Starší a zkušené maminky - dítě ano, ale jak?

11.7.15 15:44

Starší a zkušené maminky - dítě ano,ale jak?

Milé maminky, oslovuji výhradně ty z vás, které jsou starší a zkušenější a budou si moci lépe představit moji situaci. Mám prosbu o radu. Lépe řečeno názor, rozhodnout se musím sama, ale pomohou mi zkušenosti jiných. Je mi 42,děti nemám. Ne že bych byla nepřítel miminek, ale před lety jsem onemocněla (píštěle a postižení střev, vedlo mi to ze střev k pohlavním orgánům, těsně u přirození mi vytékala řadu let z otevřené rány stolice a hnis, pohlavní styk prakticky nešel realizovat. Lékaři léčili konzervativní cestou, vzhledem k poloze operace ne, i když tam chirurgické pokusy byly.).Nakonec se to zhojilo, ale situace se změnila-je mi kolik mi je, s přítelem jsem se mezitím rozešla (ne že bych chtěla, onemocněl Parkinsonem, odstěhoval se na své přání zpět do vlasti, byl cizinec, kde má péči dospělé dcery z 1.manželství a její rodiny a zdravotní pojištění a léčebné podmínky, proběhlo to dohodou a jsme v kontaktu). Vychovávala jsem s ním jeho další děti, brala jsem je jako vlastní, ty si odvezl. Pochopitelně je vídám, ale prostě nejsou mé vlastní. Málokdo věděl, že nejsou mé vlastní, všichni to brali tak, že jsem je porodila.
Mám nového partnera, ale nebydlím s ním, nevím, jak se ten vztah vyvine.
K dětem mám dobrý vztah, hlídám děcka v rodině i kamarádce, nejsem nějak zatrpklá, mám pedagogické vzdělání, obecně to s dětmi, myslím, umím.
Neumím si ale představit - ve 42 se pokoušet poprvé o dítě ano nebo ne? Přece jen si připadám unavenější, ten věk prostě na sobě cítím. I když se o sebe starám. Pokus o adopci či osvojení? Handicapem při posuzování bude, že nežiji trvale s partnerem. Navíc vidím u známé, která si vzala do péče děťátko od narkomanky - chlapečka moc miluje, ale je tam patrné, že dítě má skutečně vývojové vady a následky toho, že matka i otec brali drogy. Obávám se tedy toho, jaké dítě by mi přišlo do péče. Prosím, neodsuzujte mě za to, tím, že jsem studovala biologii a vývoj dítěte, vím i z praxe, kdy jsem pracovala s dětmi, jaké následky původ může na děti mít.
Nebo hledat pána s dítětem? Jsem (myslím) hodná, slušná ženská, tuhle situaci jsem si sama nevybrala, taky jsem chtěla mít normální rodinu, vdát se a porodit. Život to zařídil takhle a já musím být realista. Když nebudu mít děti, o něco se ochudím a ochudím svět třeba o to, že vychovávat umím, mohu vychovat člověka, který k něčemu téhle společnosti bude užitečný.
Poprosím tedy maminky, píše staršího věku, s rodičovskými a životními zkušenostmi, o názor, jak by v mé situaci postupovaly.Jde mi hlavně o praktické rady a názory, ne teoretizování :-).
Rejpalky, prosím nepište. Odsuzovat je snadné, ale situaci jsem si nevybrala, prostě přišla. Vždy jsem se snažila stavět se k životu zpříma a hodlám to dělat i já. Děkuji. Přeji všem hezké léto! :-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Reakce:

JayLee
11.7.15 15:53

@sabrinafromprague v tvem pripade bych si dite vůbec nepořizovala dle toho co pises je tam hodne otazniku navíc je tu vek, tvj zdrav. stav a ty další tve moznostni atd. takze bych si nasla chlapa s prckem když uz nebo si poridila nejakyho domaciho mazlika :andel: upnula bych se na něco jinciho na cestovani, vyletovani a uzivani si života zazila sis dost myslim :hug:

  • Citovat
  • Upravit
108
11.7.15 16:10

@JayLee Pokud máš touhu stát se maminkou, tak bych to určitě nezahodila. Jestli jsem to dobře pochopila, tak bys chtěla buď adoptovat - to je ale na dlouhou dobu trvá to i 5 let, nevím ale jak je to u svobodné ženy, u pěstounské péče to trvá kratší dobu. Ale vzhledem k tvému věku bych šla do pěstounské péče. A o tom jaké to dítě bude - to nikdy nevíš ani u svého. Uvedu jeden příklad - moje dcera má kamarádku, která je v pěstounské péči a se svojí matkou se vidí jednou za 14 dní na víkend, a je to suprová holka a má s pěstounama hezký vztah. Může se ale stát, že do té doby potkáš fajn chlapa, ale to ti nikdo neřekne, být tebou se jdu zeptatna úřad pro rodinu s dětmi a poptám se jaké máš možnosti. Držím palce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
108
11.7.15 16:11

@sabrinafromprague @JayLee omlouvám se ten vkaz byl pro @sabrinafromprague

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
23861
11.7.15 16:29

Ahoj, mně je 38, děti mám dvě a do třetího bych plánovaně nešla hlavně kvůli tomu věku, takže plně chápu proč se na mateřství necítíš. Nicméně zas v tvé situaci bych to riskla. Prvně těhotenství a pak adopci. (Kde je psáno, že zrovna budeš mít tu smůlu na dítě narkomanky? I tvé vlastní dítě může mít nějakou poruchu kor v tomhle věku - to máš tak 50 na 50 :nevim: a adoptovat může i žena svobodná, takže bych to jako druhou možnost vůbec nezavrhovala ;) ) ale cítím z toho tvého psaní, že bys radši vlastní, tak proč ne. A nepíšeš, kdo by měl být otcem. Tenhle současný přítel? Co ten na to?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
555
11.7.15 17:42

Ahoj, porodila jsem ve 42, prckovi je ted přes 2 roky. Těhotenství bylo super, bez problémů, NIKDY se lékaři nepozastavovali nad mým věkem a musím říct, že v porodnici byly se mnou hlavně ženy kolem 35 let. Celkově mě už těhotenství a nyní i dítě hodily několik let dozadu. Opravdu jsem celkově strašně omládla, mám docela nespavce, a přesto zvládám naprosto OK… neustále vymyšlím nějaký program a jsem aktivní, jako jsem nikdy nebyla…ANO jsem šťastná a neměnila bych…za mne tedy rada určitě to nevzdávat a zkusit mít vlastní dítě…ALE na 100% vím, že to všechno funguje, ptz mám skvělého manžela, který miluje syna a výborně nás finančně zajistí, takže si mohu naprosto užívat tyhle krásné roky… peníze jsou důležité, takže se dobře rozmysli, zda bys to zvládala v pohodě, jelikož píšeš, že s přítelem se ještě neznáš dlouho, takže musíš spoléhat pouze na sebe!!! každopádně já jsem z těch žen, které si myslí, že jediným smyslem jejich života je dítě, tudíž Ti držím pěsti, aby ses dočkala :lol: ;) dej pak někdy vědět, co s Tebou osud zamýšlel :*

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
11551
11.7.15 17:46
@sabrinafromprague píše:
Milé maminky, oslovuji výhradně ty z vás, které jsou starší a zkušenější a budou si moci lépe představit moji situaci. Mám prosbu o radu. Lépe řečeno názor, rozhodnout se musím sama, ale pomohou mi zkušenosti jiných. Je mi 42,děti nemám. Ne že bych byla nepřítel miminek, ale před lety jsem onemocněla (píštěle a postižení střev, vedlo mi to ze střev k pohlavním orgánům, těsně u přirození mi vytékala řadu let z otevřené rány stolice a hnis, pohlavní styk prakticky nešel realizovat. Lékaři léčili konzervativní cestou, vzhledem k poloze operace ne, i když tam chirurgické pokusy byly.).Nakonec se to zhojilo, ale situace se změnila-je mi kolik mi je, s přítelem jsem se mezitím rozešla (ne že bych chtěla, onemocněl Parkinsonem, odstěhoval se na své přání zpět do vlasti, byl cizinec, kde má péči dospělé dcery z 1.manželství a její rodiny a zdravotní pojištění a léčebné podmínky, proběhlo to dohodou a jsme v kontaktu). Vychovávala jsem s ním jeho další děti, brala jsem je jako vlastní, ty si odvezl. Pochopitelně je vídám, ale prostě nejsou mé vlastní. Málokdo věděl, že nejsou mé vlastní, všichni to brali tak, že jsem je porodila.
Mám nového partnera, ale nebydlím s ním, nevím, jak se ten vztah vyvine.
K dětem mám dobrý vztah, hlídám děcka v rodině i kamarádce, nejsem nějak zatrpklá, mám pedagogické vzdělání, obecně to s dětmi, myslím, umím.
Neumím si ale představit - ve 42 se pokoušet poprvé o dítě ano nebo ne? Přece jen si připadám unavenější, ten věk prostě na sobě cítím. I když se o sebe starám. Pokus o adopci či osvojení? Handicapem při posuzování bude, že nežiji trvale s partnerem. Navíc vidím u známé, která si vzala do péče děťátko od narkomanky - chlapečka moc miluje, ale je tam patrné, že dítě má skutečně vývojové vady a následky toho, že matka i otec brali drogy. Obávám se tedy toho, jaké dítě by mi přišlo do péče. Prosím, neodsuzujte mě za to, tím, že jsem studovala biologii a vývoj dítěte, vím i z praxe, kdy jsem pracovala s dětmi, jaké následky původ může na děti mít.
Nebo hledat pána s dítětem? Jsem (myslím) hodná, slušná ženská, tuhle situaci jsem si sama nevybrala, taky jsem chtěla mít normální rodinu, vdát se a porodit. Život to zařídil takhle a já musím být realista. Když nebudu mít děti, o něco se ochudím a ochudím svět třeba o to, že vychovávat umím, mohu vychovat člověka, který k něčemu téhle společnosti bude užitečný.
Poprosím tedy maminky, píše staršího věku, s rodičovskými a životními zkušenostmi, o názor, jak by v mé situaci postupovaly.Jde mi hlavně o praktické rady a názory, ne teoretizování :-).
Rejpalky, prosím nepište. Odsuzovat je snadné, ale situaci jsem si nevybrala, prostě přišla. Vždy jsem se snažila stavět se k životu zpříma a hodlám to dělat i já. Děkuji. Přeji všem hezké léto! :-)

Já myslím, že pokud miminko chcete směle do toho ať je být sám na konci života na stáří není pěkné :hug: doporučuji miminko, ale rozhodnutí je na vás :pankac:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
11.7.15 21:19

V srpnu rodim a na podzim mi bude 38. Je to první dítě. Partner mě opustil v těhotenství. Jestli mi osud pošle do cesty dalšího prima chlapa, určité chci další dítě, dávám si 5 let času. Děti jsou mym smyslem života, být jsem hodně dobrá v práci a tu jsem ochotna odsunout.

  • Nahlásit
  • Citovat
166
11.7.15 21:30

První jsem měla v 36, druhé plánuji tak v 38, mám známe mamky přes 40 a nemají problém. Vždy je riziko, at si mladá nebo starší, stát se může vše. Pokud si ted zdravotně na tom dobře a povede se ti otěhotnět, tak do toho.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama