Stav absolutní apatie a bezmoci :(

175
26.2.16 09:53

Stav absolutní apatie a bezmoci :(

Ahoj všem jsem 8+6, těhotenství mám ok, ale mám prostě hrozné stavy deprese a bezmoci. Každý den hystericky brečím a nebo jsem absolutně apatická a protivná.

Jde o to, že jsem se přestěhovala za přítelem, teď už skoro manželem, protože vlastní dům a má stabilní práci. Jenže problém je ten, že je to 200 kilometrů od místa, kde jsem vyrůstala a nechala tam svoji skvělou partu přátel, přešla jsem z prezenčního studia vš na kombinované a co mě nejvíc trápí, mám tam i rodinu. Tady mám ačkoli dobře placenou práci, tak plnou lidí, se kterými si ani nerozumím. Jelikož pracuji i o víkendech, tak utvořit normální vztahy je skoro nemožné, plus mi prostě nikdo nesedl… Jsem tu dva roky. Rodině přítele jsem naprosto ukradená, ti se starají jen o mého chlapa a tím to hasne. O to horší je to v tom, že vsichni bydlí poblíž nás a mně ta jejich negativita vůči mně už nebaví. O to víc mě mrzí, že moje rodina je naprosto vstřícná i vůči příteli, mají ho moc rádi, na miminko se moc teší, i sousedi od nás. Tady prostě jsem všem ukradená a jsem tu hrozně sama, nikdo se nestará, všichni jsou gumoví.

Když jsem to příteli říkala, vzhledem k domu a jeho práci odmítá ustoupit, i když já se vzdala všeho. Hrozně moc toužím být ve svém blízko u našich a den ode dne jsem protivnější. Maminka mě podpořila a chce co nejdříve přijet, ale mám pocit, že jedna návštěva to nevytrhne.

Jsem nešťastná a bojím se, že to přenesu na mimi.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

6762
26.2.16 10:17

@Ifar Neboj se, že tvé pocity a stavy nějak dítě ovlivní. Do značné míry prožije dost těhotných během těhotenství něco podobného. Je to dáno i velkými hormonálními změnami v těle. Kvůli tomu se tedy více než je tak nějak přirozené nestresuj.
Jinou věcí je, co popisuješ. Být tebou, tak si zkucím zajistit takový pracovní režim, ať můžeš alespoň jednou za dva týdny na dva, tři dny zpět do regionu, kd emáš rodinu a známé. Mělo by ti to stačit k tomu, že pak zbylé dny přežiješ v pohodě v regionu, kde bydlíš nyní.
Držím palce!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
24406
26.2.16 10:28

Já byla těhotná od rodiny 3500km. 200 km je kousek, to se dá i na otočku. Uvědomit si, že teď jste rodina vy, chápu, že se ti stýská, ale není to konec světa.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1762
26.2.16 10:52

Já jsem byla také sama a nikoho tu neznala (i když jen 20km), ale bylo mi to jedno, protože jsem chodila do práce. Spoustu bezva kamarádek jsem si ale pak našla s kočárkem při dlouhých procházkách a pak na cvičení v sokole nebo mateřském centru.
Dcery už jsou velké, ale my matky se scházíme dodnes. Tak nezoufej, přežij těhotenství a pak doufám, že najdeš kamarádky maminky jako já.
Držím palce, vím, že je to těžké, ale bude líp. :-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
444
26.2.16 11:27

V těhotenství jsem si taky prožila depresi. Rozumím Ti. Nemůžeš se odstěhovat k rodičům? Jen přes ty nejhorší stavy a potom se s miminkem vrátit zpátky. S mimčem už to zas bude o něčem jiném a třeba se situace změní. Pokud ne, asi bych manželovi vysvětlila, že základem dobře fungující rodiny je spokojená žena.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
35691
26.2.16 11:30

Kamaradka se prestehovala z pha do OV, ma handicap, takze veskere seznamovani jeste dalko horsi. no nejdriv blby, ale uz si to sedlo. Hodne se vraci domu, svatky a tak. s deckem budes mit vic casu a i prilezitosti k seznameni. dobry lidi najdes vsude

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
49236
26.2.16 11:31
@Ifar píše:
Ahoj všem jsem 8+6, těhotenství mám ok, ale mám prostě hrozné stavy deprese a bezmoci. Každý den hystericky brečím a nebo jsem absolutně apatická a protivná.

Jde o to, že jsem se přestěhovala za přítelem, teď už skoro manželem, protože vlastní dům a má stabilní práci. Jenže problém je ten, že je to 200 kilometrů od místa, kde jsem vyrůstala a nechala tam svoji skvělou partu přátel, přešla jsem z prezenčního studia vš na kombinované a co mě nejvíc trápí, mám tam i rodinu. Tady mám ačkoli dobře placenou práci, tak plnou lidí, se kterými si ani nerozumím. Jelikož pracuji i o víkendech, tak utvořit normální vztahy je skoro nemožné, plus mi prostě nikdo nesedl… Jsem tu dva roky. Rodině přítele jsem naprosto ukradená, ti se starají jen o mého chlapa a tím to hasne. O to horší je to v tom, že vsichni bydlí poblíž nás a mně ta jejich negativita vůči mně už nebaví. O to víc mě mrzí, že moje rodina je naprosto vstřícná i vůči příteli, mají ho moc rádi, na miminko se moc teší, i sousedi od nás. Tady prostě jsem všem ukradená a jsem tu hrozně sama, nikdo se nestará, všichni jsou gumoví.

Když jsem to příteli říkala, vzhledem k domu a jeho práci odmítá ustoupit, i když já se vzdala všeho. Hrozně moc toužím být ve svém blízko u našich a den ode dne jsem protivnější. Maminka mě podpořila a chce co nejdříve přijet, ale mám pocit, že jedna návštěva to nevytrhne.

Jsem nešťastná a bojím se, že to přenesu na mimi.

vytučnila jsem to co mě trklo do očí… pominu těhotenství - myslím, že ten porblém, který popisuješ nevznikl před osmi a něco týdny, ale vleče se to.. čili můj úhel pohledu - změnilas celý život - to je těžké, znám to také jsem se stěhovala za mužem přes 150km a nechala za sebou rodinu, kamarády a neznala jsem tu nikoho než muže a jeho rodinu jen trochu.. atd.. čili vím jaké to je
ale… za dva roky sis nenašla jednoho jediného člověka, který by ti sedl, za celé dva roky sis nenašla jedinou kámošku kámoše, za celé dva roky sis nedokázala vytvořit pozitivní vztahy s jeho rodinou??? Víš ono to není tak že - já jsem se milostivě přistěhovala, tu mě máte, tak se ze mě posaďte na zadek… tak to nefunguje… ty seš tam ten nový element a všichni jsou zpočátku ostražití a čekají co z tebe vyleze a jaká budeš… získat starousedlíky na svou stranu není zadarmo a není to hned…
mě přijde, že se lituješ, hledáš chyby v ostatních, ale sama nic pro hezčí vztahy neděláš.. ono to fakt není o tom - přijela princezna tak mě koukejte mít rádi a berte mě - ne o to se prostě musíš zasloužit.. čili má rada - trochu se nad sebou zamysli, jaké signály vysíláš ke svému okolí a něco změň - ne nadarmo se říká - jak se do lesa vola, tak se z něj ozývá…a tobě se neozývá hezky.. čili musíš hezčejc volat ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1861
26.2.16 12:26
@evale píše:
V těhotenství jsem si taky prožila depresi. Rozumím Ti. Nemůžeš se odstěhovat k rodičům? Jen přes ty nejhorší stavy a potom se s miminkem vrátit zpátky. S mimčem už to zas bude o něčem jiném a třeba se situace změní. Pokud ne, asi bych manželovi vysvětlila, že základem dobře fungující rodiny je spokojená žena.

Jenze jeji rodina je ted manzel a dite, ktere s nim ceka. Nemuze prece utect za rodicema, a pak co, stravit tam cele tehotenstvi, sestinedeli? Souhlasila s tim, ze budou bydlet tam… Ja ziju v zahranici, tak vim, jak se citi, ze se ji styska, ale proste ma ted novou rodinu, rozhodla se prestehovat… Za rodicema muze zajet na dva tri dny, ne se k nim tehotna stehovat od chlapa jen proto, ze se ji styska.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
49236
26.2.16 15:54
@evale píše:
V těhotenství jsem si taky prožila depresi. Rozumím Ti. Nemůžeš se odstěhovat k rodičům? Jen přes ty nejhorší stavy a potom se s miminkem vrátit zpátky. S mimčem už to zas bude o něčem jiném a třeba se situace změní. Pokud ne, asi bych manželovi vysvětlila, že základem dobře fungující rodiny je spokojená žena.

a celé manželství a vztah půjde do háje :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
175
26.2.16 16:37

@jdukolem
No, tak ja se rozhodne nesebelituji. Samozrejme tu zname mam, kamarady taky, ale proste nefunguje to tak, jako predtim, necitim se s nimi sva, i kdyz si verime a sdelujeme si i intimnejsi veci, nemuzou me poradne znat, neznaji me tak, jak me znali v domovine, i kdyz se akt snazim. Plus vsichni mi predchozi kamardi byli spoluzaci z gymplu nebo z vs. Jsem ted v regionu, kde je nejpocetnejsi absolvovanou skolou uciliste. V zadnwm pripade nesoudim lidi podle toho, co vystudovali, jsou mezi nimi chytri i hloupy, stejne jako na vs treba, ale jsou proste na jine vlne. Ona bude chyba u mych rodicu. Ja za nimi jezdim 2× do mesice na den, kdyz jedu treba do skoly nebo kdyz mam vyjimecne volno z prace, kdezto oni u me byli vsehovsudy 2×. A to maji casu a prostredku dost, takze to nepocitam :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
65
26.2.16 16:48

aktivita

@Ifar Zajdi k psycholožce (2 roky nespokojenosti už jsou fakt dlouhá doba), zkus si najít nějaký kurz, kam budeš pravidelně chodit a budeš se moci seznámit (cvičení, vaření, jazyk, počítače cokoliv). Nevím, v jakém městě seš, ale psychologa a nějaké sportoviště nebo jazykovku najdeš skoro všude. Vem to jako výzvu, i kdyby ses měla začít učit třeba loponštinu, protože nic jiného ta jazykovka nebude nabízet:) Hlavu vzhůru. A promluv si s přítelem, jak to vnímá on a co by ti poradil - člověk se občas diví, co se dozví od svých blízkých, když se zeptá…
A hlavně, na podzim budeš máma, budeš toho mít na hrbu hodně tak jako tak i bez nespokojenosti z okolí - nejvyšší čas s tím něco dělat :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
175
27.2.16 23:21

@anib
Dalkove studuju pravo, chodim prace, staram se o domacnost, zapisuju kroniku, prekladam texty do adventur, zacla jsem se ucit svedstinu, nejak aktivne sportovat se bojim, akorat obcas behame agility, ale planuju jeste zajit do mistni ZUS, maji tam pry sbor, ale mam takovy pocit, ze to bude trochu jina vekova kategorie, mam psa, hraju na par hudebnich nastroju, zkratka - zalib a konicku mam vic nez dostatek, cas skoro nemam. Ale jsem hrozne socialne izolovana. Proste ackoli znam lidi vcelku dost, tak se s nimi stej necitim sva, i kdyz jsem asi jeste nenarazila na ty spravne lidi :) Psycholog mozna pohladi, potesi, poradi, jak situaci snaset, ale jadro problemu neodstrani, plus nepokladam svou situaci za neresitelnou, jenom ji tedka proste kdyz cekam miminko nejak prijatelne resit nemuzu a vzhledem k jinemu stavu to prozivam intenzivneji. Muj pritel je jeste takovej, ze by nejradsi celej zivot prosedel doma (ze zacatku se samozrejm snazil, takze jsem myslela, ze je pravy opak) a me nic co delat v okoli, kam jezdit nenapada, neznam to tu a to co bylo na netu uz jsem projela. U me v puvodnim regionu mam prehled co a jak, mam spoustu kontaktu, ale tady jsem proste jak na suchu. Mluvila jsem s nim o tom a on mi na to akorat rekne, ze nevi, co ma delat, abych byla stastna. Tak jsme se domluvili, ze uvidime, az se to narodi a pak, ze z toho vyvodime nejakej zaver. Je mozne, ze to mam umocnene z tech hormonu. Navic mam spoustu prace obcas i pres vikendy, tak jsem ani treba ze svoji strany nemela moznost travit tolik casu s lidmi, co uz znam. Doktorka mi doporucuje neschopenku, tak si treba jednou do mesice pozadam o tyden u nasich, o zmenu adresy a uvidim, jak se budu citit tam a tady. Jinak zmena muže nepripada v uvahu, i pres svoje nedokonalosti, je moc hodny, nenahraditelny a predevsim je velmi toerantni k tem mym nedokonalostem. A tim, jak snasi moje stavy za posledni dva tydny, za to by zaslouzil metal. Predtim nez jsem otehotnela jsem obcas zasmutnila, obcas uronila slzu ze stesku, ale takovehle stavy hluboke deprese mam az ted s pocinajicim tretim mesicem tehu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
175
27.2.16 23:22

Jinak dekuju moc moc vsem za projevene nazory, pomahaji mi pohlednou na vec z vive smeru :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
175
27.2.16 23:37

@jdukolem
Vim, ze to zas vypada, ze to svaluji na rodice. Ale to taky neni uplne pravda. Jsem asi hodne vybirava, co se tyka pratel, ale proste v priromnosti tech, ktere uz znam, se neumim uvolnit a chovat se naprosto prirozene. Co se tyka jeho rodiny, bylo by potreba ji trochu znat. Jediny clovek z jeho rodiny, se kterym si sednu ktery je v poho je jeho bratr. Jeho otec se nezajima, ani o nej, ani o me, natoz o to, ze bude deda. Maminka mu zemrela. Babicka otocila oci v sloup, co jsme jim to oznamili a deda umi jenom kritizovat, ale vzhledem k tomu, ze podnika, tal nebere si servitky s nikym, je proste takovy. Jeho sestrenka lita v drogach a ma akorat ZS s tim, ze je ji 20 a chodi, resp nechodi na stredni. Druha si hraje na svetici, pritom se ji pusa nezavre, kudy chodi. Proste kdyz si to porovnam s moji rodinou, kde jsou vsichni milujici, rozumni, stoji za sebou a ziji proste normalne a sporadane, tak jak to ma v rodine byt, tak me to mrzi. Ja si s tema lidma nemam co rict, zajem maji jen kdyz neco potrebuji. Vsichni hulej dva kartony denne, a ja za nima chodit uz rezignovala. Zaprve to nikam nevedlo, zadruhe bychom na sebe nevideli pres ten dym. Oni za mnou nebyli ani jednou, takze takove to, ze jsem se ani nesnazila, to je tezke tvrdit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
444
28.2.16 19:26

Kdybych byla těhotná a na neschopence využila bych volného času k zodpovězení otázek na skupinové terapii. Myslím, že Tvé psychice by to jen prospělo a možná by sis díky ní dokázala odpovědět na otázky, které Tě trápí i do budoucna.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama