Splín na konci těhotenství, jsem ze sebe nešťastná

Anonymní
18.6.21 22:18

Splín na konci těhotenství, jsem ze sebe nešťastná

Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda jste měla některá podobné pocity, nebo jsem na cvokaře. Miminko je samozřejmě chtěné, moc se na něj s manželem těšíme. Jsem ve 34tt a najednou začínám nějak “panikařit”. Že to nezvládnu, nejvíc mě děsí noční vstávání, jsem obrovský spáč, v noci jsem ráda, když si dojdu na wc…. nikdy jsem netrpěla přebytkem energie, spíš bývám odjakživa taková unavenější. Do toho se mi vrátily nevolnosti, malá mi dost tlačí na žaludek, o velké únavě a lenosti v posledních dnech nemluvě. Do toho samozřejmě přibírám a když se to všechno zkombinuje, začínám mít pocit, že to nezvládnu a že nebudu dobrá máma. Děsí mě že už nebudeme mít takový ten svůj klid. Jsem z takovýhle pocitů úplně nešťastná a malé se vždy v duchu omlouvám, že takhle vůbec přemýšlím, vím, že si to nezaslouží :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
7323
18.6.21 22:22

Nemáš se čeho bat. Většina novorozenců pár týdnů vesměs prospí. Když si děláš obavy, znamená to že budeš dobrá máma, už jen protože tě to trápí. Časem až se zjijete sama poznáš co tvoje mimco trápí, proč pláče, a co potrebuje. Uvidíš že to bude v pohodě ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.6.21 22:29

Vkládám anonymně, protože se za ty pocity samozřejmě trochu stydím.
Rozumím Ti. Miminko je plánované, ale nějak mě prostě nechytl ten maminkovský mozek, pořád myslím jako já a uvědomuju si, jak se všechno změní. Je to pro mě jako těšit se na někoho, koho neznám 🤷‍♀️
Věřím, že se do malé zamiluju a zvyknu si, ale zároveň se prostě těžko loučím s tím, jak je to teď. Termín mám za pár dní a pořád mi to přijde hrozně abstraktní a cizí. Představa, že rodím a že budu matka, nechápu prostě 😀
A občas si samozřejmě vyčítám, jak se cítím… máme pro malou krásný pokojíček, nechala jsem šít výbavu, milion oblečků a všeho, ale to bláznivé těšení, jak vidím u jiných, to nemám… je to možná strach? Obavy, neznámo…?

  • Citovat
  • Nahlásit
2026
18.6.21 22:36

Neboj, na nevyspani si časem zvyknes, na absenci klidu taky. S dítětem je to prostě úplně jiná jízda, kterou si nemáš šanci ani v nejmenším představit. Prostě to musíš zažít. Tvoje pocity jsou normální, určitě to neznamená, že budeš špatná máma. A věta, že novorozenec většinu času prospi, je fakt směšná. Některý ano, ale některý teda rozhodně ne. Mně kdyby někdo místo toho, ze mimino furt spí, řekl, že mimino taky může x hodin v kuse jecet a nespal ani v noci, natož přes den, možná bych to pak snášela líp…tím tě nechci děsit, jen upozornit, abys pak nebyla v šoku, že to mimino pořád jen nespí. Razim heslo „počítej s nejhorším, překvapí tě pak to nejlepší“.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4283
18.6.21 22:48

Souhlasím s @Midaku. Každé dítě je jiné. Dcera byla plánovaná, úplně jsem se netěšila, byla jsem prostě těhotná, takovéto těhotenství z rozumu než z hormonů. Měla jsem strach jak to budu dávat, mě přezdívali medvěd, byla jsem schopná prospat celý den. Absolutně jsem si to nedokázala představit, ale zároveň jsem nebyla nijak naivní jak to bude po porodu sluníčkové. No nebylo… Dcera první tři měsíce prořvala v kolice, nepomáhalo absolutně nic, jen čas. Přes den spala max 3×30 minut v noci na začátku také minimálně. Asi po dvou měsících se slitovala a při pohledu na totálně odvařenou mámu začala spát v noci 8 hodin, to bylo nejvíc :lol: přesto všechno jsem fungovala, zvládala, dělala svoje vlastní chyby a omyly, přesto, že to bylo občas až robotické fungování se to dalo zvládnout i když třeba s vypjetím všech sil. Dítě „nakojím, spí“ neznám v okolí žádné a je to docela nešvar, že se to podává jako fakt. Takže klid ať přijde cokoliv, tak to kvůli svému dítěti prostě nějak dáš. A hlavně žádný učený z nebe nespadl a u výchovy dítěte to platí dvojnásob. Nebuď na sebe přísná a jeď podle citu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3477
18.6.21 22:51

Ono si fakt nejde moc představit jaký to bude. Já jsem těhotenství (chtěné, plánované), brala dost jako takový otravný fyzický jev, kvůli kterému nemůžu dělat věci, které mám ráda. Na malou jsem se těšila, ale tak nějak normálně, taky jsem bývala naštvaná že kamarádi dál žijou jakoby nic, a já sedim doma a je mi blbě. Spolíhala jsem, že po porodu najedu na tu vlnu mateřský lásky a štěstí - prdlajs, prořvala jsem půlku šestinedělí, o dítě jsem pečovala jaksi z povinnosti a pořád jsem měla v hlavě takovej pocit „kdy už si pro ni přijde někdo kompetentní, ke komu opravdu patří a já budu mít pokoj?“ Nakonec se ta láska dostavila až tak kolem půl roku, a ještě dalších pár měsíců to byl dost velkej vopruz. V roce a půl už jsem si to užívala, stíhala jsem malou, práci, koníčky, bylo to skvělý. Od tý doby jsem si neuměla představit že bych ji neměla. Ono prostě těhotenství a mateřství není vždyky zalitý sluncem, leckdy je to spíš dost hrozný, ale slibuju, stojí to za to :) teď jsem těhotná podruhé, a strašně se těšim hlavně až porodím a budu si moct jít zaběhat :mrgreen: A počítám s tím, že malou si zas začnu užívat až poroste a bude trochu interaktivní :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
995
18.6.21 22:51
@Midaku píše:
Neboj, na nevyspani si časem zvyknes, na absenci klidu taky. S dítětem je to prostě úplně jiná jízda, kterou si nemáš šanci ani v nejmenším představit. Prostě to musíš zažít. Tvoje pocity jsou normální, určitě to neznamená, že budeš špatná máma. A věta, že novorozenec většinu času prospi, je fakt směšná. Některý ano, ale některý teda rozhodně ne. Mně kdyby někdo místo toho, ze mimino furt spí, řekl, že mimino taky může x hodin v kuse jecet a nespal ani v noci, natož přes den, možná bych to pak snášela líp…tím tě nechci děsit, jen upozornit, abys pak nebyla v šoku, že to mimino pořád jen nespí. Razim heslo „počítej s nejhorším, překvapí tě pak to nejlepší“.

Pod to se podepisu! Taky jsem si myslela, že mi miminko dá chvilku času se vzpamatovat, ale syn začal řvát od 2.dne doma z porodnice. Jako jo, mohl řvát už i v porodnici (byly tam takové děti ), ale taky mohl prospat 1. Měsíc nebo aspoň týden :))) ale on by to byl stejně sok. může té uklidnit, že holčičky na bolení bříška trpí min a celkově jsou takové klidnější i když ani to není pravidlo :mrgreen: prostě to první dítě, pokud to ta ženská nemá v sobě a nemá přebytek energie ani v normálním životě, tak je to fakt mazec. Ale zase kvůli tomu nemít dítě :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1872
18.6.21 23:02
@Anonymní píše:
Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda jste měla některá podobné pocity, nebo jsem na cvokaře. Miminko je samozřejmě chtěné, moc se na něj s manželem těšíme. Jsem ve 34tt a najednou začínám nějak “panikařit”. Že to nezvládnu, nejvíc mě děsí noční vstávání, jsem obrovský spáč, v noci jsem ráda, když si dojdu na wc…. nikdy jsem netrpěla přebytkem energie, spíš bývám odjakživa taková unavenější. Do toho se mi vrátily nevolnosti, malá mi dost tlačí na žaludek, o velké únavě a lenosti v posledních dnech nemluvě. Do toho samozřejmě přibírám a když se to všechno zkombinuje, začínám mít pocit, že to nezvládnu a že nebudu dobrá máma. Děsí mě že už nebudeme mít takový ten svůj klid. Jsem z takovýhle pocitů úplně nešťastná a malé se vždy v duchu omlouvám, že takhle vůbec přemýšlím, vím, že si to nezaslouží :,(

Ale zvládneš to neboj se. Jako každá z nás, já si nedokázala představit, ze též budu vstávat, v noci sotva vstanu na první budík. A voala malá se jen otočila, já vzhůru, už jsem ji láskyplně hladila ať spinká a to, že jsem musela vylézt k postýlce za hodinku spánku a ja byla fit. Já měla ty samé pocity, ale opravdu zmizne to ;). S malou jsem naspala kolikrát 4h a bylo mi líp než po dvanáctihodinovém spánku a více. A můj milý to samé. Toho kolikrát vzbudit, nadlidský úkol. A malá jen zavrní.
Neboj se a věř si.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.6.21 23:08

Ahoj zakladatelko, nejsi v tom sama, neboj se. Jsem 34 tyden a přepadají mě taky takové poklesy nálad. Samozřejmě se na holčičku těším, ale do teď jsem si žila strašně svobodný život a budu se toho muset vzdát. A muj život se bude točit jen kolem miminka. A ja nevím, jestli to zvladnu. Jestli nejsem moc sobecka, už kvůli tomu, ze o tom přemýšlím. Jestli nebudu na malou zla, když třeba bude zlobit. Jestli budu laskavá s chápavá máma, kterou bych chtěla byt. Ale když vidím děti kamarádek, nemůžu se ubránit pocitům, ze někteří jsou rozmazlení fracci a zasloužili by na zadek a ne obejmout, když se vztekají. Přijdu si ošklivá, neohrabana, s těhotenským mozkem. Taky bych chtěla jít s kamaradkama na drink, jako muj muž, ale ja mam smůlu a stydím se, že jsem na něj naštvaná, ze jde. Stydím se, že mi to přijde nespravedlivý a že jsem takovej sobec. A mam pocit, že selhávám a to ještě neni malá ani na světe. Prostě samý chuťovky. Asi se mi z toho vedra uvařil zbytek mozku, co ještě v hlavě zůstal. :zed: :potlesk:

  • Citovat
  • Nahlásit
288
18.6.21 23:16

Je tu par opravdu trefnych a realistickych komentaru, to je dobre. Samozrejme je super naladit se na pozitivni mysleni, o tom zadna, ale opravdu je normalni i to, ze bezmezna laska a nalezeni jedineho smyslu zivota se v okamziku porozeni proste nedostavi. Muze se stat, ze hormony s vama budou triskat daleko daleko dele, nez sest nedel… Ze se mimco prvni rok a pul bude ve dne budit po 30 minutach… Ze kojeni bude priserny a neprijemny boj… Ze budete manzelovi zavidet volnost… Dalo by se pokracovat do nekonecna. Ten tlak na to byt od prvni vteriny zamilovana, bezmezne milujici slunickova rozňuchaná maminečka je proste absurdne zatezujici, pak je z toho akorat hromada vycitek. Samozrejme takove jspu, i moje kamaradka takova je, ale stejne tak je normalni je opak.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
830
18.6.21 23:24
@Lily Evans píše:
Ono si fakt nejde moc představit jaký to bude. Já jsem těhotenství (chtěné, plánované), brala dost jako takový otravný fyzický jev, kvůli kterému nemůžu dělat věci, které mám ráda. Na malou jsem se těšila, ale tak nějak normálně, taky jsem bývala naštvaná že kamarádi dál žijou jakoby nic, a já sedim doma a je mi blbě. Spolíhala jsem, že po porodu najedu na tu vlnu mateřský lásky a štěstí - prdlajs, prořvala jsem půlku šestinedělí, o dítě jsem pečovala jaksi z povinnosti a pořád jsem měla v hlavě takovej pocit „kdy už si pro ni přijde někdo kompetentní, ke komu opravdu patří a já budu mít pokoj?“ Nakonec se ta láska dostavila až tak kolem půl roku, a ještě dalších pár měsíců to byl dost velkej vopruz. V roce a půl už jsem si to užívala, stíhala jsem malou, práci, koníčky, bylo to skvělý. Od tý doby jsem si neuměla představit že bych ji neměla. Ono prostě těhotenství a mateřství není vždyky zalitý sluncem, leckdy je to spíš dost hrozný, ale slibuju, stojí to za to :) teď jsem těhotná podruhé, a strašně se těšim hlavně až porodím a budu si moct jít zaběhat :mrgreen: A počítám s tím, že malou si zas začnu užívat až poroste a bude trochu interaktivní :)

Tohle je přesný.

A jinak, u nás to celkem bylo nakojim a spí. Ale jen 4 měsíce, pak začal noční ocistec, trvajici téměř rok :lol:

Neboj, s tím (ne)spaním ti pomůžou hormony. U prvního dítěte je výhoda, že můžeš spát, když spí dítě. Že ztratíš svůj klid, no ztratíš, tady nemá smysl si nic nalhávat. Asi budeš muset dělat věci, které tě třeba neba, stát na hřišti u skluzavky místo sezení na zahrádce na pivku apod. Ale také věřím, že to za to stojí.

Příspěvek upraven 18.06.21 v 23:33

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
288
18.6.21 23:25
@Anonymní píše:
Ahoj zakladatelko, nejsi v tom sama, neboj se. Jsem 34 tyden a přepadají mě taky takové poklesy nálad. Samozřejmě se na holčičku těším, ale do teď jsem si žila strašně svobodný život a budu se toho muset vzdát. A muj život se bude točit jen kolem miminka. A ja nevím, jestli to zvladnu. Jestli nejsem moc sobecka, už kvůli tomu, ze o tom přemýšlím. Jestli nebudu na malou zla, když třeba bude zlobit. Jestli budu laskavá s chápavá máma, kterou bych chtěla byt. Ale když vidím děti kamarádek, nemůžu se ubránit pocitům, ze někteří jsou rozmazlení fracci a zasloužili by na zadek a ne obejmout, když se vztekají. Přijdu si ošklivá, neohrabana, s těhotenským mozkem. Taky bych chtěla jít s kamaradkama na drink, jako muj muž, ale ja mam smůlu a stydím se, že jsem na něj naštvaná, ze jde. Stydím se, že mi to přijde nespravedlivý a že jsem takovej sobec. A mam pocit, že selhávám a to ještě neni malá ani na světe. Prostě samý chuťovky. Asi se mi z toho vedra uvařil zbytek mozku, co ještě v hlavě zůstal. :zed: :potlesk:

V klidu, taky jsem 34.tt a uz me ten balvan misto bricha tak obtezuje, kor v tomhle vedru a jeste se s tim starat o prvni dite, kterymu je horko putna a chce radit venku. Do toho mam nejakou virozu, no fakt nejkrasnejsi obdobi :D
Manzela v podstate nenavidim za to, jak je fit a akcni :lol:
Ja u sebe uz vim, ze to po porodu ruzovy nebude a tesim se, az konkretni obdobi a zapletky budou za nama, ale co se da delat, musim to vydrzet a dozit se obdobi „slava, uz to zacina byt partak!“
Sobecka jsem, milovala jsem svuj zivot a klid a volny cas dle naseho gusta, ale i tak si myslim, ze jsem dobra mama. Ma to opravdu vsechno smysl, to vim, jen je obcas problem ho videt :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
321
18.6.21 23:37

Ted nevim, zda chces slyset realitu nebo spis uchlacholit :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

Kazdopadne ja jsem strasnej spac, ale opravdu strasne velkej. Moje dcery to teda uplne nezdedily. A zvykla jsem si ;) je to svym zpusobem omezeni a nekomfort (za me tedy cca ty prvni dva roky), ale na druhou stranu, kdyz se to maly zvire na tebe pak usmeje, tak je vsechno zality sluncem (a to rikam v situaci, kdy 4.den po ockovani v tech vedrech stale protivny dite)…taky doporucuju pripravit se spis na nejhorsi a byt eventualne mile prekvapena :lol: za me neni nejhorsi to nevyspani a celodenni pece, nejhorsi je ten stav, ze musis byt porad ve strehu (treba kdyz mi dite spi, stejne si nedovedu vzit knizku a cist, protoze za 1. strasne me drazdi, kdyz jsem zabrana a nekdo me vyrusi a za 2. neumim se soustredit, kdyz vim, ze se kdykoliv muze ozvat vresteni a ja musim bezet)…a neboj se jedne veci, asi tak na skoro 100%, budes to dite milovat a udelas pro nej vsechno, i kdyz to bude jinak, i kdyz ti to treba nebude vyhovovat a az ho chvili neuvidis, normalne ti bude chybet, i kdyz zase budes resit dokola jen mliko/pliny/bliti/kakani/spani 8)

Ps. Nejlip mi funguje najit si v kazdem obdobi toho ditete neco, co je fakt super (sestinedeli jsme prolezely v posteli, protoze chtela porad kojit a ja diky tomu zkoukla serialu a poradne se vyspala, ale i kdyby spala jen v kocaru, zas bych mohla porad chodit po venku a treba bych poradne zhubla - coz u nas kocar teda fakt nehrozi), proste fakt si najit neco, z ceho ty i miminko budete mit radost!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
353
19.6.21 19:43

Když jsem byla těhotná, někdo mi řekl, že už to mám za pár. A ve mě se něco zlomilo. Bála jsem se, jak to (sama) zvládnu a že budu mít určitě poporodní depresi a co když budu chtít taky někdy spát? :mrgreen:

Dítě se narodilo a vše ok. Zvládla jsem to sama. Ty máš chlapa.

Mlátí s tebou hormony, bude to dobrý. Neboj

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
920
19.6.21 19:59

Nevyspání jsem se bála u obou dětí a chrápou krásné od mimin. Spi teda se mnou v posteli, takze se hodilo prso a všichni spali dal :P.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat