Starší a bohatý partner - jak se s tím srovnat

Anonymní
24.2.16 23:42

Starší a bohatý partner - jak se s tím srovnat

Ahoj,

jestli vás už při přečtení názvu tématu napadla zlatokopka, potvrzujete mi, že nepřemýšlím od věci. Je to něco, co mě strašně trápí - ani ne tolik kvuli tomu, co si pomyslí okolí (z vlastní zkušenosti vím, že ať udělám co udělám, nikdy to nebude pro okolí dobře), ale to, jak si to srovnat v sobě a v našem vztahu.

Toužila jsem po muži, o kterého se můžu opřít, který bude mít podobné zájmy a se kterým bych mohla - a chtěla právě s ním - založit rodinu. Nehledala jsem cíleně nikoho staršího, jenom jsem takového muže ve svém věku nenašla. Potom jsem se seznámila s mým přítelem, který je o 21 let starší, než já. Je to ten pravý, se kterým bych chtěla tu rodinu mít. Chce si mě i vzít.

Jenom už s tím věkovým rozdílem je pro mě náročné se smířit (mně je 30, jemu 51). Vím, že jsou páry s větším rozdílem, ale já to dost vnímala třeba u svého otce, jak kolem 55 (promiňte mi ten výraz) „zdědkovatěl“. Vždy mi přišlo, že ti chlapi nějak stárnou daleko rychleji a zatímco mamka byla pořád plná elánu, táta už myslel jenom na pivo a důchod :mrgreen:. A teď si chci ne o moc mladšího muže vzít.

A ke všemu je poměrně majetný. Což se jeví jako velká výhoda - ano, v tom materiálním slova smyslu. Já se s tím však sama v sobě nemůžu celkem srovnat. Nevím, jak to nastavit, je těžké o tom s ním mluvit. On žije v domě, kam bych se měla přestěhovat. Já žiju zatím v podnájmu a různě u sebe přespáváme. Má tři auta a jedno mi chce nechat (já totiž jezdím autem, které už dlouho nevydrží). Těžko se popisuje, v čem je vlastně problém, ale já tak cítím, že mě tím vším má v moci. Když budeme mít rodinu, kterou si obam moc přejeme (on ještě žádné děti nemá), budu na něm závislá ještě víc. Je běžné, že když je žena na mateřské, tak je závislá na parnterovi, ale u nás je a zřejmě bude tento stav pořád. Už teď mi občas něco přispívá, protože já ještě splácím dluh, který způsobil minulý partner nám oběma.

A potom jsou tu i ty vtípky na náš vztah od blízkého okolí. Nemyslí to zle, ale mě to dost sráží a mrzí - například mě přezdívají Popelko. A ta nerovnost, kterou pociťuji, je u nás i v takové intelektuální stránce. Ne, že bychom si neměli o čem povídat, to by se mnou zřejmě nebyl. Ale on je ten vzdělanější a chytřejší (má opravdu velký přehled ze všech oblastí).

Těžko popíšu sama sebe, ale chci říct, že nejsem žádná plastic girl. Jsem taková běžná ženská, co žije úplně běžný život - jinak vzhledem nejsem modelka a snad ani ošklivka - a on tvrdí, že to právě má na mě rád. Hledá u mě především to domácí zázemí. Já doufám, že bych mu to mohla poskytnout, ale bude to stačit pořád? Mám obavy, že to rychle omrzí a on si uvědomí, že jsme od sebe jiná liga. Řešila jste některá podobnout situaci? A jestli je tu nějaký chlap, který by se k tomu vyjádřil, to by bylo snad ještě lepší. Díky

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

13291
24.2.16 23:55

Co chces slyset? Jestli ho milujes, tak do toho jdi. Jestli ne a mas spoustu pochybnosti, tak hledej dal. Rodinu bychom meli zakladat s partnerem, u nehoz mame pocit, ze to bude klapat cely zivot.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
24.2.16 23:55

Ahoj,

musím říct, že je těžké pochopit, co prožíváš. Protože to zní trochu jako pohádka :kytka:. Hlavně, když máš jasno v tom, že s ním chceš mít rodinu. To je přece takový hlavní filtr na parntery, pokud sama po rodině toužíš. Jinak já řešila takový povrchnější problém. U nás byl opravdu velký rozdíl ve vzhledu - já nejsem příliš pěkný typ holky, mám i nějaké to kilečko navíc. Myslím, že každá holka může být pěkná, když se umí udělat pěkná, ale pořád tu bude rozdíl mezi těmi opravdu krásnými holkami a těmi, které mají brýle, velký nos a boky jako skříň. A můj partner(teď už manžel) byl typický krasavec. Nikdy jsem nechápala, proč se mnou je. Rozdíl byl opravdu patrný a také jsem si jednou nerada vyslechla rozhovor s jedním jeho kamarádem, kdy se divil, proč má můj Petr takovou holku, když by mohl mít o dost hezčí. Jenom můžu říct, že ty pochyby u mě téměř rozbily náš vztah, protože jsem se začala vzdalovat, nebyla jsem tak v pohodě, přestal klapat intimní život, byla jsem podrážděná atd… vše to bylo v mé hlavě, Petr chtěl se mnou být a měl k tomu své důvody. Překonali jsme to a je to zatím šťastné manželství =). A tak říkám - zkus pustit takové myšlenky, že je váš vztah něčím nevyrovnaný, z hlavy. V každém vztahu je něco, v čem jsou ti dva stejně dobří a něco, v čem se můžou doplňovat, protože v tom jeden převyšuje druhého. Snad vám to vyjde a nepokazíš si to broukem v hlavě :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
24.2.16 23:57

Radsej anonymne.

Bola som v podobnom vztahu ako ty. Ja som mala 21 a on 39. Vztah trval nieco cez 2 roky a rozchod bol z mojej strany. Tak isto velmi bohaty muz a tiez som hladala niekoho o koho sa mozem opriet. Nemala som doma idealne podmienky tak som hladala bezpecie vo vztahu. Vela sme cestovali po svete, travili cas v restauraciach a divadlach a zila som zivot o akom sa mi ani nesnivalo. More, hory, a muz bol velmi fajn. Problem bol v spolocneskom vyziti co sa tykalo priatelov. Pre moje kamaratky a okruh kamaratov bol stary, ja pre jeho znamych moc mlada, takze sme boli odkazani sami na seba. Nase problemy boli uplne ine ako problemy mojich rovesnikov a tak som ostala povacsine sama. Bolo mi smutno. Dalsia vec bola ze som sa nezucastnovala narodeninovych oslav, party a celkovo spolocenskeho zivota mojich kamaratov pretoze vsetci mali partnera a ten moj tam moc nechcel.

Dalsi problem bol jeho zdravotny stav. Ci som to chcela alebo nie, tak samozrejme s vekom prichadzaju postupne problemy a uz to bolo citelne vtedy, tak bolo jasne, ze neskor to bude citelne este viac. Co sa po rozchode ukazalo ako skutocny problem - piseme a bavime sa spolu dodnes a neustale pocuvam ze ho boli srdce, a ze nie je najmladsi (je 12 rokov od vztahu)

Dalsia vec bolo dieta. On mal rad pohodlie a nejake lietanie za dietatom som si moc nedokazala predstavit. Starsi muz je pohodlny a on bol so svojimi peniazmi pohodlni az prilis :D bohaty rozmaznanec.

Posledna vec o ktoru som sa bala bola, ze on zomrie a necha mat tu a s detmi. Na vsetko budem sama a niekedy okolo 40+ si hladat zivotneho partnera sa mi vyhladovo moc nepacilo.

Vztah sme ukoncili pretoze bol prilis majetnicky a po nejakom case mu vadilo ze chcem zit noramlny zivot mladeho dievcata kde on vobec nezapadal. Dnes po 12 rokoch som spokojna so svojim rozhodnutim a nelutujem. Mam partnera vo svojom veku ktory zaraba primerane, ale nejako mi tie neustale extremy 5 hviezdickovych hotelov nechybaju. Ale je pravda, ze zijeme dobre - partner ma vlastnu firmu a nestradame.

Z mojej skusenosti moc vztah so starsim muzom neodporucam.

  • Nahlásit
  • Citovat
4986
25.2.16 00:03

Nechápu, proč se ptáš tady? Sama se s tím musíš srovnat. Co očekáváš za odpovědi? Rozhodnutí je jen a jen na tobě. Nic o tobě, ani partnerovi nevíme, tak nemůžeš chtít od nikoho verdikt, že on je ten pravý.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
25.2.16 00:03

Jak jste se seznámili? Jak se k tobě chová on? Všímej si i náznaků, chování v běžných situacích. Pokud by byl příliš dominantní, popř. se choval povýšeně, tak bych od toho couvla. Stejně spíš než majetkového rozdílu bych se bála toho věku, pokud chce děti. Myslím, že chlap po padesátce je na první dítě starý. Jasně, že jsou výjimky, ale je to můj názor. Zajímal by mě hlavně důvod, proč ty děti nemá.
Mám muže o 17 let staršího, ale 50 mu teprve bude. Máme spolu dvě malé děti, taky pro něj první. Tvoje myšlenky chápu, měla jsem na začátku podobné. Mně pomohlo to, že jsme se seznámili na netu (ne seznamka), několik týdnů jsme si jen psali, majetky a pod. jsme neřešili. Byla to náhoda, takže nějaké záměry z obou stran byly vyloučeny. Druhá věc byla, že jsem v tu dobu byla samostatná, měla jsem práci, uživila jsem se sama. Doteď mám našetřeno tolik, že když to bude potřeba, tak se zvednu a jdu a postarám se sama o sebe i o děti. Takže mě sice teď muž živí, užívám jeho majetek, dává mi peníze pro mou spotřebu, ale nemám pocit absolutní závislosti.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
25.2.16 00:08

Verdikt ne, ale rady někoho, kdo se ocitl v podobné situaci často pomůžou s rozhodováním. Kdybych chtěla přeci verdikt, zeptám se někoho, kdo nás zná. Jenže právě o ten mi nejde - to je moje rozhodnutí ;). A mutím tedy ještě dodat, že si neumím představit ho opustit, je to všechno vážně hrozně těžké. A rozhodnutí, že se vezmeme, založíme rodinu, je opravdu velké. A tak si tak říkám, může být vůbec někdy ta jistota? I kdybych měla stejně starého nemajetného přítele, může přijít zase jiný problém a rozpadne se to.

Jenom taková nevyrovnanost a nevyváženost mezi námi dvěma mi dělá starosti. To je něco, co nevnímám pro vztah jako dobré. Ale jsme si blízcí, nemáme konflikty, vše funguje, jak by mělo. Tak si to nechci pokazit.

Hledám cestu, jak si to v sobě srovnat, abych tím nepokazila náš vztah :)

  • Nahlásit
  • Citovat
590
25.2.16 00:14

Jistou nemáš nikdy v žádném vztahu. Jedna z cest jak se s tím srovnat je, sepsat si na papír všechna „proti“ takového vztahu a na rovinu si sama před sebou říct, jestli se s nimi hodlám smířit nebo na to nemám. Pokud ano, tak pak už to táhnout jen silou vůle a užívat vedle toho všechna „pro“, které ten vztah přináší.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
25.2.16 00:15

Jistotu nemáš nikdy, s nikým. Rozhodnutí o dítěti je velké, rizika vidím fakt v tom věku a měli byste to opravdu hodně probrat, jak si to bude představovat, jak se míní zapojit apod. Co se té nevyváženosti týče, tak se zaměř na to, co se partnerovi na tobě líbí, čeho si na tobě váží a toho se drž. řekla jsi mu o svých pocitech? Co on na to?
E.

  • Nahlásit
  • Citovat
381
25.2.16 00:31

Ahoj,

nevím, jestli ti to pomůže, ale pokusím se ;).

Neže by to stačilo jako jediná podmínka, ale pro mě bylo hodně důležité, že si mě muž chce vzít a mít se mnou rodinu a já ji chci mít s ním. Je to opravdu takové měřítko - protože pokud o někom pochybuješ, vadí ti něco na něm a na vašem vztahu, těžko s ním budeš chtít mít rodinu.

Muže o tolik staršího nemám, ani zvlášť majetného, ale také tam samozřejmě byly a jsou věci, které nejsou dokonalé - například jsme měli jinou představu o tom, kde budeme bydlet. Je to malý problém proti věku, protože s věkem opravdu nic udělat nejde, ale je třeba takové věci spolu řešit, mluvit o nich. Pro nás ani jednoho nebylo lehké představit si, že by bydlel úplně jinde, než plánoval. Nakonec jsem ustoupila já, ale to teď není to hlavní. Důležité na tom je, že vždy budou pochyby. A čím blíže svatba je, tím více jich bude přicházet. Ale v hloubce to poznáš, jestli je to ten pravý =).

Věk je do velké míry jenom číslo. Ano, jsou tu ty okolnosti zdravotního stavu apod., jenže… Cokoliv stát se může i mladšímu partnerovi. Navíc mladá žena a děti často způsobí, že muž psychicky omládne. Zvládne to, co musí - není na výběr. Pokud tvůj otec dědkovatěl a ty si to vnímala a pamatuješ si to, zřejmě jsi byla už starší a tedy on měl logicky i myšlenky takové, že brzy odejdou děti z domu a budou mít ten svůj klid. To muž s malinkými dětmi jenom tak nemá a naopak se snaží dokázat, že na to má. Nebo alespoň většinou to tak je - mám dvě kamarádky, které mají malé dítě/děti s výrazně starším partnerem a u obou to tak funguje.

Stejně tak jde o ty zájmy. Pokud si chceš užívat, chodit na party a oslavy narozenin, tak starší muž není nejlepší volba. Ale pokud už o to sama nestojíš (což stejně ve 30 už není ani tak běžné), tak problém nevidím. Až budeš mít děti, stejně přijdou jiné zájmy a jiné kamarádky - a tam je pak opravdu fuk, jak starého máš muže.

U toho majetku bych možná poradila, aby sis to zkusila otočit. Kdybys byla ty ta bohatá a on ten, co splácí dluh. Jak by ses na to dívala? Zapomeňme na chvíli na nějaké role muže a ženy, kdy je situace zadluženého muže vnímaná hůř, než u ženy. Ale kdyby šlo čistě o tvůj pocit ve vztahu - já myslím, že kdybys věděla, že tomu druhému nejde o ty peníze, ale o tebe, bylo by ti úplně fuk, jak to finančně je. A zřejmě je to i fuk tvému partnerovi (soudím jenom podle tvého popisu, to musíš vědět sama). Pokud si tu moc těmi penězi nedokazuje a nedává ti najevo, že jsi něco míň, je to v pořádku.

A u těch vědomostí a vzdělání. Velkou roli hraje i to, v jakém je věku a že je bez rodiny. Má zřejmě i dost času se zajímat, číst, vzdělávat,… to k tomu patří a je dobře, jestli ten čas tak využil. Já bych třeba nesnesla partnera bez zájmu, který se o nic nezajímá. A ty na mě nepůsobíš jako hloupá slepička, už to, že opravdu hloupí lidé sami sebe vždy považují za nejchytřejší :?. Pokud je tam láska, porozumění, vše funguje, jak by mělo, zkus si říct, že i on to tak vnímá a vidět u sebe, co mu můžeš dát - to zmiňované zázemí, tu rodinu, pohlazení, teplo domova. To spousta mužů hledá u žen a v této době to už těžko nalézají.

Tak hodně zdaru ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
883
25.2.16 01:59

Řekla bych, že základní otázka asi je, jestli jsi připravená dělat mu výhledově pečovatelku. Protože je docela dobře možné, že váš vztah do této polohy může sklouznout. Neříkám, že se tak stane, ale s věkem je třeba s tím počítat.

Pak by asi bylo fajn mít ujasněno, jestli ti nevadí, že tvoje děti budou mít „starého“ otce, o kterého přijdou relativně brzo (opět přidávám možná, ale je to pravděpodobné). Tady musím z vlastní zkušenosti říct, že je to těžké, protože mi umřel vinou nemoci tatínek, když mi bylo dvacet, člověk by řekl, že už jsem byla dospělá, ale přesto to bylo složité. Tatínci mých vrstevníků začínají umírat až teď, za dalších skoro dvacet let. Je to sakra rozdíl.

Promiň, jestli moje slova zněly příliš pesimisticky. Jen jsem si říkala, že by bylo dobré vzít i toto v úvahu. Hodně štěstí :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1289
25.2.16 02:22

Zajimavy prispevek. Tak jednak je ti 30, nejsi zadna blond osmnactka, co zjancila z bouraku, aspon podle toho, co pises (nic proti blond osmnactkam :P ) a za to ti davam slusny kredit.

Uvazujes velmi rozumne - nasla jsi chytreho, vzdelaneho muze, ale je ti jasne, ze jeho motivace s tebou byt je trochu komplexnejsi, nez to, ze „jsi ta prava“: myslim, ze jsi velmi dobre odhadla, ze od tebe bude chtit „zazemi“ - budes doma s detma, zit v jeho dome, jezdit jeho autem, utracet jeho prachy. Budes na nem zavisla, a on tim padem nad tebou bude mit vicemene naprostou kontrolu.

Predstav si vas zivot za 5 let - jemu tahne na 60, tu boli koleno, tu rameno, do toho male deti, na ktere NEBUDE mit energii, to ti garantuju, takze s detma chodis po doktorech/krouzkach/skolkach sama! Zijes v peknem dome, mas pekne auto, nemusis resit, z ceho zaplatis najem. Ale mas doma chlapa ve veku meho otce, se vsemi neduhy, a k tomu male deti.

Reknu ti to takhle: mame sousedy, kde jemu je pres 50 (druhe manzelstvi, nevim, zda v prvnim mel deti, nikdy jsem se neptala a nikdy o zadnych nemluvil, jen o exmanzelce, takze asi ne), a vzal si holku trochu jako ty: cerstve po tricitce, stihla, vysoka, normalni baba, zadna s umelyma kozama nebo tak. On pracuje ve statnim, maji se velmi, velmi dobre po financni strance (na rozdil od nas byt vlastni atp., kvalitni sluzebni auto ze statniho, takze dost usetri…).

Maji dvojcata - chlapecky po IVF (ono to s tim starsim partnerem taky nemusi jit na prvni dobrou). O ty kluky se stara jeho zena a jeji matka, on ne. On jde rano do prace, vecer z prace, a to je vse. Nosi vyplatu, obcas dojde do samosky pro rohliky, ale se syny jsem ho nikdy nevidela na hristi nebo v herne nebo tam, kde potkavam jeho zenu a jeji matku 8)
Proc? Je proste stary a unaveny na dve batolata. Syny ma rad a mluvi o nich hezky, ale to brime je na matce a tchyni.

Ja jsem taky mela - za davneho mlada 8) - starsiho partnera, mne bylo 18 (haha), jemu 39 (hahaha). Vypadal FANTASTICKY, strasne pekny chlap, a vypadal max. na 29, spis min. Ale ty rozdily mezi nami byly - on mel proste jine zivotni zkusenosti, ktere ja jsem chtela jeste ziskat, jinou perspektivu i ocekavani od zivota, a vedela jsem hned, ze tohle ten pravy neni. Jo, fajn, zkusenost, mimo jine abych se ujsitila, ze k sobe potrebuji nekoho vekove kompatibilnejsiho.

Takze abych tuhle litanii shrnula - je to jen a jen na tobe. Musis si zvazit svoje priority, pocitat s tim, ze muz po 50 proste neni totez jako muz po 30 zhlediska energie, zdravi, postoju, ocekvani, a bud to je presne to, co chces, a pak do toho jdi a na nikoho se neohlizej, a nebo neni a pak hledej dal. Co ti rika okoli a jestli te ma za zlatokopku, na to se vy…r, akorat ti zavidi. Dulezite je, co od toho chces TY, a jestli ti to partner umi dat. Pokud ano, vezmi si ho a vlitnente na to, pokud ne, nech ho jit. Hodne stesti.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3196
25.2.16 04:41

Tak já měla partnera také o dost staršího i máme spolu syna… Když byl malému rok rozešli jsme se. Udělala jsem to nejlepší co jsem mohla.
Sama musíš vědět, jestli chceš zabít svá nejlepší léta s člověkem, co začne dědkovatět.. A on začne, na to se priprav. Kterému chlapovi po 50tce by nedělalo dobře mít na jeho podzimu života mladou kost..
Dnes když vidím páry, kde je výrazně starší muž, také mi ujíždí úsměv na tváří, hlavně je to mé zrcadlo mé nerozvážnosti v mládí… No zkusila jsem si to a to mě ze starších mužů definitivně vyléčilo :palec:. mám chlapa k mému věku a to je úplně jiná káva :hug:, hlavně nezabijim své nejkrásnější roky :potlesk:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
997
25.2.16 04:42

Lidi jsou ruzni, tvuj tata zdedkovatel podle tebe, ten muj si zas koupil masinu a prohani se v lete po cely evrope… Takze je to kus od kusu. Jde o elan a chovani toho tveho. Jestli jsi se zabouchla, tak do toho jdi. Budes pak 10let zas hledat a treba ani nenajdes.. Proste osud. Tak nehrot okoli, a uvedom si jak se ten tvuj chova, je zabavnej, akcni, tak proc nee? :))

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
25.2.16 05:00

Úplně chápu. Byla jsem na tom úplně stejně. Za 10 let už nic z toho co píšeš řešit nebudeš :kytka:. Šla jsem do toho - manžel je o 19 let starší, máme teď spolu 2letou holčičku a jemu je 55let. Abych sama sobě ulehčila svědomí, trvala jsem na předmanželské smlouvě ;) Ničeho nelituju, ikdyž to neni ve všem ideální, ale to by přece nebylo ani s mladším, chudším, hloupêjším, byť by ho nebolela kolena… :lol:
V našem vztahu mám ale jednu jistotu - nepůjde mi za mladší :lol: a já bych lepšího určitě taky nenašla :srdce:

Hodně štěstí :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama