Špatný vztah s rodiči

Anonymní
19.6.20 08:46

spatny vztah s rodiči

Ahoj,

Zajimalo by me, zda to mate podobne a jak to řešíte?

Zila jsem s rodici do cca 19let, pak koleje, bydlení u přítele, pak sama.
Místo, kde jsem vyrustala zbožňují, naši maji tak velkej barák, že bych mohla vyuzivat prvni patro jen pro sebe, vpodstate vetsi 3+1… Raději jsem se ale vždy pakovala pryč. S našima se nedá vydržet. Moje máma se ke me vzdy chovala odměřeně a me je lito, ze nemam rodinu, kam se mohu s radosti vracet, mamu, ktere muzu rict vse… Proste rodinu… Nikdy jsem necítila, ze by me mela rada. Resila naproste kraviny, permanentne me poucovala, chodila mi za zadkem, lezla do meho pokoje, kdyz jsem tam nebyla ap. Kdyz jsem mela promoce, nesla jsem na ne… Ani mi neprislo, ze by to chteli videt, pak mi to matka tradicne vycetla a 3 roky stale vyčítá. Pritom kdybych ji rekla, urcite se bude zdrahat, jak si nemuze vzit volno a ze je to starost.. Proste at udelam co udelam, nikdy se nezavdecim. Unavuje me to! Strasne moc… Otec alkoholik, kteremu je vse jedno a jedina jeho starost je pít, nic neřešit, „jen být“. Prijde mi, ze pro nase jsem nikdy nic neznamenala a ze me brali spis jako „starost“, „neco co si musi odbyt“.. Kdyz jsem řešila nejakou vážnou věc a rekla matce, tak ted bych potrebovala tvou radu…tak to najednou nevedela… A jeste rypala, ze „kdybych něco udelala v minulosti jinak, nemusela bych to ted vůbec řešit“… bóže.. Je mi fakt líto jaké rodiče mam… Mate to nekdo podobne? Víte jak to zmenit???

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
4804
19.6.20 08:48

Holt né každé dítě je chtěné a takto to pak dopadá. O to víc se musíš postavit na vlastní nohy a starat se sama o sebe a na ně se vyprdnout. Jezdit na „zdvořilostní“ návštěvy a mít klid.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1446
19.6.20 08:56

Hele, já jsem taky ze „studeného“ odchovu. Jako nic hrozného se nám nedělo, jen se nehrálo (a stále nehraje) na emoce. V něčem je život jednodušší, v něčem je to peklo. Naposledy jsem „záviděla“ kamarádce na pohřbu jejího tatínka, že rodina opravdu truchlila a truchlila pospolu. To se u nás nenosí. Doporučuji vstoupit do psychoterapie, vyrovnat se s minulostí a žít si svůj život. Bohužel výchova někdy i tak prosákne :oops:.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
19.6.20 09:01
@Anonymní píše:
Ahoj,

Zajimalo by me, zda to mate podobne a jak to řešíte?

Zila jsem s rodici do cca 19let, pak koleje, bydlení u přítele, pak sama.
Místo, kde jsem vyrustala zbožňují, naši maji tak velkej barák, že bych mohla vyuzivat prvni patro jen pro sebe, vpodstate vetsi 3+1… Raději jsem se ale vždy pakovala pryč. S našima se nedá vydržet. Moje máma se ke me vzdy chovala odměřeně a me je lito, ze nemam rodinu, kam se mohu s radosti vracet, mamu, ktere muzu rict vse… Proste rodinu… Nikdy jsem necítila, ze by me mela rada. Resila naproste kraviny, permanentne me poucovala, chodila mi za zadkem, lezla do meho pokoje, kdyz jsem tam nebyla ap. Kdyz jsem mela promoce, nesla jsem na ne… Ani mi neprislo, ze by to chteli videt, pak mi to matka tradicne vycetla a 3 roky stale vyčítá. Pritom kdybych ji rekla, urcite se bude zdrahat, jak si nemuze vzit volno a ze je to starost.. Proste at udelam co udelam, nikdy se nezavdecim. Unavuje me to! Strasne moc… Otec alkoholik, kteremu je vse jedno a jedina jeho starost je pít, nic neřešit, „jen být“. Prijde mi, ze pro nase jsem nikdy nic neznamenala a ze me brali spis jako „starost“, „neco co si musi odbyt“.. Kdyz jsem řešila nejakou vážnou věc a rekla matce, tak ted bych potrebovala tvou radu…tak to najednou nevedela… A jeste rypala, ze „kdybych něco udelala v minulosti jinak, nemusela bych to ted vůbec řešit“… bóže.. Je mi fakt líto jaké rodiče mam… Mate to nekdo podobne? Víte jak to zmenit???

Měla jsem to podobně. Taky VŠ a od 18ti samostatná, jedináček. Máma děs a běs, táta rezignoval. Umřel, když mi bylo 19.
Do mých 30 let jsem jí furt lezla do prd.le furt jsem nechápala proč se takhle chová. Měla ode mě servis, pak i peníze všechno… A byla zlá a zlá a zlá a pomlouvala mě i známých, sousedů všude.
Teď už se asi deset let nevídáme. ANi na vánoce, narozeniny nic. Nemá to cenu. Mám svoji rodinu a zůstaly mi z mámy akorát noční můry…

  • Citovat
  • Nahlásit
7692
19.6.20 09:11

Já jsem z těžce nefunkční rodiny. Neuděláš nic, protože chyba není v tobě, ale v nich. Mně nejvíc pomohlo omezit kontakt na minimum, to se mi skutečně ulevilo. Jednoho dne mi totiž došlo, že kdyby rodiče byli cizí, tak jsou to lidi, co bych potkala jednou a brala od nich nohy na ramena mílovými kroky. Nezměnis je, ale sebe a svůj život můžeš. A rodiče tohoto typu tě vždy jen budou tahat ke dnu, z mého pohledu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
384
19.6.20 09:15

Mám to dost podobně, naši rozvedení, otec alkoholik, matka studenej psí čumák a nevlasntí otec nás nesnášel. s tím mám paradoxně teď lepší vztahy než s matkou, která nám s ničím nikdy nepomohla, a když je oslava narozenin, tak tam neupeče ani buchtu, ze dvořilosti dáme dárky a jedeme na x měsíců zase pryč. Pak samozřejmě citově vydírá jak ji nenavštěvujeme a dkyž dojdeme, je to jen o ní, o tom jak se má ona, kam si jede na dovolenou apod. upřímně kdyby to bylo možné a nebyla tam určitá rodinná nutnost nebo jak to napsat, odstřihla bych se od nich všech úplně. ale čekáme teď rodinu a zase nechci tyto věci tahat i do další generace. takže vše jen na zdvořilé úrovni. je to otřes.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6867
19.6.20 09:18

Ahoj zakladatelko,
něco podobného zažívá oba moje žena a je mi to vždy moc líto, když přijde od své mamky a je smutná, protože asi v jejích očích neudělá skoro nic dobře a málo se o ní stará.
Věřím, že tě rodina ráda má, jen je to v nich skryto, z nějakého důvodu ti to nedají najevo narozdíl od všech těch horších myšlenek.
Víš, asi to nejde nějak zázrakem změnit, když je to ustálený jev a ne chvilkový. Ale podívej, co jsi přes to dokázala. Vystudovat. Mít představu, že takhle to mít nechceš. Vyrůst v člověka, který vnímá důležitost lásky a spoluúčastenství. Mám z toho radost, že taková jsi.
Pomůže ti to i s výběrem partnera, určitě si budeš dostatečně hlídat, aby on měl ty hezké emoce a neskrytou lásku k tobě.
Na druhou stranu jsou to rodiče. Ne ideální, ale takoví nejsou žádní. Jsi jejich krev. Bylo by smutné vztahy nějak totálně přetrhat.
Budu ti moc držet palce, ať v životě najdeš to, co hledáš. A moje podvědomí říká, že to dokážeš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
83
19.6.20 10:11

Zakladatelko, přečtěte si tohle (netvrdím, že to musí být Vaši rodiče, zejména matka, ale možná, že jo):

http://ografologii. blogspot. com/…-v-psmu. html

https://www. emimino. cz/…rankovani/2/ upozorňuji na příspěvek od Lalezane

https://www.emimino.cz/…date-345072/ zde jsou ale fakt děsy!!

https://www. koucnlp. cz/…manipulator/

Pak si dejte do Googlu klíčové slovo MANIPULÁTOR. A také zde na Emiminu. Přečtěte si knihu od Izabelle Nazare-Aga: Manipulativní rodiče.

Pak zjistíte, že máte jenom jednu možnost: přerušit s manipulátorem kontakt. Uvidíte, jak Vám to pomůže. On se totiž NIKDY nezmění. (Já mám takovou matku i sestru, bohužel, že je matka psychopatologická osobnost, vím jen cca rok, a to mám už hodně přes čtyřicet…)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
83
19.6.20 10:16
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
19.6.20 11:04

@Premek_Orac

Dekuji Přemku,
Popravde do mych vztahu se to taky v jistych věcech promítá.. A to, ze si vyberu muže a upřímně a bude to znit nedospěle a slabošský, ja se s tema chlapama, kdyz to treba neklape nemůžu rozejít, protože „mě mají rádi, milují mě“.. Dokážu být sama, ale pokud me ma vylozene nekdo neskutečně rád, neumim takove vztahy ukončit… No, snad bude tento vztah ok a pokud ne, tak snad budu schopnější když si tento svůj vrtoch už uvědomuji

  • Citovat
  • Nahlásit
14904
19.6.20 12:45
@Anonymní píše:
Ahoj,

Zajimalo by me, zda to mate podobne a jak to řešíte?

Zila jsem s rodici do cca 19let, pak koleje, bydlení u přítele, pak sama.
Místo, kde jsem vyrustala zbožňují, naši maji tak velkej barák, že bych mohla vyuzivat prvni patro jen pro sebe, vpodstate vetsi 3+1… Raději jsem se ale vždy pakovala pryč. S našima se nedá vydržet. Moje máma se ke me vzdy chovala odměřeně a me je lito, ze nemam rodinu, kam se mohu s radosti vracet, mamu, ktere muzu rict vse… Proste rodinu… Nikdy jsem necítila, ze by me mela rada. Resila naproste kraviny, permanentne me poucovala, chodila mi za zadkem, lezla do meho pokoje, kdyz jsem tam nebyla ap. Kdyz jsem mela promoce, nesla jsem na ne… Ani mi neprislo, ze by to chteli videt, pak mi to matka tradicne vycetla a 3 roky stale vyčítá. Pritom kdybych ji rekla, urcite se bude zdrahat, jak si nemuze vzit volno a ze je to starost.. Proste at udelam co udelam, nikdy se nezavdecim. Unavuje me to! Strasne moc… Otec alkoholik, kteremu je vse jedno a jedina jeho starost je pít, nic neřešit, „jen být“. Prijde mi, ze pro nase jsem nikdy nic neznamenala a ze me brali spis jako „starost“, „neco co si musi odbyt“.. Kdyz jsem řešila nejakou vážnou věc a rekla matce, tak ted bych potrebovala tvou radu…tak to najednou nevedela… A jeste rypala, ze „kdybych něco udelala v minulosti jinak, nemusela bych to ted vůbec řešit“… bóže.. Je mi fakt líto jaké rodiče mam… Mate to nekdo podobne? Víte jak to zmenit???

Mám. Změnit se to nedá. Třeba ti sedne rodina partnera :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6867
19.6.20 14:10
@Anonymní píše:
@Premek_OracDekuji Přemku,
Popravde do mych vztahu se to taky v jistych věcech promítá.. A to, ze si vyberu muže a upřímně a bude to znit nedospěle a slabošský, ja se s tema chlapama, kdyz to treba neklape nemůžu rozejít, protože „mě mají rádi, milují mě“.. Dokážu být sama, ale pokud me ma vylozene nekdo neskutečně rád, neumim takove vztahy ukončit… No, snad bude tento vztah ok a pokud ne, tak snad budu schopnější když si tento svůj vrtoch už uvědomuji

Ahoj,
tomu rozumím. Je ti toho druhého,,líto." Sám jsem takový také byl. Ale ber to optikou, že pokud tě ten druhý má opravdu rád, a ty by ses měla v tom vztahu trápit, tak přeci on nemůže být doopravdy šťastný.
Každého nás silně ovlivní prostředí, ze kterého vzejdeme. Právě jak píšeš, tak si myslím, že možná to v sobě úplně nevidíš, ale jsi dostatečná osobnost na to, abys svůj život uspořádala dobře.
hezký víkend!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
29.6.20 13:14
@Anonymní píše:
Ahoj,

Zajimalo by me, zda to mate podobne a jak to řešíte?

Zila jsem s rodici do cca 19let, pak koleje, bydlení u přítele, pak sama.
Místo, kde jsem vyrustala zbožňují, naši maji tak velkej barák, že bych mohla vyuzivat prvni patro jen pro sebe, vpodstate vetsi 3+1… Raději jsem se ale vždy pakovala pryč. S našima se nedá vydržet. Moje máma se ke me vzdy chovala odměřeně a me je lito, ze nemam rodinu, kam se mohu s radosti vracet, mamu, ktere muzu rict vse… Proste rodinu… Nikdy jsem necítila, ze by me mela rada. Resila naproste kraviny, permanentne me poucovala, chodila mi za zadkem, lezla do meho pokoje, kdyz jsem tam nebyla ap. Kdyz jsem mela promoce, nesla jsem na ne… Ani mi neprislo, ze by to chteli videt, pak mi to matka tradicne vycetla a 3 roky stale vyčítá. Pritom kdybych ji rekla, urcite se bude zdrahat, jak si nemuze vzit volno a ze je to starost.. Proste at udelam co udelam, nikdy se nezavdecim. Unavuje me to! Strasne moc… Otec alkoholik, kteremu je vse jedno a jedina jeho starost je pít, nic neřešit, „jen být“. Prijde mi, ze pro nase jsem nikdy nic neznamenala a ze me brali spis jako „starost“, „neco co si musi odbyt“.. Kdyz jsem řešila nejakou vážnou věc a rekla matce, tak ted bych potrebovala tvou radu…tak to najednou nevedela… A jeste rypala, ze „kdybych něco udelala v minulosti jinak, nemusela bych to ted vůbec řešit“… bóže.. Je mi fakt líto jaké rodiče mam… Mate to nekdo podobne? Víte jak to zmenit???

mám to stejné jako ty. bohužel se to nikdy nezmění. i když jsem s matkou několikrát mluvila a snažila se jí vysvětlit co mě trápí. bylo to k ničemu, nakonec náš rozhovor dopadl vždy tak, že mi vyčetla vše od kočárku…jak jsem nevděčná, sobec a vlastně i všechno v životě dělám špatně, protože ona by to udělala jinak :pocitac: takže žádnou milující matku nemám. otec ten se na mě vykašlal úplně. matka mě alespoň vychovala.je mi to líto a závidím kamarádkám, které mají svojí mámu jako kámošku.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
13.8.20 15:14

Ja to mam zase s otcem, ktery se nyni v me dospelosti zacal snazit (po tom co jsem na dva roky utla kontakt po jedne hadce), ja se snazim taky. Ale ten kontakt je pro me spis povinnost nez radost a nevim jak se prenastavit.

Dneska ziju v zahranici a myslim, ze je to i dusledek toho vztahu s otcem. Proste jsem od nej daleko a mam klid. Absolutne mi nechybi. Svym zpusobem ho mam rada - je to zkratka muj otec a za neco jsem mu vdecna. Ale cele detstvi byl pro me teror, hrozne jsem se ho bala a myslela, ze me nema rad. On se tak tedy i choval…a tak ani ja jeho rada nemela. Vim, ze je mu neco dneska zpetne lito a tak se snazim ten vztah nejak udrzovat.

  1. Mela jsem z nej strach (permanentne). Nikdy jsem nevedela s jako naladou vstane/prijde. Vecne si hledal zaminky aby mohl delat zle. To me dodnes nuti byt v jeho pritomnosti ve strehu, nedokazu se uvolnit a ulevi se mi kdyz odejde.
  1. Necitila jsem se s nim v bezpeci. Dost souvisi s bodem 1). Rekneme, ze v bode 1) si nejaky ten duvod aby mohl delat dusno nasel, ale kolikrat se nastval za neco, kdy jsem ani nepochopila za co a silene zacal rvat at mu zmizim z oci a ja se sla cela rozklepana zavrit do pokoje a v soku premyslela, co jsem placla nebo udelala.


Nebo si pamatuju scenku z jednoho rana. Mama uz byla v praci a otec se chystal do prace. Vytahl kosili, obleknul a asi se mu zdala spatne vyzehlena. Normalni clovek to sunda, prezehli nebo si oblece neco jineho. On ne, zacal hystericky kricet a nadavat a tu kosili ze sebe ztrhal (takze byla na kusy a nenositelna). Prostemel takovy zachvat vzteku, ja byla v soku a vydesena kolem nej projit aby me neroztrhal taky.

  1. Vecne mi neco zakazoval, nemohla jsem to co vrstevnici a nekdy to bylo fakt trapne. Ohledne chozeni venku atd. ani nemluvim. Ale napr. jsem studovala hotelovku a v ramci povinne praxe jsme meli ucast na akcich (rauty, plesy, TY TY, Ceska Miss) proste vecer a to se otci nelibilo. Nejen ze jsem nedostavala kapesne a toto byla moznost jak si privydelat, ale proste neee. Sel jako jediny rodic v historii skoly za mou tridni a domluvil mi misto toho praxi ve skolni jidelne (ktera fungovala i pro verejnost), o prazdninach, ve volnem case a zadarmo. Pozdeji otec povolil a ja se mohla akci ucastnit, ale daval mi to sezrat. Byl na me hrozne hnusnej, vratila jsem se treba v 6 rano a v 9 uz prudil s pomoci v domacnosti. Taky mi jeste v 18-ti zakazoval televizi a internet. Vecne si na mne neco hledal. Doma jsem musela dost kmitat a to tak, ze i mama se mu (marne) snazila domlouvat a mne radit at si to nejak rozvrhnu a nedelam to vse za sebou, protoze jak uvidi ze mam hotovo, najde mi zas neco dalsiho.
  1. Rad me shazoval a ponizoval. Casto a rad me nazyval parazitem a zebrackou. Kdyz jsem ve skole dostala znamku 3 a horsi, vzdycky byl kvuli tomu teror a proc to neslo lip. Kdyz bylo za 1, tak kecy, ze to bylo teda asi nejaky lehky.
  1. Kdyz jsem se rozhodla udelat neco po svem a proti jeho vuli, delal dusno, natlak a snazil se mi to dat sezrat. Treba odjezd za praci do zahranici - jsem, zla a nevdecna dcera. Mam si to rozmyslet, protoze uz se nebudu mit kam vratit. Jestli pojedu, tak vratim klice a zajdu na urad si odhlasit trvale bydliste. proste takovyhle chujoviny.
  1. Chtel aby me ve skole sikanovali, sama jsem ho slysela jak to rika mame, kdyz mi za trest zabavil lepsi obleceni a nechal mi jen stare hadry na doma. Chtel aby se mi ve skole ve 14-ti letech smali, ze jsem socka. Nebo jsem mela hrozne akne a zakryvala ho make-upem, on mi ho za trest zabavil. Gol byl, ze ho schoval a nevedel kam a pak me obvinoval, ze jsem zlodejka. Taky mi za trest nechal rozstrihat muj oblibeny svetr, ktery mi privezla teta ze zahranici - pry uz nevedel jak me potrestat (bylo tezky neco vymyslet, kdyz uz jsem mela stejne vsechno zakazany, z domu ani na krok a doma jsem byla uz tak jako sluzka). Rikal, ze musim mit vojnu…

To vsechno se na tom vztahu podle me podepsalo a ja to beru jako minulost a dneska uz jsou jine okolnosti atd., ale rodice mi nejak extra nechybi a ja jim ano. Nechci byt zla a nevdecna dcera, takze 1× za rok domu letam a 1× za 14 dni si volame. Ale uprimne pro me je to spis povinnost. Nedavno z otce vypadl dotaz, jak to udelame ve stari a jak se o ne postaram kdyz ziju v zahranici. Uprimne doufam, ze ta doba je jeste daleko. Ta predstava, ze s nim treba budu zas v jedne domacnosti me desi. Nechci mi toho kontrolora kterymu neni nic dobry vecne za zadkem aby mi zas kecal do zivota a delal si ze me sluzku.

  • Citovat
  • Nahlásit
21986
13.8.20 15:33

Tatínkovi bych řekla, ať si na stáří začne šetřit a sežene si nějaký důchoďák dle svého vkusu. Ideálně s vojenským režimem.

Otec na blití a matka taky asi slušný slaboch, když tě v něčem takovém nechávala vyrůstat.

Do svého života ž ho nepouštěj.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama