Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@terien píše:
Přesně, taky nechápu tu barákovou manii. Jak kdyby se jinde nedalo hezky a v klidu žít.
Je to o zvyku, a někdo se cítí šťastný v bytě a druhý v domě. Mně by chyběla hlavně zahrada
@terien píše:
A co je na bytě špatného? Když budete mít klid a pohodu, budete tam spokojení. Bydlení v bytě může být velmi pohodlné a o dost levnější než v domě, jako sama ženská s dítětem bych za něj byla ráda. Můžeš pracovat jako vychovatelka a vedle ještě dělat vlasy, to vůbec není špatná situace.
Nic, pokud nebudu slyšet neustále sousedy, mít aspoň 4 pokoje a velkou terasu
@Cizinka 999 píše:
Tal já ji chápu, přišla o živnost, zahradu, prostor. Já naší zahradu miluji, miluji nás dům, odejít odsud by pro mne bylo hodně těžké, ale barak je nás obou, kdyby neco
Určitě je to těžké. Taky mám zahradu ráda, přítel mi koupil skleník, máme tu zvířata volně
, ale na svůj byt nedám dopustit a na rovinu, potom kolem té 60ky už člověk ty polnosti přece jen nezvládá tak jako zamlada. Navíc jako panelákový typ jsem mnohdy v šoku, že je tu např. topení vyloženě nanic, prostory příšerně velké, takže jak na finanční náklady, tak na energii na úklid náročné - jednou budeme rádi, že je byt k dispozici.
Ale taky zakladatelku chápu, je to prostě smutné. Pokud jí dům nepatří, je její příběh varováním těm mladým kočkám, které se nadšeně stěhují k rodině přítelíka…
@Cizinka 999 píše:
Nic, pokud nebudu slyšet neustále sousedy, mít aspoň 4 pokoje a velkou terasu
Já mám v paneláku štěstí na tiché partaje, fakt si to chválím. Že někdo někdy něco slaví nebo sousedům nade mnou upadla taška se skleněnými zavařovačkami,
to mi fakt psychiku nerozhodí. Zato co nám soused na dědině dělá kvůli plotu, zaštěkání psa nebo 2 větve s jabkama stínící jeho bramborám…
, takové hnusnosti chování jsem v bytě nikdy nezažila.
Nejde ani tak o typ bydlení jako spíš o štěstí na lidi okolo.
Navíc, já považuju lidi, kteří vyžadují totální klid a ticho, za trošku asociální.
![]()
@Cizinka 999 píše:
Tal já ji chápu, přišla o živnost, zahradu, prostor. Já naší zahradu miluji, miluji nás dům, odejít odsud by pro mne bylo hodně těžké, ale barak je nás obou, kdyby neco
Já ji taky chápu, ale tohle všechno neznamená, že nemůže žít spokojeně v bytě. I tu zahradu si může časem koupit.
@Cimada já z paneláku pocházím, žila jsem tam 27 let. Déle než v baráku. Takže vím, že se tam nechá žít šťastně. Ano. Ta zahrada mi bude chybět a to, že se člověk ráno nasnídá na terase, večery prostě jen tak sedět venku a dýchat čerstvý vzduch. Ale u mě je to celkově o tom, že nemám ráda změny. Těžko a docela dlouho jsem si zvykala i tady v baráku. A to jsem tu byla od prvního kopnutí do země, až po koupi posledního polštářku na gauč. Je to náš domov a bude pro mě těžké ho opustit.
Rozvod už je v procesu. Manžel na něm trvá a dům je jeho. Pořídil jsme si ho ještě před manželstvím a on ho financoval. Takže rozvést se musím a stěhovat taky. Bohužel.
A jinak děkuju za naději na další hezký život. ![]()
@Anonymní píše:
Hezký den všem. Zrovna procházím rozvodem a budeme nuceni se synem odejít z rodinného domu do podnájmu do bytu. Mám strach, jak si zvykneme. Jak jste to zvládli vy? Mám strach úplně ze všeho. Z finanční stránky, z toho, že budu bez opory chlapa, že už nikdy nezažiju sednout si večer na terasu a prostě jen tak relaxovat. Že jednou až mi syn odejde žít svůj vlastní život, že zůstanu sama. A v neposlední řadě, jak tu změnu zvládne syn 13 let.
Ach jo, další fnukna.
Že syn tam žít chce, je základ. Ale co jeho otec, ten nebude bojovat třeba o střídavku?
@Anonymní píše:
@Cimada já z paneláku pocházím, žila jsem tam 27 let. Déle než v baráku. Takže vím, že se tam nechá žít šťastně. Ano. Ta zahrada mi bude chybět a to, že se člověk ráno nasnídá na terase, večery prostě jen tak sedět venku a dýchat čerstvý vzduch. Ale u mě je to celkově o tom, že nemám ráda změny. Těžko a docela dlouho jsem si zvykala i tady v baráku. A to jsem tu byla od prvního kopnutí do země, až po koupi posledního polštářku na gauč. Je to náš domov a bude pro mě těžké ho opustit.Rozvod už je v procesu. Manžel na něm trvá a dům je jeho. Pořídil jsme si ho ještě před manželstvím a on ho financoval. Takže rozvést se musím a stěhovat taky. Bohužel.
A jinak děkuju za naději na další hezký život.
Ničeho se neboj, opravdu všecko zvládneš. Ber to tak, že máš novou možnost si zařídit všecko po svém.
A Tvůj manžel ještě bude litovat. ![]()
Příspěvek upraven 04.02.23 v 13:16
@Cizinka 999 píše:
Je to o zvyku, a někdo se cítí šťastný v bytě a druhý v domě. Mně by chyběla hlavně zahrada
To je furt zahrada, zahrada
my máme u domu malou okrasnou, s posezením a kolikrát se na ni dostaneme jednou za týden. Hodně pracujeme, žijeme aktivně a nebudu celé léto sedět jak pecka na zahradě. Na užitkové jsem vzrostla a bytostně to nesnáším, to radši nic.
@Cimada nestěhovala jsem se k rodině přitelíka. Vybírali jsme spolu pozemek, vybírali jsme spolu projekt, stavěli jsme dům svépomocí, takže jsme se na něm oba i dost nadřeli. Jen bohužel pro mě, jsme zachovali posloupnost - bydlení - svatba - dítě. Nikdy mě nenapadlo, že nastane situace, kdy budu muset řešit tuto situaci. Když by jsme prohodili svatba - bydlení, byla bych dnes v o poznání snazší situaci. Byla jsem naivní a odsuzovala holky, které myslely na zadní kolečka. Dnes je chápu a zachovala bych se stejně, jako ony.
@Anonymní píše:
@Cimada já z paneláku pocházím, žila jsem tam 27 let. Déle než v baráku. Takže vím, že se tam nechá žít šťastně. Ano. Ta zahrada mi bude chybět a to, že se člověk ráno nasnídá na terase, večery prostě jen tak sedět venku a dýchat čerstvý vzduch. Ale u mě je to celkově o tom, že nemám ráda změny. Těžko a docela dlouho jsem si zvykala i tady v baráku. A to jsem tu byla od prvního kopnutí do země, až po koupi posledního polštářku na gauč. Je to náš domov a bude pro mě těžké ho opustit.Rozvod už je v procesu. Manžel na něm trvá a dům je jeho. Pořídil jsme si ho ještě před manželstvím a on ho financoval. Takže rozvést se musím a stěhovat taky. Bohužel.
A jinak děkuju za naději na další hezký život.
To je strasny ![]()
On ma nakou jinou? Co to je za cloveka, ze vas jen tak vykopne? ![]()
@Anonymní píše:
@Cimada já z paneláku pocházím, žila jsem tam 27 let. Déle než v baráku. Takže vím, že se tam nechá žít šťastně. Ano. Ta zahrada mi bude chybět a to, že se člověk ráno nasnídá na terase, večery prostě jen tak sedět venku a dýchat čerstvý vzduch. Ale u mě je to celkově o tom, že nemám ráda změny. Těžko a docela dlouho jsem si zvykala i tady v baráku. A to jsem tu byla od prvního kopnutí do země, až po koupi posledního polštářku na gauč. Je to náš domov a bude pro mě těžké ho opustit.Rozvod už je v procesu. Manžel na něm trvá a dům je jeho. Pořídil jsme si ho ještě před manželstvím a on ho financoval. Takže rozvést se musím a stěhovat taky. Bohužel.
A jinak děkuju za naději na další hezký život.
Skoro jak u jednoho z mých kamarádů. Postavili barák od základu, udělali si děti, jen se nikdy nevzali a barák je na něj. Objevila se jiná, co mu předvedla divočinu v posteli i v životě a on rozboural rodinu, ženu s dětmi vyhnal, barák prodává a chová se před padesátkou jak puberťák. Říkal jsem mu, že až se ho ta nová nabaží, tak bude čumět, o co všechno přišel, ale on teď nevidí, neslyší.
Co bylo příčinou u vás, také nová ženská?
Tal já ji chápu, přišla o živnost, zahradu, prostor. Já naší zahradu miluji, miluji nás dům, odejít odsud by pro mne bylo hodně těžké, ale barak je nás obou, kdyby neco