Špatný pocit z přítelových nejbližších

Anonymní
24.3.18 22:36

Špatný pocit z přítelových nejbližších

Ahoj :)
Omlouvám se za anonym, ale je to osbní téma, proto bych byla nerada, kdyby mě tu někdo poznal :)

Píšu sem, abych se trošku vypovídala a poslechla si názory nezúčastněných nebo někoho, kdo zažil něco podobného.

S přítelem už jsme spoustu let, žijeme spolu, svoji nejsme, děti taky ještě nemáme. Dlouhou dobu se peru s pocitem, že mě jeho rodina (konkrétně máma a bratr) nemají moc v lásce. Neudělali jsme si nic špatného, ale v jejich společnosti se i po letech necítím dobře, jsou ke mně pořád odměření a často mě úplně přehlížejí. Když jsme pohromadě, baví se jen s přítelem, když začnu mluvit já, často mi skáčou do řeči a hodněkrát se stává, že nemám šanci cokoli doříct a už se k tomu nevrátíme, úplně změní téma. Když můžou, raději se vidí s přítelem sami beze mě.

Netuším, kde může být problém, nikdy jsem příteli ani jim nijak neublížila. Dokončila jsem vysokou školu (přítel vysokou nedokončil už než jsme se ponzali), mám plný úvazek v práci + další práci na přilepšení nám oběma, starám se o domácnost a přítele snad hezky. Obětovala jsem pro náš vztah moje rodné město a přátele, přestěhovala jsem se docela daleko, abychom mohli být spolu. Nikdy jsem neměla s lidma problém, mají mě rádi. Vždycky si mě naopak maminky „vyhlídly“ pro své syny, stalo se mi to několikrát.

Mám takový pocit, že náš vztah s přítelem se neposouvá dál (svatba, děti) právě na popud mámy a bratra, přítel se mi jednou prořekl, že si máma nepřeje, abychom se brali. Kdykoli zmíním pochyby, jestli mě mají rádi, přítel to zahraje do autu a nechce to nijak rozebírat, řekne, že mě mají rádi a ať to neřeším. Ale vyzní to vždycky tak nějak podivně. Vím, že přítel by měl mít vlastní hlavu, ale má k mámě moc blízko a možná ji v tomto poslouchá.

Zbytek přítelovy rodiny mě přijal krásně srdečně, jen tihle dva mě trápí a nevím, co si s tím mám počít. U bratra si trochu myslím, že by mohlo být důvodem to, že jeho přítelkyni zbytek rodiny moc nepřijal narozdíl ode mě, ale to jsou jen domněnky.

Možná to moc řeším, ale na příteli mi záleží a ráda bych, aby mě měla jeho maminka ráda. Nějaká konfrontace s ní nepřipadá v úvahu, to by se moc nehodilo. Snažím se ji k nám zvát na obědy, večeře, brát ji s náma na výlety, ale nelepší se to ani tak.

Nemáte někdo podobnou zkušenost?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
9888
24.3.18 22:40

Já bych zašla za bratrem i za matkou přítele a zeptala se prostě co proti mě mají ať mi to vysvětlí :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14648
24.3.18 22:42
@Anonymní píše:
Ahoj :)
Omlouvám se za anonym, ale je to osbní téma, proto bych byla nerada, kdyby mě tu někdo poznal :)

Píšu sem, abych se trošku vypovídala a poslechla si názory nezúčastněných nebo někoho, kdo zažil něco podobného.

S přítelem už jsme spoustu let, žijeme spolu, svoji nejsme, děti taky ještě nemáme. Dlouhou dobu se peru s pocitem, že mě jeho rodina (konkrétně máma a bratr) nemají moc v lásce. Neudělali jsme si nic špatného, ale v jejich společnosti se i po letech necítím dobře, jsou ke mně pořád odměření a často mě úplně přehlížejí. Když jsme pohromadě, baví se jen s přítelem, když začnu mluvit já, často mi skáčou do řeči a hodněkrát se stává, že nemám šanci cokoli doříct a už se k tomu nevrátíme, úplně změní téma. Když můžou, raději se vidí s přítelem sami beze mě.

Netuším, kde může být problém, nikdy jsem příteli ani jim nijak neublížila. Dokončila jsem vysokou školu (přítel vysokou nedokončil už než jsme se ponzali), mám plný úvazek v práci + další práci na přilepšení nám oběma, starám se o domácnost a přítele snad hezky. Obětovala jsem pro náš vztah moje rodné město a přátele, přestěhovala jsem se docela daleko, abychom mohli být spolu. Nikdy jsem neměla s lidma problém, mají mě rádi. Vždycky si mě naopak maminky „vyhlídly“ pro své syny, stalo se mi to několikrát.

Mám takový pocit, že náš vztah s přítelem se neposouvá dál (svatba, děti) právě na popud mámy a bratra, přítel se mi jednou prořekl, že si máma nepřeje, abychom se brali. Kdykoli zmíním pochyby, jestli mě mají rádi, přítel to zahraje do autu a nechce to nijak rozebírat, řekne, že mě mají rádi a ať to neřeším. Ale vyzní to vždycky tak nějak podivně. Vím, že přítel by měl mít vlastní hlavu, ale má k mámě moc blízko a možná ji v tomto poslouchá.

Zbytek přítelovy rodiny mě přijal krásně srdečně, jen tihle dva mě trápí a nevím, co si s tím mám počít. U bratra si trochu myslím, že by mohlo být důvodem to, že jeho přítelkyni zbytek rodiny moc nepřijal narozdíl ode mě, ale to jsou jen domněnky.

Možná to moc řeším, ale na příteli mi záleží a ráda bych, aby mě měla jeho maminka ráda. Nějaká konfrontace s ní nepřipadá v úvahu, to by se moc nehodilo. Snažím se ji k nám zvát na obědy, večeře, brát ji s náma na výlety, ale nelepší se to ani tak.

Nemáte někdo podobnou zkušenost?

Nikoho nemůžeš přinutit, aby tě měl rád. Podstatné je, jaký máte vztah se svým přítelem, a jestli on je na tvojí straně, a dokáže se tě zastat. Jinak bych se jim nevnucovala.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1460
24.3.18 22:56

Nemyslím, že se tohle dá nějak změnit, zejména pokud jste spolu už dlouho. Takže jediná cesta je opravdu s přítelem neřešit, zda tě mají tito dva rádi, ale zda hodlá posunout váš vztah dál. Bez domýšlení, proč to doteď neudělal a kdo za to může. Pak se holt bude muset rozhodnout on sám, zda obětuje pro klid v rodině váš vztah nebo zda mu stojíš za konflikt s rodinu (a třeba je za tím něco jiného ne tito dva).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7232
24.3.18 23:32
@nostress píše:
Nikoho nemůžeš přinutit, aby tě měl rád. Podstatné je, jaký máte vztah se svým přítelem, a jestli on je na tvojí straně, a dokáže se tě zastat. Jinak bych se jim nevnucovala.

Souhlasim.Jen dodam, ze pocit z toho, cos napsala je, ze se proste snazis moc. Pusobis dojmem hodne holky, ktera nechape, jak by ji nekdo nemohl mit rad…a tak se snazi a snazi…a o to vic mozna odpuzujes ty dva…Trochu lehkost byti doporucuji, nekdy zadne proc neexistuje. Treba jim tebou vysilana „frekvence vadi“ a ani nedokazi rict proc. Jakoby mel zaprisahly metalista poslouchat Evropu 2.Dovedes si to predstavit? Ano? A je proto objektivne spatna Evropa 2 nebo metalista?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
801
24.3.18 23:32

Ahoj, nepises, jestli je v rodině i otec, manžel potencionální tchyně. Ono to s tim totiž může souviset. Zvlášť, jestli je tvůj partner starší z těch bratrů…
Zazivam to velmi podobne už řadu let. Možná v tobě vidí ohrožení jsi ta, ktera jim " krade" hlavu rodiny. Pro někoho se to může zdát padle na hlavu, ale u nás to tak je. Žárlí na tebe a nechtějí te v rodině. Je úplně jedno, jestli jsi vzdelana, starostliva a milující, oni to tak neberou.
Jsou to jen spekulace z mé strany, omlouvám se, pokud je tomu jinak.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
399
25.3.18 00:03

Mě první tchyně taky nepřijala. Důvod asi byl, že ze dvou bratrů jsem si vybrala staršího, přestože mi mladší roky nadbíhal. Později nepřijala ani naše děti a to mě hodně mrzelo. Po narození prvního dítěte jsme se jim pořád cpali na návštěvy nebo je zvali k nám, ale oni prostě nikdy neměli čas (tchyně je od 25 doma, nepracuje), pak už nepřišli ani na oslavu prvních narozenin. Styk se po letech ustálil na 30 minut velikonoce, hodina na vánoce. Po našem rozvodu se nic nezměnilo, čekala jsem, že se s ex začnou více vídat, ale tchyně prostě nemá nikdy čas. Druhé vnouče by asi ani ve skupince dětí nepoznala, protože ho za život viděla jen párkrát. A víš co? Je mi to jedno. Ve chvíli kdy jsme se přestala snažit dopřát dětem babičku se mi strašně ulevilo. Jsou věci, které nezměnis a čím víc se v tom budeš vrtat, tím víc te to bude bolet. Proste to nech plavat…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
25.3.18 01:53
@Anonymní píše:
Ahoj :)
Omlouvám se za anonym, ale je to osbní téma, proto bych byla nerada, kdyby mě tu někdo poznal :)

Píšu sem, abych se trošku vypovídala a poslechla si názory nezúčastněných nebo někoho, kdo zažil něco podobného.

S přítelem už jsme spoustu let, žijeme spolu, svoji nejsme, děti taky ještě nemáme. Dlouhou dobu se peru s pocitem, že mě jeho rodina (konkrétně máma a bratr) nemají moc v lásce. Neudělali jsme si nic špatného, ale v jejich společnosti se i po letech necítím dobře, jsou ke mně pořád odměření a často mě úplně přehlížejí. Když jsme pohromadě, baví se jen s přítelem, když začnu mluvit já, často mi skáčou do řeči a hodněkrát se stává, že nemám šanci cokoli doříct a už se k tomu nevrátíme, úplně změní téma. Když můžou, raději se vidí s přítelem sami beze mě.

Netuším, kde může být problém, nikdy jsem příteli ani jim nijak neublížila. Dokončila jsem vysokou školu (přítel vysokou nedokončil už než jsme se ponzali), mám plný úvazek v práci + další práci na přilepšení nám oběma, starám se o domácnost a přítele snad hezky. Obětovala jsem pro náš vztah moje rodné město a přátele, přestěhovala jsem se docela daleko, abychom mohli být spolu. Nikdy jsem neměla s lidma problém, mají mě rádi. Vždycky si mě naopak maminky „vyhlídly“ pro své syny, stalo se mi to několikrát.

Mám takový pocit, že náš vztah s přítelem se neposouvá dál (svatba, děti) právě na popud mámy a bratra, přítel se mi jednou prořekl, že si máma nepřeje, abychom se brali. Kdykoli zmíním pochyby, jestli mě mají rádi, přítel to zahraje do autu a nechce to nijak rozebírat, řekne, že mě mají rádi a ať to neřeším. Ale vyzní to vždycky tak nějak podivně. Vím, že přítel by měl mít vlastní hlavu, ale má k mámě moc blízko a možná ji v tomto poslouchá.

Zbytek přítelovy rodiny mě přijal krásně srdečně, jen tihle dva mě trápí a nevím, co si s tím mám počít. U bratra si trochu myslím, že by mohlo být důvodem to, že jeho přítelkyni zbytek rodiny moc nepřijal narozdíl ode mě, ale to jsou jen domněnky.

Možná to moc řeším, ale na příteli mi záleží a ráda bych, aby mě měla jeho maminka ráda. Nějaká konfrontace s ní nepřipadá v úvahu, to by se moc nehodilo. Snažím se ji k nám zvát na obědy, večeře, brát ji s náma na výlety, ale nelepší se to ani tak.

Nemáte někdo podobnou zkušenost?

Roky mě manželova máma neměla ráda. I na svatbu nám přišla v roláku. Kdyby byla jen odměřená, ale bavila se o mě jako o té pi…co si vzal její syn. Ale manželova ex to byla její miláček. A až po tom co vážně onemocněla a její milovaná snacha se na ní vykašlala, protože už jí nemohla hlídat děcka si ke mě našla cestu. Teď můžu a klidem říct mám bezva tchýni a i ona mi kolikrát sama od sebe napíše, že mě má ráda. Bohužel až v době kdy víme, že už se neuzdraví a strašně mě ty špatné roky mrzí. Držím palce, ať se to zlepší.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13800
25.3.18 03:42

Přestala bych za nimi dolézat. A to proč se vztah neposouvá bych řešila s přítelem. Podle jeho odpovědi bych se rozhodla co dál. Ale připravila bych se na nejhorší

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11752
25.3.18 07:50

Neres ani jeho matku ani jeho bratra, to musi vyresit on. Pokud to JEHO netrapi, tak s tim stejne SAMA nic neudelas. Vyres si ale vztah s pritelem. Pokud mas pocit, ze vas vztah stagnuje a neposouva se dal, je asi potreba s tim neco udelat. A mozna se nakonec opravdu potvrdi, ze pricinou stagnace vztahu je jeho matka a jeho bratr. Pak uz bude zalezet jen na tobe, zda ti nebude vadit, ze se tvuj pritel jimi nechava tak silne ovlivnovat :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Tunrida
25.3.18 07:54

Ty to podáváš, jako že oni tě prostě musí mít rádi za to, co děláš a jak se obětuješ. Ale oni nemusí. To tak v životě bývá, že se najdou lidí, kteří tě nebudou mít rádi. S tím nic neuděláš.
Spíš bych se opravdu zaměřila na to, že maminka si nepřeje, aby si tě partner vzal. O tom byste si měli hodně dobře promluvit, abys věděla, na čem jsi. Bez ohledu na maminku si vyříkat, kam váš vztah spěje.

  • Citovat
  • Nahlásit
285
25.3.18 08:24

@Tunrida bohužel ne bez ohledu na maminku, ale s ohledem právě na ni… vždycky tam bude, vždycky bude synovi říkat svůj názor a vždycky může nezdravě zasahovat do jejich vztahu… záleží jen na příteli, jak moc je odolný a jak moc má přestřiženou pupeční šňůru a jak moc je u něj vyvinut ochranitelský vztah simulující a nahrazující otce v rodině…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9739
25.3.18 08:39

Aby tě měli rádi se nedá vynutit, nehrotila bych to. Hodně by mi ale vadilo to skákání do řeči, měnění tématu atd. Tím ti vlastně dávají najevo že je nezajímá co říkáš :nevim: Promluv si s přítelem, jestli máš pocit že se váš vztah nikam neposouvá, to je asi zásadní :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Tunrida
25.3.18 08:47
@Safija píše:
@Tunrida bohužel ne bez ohledu na maminku, ale s ohledem právě na ni… vždycky tam bude, vždycky bude synovi říkat svůj názor a vždycky může nezdravě zasahovat do jejich vztahu… záleží jen na příteli, jak moc je odolný a jak moc má přestřiženou pupeční šňůru a jak moc je u něj vyvinut ochranitelský vztah simulující a nahrazující otce v rodině…

Ale já to myslím tak, že prostě si s ním promluvit bez toho, aby s partnerem řešila, jestli ji maminka má ráda nebo nemá, a bavit se jenom o tom, co bude, jak bude, kdy bude… Jestli v tom má maminka prsty na povrch vypluje, když už se jednou zmínil, že maminka si nepřeje..

  • Citovat
  • Nahlásit
7732
25.3.18 11:22

Já budu mít trochu radikálnější názor, ale neumím si představit, že bych žila s někým, jehož rodina mě nemá ráda, dává to najevo a partner by se mě nezastal a ještě by mě utínal slovy, že se o tom nebudeme bavit. To, že ti s klidným srdcem přetlumočil, že si paní matka nepřeje, abyste se brali, mluví samo za sebe. Přečti si diskuze na tohle téma tady a skoro každá tam říká, že tohle se stupnovalo a nakonec vygradovalo s narozením dětí, které buď tchýně chtěla pro sebe a matku by nejradši odstěhovala, nebo naopak dělala, že děti ani neexistují. Myslím si, že život s mamánkem nemá moc dobrou perspektivu :nevim: třeba to za tebe rozlouskne přítel, zeptej se ho, jak vidí vaši budoucnost. Třeba ti opět poví, že jeho máma to vidí jinak.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama