nám zavazí a že jsme s tím nesouhlasili. Prý co je nám do toho. Na zahradu vůbec nechodíme, protože se s nimi nechceme vidět. Před domem máme rozestavěnou garáž, ale teď přemýšlíme spíš o tom že se odstěhujeme. Všude nás pomlouvají a špiní u celé rodiny.. bože, je toho tolik.. tak já nevím, co radíte? Zhodit tu víc jak 4 roky práce a finance? Pořád se mi chce brečet, občas udělám manželovi scénu jak je mi z ní na nic a to taky není dobře :( poraďte..Děkuju, jestli to někdo přečtete :kytka:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
15908
24.10.20 15:08

Já sem nejmladší a manžel taky a žádný baráky, jak je zvykem teda nemáme 8o pak je taky zvykem nebydlet u rodičů :lol: jsem pro dodržování zvyku číslo dva a dělení majetku po smrti rodičů. Odstěhovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5618
24.10.20 15:11

Utíkala bych pryč a hodně daleko. Tohle nemá jiné řešení. Peníze a 4 roky práce jsou nic proti zničeným nervům, rozpadlému manželství a především to vše vnímají malé děti, které toto chování budou brát jako normální. Utíkejte dokud jste mladí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12117
24.10.20 15:14

Nasla bych jine bydleni a do domu se vratila az po smrti tchanovcu :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
898
24.10.20 15:20

Odstěhovat se, nebo pokud je dům psaný na manžela vystěhovala bych je. Sehnala jim nějaký slušný dům s pečovatelskou službou a hotovo. Normálním a slušně se chovajícím rodičům bych to nikdy neudělala. Těmto ano.Jsou situace, kdy se člověk musí umět za sebe poprat, jinak špatně dopadne. A s některými lidmi se prostě domluvit nedá.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
29397
24.10.20 15:23

Prodala bych barák s břemenem na dožití prarodičů a šmitec. Nestěhujte se, nebo se vám tam nakvartýruje švica.
Majitelovi už nebudou moct dělat naschvály a vy budete mít klid.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
898
24.10.20 15:25
@berry4 píše:
Prodala bych barák s břemenem na dožití prarodičů a šmitec. Nestěhujte se, nebo se vám tam nakvartýruje švica.
Majitelovi už nebudou moct dělat naschvály a vy budete mít klid.

Taky řešení :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9042
24.10.20 15:27

Jak to tak většinou bývá, dům dědí nejmladší? To sis nějak namluvila proč?
Jinak asi odstěhovat, co na to chceš říct.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
24.10.20 15:35

@Bubla Bůčková Vyrostla jsem v domě s rodiči a rodiči z táťkovi strany, vztahy nebyly taky nic moc, ale pořád se to dalo. Chtěla jsem bydlet vždy sama ve svém, ale manžel tu měl silně zapuštěné kořeny a já jsem se nechala přesvědčit. Nyní litujeme oba. :(

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
24.10.20 15:37

@Sany80s V mém okolí je to tak nejčastější a od malička mu dům slibovali.

  • Citovat
  • Nahlásit
1974
24.10.20 15:39

Odstěhovala bych se a do domu bych se vrátila až po smrti rodičů.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22849
24.10.20 15:42

Odstehovat. Barak tak jako tak je na tveho muze, takze jednou ho muze prodat (nebo se tam muzete nastehovat zpet).
Tchanovcu si taky malovali, jak jedno z deti bude bydlet s nimi, i kvuli tomu do domu i docela zainvestovali, aby byl jednou dvougeneracni. No stacilo nam bydlet takhle castecne po dobu studii a pak chvili po svatbe. Neni nad to, kdyz si kazdy bydli po svem.
Nechtela bych bydlet ani s vlastni matkou a ona s nami taky ne. A to se mame jinak velmi radi. :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1028
24.10.20 15:46

Takova diskuze je tu trikrat do tydne. Kam jste dali rozum, stehovat se k rodicum? Hadam ze tak 1% lidi to zvladne a nezabijou se u toho a nezhadaj s celou rodinou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3439
24.10.20 15:52

:zed:
děvče..tví rodiče ti neřekli, že bydlení mladých se starýma prostě není dobrý???
já to říkám holkám od mala, že je dobrý mít vlastní soukromí a domácnost…
máte to už hodně na ostří nožů…
dům postavili oni, mají na něj zatím morální právo a mohu ti sdělit, že občanský zákoník pamatuje i na „vrácení daru pro nevděk“, tj. oni se taky klidně mohou rozmyslet a dům přepsat zpět na sebe (rozhoduje o tom soud, ale dopadlo by to tak, kdyby se fakt chtěli mstít)…
takže : s barákem bych prostě nepočítala a šla o dům dál, i kdyby to zatím měl být jen pronájem… jste dospělí a jako takoví byste se o sebe měli postarat sami.. bydlíte v cizím, tak to holt s sebou nese všechny tebou popisované útrapy..
tím pádem o důchoďáku moc nepřemýšlej, vsadím se, že by dar odvolali…
jiné řešení, než se odstěhovat, nejméně na dobu, než umřou, fakt nevidím..
jsi blázen, že jsi šla bydlet do jedné kuchyně s tchyní už od počátku špatně.. tohle fungovat může jen velmi krátkodobě a jen někomu - vám evidentně ne.. já měla první tchyni skvělou, snesly jsme se v pohodě i v kuchyni, ale bylo to jen v sobotu a neděli u nich na chatě ;) obě jsme věděly a cítily, že tak je to naše maximum, ačkoliv jsme vycházely fakt milionově a byli moc skvělí.. (což tvá tchyně opravdu není…)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7172
24.10.20 16:30
@Sany80s píše:
Jak to tak většinou bývá, dům dědí nejmladší? To sis nějak namluvila proč?
Jinak asi odstěhovat, co na to chceš říct.

Můj zase žije v domnění, že nemovitost se přepisuje na nejstaršího. Prý je to zvyk, rodiče ho v tom odmala utvrzovali a taky jsem na něho hleděla. 8o

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama