Společné bydlení, rozpad vztahu

Anonymní
2.1.20 13:45

Společné bydlení, rozpad vztahu

Je mi 20 a s přítelem jsem už přes dva roky, z toho čtvrt roku už spolu bydlíme, studuju tu, ale rodinu mám přes sto kilometrů daleko, dlouhou dobu jsme měli s přítelem vztah na dálku a už jsme prostě chtěli bydlet spolu jen sami dva, jenže to není úplně tak skvělé, jak jsem si představovala..dost se hádáme a asi bude problém hlavně ve mně, mám pocit, že jsem to všechno moc uspěchala a potřebovala bych nejdříve najít sama sebe..pořád nevím, co vlastně chci v životě dělat, nemám ani dostatek sebevědomí a to pak působí neplechy v našem vztahu..s bydlením nám po finanční stránce pomohli jak jeho, tak moji rodiče a neumím si představit, že bychom se teď rozešli, všichni by byli naštvaní a nedokázali by mě pochopit..musela bych tu asi i ukončit studium, byty jsou tu drahé a asi bych to sama nezvládla, na kolej taky nechci, protože mám ráda svůj klid..opravdu nevím, co mám dělat, bojím se, že bych pak mohla litovat, ale šťastná taky nejsem

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
7421
2.1.20 13:52

Ahoj,
myslím, že je to docela časté a lepší to zjistit nyní, než za pár let po svatbě. Prostě chodit na randíčka, trávit spolu víkendy je něco úplně jiného, než spolu žít.
Jsem si jistý, že rodiče ti za to hlavu neutrhnou, když jim vysvětlíš, že ve vztahu jsi přestala být šťastná. Každý rodič chce, aby se jeho dítě mělo dobře. Já se bál kdysi rodičům přiznat, že se chci rozvést, a dočkal jsem se od nich naopak veliké podpory.
Souhlasím s tebou, že by bylo fajn zapracovat na sebevědomí. Nebo možná jen na sebedůvěře. Je to dobré i do vztahů, aby ses opravdu cítila jako partner, ne jako ten slabší článek ve spojení lidí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3781
2.1.20 14:12
@Anonymní píše:
Je mi 20 a s přítelem jsem už přes dva roky, z toho čtvrt roku už spolu bydlíme, studuju tu, ale rodinu mám přes sto kilometrů daleko, dlouhou dobu jsme měli s přítelem vztah na dálku a už jsme prostě chtěli bydlet spolu jen sami dva, jenže to není úplně tak skvělé, jak jsem si představovala..dost se hádáme a asi bude problém hlavně ve mně, mám pocit, že jsem to všechno moc uspěchala a potřebovala bych nejdříve najít sama sebe..pořád nevím, co vlastně chci v životě dělat, nemám ani dostatek sebevědomí a to pak působí neplechy v našem vztahu..s bydlením nám po finanční stránce pomohli jak jeho, tak moji rodiče a neumím si představit, že bychom se teď rozešli, všichni by byli naštvaní a nedokázali by mě pochopit..musela bych tu asi i ukončit studium, byty jsou tu drahé a asi bych to sama nezvládla, na kolej taky nechci, protože mám ráda svůj klid..opravdu nevím, co mám dělat, bojím se, že bych pak mohla litovat, ale šťastná taky nejsem

Takove to, ze nevis co v zivote chces :think: mne je o x let vice a porad nevim co chci a myslim si, ze to ani vedet nikdy nebudu. Bud se tim muzu zatezovat nebo na to kaslat. A spolecne bydleni je vzdy problem. Prijde mne, ze ve spolecnem bydleni nemam sve soukromi a je to takove zavazujici. O nejakych predstavach stejneho bydleni nemuze byt ani rec a kompromisy me moc neberou. Paradoxne mam nejvetsi klid v praci :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat