Strach a nízké sebevědomí na mateřské

10
3.6.16 08:44

Strach a nizke sebevedomi na materske

Ahoj holky, potrebuju radu…na uvod:Je mi 30 let, mam prvni dite a momentalne Jsem asi 5 mesicu na materske…, pred tim jsem pracovala 2 roky na vedouci pozici, vedla tym lidi, nemela problem rozhodovat o cemkoliv, takze pusu prorizlou a hlavu plnou napadu. jeste drive jsem pracovala jako obchodni zastupce, jezdila po celych cechach(a to jsem z moravy),doma jsem se vzdy ukazala az v patek, komunikovala jsem s klienty, dokazala jsem prodat co bych si samam nikdy nekoupila, proste jsem byla vzdy samostatna, vudci a dominantni…vcera jsem volala svemu sefovi, ze chci nastoupit od zari na polovicni uvazek jak jsme se uz pred pul rokem domlouvali…ale co je spatne, ze jsem mela strach mu zavolat, byla jsem dost nervozni, musela jsem se hodne odhodlavat a nakonec si dat i poradny hlt piva :oops: driv jsme spolu mluvili skoro denne i nekolikrat a v pohode…nakonec me odbyl par vetama, ze vpohode at se pak ozvu a hotovo… celkova mam po porodu problem s vyrizovanim, komunikaci s lidma osobne i po telefonu, jsem zalezla v te svoji kuchyni, porad jen uklizim, varim staram se o mimi a pritele a jak mam komunikovat se svetem, tak mam hooodne velky problem :,( proste obrat o 180 stupnu :,( je to normalni? Co s tim? budu rada za kazdou radu

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

2511
3.6.16 08:47

Myslím, že normální to je.

Přece jenom, mezi lidi ses asi moc nedostala, ne?

Co třeba zkusit chodit s kočárkem ven, ptát se lidí, kolik je hodin, nebo jak se někam dostaneš? Já se tímhle vyléčila z extrémní stydlivosti. Pomáhá to zbavit se toho strachu z lidí. Nebo třeba v obchodě prohodit pár slov s prodavačkou, pochválit jí parfém, nebo účes.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
302
3.6.16 08:50

Ano, to se stává, i mne se stalo.bude lip

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10
3.6.16 08:55

Tohle mi problem nedela, mam spis problem resit vaznejsi situace, pri kterych mam protlacit svuj zajem, treba reklamace, pozde dodane zbozi, resit s pritelovymi rodici co mi vadi nebo ten navrat do prace…bojim se negativnich reakci a tak to radsi neresim vubec :( driv jsem takove pocity nemela, pripadam si jako neschopna trouba :,(…pritel nebyl nikdy dominantni typ, hodne takovych veci nechaval na me…nechapu co se tak. Zmenilo…to se mnou jeste porad mavaji hormony nebo uz to tak s prichodem rodiny zustane? Nekdy je mi az zle kdyz mam neco resit :oops:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20736
3.6.16 09:09

@Bedinecek Já myslím, že problém je, že dřepíš s miminem doma a zásadně se Ti změnil život. Človek pak prostě blbne, když doma ten mozek nemá žádný intelektuální stimul. Nenalhávejme si, že opečovávat miminko, domácnost a přítele je nějak extra uspokojující pro ženu, která musela v předpateřském životě točit mozek deno denně na 100%.
Mě například na mateřské šla o 50% dolů schopnost vyjadřovat se. A to jsem byla mimo pracovní proces ani ne rok. Ale dát dohromady kloudnou větu, to byl výkon. A to komunikace a řešení problémů bylo v práci mojím denno denním chlebem.
Ještě mě napadlo, kojíš? Mě přišlo, že při kojení s emi to mlíko dostávalo ina mozek. :lol: Po ukončení kojení, jak opadly hormony, tak mi to začalo zase myslet krapet lépe.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
71949
3.6.16 09:10

Nevím, mě osobně to tedy normální nepřijde :think: ale co s tím, to netuším.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
34216
3.6.16 09:20

Zřejmě se jedná o hormony. Pokud jsi byla tak sebevědomá a výřečná předtím a byla to Tvoje přirozenost a ne křeč, tak stoprocentně zajedeš do stejných kolejí. A 10 měsíční dítě necháš komu?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3.6.16 09:23

Napadá mě jediná otázka: porod???Měla jsem to samé akorát obráceně. Tím že jsem si celý porod řídila sama a doktora nechala jen přihlížet mi vrátilo krev do žil prát se za to, čemu věřím. Pokud žena leží na sále s roztaženýma nohama a nevěří si, dělá vše jen tak, jak jí řeknou sestry a ono to stejně nefunguje - jak by taky mohlo, protože maminka musí být v první řadě v klidu a vyrovnaná, tak to v Tobě zanechá velkou potupu, možná něco takového že jsi zklamala sama sebe atd, nevím. Každopádně vím, že se s tím potýká spoustu žen. Zkus se nad tím zamyslet, jak ses cítila na porodním sále atd. dá se to zvládnout, když si uvědomíš důvod a budeš s tím chtít něco udělat. Držím palečky :palec: :mavam:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3.6.16 09:33

Ahoj, mam to myslim stejne, jak nektere maminy materstvi ostrili, tak me sesadilo…driv jsem nevahala jednat, ve svem zajmu, v tehotenstvi jsem byla schopna jeste kdekomu vynadat, jako ze jim neni hloupy me nenechat sednout apod. A ted se s kocarkem jeste kdekomu div ne omlouvam a pokorne dekuju, ze me nechaji projet…o komunikaci s doktory, urady ani nemluvim :roll: :,(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10
3.6.16 09:44

Dekuji moc za reakce…tak s tou vyrecnosti jsem na tom uplne stejne :,( ja byla driv cestinar jak blazen, zakladala jsem si na tom, aby muj mluveny projev s jiskrou maximalne splnil svuj ucel…dneska je moje vyjadrovani temer na urovni meho hlucheho pritele(ma implantat od detstvi, spatne sklonuje a sluvni zasoba je velmi chuda)…kojim stale, ale dost mi srazilo sebevedomi to, ze jsme uz od 3tydne dokrmovali um a ze jsem tim padem neschopna, ted se snazim vsemozne vic rozkojit…a pracovat budu z domu, jedenkrat do tydne mi mimi pohlida babicka, kdyz budu primo na pracovisti…porod byl pro me tezky, trval 12 hodin od prasknuti plodovky, mimi nechtelo ven, spatne dychalo, epidural mi dat nechteli a byla jsem fakt vyrizena, nastrih citim doted, kdyz treba venku prsi :) ale treba jsem jen takovy slaboch a porod byl v pohode nedokazu posoudit…vzdycky jsem byla takovy hrdina, ktery vsechno zvladne i zA ostatni, nikoho jsem nepotrebovala po nikom nic nechtela a najednou si neumim vyreklamovat ani varnou konvici a radeji si ji necham :(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10
3.6.16 09:49

No to je mi povedome :P pripadam si najednou jak nejaky novy druh tvora :? A co s tim delas?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1738
3.6.16 10:03

Já odcházela na mateřskou z pozice obchodní ředitelky velké zahraniční společnosti, ve třiceti, na vrcholu kariéry. Mám tři děti velice rychle po sobě. Změnil se mi život ne o 360stupňů, ale několikrát kolem dokola zeměkoule :). Do práce jsem se vrátila v půl roce té nejmladší. Na poloviční úvazek na jinou (daleko méně náročnou pozici) A musím sebekriticky přiznat, že jsem to nezvládla. Byla jsem za těch 5 let, co jsme byla doma, naprosto inteligenčně, emočně i intelektuálně mimo…Vydržela jsem tam dva roky a když jsem se měla oficiálně vrátit na původní místo, raději jsem podepsala dohodu a odešla. Pak jsem si našla místo jinde, a pomaličku jsme se vracela do normálu. Zkrátím to, teď je nejmladší čerstvě 6 let, takže už nějaké tři roky pracuju „naplno“. Jsem zpátky - dá-li se to tak říct. Mám trochu jinou práci, ale opět šéfovskou, náročnou a zvládám v pohodě. Neboj, uvidíš, že se sebevědomí i schopnosti vrátí. Držím palce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10
3.6.16 11:00

Tak to je teda mazec, to jsi musela mit nekdy slusny stavy 8o ja se vlastne na podobnou pozici mohla brzy take dostat, stacilo vydrzet rok dva tri, ale chtene jsem otehotnela a o teto informaci jsem se dozvedela az kdyz uz jsem meal pupek :roll: niceho nelituju, ale nevim jak bych se tenkrat rozhodovala, kdybych tehotna nebyla…moc dekuju za pooru a tobe take moc drzim palecky ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1
17.12.16 02:50

Strach a nízké sebevědomí

Dobrý vecer. Potřebovala bych poradit jak si zvýšit sebevědomí po porodu.Jsem 11mesicu po porodu máme krásného syna, ale s mým porodem se mi zhroutil svet :,( mám manžela který me miluje a říká mi ze se mu libim i s briskem který mám. Jenže v každé zene vidím sokyni a v hlavě se mi točí ze jsem ošklivá a nepritazliva. Zarlim už i také na ženy v televizi. Vazim 43 kg a merim 150 cm. Před porodem váha 53.kg.Cvicim pravidelně a jim zdravé žádná cola a nic takového. Jsem už na své vaze ale bříško mám trošku větší. Jsem po 4 dětech. Po porodu jsem mela deprese takového rázu ze jsem se chtěla zabíjet. Beru léky na nervy ty mi pomohly ale jsem neustále hodně smutná brečím a z niceho nemám radost. Před porodem jsem byla veselá usmevava zábavná ale ted je ze me chodící troska. Nevím jak a co s tím dělat ničí nám to manželství a intimní život. Stydim se za sebe před svým manzelem.:( opravdu nevím jak dal můžete někdo poradit? PROSIM :,(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
98
17.12.16 09:09

Vřele doporučuji metodu RUŠ. :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama